Zobrazení zdroje stránky Summit NATO Ankara 2026

{{Infobox Událost
| název = Summit NATO v Ankaře 2026
| obrázek = 
| mapa = ano
| typ = Diplomatický summit
| místo = [[Ankara]], {{Vlajka|Turecko}}
| souřadnice = 39°55′N 32°50′E
| datum_zahájení = 7. července 2026
| datum_ukončení = 8. července 2026
| organizátor = [[NATO]]
| pořadí = 36. summit NATO
| účastníci = hlavy států a vlád 32 členských zemí NATO, partnerské a hostující státy
}}
'''Summit NATO v Ankaře 2026''' bylo zasedání hlav států a předsedů vlád členských zemí [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické aliance]] ([[NATO]]), které se konalo ve dnech 7. a 8. července 2026 v [[Ankara|Ankaře]], hlavním městě [[Turecko|Turecka]]. Šlo v pořadí o 36. summit NATO a druhé zasedání hostované Tureckem po summitu konaném v roce 2004 v [[Istanbul|Istanbulu]]. Jednání proběhla v prezidentském komplexu Beştepe, sídle tureckého prezidenta.

Ústředními tématy jednání byly pokrok při plnění závazku investovat do roku 2035 do obrany 5 % hrubého domácího produktu, posílení obranného průmyslu Aliance a další podpora [[Ukrajina|Ukrajiny]] v jejím obranném úsilí proti [[Rusko|Rusku]]. Summit se odehrával ve stínu vyostřených vztahů mezi [[Spojené státy americké|Spojenými státy]] a některými evropskými spojenci, rozepře ohledně [[Grónsko|Grónska]] a čerstvě ukončené válečné operace Spojených států a [[Izrael|Izraele]] proti [[Írán|Íránu]]. Vyvrcholením summitu bylo přijetí tzv. Ankarské deklarace, v níž se spojenci mimo jiné zavázali poskytnout Ukrajině v roce 2026 vojenskou pomoc ve výši nejméně 70 miliard eur.

== 🗓 Průběh summitu ==
Summitu předcházel 6. a 7. července program NATO Summit Defence Industry Forum (NSDIF26), vrcholné setkání zástupců vlád a zbrojního průmyslu zaměřené na výrobu, investice a inovace v obranném sektoru. Forum se konalo v kongresovém centru ATO Congresium v ankarské čtvrti Çankaya a zúčastnili se ho i zástupci partnerských zemí mimo NATO.

Hlavní část summitu byla zahájena 7. července tiskovou konferencí generálního tajemníka NATO [[Mark Rutte|Marka Rutteho]]. Téhož dne proběhlo setkání ministrů zahraničí s partnery z Iniciativy pro spolupráci v Istanbulu a večerní recepce a večeře pro hlavy států a vlád s partnery a manžely, kterou hostil turecký prezident [[Recep Tayyip Erdoğan]]. Součástí prvního dne bylo rovněž krátké vystoupení generálního tajemníka spolu s prezidentem [[Jižní Korea|Jižní Koreje]] Lee Jae-mjongem, který se summitu zúčastnil jako zástupce jednoho z partnerských států Indo-Pacifiku.

Druhý den, 8. července, se uskutečnilo plenární zasedání hlav států a vlád, na němž byla formálně přijata Ankarská deklarace. Během dne proběhla také řada dvoustranných jednání, mimo jiné mezi americkým prezidentem [[Donald Trump|Donaldem Trumpem]] a tureckým prezidentem Erdoğanem, a mezi Trumpem a ukrajinským prezidentem [[Volodymyr Zelenskyj|Volodymyrem Zelenským]]. Trump se v Ankaře sešel také se syrským prezidentem Ahmadem al-Sharaou. Summit byl zakončen závěrečnou tiskovou konferencí generálního tajemníka Rutteho.

