Tomáš Akvinský

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - filozof Tomáš Akvinský (latinsky Thomas Aquinas; [], Roccasecca – 7. března [], Fossanova) byl italský katolický kněz, dominikánský mnich, filozof a teolog, který patří k nejvlivnějším myslitelům v dějinách západního myšlení. Jeho práce představuje vrchol scholastiky a jeho filozofický systém, známý jako tomismus, se stal základem pro oficiální filozofii a teologii římskokatolické církve.

Je autorem monumentálního díla Summa Theologiae (Suma teologická), ve kterém se pokusil o komplexní syntézu křesťanské teologie a Aristotelovy filozofie. Proslul také svými pěti "cestami" (quinque viae), což jsou logické argumenty pro důkaz existence Boha. V roce [] byl svatořečen papežem Janem XXII. a v roce [] byl prohlášen za učitele církve. Je znám pod přízvisky Doctor Angelicus (Andělský doktor) a Doctor Communis (Všeobecný učitel).

📜 Život

Tomáš se narodil kolem roku 1225 na hradě Roccasecca poblíž města Aquino v Itálii do vlivné šlechtické rodiny. Jeho otec, hrabě Landulf, ho již v pěti letech poslal na výchovu do benediktinského kláštera Monte Cassino, kde doufal, že se Tomáš stane opatem a zajistí tak rodině prestiž.

Kolem roku 1239 začal studovat na univerzitě v Neapoli, kde se seznámil s dílem Aristotela a také s novým žebravým řádem dominikánů. Proti vůli své rodiny se v roce 1244 rozhodl do tohoto řádu vstoupit. Jeho rodina byla tímto rozhodnutím pobouřena, protože žebravý mnich byl v jejich očích pod jejich společenskou úroveň. Jeho bratři ho unesli a drželi ho téměř rok v zajetí na rodinném hradě, aby ho přiměli změnit názor. Tomáš však zůstal pevný ve svém rozhodnutí.

Po propuštění odešel studovat do Paříže a později do Kolína nad Rýnem, kde se stal žákem slavného filozofa a teologa Alberta Velikého. Zde si pro svou tichou a mohutnou postavu vysloužil přezdívku "Němý vůl", na což Albert Veliký údajně prohlásil: "Tento vůl jednou svým učením tak zabučí, že to uslyší celý svět."

V roce 1256 získal titul magistra teologie na Pařížské univerzitě a začal zde vyučovat. Během svého života působil na několika prestižních univerzitách, především v Paříži a v Itálii, a stal se jedním z nejrespektovanějších učenců své doby.

Ke konci života, 6. prosince 1273, měl během mše mystický zážitek, po kterém přestal psát. Svým přátelům řekl, že vše, co napsal, je ve srovnání s tím, co mu bylo zjeveno, "jako sláma". Zemřel 7. března 1274 v cisterciáckém klášteře Fossanova, když byl na cestě na druhý lyonský koncil.

🧠 Filozofie a teologie

Tomášovo myšlení představuje vrcholnou syntézu křesťanské víry a antické filozofie, především aristotelismu. Jeho hlavním cílem bylo ukázat, že víra a rozum nejsou v rozporu, ale vzájemně se doplňují a vedou ke stejné pravdě, kterou je Bůh.

Víra a rozum

Tomáš Akvinský rozlišoval mezi pravdami, které lze poznat přirozeným rozumem (např. existence Boha, základní morální principy), a pravdami, které přesahují rozum a jsou poznatelné pouze skrze Boží zjevení (např. Nejsvětější Trojice, vtělení). Filozofie, založená na rozumu, a teologie, založená na zjevení, jsou podle něj dvě odlišné, ale harmonické disciplíny. Rozum může připravit cestu pro víru a pomoci pochopit její obsah, zatímco víra očišťuje a povznáší rozum.

Pět cest k Bohu (Quinque viae)

Ve svém díle Summa Theologiae formuloval pět slavných argumentů, známých jako "pět cest" (quinque viae), které mají rozumově dokázat existenci Boha. Nejde o matematické důkazy, ale o filozofické argumentace vycházející z pozorování světa:

1. Argument z pohybu: Vše, co se hýbe, je pohybováno něčím jiným. Tento řetězec nemůže jít do nekonečna, proto musí existovat první nehybný hybatel, a tím je Bůh.
2. Argument z příčinnosti: Každý účinek má svou příčinu. Musí tedy existovat první příčina, která sama není způsobena ničím jiným – Bůh.
3. Argument z nahodilosti a nutnosti: Věci ve světě vznikají a zanikají (jsou nahodilé). Kdyby vše bylo nahodilé, musel by existovat okamžik, kdy nic neexistovalo, a pak by nic nemohlo vzniknout. Musí tedy existovat něco, co je nutné samo ze sebe – Bůh.
4. Argument ze stupňů dokonalosti: Pozorujeme různé stupně dokonalosti (dobra, pravdy, krásy). Musí tedy existovat nejvyšší stupeň a příčina vší dokonalosti – Bůh.
5. Argument z účelnosti (teleologický): Věci v přírodě, i ty bez rozumu, směřují k nějakému cíli. Musí být tedy řízeny nějakou inteligentní bytostí, která jim tento cíl dává – a tou je Bůh.

Nauka o přirozeném zákonu

Tomášova etika je založena na konceptu přirozeného zákona (lex naturalis). Tvrdil, že Bůh vložil do lidské přirozenosti základní morální principy, které může každý člověk poznat svým rozumem. Základním principem přirozeného zákona je: "Čiň dobro a vyhýbej se zlu." Z tohoto principu odvozuje další konkrétní přikázání, jako je zachování života, výchova potomstva a život ve společnosti. Lidské (pozitivní) zákony musí být v souladu s tímto přirozeným zákonem, jinak nejsou spravedlivé a nezavazují ve svědomí.

