Brutalismus: Porovnání verzí

Aktuální verze z 20. 11. 2025, 19:53

Rozbalit box

Obsah boxu

Brutalismus je výrazný architektonický styl, který se vyvinul z modernistického hnutí v polovině 20. století a dominoval architektuře od 50. do poloviny 70. let. Je charakteristický masivními geometrickými formami, přiznanou konstrukcí a především dominantním využitím surového betonu.

Ačkoliv je laickou veřejností často vnímán negativně jako symbol „ošklivosti“ nebo (ve východní Evropě) totalitní moci, v odborných kruzích je ceněn pro svou upřímnost, etiku materiálů a sochařské kvality. V roce 2025 zažívá tento styl celosvětovou renesanci zájmu, zejména na sociálních sítích a v rámci ochrany památek.

🏗️ Etymologie a definice

Název stylu není odvozen od slova „brutální“ ve smyslu násilný, ačkoliv tento význam rezonuje s jeho často nekompromisním vzhledem. Termín pochází z francouzského výrazu béton brut, což znamená „surový“ nebo „drsný beton“.

Původ termínu: Spojení poprvé použil slavný švýcarsko-francouzský architekt Le Corbusier při popisu materiálu své stavby Unité d'habitation v Marseille (1952).
Anglická adaptace: Britský kritik architektury Reyner Banham zpopularizoval termín „New Brutalism“ (Nový brutalismus) ve své eseji z roku 1955, kde definoval styl nejen jako estetiku, ale jako etický postoj k architektuře.

⏳ Historie a vývoj

Brutalismus vznikl jako reakce na lehkost, optimismus a někdy až přílišnou uhlazenost předválečného funkcionalismu a mezinárodního stylu. Po druhé světové válce byla v Evropě poptávka po rychlé, levné a efektivní výstavbě, což beton dokonale splňoval.

50. léta: Počátky

První impulsy přišly z Velké Británie a Francie. Architekti Alison a Peter Smithsonovi jsou považováni za průkopníky v Británii. Jejich škola v Hunstantonu (dokončena 1954) je často citována jako první brutalistická budova, ačkoliv paradoxně využívá spíše ocel a cihly než beton – klíčová zde byla „pravdivost“ materiálů (žádné omítky, přiznané rozvody).

60. a 70. léta: Vrchol a globální expanze

V tomto období se brutalismus stal de facto oficiálním stylem pro vládní budovy, univerzity, kulturní centra a sociální bydlení po celém světě.

V USA vznikla monumentální radnice v Bostonu (Boston City Hall).
V SSSR a východním bloku byl styl adoptován pro svou monumentálnost a schopnost vyjádřit sílu státu, což později vedlo k jeho stigmatizaci.
V Kanadě vznikl ikonický komplex Habitat 67.

🧱 Charakteristické znaky

Brutalistickou stavbu lze identifikovat podle několika klíčových principů, které se architekti snažili dodržovat:

Surové materiály: Povrchy nejsou upravovány. Na betonu jsou viditelné otisky dřevěného bednění, ve kterém byl odléván.
Přiznaná konstrukce: Budova neskrývá, jak stojí. Nosné sloupy, překlady a technické zázemí (potrubí, ventilace) jsou viditelnou součástí estetiky.
Monumentalita: Důraz na těžkost, pevnost a stálost. Budovy často připomínají pevnosti nebo skulptury.
Malá okna nebo slunolamy: Na rozdíl od skleněných fasád mezinárodního stylu brutalismus pracuje s hrou světla a stínu na plastické fasádě.
Komplexní půdorysy: Často složité vnitřní uspořádání s různými výškovými úrovněmi a propojenými prostory.

🏰 Pro laiky: Jak poznat brutalismus?

Představte si budovu, která vypadá, jako by byla vytesaná z jednoho kusu kamene, ale ten kámen je šedý beton. Když přijdete blíž, vidíte na zdi otisky prken – to není chyba, to je záměr. Architekt vám tím říká: „Tohle je beton, nestydím se za to a nebudu ho schovávat pod omítku.“ Pokud budova vypadá jako obrovská betonová socha nebo pevnost ze sci-fi filmu a vidíte na ní trubky nebo nosníky, pravděpodobně se díváte na brutalismus.

🇨🇿 Český brutalismus

Československý brutalismus (často označovaný také jako „architektura 60. let“ nebo techncismus) má svá specifika, která jej odlišují od západního pojetí. Zatímco na západě šlo často o etiku „levného“ surového betonu pro sociální bydlení, v Československu byl tento styl často využíván pro nejprestižnější státní zakázky s neomezeným rozpočtem.

Tuzemští architekti jako Věra Machoninová, Vladimír Machonin, Karel Prager nebo Stanislav Hubička vytvořili unikátní syntézu, která kombinovala hrubý beton s ušlechtilými materiály – sklem, dřevem, keramikou a ocelí.

Klíčové stavby a jejich osud (Stav 2025)

Obchodní dům Kotva (Praha)

Architekti: Věra Machoninová, Vladimír Machonin (1975)
Charakteristika: Půdorys tvořený soustavou šestiúhelníků (včelí plástve), tmavý obklad z plechu a ikonické „hřibové“ stropy v interiéru.
Stav v roce 2025: Budova je kulturní památkou. V současnosti probíhá finální fáze rozsáhlé rekonstrukce, která mění bývalý obchodní dům na luxusní nákupní a kancelářský komplex. Fasáda byla očištěna, ale interiér prošel radikální proměnou.