=== Přehled programu ===
{| class="wikitable"
|-
! Datum !! Hlavní události
|-
| 6. července 2026 || Zahájení programu NATO Summit Defence Industry Forum (NSDIF26)
|-
| 7. července 2026 || Tisková konference generálního tajemníka, jednání s partnerskými zeměmi, slavnostní večeře hostovaná prezidentem Erdoğanem
|-
| 8. července 2026 || Plenární zasedání hlav států a vlád, přijetí Ankarské deklarace, dvoustranná jednání, závěrečná tisková konference
|}

== 👥 Účastníci ==
Summitu se zúčastnily hlavy států a předsedové vlád všech 32 členských zemí NATO. Mezi přítomnými byli mimo jiné americký prezident [[Donald Trump]], ukrajinský prezident [[Volodymyr Zelenskyj]], dánská premiérka [[Mette Frederiksenová]], předsedkyně [[Evropská komise|Evropské komise]] [[Ursula von der Leyenová]] a předseda [[Evropská rada|Evropské rady]] [[António Costa]]. Jako hosté se zasedání účastnili také zástupci partnerských zemí mimo Alianci, včetně jihokorejského prezidenta [[Lee Jae-mjong|Lee Jae-mjonga]] a syrského prezidenta [[Ahmad al-Sharaa|Ahmada al-Sharay]].

Za [[Česko|Českou republiku]] se summitu nakonec zúčastnili jak prezident [[Petr Pavel]], tak premiér [[Andrej Babiš]] - jejich společné cestě však předcházel několikaměsíční ústavní spor. Vláda Andreje Babiše 22. června 2026 rozhodla, že prezidenta do delegace nezařadí; Pavel proto téhož dne večer podal k [[Ústavní soud České republiky|Ústavnímu soudu]] kompetenční žalobu a soud o dva dny později vydal předběžné opatření, kterým vládě nařídil prezidentovu účast na summitu zajistit.

Ani po tomto rozhodnutí ale oba ústavní činitelé necestovali společně. Ministr zahraničí [[Petr Macinka|Petr Macinka]] to zdůvodnil desítky let uplatňovanou bezpečnostní zvyklostí, podle níž prezident a premiér nesmí spolu cestovat jedním letadlem - praxí, kterou po [[Smolenská letecká katastrofa|havárii polského vládního speciálu u Smolenska]] v roce 2010 dodržují i další státy. Kancelář prezidenta republiky naopak namítala, že zvyklostí bylo především to, že celá delegace cestovala jedním letounem pod vedením hlavy státu, a zvýšené náklady na druhé letadlo přičítala rozhodnutí vlády. Do Ankary tak nakonec vyrazily dva vojenské Airbusy A319CJ z letiště Praha-Kbely - s několika minutami odstupu jeden s prezidentem Pavlem a jeho úzkým doprovodem, druhý s premiérem Babišem, jeho manželkou Monikou a zbytkem vládní delegace, včetně ministra obrany [[Jaromír Zůna|Jaromíra Zůny]].

Vláda zpočátku počítala s tím, že Českou republiku na obou hlavních bodech programu - úterní neformální večeři i středečním jednání Severoatlantické rady - bude zastupovat výhradně premiér. Prezident se nicméně neformální večeře pořádané tureckým prezidentem [[Recep Tayyip Erdoğan|Recepem Tayyipem Erdoğanem]] nakonec zúčastnil na přímé pozvání tureckých hostitelů, kteří okruh zvaných rozšířili i bez vědomí české vlády. Pavel do prezidentského paláce dorazil několik minut před Babišem a přivítal se s Erdoğanem a jeho manželkou Emine ještě před příchodem premiérské delegace; na společné fotografii lídrů pak stál v blízkosti ukrajinského prezidentského páru, zatímco Babiš s manželkou Monikou byli na opačné straně snímku. Podle svědectví novinářů se oba čeští ústavní činitelé po celou dobu summitu jinak prakticky nepotkávali a jejich delegace spolu nekoordinovaly program.

Zelenskyj během dvou dnů summitu absolvoval podle vlastního vyjádření téměř dvacet dvoustranných jednání se zástupci spojeneckých i partnerských zemí. Oznámil mimo jiné dohody o dodávkách dronů s [[Estonsko|Estonskem]], [[Nizozemsko|Nizozemskem]] a [[Dánsko|Dánskem]] a jednání o dalších podobných dohodách s [[Německo|Německem]], [[Norsko|Norskem]], [[Finsko|Finskem]] a [[Kanada|Kanadou]]. Od jihokorejského prezidenta poděkoval za balíček podpory ve výši 100 milionů dolarů.

== 📜 Ankarská deklarace ==
Závěrečným dokumentem summitu je tzv. Ankarská deklarace, v níž hlavy států a vlád znovu potvrdily neochvějný závazek ke kolektivní obraně podle článku 5 Washingtonské smlouvy. Deklarace zdůraznila, že útok na jednoho spojence je útokem na všechny, a označila dlouhodobou hrozbu ze strany Ruska a přetrvávající hrozbu terorismu za klíčové faktory formující bezpečnostní prostředí Aliance.

