Rozhovor: Porovnání verzí

Aktuální verze z 2. 12. 2025, 23:56

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Komunikační metoda Rozhovor (cizím slovem interview) je cíleně vedená verbální komunikace mezi dvěma nebo více osobami, při níž se jedna strana (tazatel) snaží pomocí otázek získat informace, názory nebo postoje od druhé strany (dotazovaného, respondenta). Jedná se o jednu z nejzákladnějších a nejstarších metod získávání dat, která se uplatňuje v širokém spektru oborů od žurnalistiky a personalistiky přes psychologii a sociologii až po medicínu a marketing. Na rozdíl od běžné konverzace je rozhovor zpravidla strukturovaný a má předem stanovený cíl.

📖 Definice a podstata

Základem rozhovoru je dialog založený na kladení otázek a poskytování odpovědí. Jeho klíčovým účelem je získání informací, které nejsou dostupné jinými způsoby, například pouhým pozorováním. Kvalita a hloubka získaných dat přitom silně závisí na dovednostech tazatele – na jeho schopnosti klást správné otázky, aktivně naslouchat a vytvořit atmosféru důvěry a otevřenosti.

Rozhovor není jen jednostranným "těžením" informací; jde o interaktivní proces, kde obě strany společně utvářejí smysl a obsah sdělení. Tazatel by měl být nejen dobře připraven na dané téma, ale také flexibilní, aby mohl reagovat na nečekané odpovědi a odbočky v konverzaci.

🏛️ Historický vývoj

Kořeny rozhovoru jako metody sahají až do antického Řecka, kde Sókratés používal metodu dialogu (tzv. maieutika) k odhalování poznání u svých žáků. Slavné Platónovy dialogy jsou ranou literární formou rozhovoru, kde jsou komplexní filozofické myšlenky prezentovány formou rozpravy.

Jako formalizovaná metoda se však rozhovor začal masivně rozvíjet až v 19. a 20. století s nástupem moderní žurnalistiky a společenských věd. Noviny a časopisy začaly publikovat rozhovory s významnými osobnostmi, což umožnilo veřejnosti nahlédnout do jejich myšlenek a života. V psychologii se rozhovor stal klíčovým nástrojem pro diagnostiku a terapii, zatímco v sociologii se etabloval jako základní metoda kvalitativního výzkumu.

📋 Typologie rozhovorů

Rozhovory lze dělit podle několika klíčových kritérií:

Podle míry strukturovanosti

Strukturovaný (standardizovaný) rozhovor: Všechny otázky, jejich formulace i pořadí jsou pevně dány předem. Tento typ se blíží dotazníku a používá se hlavně v kvantitativním výzkumu, protože umožňuje snadné srovnání odpovědí od velkého počtu respondentů.
Polostrukturovaný rozhovor: Tazatel má připravený seznam témat nebo okruhů otázek, ale jejich přesnou formulaci a pořadí může přizpůsobit situaci. Umožňuje větší flexibilitu a hlubší prozkoumání tématu, je to nejčastější forma v kvalitativním výzkumu.
Nestrukturovaný (neformální, hloubkový) rozhovor: Tazatel má stanoven pouze cíl nebo téma, ale konkrétní otázky formuluje spontánně v průběhu konverzace. Tento typ umožňuje největší volnost a je vhodný pro explorativní výzkum nebo pro získání velmi detailního vhledu do prožitků respondenta.

Podle účelu

Žurnalistický rozhovor: Cílem je získat informace a názory pro média. Může mít různé formy, od zpravodajského (zjišťování faktů) po portrétní (představení osobnosti).
Pracovní (výběrový) pohovor: Slouží k posouzení vhodnosti uchazeče o zaměstnání. Zaměřuje se na dovednosti, zkušenosti, motivaci a osobnostní předpoklady kandidáta.
Psychologický rozhovor: Používá se pro diagnostické, terapeutické, poradenské nebo anamnestické účely. Cílem je porozumět vnitřnímu světu klienta.
Výzkumný rozhovor: Systematická metoda sběru dat ve vědě, zejména v sociologii, antropologii nebo lingvistice. Může být jak kvalitativní, tak kvantitativní.
Orální historie: Specifický typ rozhovoru zaměřený na záznam osobních vzpomínek a životních příběhů pamětníků historických událostí.

