Zobrazení zdroje stránky Zemský plášť

{{K rozšíření}}
{{Infobox - geologická vrstva
| název = Zemský plášť
| obrázek = Earth-crust-cutaway-czech.svg
| popisek = Průřez strukturou Země s vyznačeným pláštěm (oranžová a červená barva)
| typ = Vnitřní vrstva Země
| nadřazená vrstva = 
| podřazená vrstva = [[Zemské jádro]]
| nadložní vrstva = [[Zemská kůra]]
| mocnost = ~2 900 km
| objem = ~84 % objemu Země
| hmotnost = ~67 % hmotnosti Země
| hustota = 3,4–5,6 g/cm³
| teplota = 500–900 °C (horní hranice) až přes 4 000 °C (spodní hranice)
| složení = [[Silikátové horniny]] bohaté na [[železo]] a [[hořčík]] ([[peridotit]], [[eklogit]])
| hlavní minerály = [[Olivín]], [[pyroxeny]], [[granát]], [[bridgmanit]], [[ferroperiklas]]
| stav = Převážně pevný (plastický), s lokálně natavenou [[astenosféra|astenosférou]]
}}

'''Zemský plášť''' je jedna z geosfér, která se nachází mezi [[zemská kůra|zemskou kůrou]] a [[zemské jádro|zemským jádrem]]. Jedná se o zdaleka nejmohutnější vrstvu [[planeta|planety]] [[Země]], která tvoří přibližně 84 % jejího celkového objemu a asi 67 % její hmotnosti. Sahá od [[Mohorovičićova diskontinuita|Mohorovičićovy diskontinuity]] (v hloubce cca 35 km pod [[kontinent]]y a 7 km pod [[oceán]]y) až po [[Gutenbergova diskontinuita|Gutenbergovu diskontinuitu]] na hranici s jádrem v hloubce zhruba 2 900 km.

Plášť je tvořen převážně pevnými, ale plastickými (viskoelastickými) silikátovými horninami. Jeho dynamika, zejména [[plášťová konvekce]], je klíčovým motorem [[desková tektonika|deskové tektoniky]], která formuje povrch naší planety, způsobuje [[zemětřesení]], [[vulkanismus]] a vznik pohoří.

== 🗺️ Struktura a rozdělení ==
Zemský plášť není homogenní vrstvou. Na základě změn v rychlosti šíření [[seismické vlny|seismických vln]], které jsou způsobeny změnami tlaku, teploty a minerálního složení, se dělí na několik dílčích vrstev.

===  Svrchní plášť ===
Svrchní plášť sahá od Mohorovičićovy diskontinuity do hloubky přibližně 660 km. Sám se dále dělí na dvě klíčové části s odlišnými fyzikálními vlastnostmi:

==== Litosféra ====
Nejvyšší, pevná a křehká část svrhního pláště tvoří spolu se zemskou kůrou tzv. '''[[litosféra|litosféru]]''' (kamenný obal). Litosféra není souvislá, ale je rozlámána na jednotlivé [[litosférická deska|litosférické desky]], které se pohybují po poddajnější vrstvě pod nimi. Mocnost litosféry se pohybuje od několika desítek kilometrů pod oceány až po více než 200 km pod starými kontinentálními štíty.

==== Astenosféra ====
Pod litosférou se nachází '''[[astenosféra]]''' (slabá vrstva), která sahá přibližně do hloubky 410 km. Je charakteristická mírně vyšší teplotou, která se blíží bodu tání hornin. Díky tomu je tato vrstva plastická, méně pevná a umožňuje "plavání" a pohyb litosférických desek po svém povrchu. Právě v astenosféře dochází k hlavním konvekčním proudům.

===  Přechodová zóna ===
Mezi hloubkou 410 a 660 km se nachází tzv. přechodová zóna, která odděluje svrhní a spodní plášť. V této zóně dochází vlivem extrémního tlaku k fázovým přeměnám minerálů. Například dominantní minerál svrhního pláště, [[olivín]], mění svou krystalickou strukturu na hustší formy – nejprve na [[wadsleyit]] (kolem 410 km) a poté na [[ringwoodit]] (kolem 520 km). Na hranici 660 km se ringwoodit rozpadá na ještě hustší minerály spodního pláště. Tyto skokové změny hustoty výrazně ovlivňují šíření seismických vln.

=== Spodní plášť ===
Spodní plášť se rozkládá od hloubky 660 km až po hranici s jádrem v hloubce 2 900 km. Tvoří největší část objemu pláště. Je hustší a méně viskózní než svrhní plášť, a to i přes mnohem vyšší teploty, protože obrovský tlak zde brání horninám v tání a udržuje je v pevném stavu. Dominantními minerály jsou zde [[bridgmanit]] (silikátový perovskit) a [[ferroperiklas]]. Konvekční proudy zde probíhají, ale jsou pravděpodobně pomalejší a mají jinou strukturu než v astenosféře.

Na samé bázi spodního pláště, v kontaktu s vnějším jádrem, se nachází specifická vrstva označovaná jako '''D″''' (D double-prime). Je silná asi 200 km a je tepelně i chemicky velmi heterogenní. Předpokládá se, že je to "pohřebiště" subdukovaných litosférických desek a zároveň místo, kde se rodí [[plášťový chochol|plášťové chocholy]].

== 🧪 Složení a vlastnosti ==
Chemicky je zemský plášť složen převážně z křemičitanových hornin bohatých na [[hořčík]] (Mg) a [[železo]] (Fe). Hornina, která nejlépe reprezentuje složení svrhního pláště, je [[peridotit]], složený hlavně z minerálů [[olivín]]u a [[pyroxen]]ů. S rostoucí hloubkou se tyto minerály vlivem tlaku mění na své vysokotlaké ekvivalenty.