Text deklarace navázal na loňský závazek přijatý na summitu v nizozemském Haagu, podle něhož mají spojenci do roku 2035 investovat do obrany a bezpečnosti 5 % hrubého domácího produktu, z toho 3,5 % na klíčové obranné potřeby a 1,5 % na širší výdaje související s bezpečností, jako je ochrana kritické infrastruktury, kybernetická obrana nebo civilní připravenost. Generální tajemník Rutte v Ankaře uvedl, že souhrnné výdaje Aliance na obranu a bezpečnost dosáhly jen rok po přijetí haagského závazku přibližně 4 % HDP. Podle údajů NATO zveřejněných těsně před summitem se přitom několik zemí, mezi nimi Slovinsko, Belgie, Španělsko a Česko, potýkalo s plněním již dříve platného cíle ve výši 2 % HDP.

Deklarace dále obsahuje závazek poskytnout Ukrajině v roce 2026 vojenské vybavení, výcvik a další pomoc v hodnotě nejméně 70 miliard eur, přičemž spojenci se zavázali udržet obdobnou úroveň podpory i v roce 2027. Součástí summitu bylo oznámení nových zbrojních zakázek v hodnotě přesahující 50 miliard dolarů, spuštění iniciativy Drone Edge zaměřené na bezpilotní systémy s plánovanou investicí 14 miliard dolarů během příštích pěti let a projekt modernizace palivové a skladovací infrastruktury Aliance za přibližně 27 miliard eur, zaměřený zejména na východní křídlo NATO.

=== Klíčová čísla Ankarského summitu ===
{| class="wikitable"
|-
! Oblast !! Hodnota
|-
| Podpora Ukrajiny na rok 2026 || nejméně 70 miliard eur
|-
| Nové obranné zakázky oznámené na summitu || více než 50 miliard dolarů
|-
| Iniciativa Drone Edge (bezpilotní systémy, 5 let) || 14 miliard dolarů
|-
| Modernizace palivové infrastruktury || přibližně 27 miliard eur
|-
| Souhrnné výdaje na obranu a bezpečnost (2026) || přibližně 4 % HDP Aliance
|-
| Cílová hodnota výdajů do roku 2035 || 5 % HDP (z toho 3,5 % core defence, 1,5 % security-related)
|}

== 💰 Otázka obranných výdajů a výjimka pro Španělsko ==
Diskuse o obranných výdajích byla jedním z nejcitlivějších bodů jednání. Na summitu v Haagu v červnu 2025 se všechny členské státy NATO s výjimkou [[Španělsko|Španělska]] zavázaly zvýšit výdaje na obranu a bezpečnost na 5 % HDP do roku 2035, s přezkumem v roce 2029. Španělsko si tehdy vyjednalo výjimku a označilo cíl 5 % HDP za nepřiměřený, přičemž svoje plánované výdaje odhadovalo na přibližně 2,1 % HDP.

Před summitem v Ankaře zveřejnilo NATO údaje, podle nichž v roce 2025 dosáhly Polsko, Litva a Lotyšsko nejvyššího podílu výdajů na obranu v poměru k HDP ze všech členských zemí. Naopak u části spojenců, včetně Česka, Maďarska a Slovinska, hrozilo podle dostupných odhadů, že v roce 2026 nedosáhnou ani dříve platného cíle 2 % HDP. Americký prezident Trump během summitu opakovaně kritizoval evropské spojence za nedostatečné výdaje a označil Španělsko za „hrozného partnera v NATO“, přičemž zopakoval hrozby obchodních opatření vůči této zemi.

== 🇺🇦 Podpora Ukrajině a jednání Trump–Zelenskyj ==
Podpora Ukrajině zůstala jedním z hlavních témat summitu i čtvrtým rokem po ruské plnohodnotné invazi. Zelenskyj se summitu zúčastnil osobně a při jednáních opakovaně žádal o posílení protivzdušné obrany, zejména o dodávky raket pro systémy Patriot. Během summitu ruské raketové údery na Kyjev usmrtily nejméně tři lidi a dalších čtrnáct zranily, k dalším desítkám zraněných došlo při útocích na Charkovskou oblast.