Antropologie

V pojetí člověka navázal na Aristotela. Člověk je podle něj jednotou těla a duše. Duše je "formou" těla, dává mu život a specificky lidské schopnosti, jako je myšlení a svobodná vůle. Duše je netělesná a nesmrtelná. Konečným cílem a štěstím člověka (beatitudo) je podle Tomáše poznání Boha a spočinutí v něm.

🤔 Pro laiky: O co Tomášovi šlo?

Představte si, že stavíte dům. Potřebujete k tomu dvě věci: rozum a plán.

• Rozum je jako vaše nářadí a znalosti o stavění. Víte, jak položit cihly, jak smíchat maltu a jak postavit rovnou zeď. To je podle Tomáše filozofie – to, co můžeme zjistit a pochopit sami svým vlastním myšlením, když se díváme na svět kolem sebe.
• Plán od architekta je něco, co jste si sami nevymysleli, ale dostali jste to od někoho, kdo ví víc. Říká vám, jak má dům vypadat, kde mají být okna a dveře. To je podle Tomáše víra a Boží zjevení (například Bible).

Tomáš Akvinský tvrdil, že dobrý stavitel potřebuje obojí. Nářadí bez plánu je k ničemu (postavili byste jen hromadu cihel) a plán bez nářadí také (neměli byste ho jak postavit). Stejně tak rozum a víra nejsou nepřátelé, ale partneři. Rozum nám pomáhá pochopit svět a víra nám dává hlubší smysl a ukazuje cíl, ke kterému máme směřovat. Společně vedou k postavení "domu" našeho života, který je pevný a má smysl.

Jeho slavných "pět důkazů" je jako pět různých cest, kterými se můžete z údolí dostat na vrchol hory a uvidět stejný výhled. Ať už sledujete pohyb, příčiny věcí, nebo řád v přírodě, všechny cesty vás podle Tomáše nakonec dovedou k závěru, že musí existovat nějaký "architekt" nebo "první hybatel" – Bůh.

📚 Hlavní díla

Tomáš Akvinský byl neuvěřitelně plodný autor. Jeho sebrané spisy tvoří desítky svazků. Mezi nejdůležitější patří:

• Summa Theologiae (Suma teologická, 1265–1273): Jeho magnum opus a jedno z nejvlivnějších děl západní literatury. Je to systematické a komplexní pojednání o téměř všech otázkách křesťanské teologie, od existence Boha přes etiku až po svátosti. Ačkoliv je určena pro "začátečníky" v teologii, její hloubka a rozsah jsou ohromující.
• Summa contra Gentiles (Suma proti pohanům, 1259–1265): Apologetické dílo určené k obhajobě křesťanské víry před nekřesťany, zejména muslimy a židy, s použitím především filozofických a rozumových argumentů.
• Komentáře k dílům Aristotela: Napsal podrobné komentáře k většině hlavních děl Aristotela, které byly klíčové pro recepci jeho myšlení ve středověké Evropě.
• Quaestiones disputatae (Disputované otázky): Záznamy akademických disputací na různá témata, jako jsou O pravdě (De veritate), O moci Boží (De potentia Dei) nebo O duši (De anima).
• Liturgické hymny: Napsal také několik slavných eucharistických hymnů, které se používají dodnes, například Adoro te devote (Klaním se ti vroucně) nebo Pange, lingua, gloriosi.

🏛️ Odkaz a vliv

Vliv Tomáše Akvinského na západní myšlení je nezměrný. Jeho filozofický systém, tomismus, se stal dominantním proudem v katolickém myšlení a byl oficiálně doporučen jako základ teologického studia papežem Lvem XIII. v encyklice Aeterni Patris (1879). Z jeho díla vychází i moderní novotomismus.

Jeho myšlenky ovlivnily nejen teologii a filozofii, ale také politickou teorii, právo a etiku. Jeho teorie přirozeného práva se stala jedním ze základních kamenů západního pojetí lidských práv a spravedlnosti.

Tomáš Akvinský je patronem katolických univerzit, škol, studentů a teologů. Jeho svátek se v římskokatolické církvi slaví 28. ledna.

✨ Zajímavosti

• Jeho rodina mu údajně do věže, kde byl vězněn, poslala prostitutku, aby ho svedla a odvrátila od řeholního života. Tomáš ji však měl zahnat hořícím polenem.
• Přezdívku "Němý vůl" (bue muto) mu dali spolužáci v Kolíně kvůli jeho tiché povaze a robustní postavě.
• Při cestě na koncil v Lyonu se údajně udeřil do hlavy o nízko visící větev, což mohlo přispět k jeho následné smrti.
• Po jeho smrti se o jeho ostatky vedly spory. Nakonec bylo jeho tělo přeneseno do dominikánského kostela Jakobínů v Toulouse ve Francii, kde je uloženo dodnes.

Zdroje

IS MUNI Wikipédia (SK) Wikipedia Křesťanské zpravodajství kreacionismus.cz Wikipedia Dominikáni na Slovensku Wikipedia Iurium Catholica.cz Wikipedia Databáze knih Společnost pro církevní právo Hospodářská a kulturní studia (HKS) ČBDB.cz KOSMAS.cz Cesky-jazyk.cz Katopedia Univerzita Karlova Krystal OP