Podle počtu účastníků

Individuální rozhovor: Probíhá mezi jedním tazatelem a jedním respondentem.
Skupinový rozhovor (focus group): Jeden nebo více tazatelů vedou diskusi se skupinou respondentů, aby zjistili skupinové názory a dynamiku.

🏗️ Struktura a fáze

Ačkoli se konkrétní podoba liší, většina formálních rozhovorů má podobnou strukturu sestávající z několika fází:

1. Přípravná fáze: Nejdůležitější část, která zahrnuje studium tématu, rešerši o dotazovaném, stanovení cíle a přípravu otázek. 2. Úvodní fáze: Navázání kontaktu, představení sebe a účelu rozhovoru, vytvoření příjemné a důvěryhodné atmosféry. Cílem je odbourat nervozitu. 3. Jádro rozhovoru: Vlastní kladení otázek a naslouchání odpovědím. Tazatel se drží připraveného plánu, ale je připraven improvizovat. V této fázi se získávají klíčové informace. 4. Závěrečná fáze: Postupné ukončování rozhovoru, shrnutí nejdůležitějších bodů, poskytnutí prostoru pro doplňující otázky respondenta a poděkování za čas. 5. Fáze po rozhovoru: Zpracování získaných dat – přepis nahrávky, analýza odpovědí, sepsání článku nebo zprávy. V žurnalistice sem patří i autorizace rozhovoru.

🎙️ Rozhovor v žurnalistice

V žurnalistice je rozhovor jedním ze základních a nejtěžších žánrů. Dobrý novinářský rozhovor nejen informuje, ale také odhaluje osobnost zpovídaného, jeho způsob myšlení a argumentace. Mezi slavné světové i české moderátory a novináře, kteří prosluli uměním vést rozhovor, patří například Larry King, Oprah Winfreyová, David Frost, v českém prostředí pak Marek Eben nebo Václav Moravec. Jejich pořady jako Interview ČT24 se staly platformou pro důležité společenské diskuse.

👔 Pracovní pohovor

Pracovní pohovor je klíčovým krokem v náborovém procesu. Jeho cílem je oboustranné poznání: zaměstnavatel si ověřuje, zda kandidát splňuje požadavky, a kandidát zjišťuje, zda mu firma a pozice vyhovují. Moderní pohovory často využívají behaviorální otázky (např. "Popište situaci, kdy jste museli řešit konflikt v týmu"), které odhalují reálné chování kandidáta v minulosti. Důležitá je důkladná příprava na obou stranách.

⚖️ Etika a právní aspekty

Vedení rozhovoru je spojeno s řadou etických závazků. Mezi nejdůležitější patří:

Informovaný souhlas: Respondent musí vědět, k jakému účelu budou informace použity, a s rozhovorem souhlasit.
Důvěrnost a anonymita: Zvláště ve výzkumu a psychologii je nutné chránit identitu respondenta, pokud si to přeje.
Objektivita: Tazatel by se měl vyvarovat sugestivních a manipulativních otázek.
Respekt a péče: Tazatel je zodpovědný za to, aby respondentovi nezpůsobil psychickou újmu.
Autorizace: V české žurnalistice je zvykem (a někdy i právní nutností) dát hotový text rozhovoru zpovídanému k finálnímu schválení.

🤔 Pro laiky: Co je to vlastně rozhovor?

Představte si rozhovor jako odemykání dveří do myšlenek a zkušeností jiného člověka. Tazatel je ten, kdo má klíče, a těmi klíči jsou jeho otázky. Když použije správný klíč (dobře formulovanou otázku), dveře se pootevřou a on může nahlédnout dovnitř. Když ale použije špatný klíč (nevhodnou otázku), dveře zůstanou zavřené. Cílem není dveře vylomit, ale přimět druhého, aby je sám ochotně otevřel. Dobrý rozhovor je tedy umění klást ty správné otázky ve správný čas a pozorně naslouchat tomu, co se za odemčenými dveřmi skrývá.

Zdroje