Hotel Thermal (Karlovy Vary)

Architekti: Věra Machoninová, Vladimír Machonin (1977)
Charakteristika: Srdce Mezinárodního filmového festivalu. Monumentální křivky, červené interiéry a slavný venkovní bazén vysekaný do skály.
Stav v roce 2025: Po letech sporů a dílčích rekonstrukcích je hotel plně v provozu, včetně ikonického bazénového komplexu (otevřeného celoročně). Ačkoliv modernizace pokojů vyvolala kritiku památkářů za ztrátu původního nábytku, vnější brutalistický výraz zůstal zachován.

Nová scéna Národního divadla (Praha)

Architekt: Karel Prager (1983)
Charakteristika: Fasáda tvořená více než 4 000 skleněnými tvarovkami (zvanými „televizory“) od výtvarníka Stanislava Libenského. Budova stojí na masivních betonových pilířích, což umožňuje průchod pod ní.
Význam: Jedna z nejdiskutovanějších staveb v Praze, často nazývaná „bunkr“, ale odborníky ceněná pro unikátní práci se sklem a zvukovou izolaci.

Budova Federálního shromáždění (Praha)

Architekt: Karel Prager (1973)
Charakteristika: Odvážná „stavba na stavbě“. Prager navrhl obrovskou ocelovou konstrukci (most), která se vznáší nad původní burzovní budovou. Dnes sídlo Národního muzea.

Ztráty a demolice

Vztah české veřejnosti k brutalismu byl po roce 1989 komplikovaný, což vedlo k nenávratným ztrátám.

Transgas (Zbouráno 2019): Komplex budov na Vinohradské třídě byl považován za vrchol „high-tech brutalismu“ s prvky industrialismu. Jeho demolice přes silný odpor odborné veřejnosti se stala zlomovým bodem, který paradonxě zvýšil zájem mladé generace o ochranu zbývajících památek.
Ústřední telekomunikační budova (Žižkov): Komplex přezdívaný „Mordor“. V roce 2025 je proces jeho demolice v pokročilé fázi, aby ustoupil nové rezidenční čtvrti. Jednalo se o jednu z dominant pražského panoramatu.

🌏 Globální ikony stylu

Barbican Centre (Londýn): Obrovský rezidenční a kulturní komplex, který ukazuje brutalismus jako funkční „město ve městě“.
Geisel Library (USA): Knihovna v San Diegu, která vypadá jako betonový strom nebo kosmická loď, často se objevuje ve sci-fi filmech.
Torre Velasca (Milán): Italská interpretace, která tvarem připomíná středověkou věž, ale provedením je čistě modernistická.

🧱 Materiály a techniky

Brutalismus není jen o betonu, ale o pravdivosti konstrukce.

Pohledový beton: Záměrně neupravený, často s otisky dřevěného bednění (textura dřeva na kameni).
Bouchání betonu: Technika ručního nebo strojového opracování povrchu pro drsnější texturu (typické pro Londýn).
Kombinace materiálů: V interiérech často kontrastuje studený beton s teplým dřevem, vlněnými koberci nebo výraznými barvami (oranžová, zelená, fialová).

⚔ Kritika a kontroverze

Brutalismus je pravděpodobně nejvíce polarizujícím stylem v historii architektury. Diskuze se často vedou v rovině „Miluj, nebo nenáviď“.

Hlavní body kritiky

Spojení s totalitou: V zemích bývalého východního bloku je styl často mylně ztotožňován s komunistickým režimem, ačkoliv vznikl na Západě. Budovy jsou vnímány jako symboly útlaku a neosobní státní moci.
"Monstrous Carbuncles": Britský král Karel III. (tehdy princ Charles) se stal nejznámějším kritikem stylu, když v roce 1984 označil návrh rozšíření National Gallery za „monstrózní vřed na tváři milovaného přítele“.
Technické problémy: Mnohé stavby z 60. let trpěly tzv. „nemocí betonu“ (koroze výztuže), špatnou tepelnou izolací a vznikem tepelných mostů. Surový beton v deštivém klimatu (např. v Británii) často nevzhledně zestárnul a vytvořil špinavé mapy.
Sociální odcizení: Kritici tvrdí, že obrovské betonové komplexy (sídliště) vytvářejí nehostinné prostředí, které podporuje kriminalitu a sociální izolaci.

🌿 Současný revival: Neo-brutalismus a rok 2025

Zatímco v 90. letech a na přelomu milénia byl brutalismus hromadně bourán, ve 20. letech 21. století zažívá masivní renesanci, často pod označením Neo-brutalismus nebo Eco-brutalismus.

Estetická rehabilitace

Sociální sítě, zejména Instagram, změnily vnímání „ošklivého“ betonu. Hashtagy jako #SOSBrutalism nebo #BrutalismAppreciationSociety mají miliony sledujících. Pro generaci Z představuje brutalismus vizuální upřímnost a „cool“ retro estetiku, která kontrastuje s dnešní digitální vyumělkovaností.

Zelený beton (Eco-brutalismus)

V roce 2025 se architekti nesnaží beton skrývat, ale kombinují ho s masivní zelení.

Koncept: Surový beton slouží jako neutrální pozadí pro vertikální zahrady a popínavé rostliny.
Udržitelnost: Místo demolic (které uvolňují obrovské množství CO2) se preferuje adaptivní reuse – staré betonové bunkry a továrny se mění na galerie, datová centra nebo luxusní loftové bydlení.

Iniciativa SOS Brutalism

Globální kampaň a databáze, která monitoruje ohrožené stavby. Díky této iniciativě se podařilo zachránit několik světových unikátů před demolicí, ačkoliv v Praze (případ Transgas a Ústřední telekomunikační budova) byla snaha památkářů neúspěšná.

Zdroje