Občanství

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Právní pojem Občanství označuje právní svazek mezi fyzickou osobou a státem, který je relativně trvalý, místně neomezený a zpravidla nezrušitelný proti vůli dané osoby. Tento vztah zakládá vzájemná práva a povinnosti. Pro jedince to znamená především právo na ochranu ze strany státu, a to i v zahraničí, a soubor dalších práv, jako je právo pobytu na území státu, volební právo či přístup k sociálním systémům. Povinnosti občana typicky zahrnují věrnost státu, dodržování jeho zákonů (i v cizině) a případně brannou povinnost.

Pojem občanství je třeba odlišovat od národnosti, která vyjadřuje příslušnost k určitému národu či etnické skupině na základě jazyka, kultury nebo původu, a od státní příslušnosti, což je širší termín zahrnující i právnické osoby, lodě či letadla.

📜 Historie

Koncept občanství má kořeny již v antických městských státech. Ve starověkém Řecku (polites_) a Římě (civis_) byl status občana privilegiem spojeným s účastí na politickém životě, držením půdy a vojenskou službou. Ve středověku tento koncept ustoupil do pozadí a byl nahrazen poddanským vztahem k panovníkovi.

Moderní pojetí občanství se zrodilo během osvícenství a Velké francouzské revoluce, kdy se z poddaných stali občané (citoyens_) s rovnými právy a povinnostmi zakotvenými v ústavě. Tento princip se stal jedním ze základních pilířů moderního národního státu.

acquisition a ztráta občanství

Každý stát si sám suverénně určuje pravidla pro nabývání a pozbývání svého občanství. V mezinárodním právu existuje několik základních principů, které státy obvykle kombinují.

👶 Způsoby nabytí

• Narozením (filiace):
  • Ius sanguinis (právo krve): Dítě získává občanství po svých rodičích, bez ohledu na místo narození. Toto je nejběžnější princip v zemích kontinentální Evropy, včetně České republiky.
  • Ius soli (právo půdy): Dítě získává občanství státu, na jehož území se narodilo, bez ohledu na občanství rodičů. Tento princip je dominantní zejména na americkém kontinentu (např. USA, Kanada).

• Naturalizace (udělení na žádost): Jedná se o proces, při kterém cizinec získá občanství státu, ve kterém se nenarodil. Podmínky se liší, ale obvykle zahrnují:
  • Délku trvalého pobytu na území státu (v ČR standardně 5 let pro občany třetích zemí, 3 roky pro občany EU).
  • Trestní bezúhonnost.
  • Znalost jazyka a reálií dané země.
  • Ekonomickou soběstačnost a nezatěžování sociálního systému.
  • Slib věrnosti státu.

• Další způsoby nabytí: Mezi další, méně časté způsoby patří sňatek s občanem státu, osvojení, určení otcovství nebo nalezení dítěte na území státu.

🚫 Způsoby pozbytí

Moderní demokratické státy zpravidla neumožňují zbavit občana jeho občanství proti jeho vůli. Ústava České republiky toto přímo zakazuje. K pozbytí občanství může dojít především:

• Prohlášením o vzdání se: Občan, který trvale žije v zahraničí a je zároveň občanem jiného státu, se může svého občanství vzdát.
• Nabytím cizího občanství (dříve): V minulosti v mnoha zemích, včetně ČR (do roku 2013), platilo, že nabytím cizího občanství automaticky zaniklo to původní. Dnes již většina států tuto praxi opustila a umožňuje dvojí občanství.
• Odnětím: Některé nedemokratické režimy si vyhrazují právo odejmout občanství například z důvodu služby v cizí armádě nebo spáchání závažného trestného činu proti státu.

🌍 Dvojí občanství a bezdomovectví

Dvojí občanství

Dvojí občanství (bipolitismus) je stav, kdy je jedna osoba občanem dvou nebo více států současně. V éře globalizace se stává stále běžnějším jevem. Od roku 2014 jej plně umožňuje i Česko.

Výhody:

• Možnost vlastnit dva cestovní pasy a využívat výhodnější bezvízový styk.
• Právo žít, pracovat a studovat v obou zemích bez omezení.
• Přístup ke zdravotní péči, sociálním systémům a vzdělání v obou státech.
• Možnost vlastnit majetek i v zemích, kde to je pro cizince omezeno.