Prezident Trump se s Zelenským sešel na dvoustranném jednání 8. července. Oznámil při něm, že Spojené státy udělí Ukrajině licenci k vlastní výrobě protiraketových systémů Patriot, aby země nebyla při jejich dodávkách závislá výhradně na americké produkci. Trump se zároveň vyjádřil optimisticky k vyhlídkám na ukončení války, aniž by uvedl konkrétní časový rámec. Tón jednání byl podle přítomných novinářů výrazně smířlivější než při dřívějších setkáních obou prezidentů.

Členství Ukrajiny v NATO nebylo podle vyjádření analytiků bezpečnostních institucí na pořadu jednání a v dohledné době se nepředpokládá, ačkoliv Zelenskyj v Ankaře opětovně o perspektivu členství usiloval a poukazoval na bojové zkušenosti ukrajinské armády.

== 🌐 Vztahy se Španělskem, Grónsko a válka v Íránu ==
Summit byl poznamenán také dalšími spory uvnitř Aliance. Prezident Trump před zasedáním i během něj opakovaně zopakoval svůj zájem o získání kontroly nad Grónskem, autonomním územím [[Dánsko|Dánska]], což označil za problém způsobený evropským odporem k jeho postoji. Dánská premiérka Mette Frederiksenová na jeho výroky reagovala prohlášením, že Dánsko je připraveno bránit „každý kousek NATO, včetně vlastního území“. Evropská unie k tématu uvedla, že o budoucnosti Grónska mají rozhodovat výhradně Grónané a Dánové.

Jednání dále ovlivnil nedávný, přibližně tříměsíční ozbrojený konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Krátce před summitem provedly americké síly nové údery na desítky íránských cílů a Washington obnovil sankce na íránský ropný export. Trump v Ankaře prohlásil, že příměří s Íránem považuje fakticky za ukončené, byť připustil pokračování diplomatických jednání. Generální tajemník Rutte americké údery na íránské cíle označil za nezbytnou a přiměřenou reakci.

== 🚧 Bezpečnostní opatření a protesty ==
Vzhledem k rozsahu akce a počtu přítomných delegací přijaly turecké úřady rozsáhlá bezpečnostní opatření. Guvernérský úřad v Ankaře vyhlásil s účinností od 28. června do 10. července 2026 plošný zákaz shromažďování, demonstrací a distribuce letáků na území celé provincie. V souvislosti se summitem byly uzavřeny některé hlavní dopravní tepny a části veřejného sektoru dostaly na dobu konání akce mimořádné volno.

Před zahájením summitu i v jeho průběhu se v několika tureckých městech, včetně Ankary, [[Istanbul|Istanbulu]] a [[Izmir|Izmiru]], konaly protesty odborových svazů a nevládních organizací namířené proti růstu vojenských rozpočtů a rozšiřování NATO. Podle organizace Human Rights Watch a místních zástupců za lidská práva bylo v souvislosti se zásahy proti demonstrantům zadrženo více než 200 osob, mezi nimi aktivisté, právníci a novináři.

V rámci příprav na summit proběhly v okolí prezidentského komplexu a na hlavních příjezdových trasách z mezinárodního letiště Esenboğa rozsáhlé infrastrukturní a urbanistické úpravy, koordinované ministerstvem dopravy a infrastruktury a metropolitní správou Ankary. Zahrnovaly rozšíření a opravy vozovek, modernizaci křižovatek, obnovu fasád budov podél protokolárních tras a instalaci inteligentního dopravního značení.

== 📈 Kontext: vývoj obranných výdajů NATO ==
Otázka obranných výdajů se v posledních letech stala ústředním tématem téměř každého summitu Aliance. Podle údajů NATO se souhrnné výdaje evropských spojenců a Kanady na obranu mezi lety 2016 a 2026 zvýšily o přibližně 1,2 bilionu dolarů, přičemž jen mezi lety 2024 a 2025 vzrostly o zhruba 139 miliard dolarů v nominálním vyjádření, což představuje meziroční nárůst téměř o 20 %. Zatímco v roce 2014, kdy byl na summitu ve [[Wales]]u přijat cíl 2 % HDP, jej plnily pouze tři členské země, v roce 2025 podle odhadů NATO splnily tento práh všechny členské státy s výjimkou [[Island]]u, který nemá vlastní ozbrojené síly.