*   '''Teplota:''' Teplota v plášti stoupá s hloubkou. Zatímco na horní hranici s kůrou dosahuje stovek [[stupeň Celsia|°C]], na hranici s jádrem přesahuje 4 000 °C. Tento teplotní gradient je hlavním zdrojem energie pro konvekci.
*   '''Tlak:''' Tlak roste s hloubkou lineárně, od několika kilobarů na vrcholu až po zhruba 136 [[gigapascal|GPa]] (1,4 milionu atmosfér) na hranici s jádrem.
*   '''Viskozita:''' Plášť se chová jako [[viskoelastická látka]]. Na krátkých časových škálách (např. při průchodu seismických vln) je pevný a křehký. Na dlouhých geologických časových škálách (miliony let) se však chová jako extrémně vazká kapalina, která umožňuje pomalý tektonický pohyb.

== 🌋 Geodynamické procesy ==
Dynamika pláště je klíčová pro veškeré geologické děje na povrchu Země.

=== Plášťová konvekce ===
[[Plášťová konvekce]] je proces pomalého proudění materiálu v plášti, poháněný teplem unikajícím ze zemského jádra a rozpadem radioaktivních prvků v samotném plášti. Horký, a tedy méně hustý materiál stoupá k povrchu, u litosféry se ochlazuje, stává se hustším a opět klesá k jádru. Tento cyklický pohyb, připomínající vaření vody v hrnci, pohání pohyb litosférických desek rychlostí několika centimetrů za rok.

=== Plášťové chocholy (Mantle Plumes) ===
[[Plášťový chochol|Plášťové chocholy]] jsou úzké proudy abnormálně horkého materiálu, které stoupají z hlubokých částí pláště (pravděpodobně z hranice D″) až k povrchu. Když takový chochol dosáhne litosféry, může ji natavit a vytvořit tzv. [[horká skvrna|horkou skvrnu]] (hotspot) s intenzivním vulkanismem. Příkladem jsou [[Havajské ostrovy]], [[Island]] nebo [[Yellowstonský národní park|Yellowstone]].

=== Subdukce ===
[[Subdukce]] je proces, při kterém jedna litosférická deska (typicky hustší oceánská) podsouvá pod druhou (kontinentální nebo jinou oceánskou) a noří se zpět do pláště. Subdukovaná deska je chladnější a hustší než okolní plášť a postupně klesá hlouběji, přičemž se ohřívá a recykluje. Tento proces je spojen s hlubokými zemětřeseními a vznikem sopečných ostrovních oblouků (např. [[Japonsko]]) nebo sopečných pohoří (např. [[Andy]]).

== 🔬 Metody výzkumu ==
Přímý průzkum pláště je kvůli extrémním podmínkám nemožný. Nejhlubší [[vrt]] na světě (Kola Superdeep Borehole) dosáhl hloubky jen něco málo přes 12 km. Naše znalosti o plášti proto pocházejí z nepřímých metod:

*   '''[[Seismologie]]:''' Analýza šíření [[seismické vlny|seismických vln]] (P-vln a S-vln) ze zemětřesení je nejdůležitějším nástrojem. Rychlost a dráha vln se mění v závislosti na hustotě, teplotě a složení materiálu, kterým procházejí. Právě díky seismologii byly objeveny hlavní diskontinuity (Mohorovičićova, Gutenbergova) a vnitřní struktura pláště.
*   '''[[Xenolit]]y:''' Některé [[sopka|sopky]] vynášejí na povrch úlomky hornin z pláště, tzv. xenolity. Tyto "vzorky" nám poskytují přímé informace o minerálním a chemickém složení svrhního pláště.
*   '''Laboratorní experimenty:''' V laboratořích lze pomocí diamantových kovadlin a laserového ohřevu simulovat extrémní tlaky a teploty panující v plášti a studovat chování minerálů za těchto podmínek.
*   '''Počítačové modelování:''' Výkonné [[superpočítač]]e umožňují vytvářet komplexní modely plášťové konvekce a testovat různé hypotézy o dynamice nitra Země.

== 💡 Pro laiky ==
Představte si Zemi jako broskev. Tenká slupka je [[zemská kůra]], na které žijeme. Obrovská, masitá dužina je '''zemský plášť''' a pecka uprostřed je [[zemské jádro]].

Ačkoliv je plášť z horniny a technicky vzato je pevný, na geologické časové škále (miliony let) se chová jako extrémně hustý med nebo asfalt. Není to tekuté [[magma]] (to vzniká jen lokálním tavením v malých kapsách blízko povrchu), ale spíše velmi pomalu se převalující hmota.

Tohle pomalé převalování, zvané [[plášťová konvekce|konvekce]], je nejdůležitější proces uvnitř Země. Teplo z horkého jádra (pecky) ohřívá spodní část pláště (dužiny), která se stává lehčí a stoupá vzhůru. U povrchu se ochladí, ztěžkne a zase klesá dolů. Tento neustálý koloběh funguje jako obří motor, který na svém "hřbetě" unáší pevné kry zemské kůry. Právě tento pohyb způsobuje:
*   **Pohyb kontinentů:** [[Afrika]] se vzdaluje od [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]].
*   **Vznik hor:** [[Himaláj]] vznikl srážkou [[Indie|Indie]] s [[Asie|Asií]].
*   **Zemětřesení a sopečnou činnost:** Většina těchto jevů se odehrává na okrajích pohybujících se desek.

Bez dynamického pláště by byl povrch Země mrtvý, bez hor, sopek a neustálé obnovy.

{{DEFAULTSORT:Zemsky plast}}
{{Aktualizováno|datum=13.12.2025}}
[[Kategorie:Stavba Země]]
[[Kategorie:Geologie]]
[[Kategorie:Planetologie]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]