Nevýhody a povinnosti:

• Možná branná povinnost v obou státech.
• Případné daňové povinnosti v obou zemích.
• Složitější právní status (např. v dědickém řízení).
• Třetí státy obvykle považují takovou osobu za občana pouze jednoho státu, zpravidla toho, ke kterému má těsnější vazbu.

Bezdomovectví (apatridismus)

Apatridismus je stav, kdy osoba není považována za občana žádného státu. Jedná se o velmi nevýhodnou situaci, protože takový člověk nepožívá ochrany žádného státu a má omezený přístup k základním právům, jako je vzdělání, zdravotní péče, zaměstnání nebo svoboda pohybu.

Příčiny mohou být různé, například rozpad států, změny v legislativě nebo diskriminační zákony. Mezinárodní společenství se snaží případy bezdomovectví omezovat, zejména prostřednictvím Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti (1954) a Úmluvy o omezení případů bezdomovectví (1961).

🇪🇺 Občanství Evropské unie

Občanství Evropské unie bylo zavedeno Maastrichtskou smlouvou v roce 1993. Nejedná se o plnohodnotné občanství, ale o doplňkový status, který automaticky získává každý, kdo je občanem některého z členských států EU. Nenahrazuje státní občanství členské země, ale rozšiřuje práva občanů.

Hlavní práva spojená s občanstvím EU:

• Právo na volný pohyb a pobyt na území všech členských států.
• Právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v zemi bydliště.
• Právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoli členským státem EU v zahraničí, pokud tam vlastní země nemá zastoupení.
• Právo obracet se s peticemi na Evropský parlament a stížnostmi na Evropského ombudsmana.

⚖️ Práva a povinnosti občana

Právní svazek se státem přináší občanovi řadu práv, ale i povinností, které jsou obvykle zakotveny v ústavě a zákonech.

Práva

• Politická práva: Volební právo (aktivní i pasivní), právo zakládat politické strany, právo podílet se na správě věcí veřejných, petiční právo.
• Základní lidská práva a svobody: Právo na život, osobní svobodu, svobodu projevu, shromažďovací právo, ochranu soukromí a majetku.
• Sociální a ekonomická práva: Právo na vzdělání, zdravotní péči, sociální zabezpečení a právo podnikat.
• Ochrana státem: Právo na pobyt na území státu a právo na diplomatickou a konzulární ochranu v zahraničí.

Povinnosti

• Věrnost státu: Loajalita k státu, jeho demokratickým principům a institucím.
• Dodržování zákonů: Povinnost řídit se právním řádem státu, a to i při pobytu v zahraničí.
• Branná povinnost: V některých státech povinnost účastnit se obrany státu v případě napadení.
• Daňová povinnost: Povinnost platit daně a poplatky podle zákona.

🧒 Pro laiky: Co je to občanství?

Představte si, že jste členem velkého klubu, například fotbalového. Tím, že jste členem, máte určité výhody: můžete chodit na zápasy na speciální místa, máte slevu na dresy a klub se vás zastane, když se vám něco stane na stadionu. Zároveň ale máte i povinnosti: musíte platit členské příspěvky a dodržovat pravidla klubu, třeba nefandit soupeři.

Občanství je něco velmi podobného, ale místo fotbalového klubu je tu celý stát, například Česká republika.

• Členská karta: Váš občanský průkaz nebo cestovní pas. Dokazuje, že jste "členem" tohoto státu.
• Výhody (práva): Protože jste občan, stát vás chrání (policie, armáda, velvyslanectví v cizině). Můžete v něm svobodně žít a pracovat, chodit k volbám a rozhodovat o tom, kdo bude ve vládě, a máte nárok na bezplatné vzdělání nebo zdravotní péči.
• Pravidla (povinnosti): Jako občan musíte dodržovat zákony, platit daně (aby měl stát peníze na školy, silnice a nemocnice) a v případě ohrožení země ji bránit.

Státní občanství je tedy takové oficiální "členství" v určité zemi, které vám dává jistotu, ochranu a práva, ale zároveň vyžaduje, abyste plnili své povinnosti a přispívali k jejímu fungování.

Zdroje

Wikipedie: Občanství Wikipedie: Občanství Evropské unie Roklen24.cz: Dvojí občanství je výhodnější než kdy dřív Wealth Magazín: Dvojí občanství jako nástroj plánování bohatství Aktuality.sk: Základné práva a povinnosti občanov Wikipedie: Naturalizace Nationality and Citizenship Law: Acquisition of Nationality EUR-Lex: Občanství EU Moje Evropa: Občanství EU Portál veřejné správy: Státní občanství ČR