=== Přehled posledních summitů NATO ===
{| class="wikitable"
|-
! Rok !! Místo konání !! Hlavní téma
|-
| 2021 || [[Brusel]], Belgie || Návrat USA k multilateralismu, vztahy s Čínou
|-
| 2022 || [[Madrid]], Španělsko || Reakce na ruskou invazi na Ukrajinu, nová strategická koncepce
|-
| 2023 || [[Vilnius]], Litva || Podpora Ukrajině, přístupový proces Švédska
|-
| 2024 || [[Washington, D.C.]], USA || 75. výročí NATO, podpora Ukrajině
|-
| 2025 || [[Haag]], Nizozemsko || Přijetí cíle 5 % HDP na obranu do roku 2035
|-
| 2026 || Ankara, Turecko || Plnění haagského závazku, obranný průmysl, podpora Ukrajině
|}

Generální tajemník Rutte na závěrečné tiskové konferenci v Ankaře oznámil, že příští summit NATO se v roce 2027 uskuteční v [[Albánie|Albánii]].

== 💡 Pro laiky ==
Summit NATO je pravidelné setkání nejvyšších představitelů členských zemí Severoatlantické aliance - tedy prezidentů, premiérů a dalších hlav vlád - na kterém se domlouvají společné kroky v oblasti obrany a bezpečnosti. Lze si ho představit jako velkou poradu majitelů firem, kteří společně vlastní pojišťovnu: každý rok se sejdou, aby se domluvili, kolik peněz do "pojišťovny" každý přispěje a na co se použijí, aby v případě nebezpečí ochránila všechny členy.

Ankarský summit byl v tomto smyslu především kontrolním dnem: spojenci si před rokem slíbili, že budou na obranu dávat čím dál více peněz, a nyní si ověřovali, zda tento slib skutečně plní. Zároveň řešili, jak dál pomáhat Ukrajině, která už přes čtyři roky čelí ruské invazi, a jak vyrábět více zbraní a vojenské techniky přímo v zemích NATO, aby Aliance nebyla v krizové situaci závislá na dovozu.

== ✨ Význam ==
Ankarský summit byl prvním výročním přezkumem plnění haagského závazku z roku 2025 o zvýšení obranných výdajů na 5 % HDP a potvrdil, že Aliance jako celek postupuje směrem k tomuto cíli rychleji, než se původně předpokládalo, byť s výraznými rozdíly mezi jednotlivými členskými zeměmi. Summit dále prohloubil přímé zapojení partnerských zemí mimo NATO, mimo jiné Jižní Koreje, do jednání o obranném průmyslu a bezpečnosti.

Z hlediska podpory Ukrajiny summit potvrdil pokračování mnohamiliardové vojenské pomoci i čtvrtým rokem od ruské invaze a přinesl konkrétní posun v otázce domácí ukrajinské výroby protiraketových systémů. Zároveň summit znovu odhalil vnitřní napětí uvnitř Aliance, zejména v souvislosti s americkými požadavky na vyšší výdaje evropských spojenců, sporem o Grónsko a rozdílným vnímáním priorit mezi jednotlivými členskými státy.

== Zdroje ==
* [https://nato.int NATO - oficiální stránky]
* [https://aljazeera.com Al Jazeera]
* [https://npr.org NPR]
* [https://abcnews.com ABC News]
* [https://csis.org CSIS]
* [https://congress.gov Congress.gov]
* [https://en.wikipedia.org Wikipedia]
* [https://nbcnews.com NBC News]

{{DEFAULTSORT:Summit NATO v Ankare}}
[[Kategorie:Události roku 2026]]
[[Kategorie:Summity NATO]]
[[Kategorie:NATO]]
[[Kategorie:Diplomatické konference]]
[[Kategorie:Mezinárodní vztahy]]
[[Kategorie:Turecko v roce 2026]]
[[Kategorie:Dějiny Ankary]]
[[Kategorie:Ankara]]
[[Kategorie:Rusko-ukrajinská válka]]
[[Kategorie:Podpora Ukrajiny]]
[[Kategorie:Donald Trump]]
[[Kategorie:Volodymyr Zelenskyj]]
[[Kategorie:Recep Tayyip Erdoğan]]
[[Kategorie:Mark Rutte]]
[[Kategorie:Obranná politika]]
[[Kategorie:Bezpečnostní politika]]
[[Kategorie:Protesty v Turecku]]
[[Kategorie:Zahraniční politika Spojených států amerických]]
[[Kategorie:Vytvořeno Claude Sonnet 5]]