Zobrazení zdroje stránky Rudolf Hess

{{Infobox Osobnost
| jméno = Rudolf Hess
| celé_jméno = Rudolf Walter Richard Heß
| obrázek = 
| datum_narození = 26. dubna 1894
| místo_narození = [[Alexandrie]], [[Egypt]]
| datum_úmrtí = 17. srpna 1987
| místo_úmrtí = [[Západní Berlín]], [[Spolková republika Německo (1949–1990)|Západní Německo]]
| politická_strana = [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]]
| funkce = Vůdcův zástupce (1933–1941), Říšský ministr bez portfeje
| manželka = Ilse Pröhl (sňatek 1927)
| děti = Wolf Rüdiger Hess
}}

'''Rudolf Hess''' (celým jménem '''Rudolf Walter Richard Heß''') byl německý nacistický politik, dlouholetý blízký spolupracovník [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]] a mezi lety 1933 až 1941 oficiální Vůdcův zástupce (Stellvertreter des Führers) v [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]]. Jako jeden z nejvýše postavených mužů nacistického [[Německá říše (1933–1945)|Německa]] nesl přímou historickou a politickou odpovědnost za formulaci rasových zákonů a budování totalitního státního aparátu. Do světových dějin se zapsal především svým zcela bezprecedentním, sólovým a tajným letem do [[Skotsko|Skotska]] v květnu 1941, jehož domnělým cílem bylo vyjednat mírovou dohodu se [[Spojené království|Spojeným královstvím]] těsně před zahájením invaze do [[Svaz sovětských socialistických republik|Sovětského svazu]]. 

Po ztroskotání své mise byl Brity okamžitě internován a po skončení [[Druhá světová válka|druhé světové války]] předveden před Mezinárodní vojenský tribunál během Norimberského procesu. Byl shledán vinným ze zločinů proti míru a odsouzen k doživotnímu odnětí svobody. Zbytek svého mimořádně dlouhého života strávil ve spojenecké věznici Špandava (Spandau) v Západním Berlíně. Po propuštění [[Albert Speer|Alberta Speera]] a Baldura von Schiracha v roce 1966 se Hess stal vůbec posledním a jediným vězněm tohoto gigantického žaláře, a to po dobu více než dvaceti let. V srpnu 1987 spáchal ve věku 93 let sebevraždu oběšením. Jeho život, pohnutky k letu do [[Spojené království|Británie]] i samotná smrt dodnes přitahují pozornost historiků a jsou předmětem nevyčerpatelného množství konspiračních teorií.

== 🗓 Odraz v současnosti a vyrovnávání se s minulostí ==
I ve třetí dekádě jednadvacátého století, dlouhá desetiletí po jeho smrti, představuje odkaz Rudolfa Hesse velmi ožehavé politické a historické téma. 

Zcela zásadním problémem se v [[Německo|Německu]] stal fenomén neonacistického kultu, který Hesse uctíval jako „mučedníka za vlast“ a symbol loajality, neboť se nikdy veřejně nezřekl [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]]. Epicentrem tohoto kultu se stal rodinný hrob Hessových na hřbitově v malém bavorském městě [[Wunsiedel]]. Po dobu dvaceti let se zde každoročně 17. srpna v den výročí jeho smrti scházely tisíce pravicových extremistů z celé [[Evropa|Evropy]], přičemž tyto pochody pravidelně končily střety s policií a s antifašistickými demonstranty.

Situace dospěla k radikálnímu řešení v roce 2011. V říjnu onoho roku měla vypršet nájemní smlouva na hrobové místo. Evangelická farnost ve Wunsiedelu, podporovaná místními občany i židovskými organizacemi, kategoricky odmítla žádost Hessovy vnučky o prodloužení nájmu. Po složitých vyjednáváních rodina s likvidací hrobu souhlasila. V časných ranních hodinách 21. července 2011 byly za přísných bezpečnostních opatření Hessovy ostatky exhumovány a následně zpopelněny. Samotný masivní náhrobní kámen s provokativním nápisem „Ich hab's gewagt“ (Odvážil jsem se) byl fyzicky zničen. Popel nacistického pohlavára byl poté rozptýlen na utajeném místě do moře, aby bylo navždy zabráněno vytváření jakýchkoliv pietních či poutních míst.

Z historicko-vědeckého hlediska dochází od roku 2017 k postupnému odtajňování britských zpravodajských svazků (zejména kolekce osobních složek KV 2/35 v Britském národním archivu). Tyto nově dostupné materiály tajných služeb umožnily historikům vyvrátit mnohé konspirační mýty. Zprávy britských zpravodajců detailně dokládají, že britská vláda vedená [[Winston Churchill|Winstonem Churchillem]] neměla s Hessovým příletem nic společného a o jeho plánu předem nevěděla. Moderní historická revize navíc ostře odmítá dlouho tradovaný poválečný obraz Hesse jako „neškodného, pomateného starce usilujícího o mír“. Historici jasně prokazují jeho naprosto zásadní, exekutivní roli při přípravě Norimberských rasových zákonů a takzvaného Zákona na ochranu krve, čímž vytvořil legislativní a byrokratické podhoubí pro pozdější vypuknutí [[Holokaust|holocaustu]].

== ⏳ Dětství, rodinné zázemí a mládí v Egyptě ==
Rudolf Walter Richard Hess se narodil 26. dubna 1894 ve čtvrti Ibrahimiya v [[Alexandrie|Alexandrii]] na území tehdejšího [[Egypt|Egypta]] (který byl formálně součástí [[Osmanská říše|Osmanské říše]], ale reálně pod britskou okupací). Jeho otec, Johann Fritz Hess, byl vysoce úspěšný a zámožný bavorský obchodník, který do [[Egypt|Egypta]] přesídlil, aby zde vybudoval prosperující importně-exportní firmu. Jeho matka Clara (rozená Münchová) pocházela z rodiny významného průmyslníka.

Rodina žila v enormním luxusu v obří vile s mnoha sloužícími. Rudolf a jeho mladší sourozenci (bratr Alfred a sestra Margarete) byli vychováváni v přísně nacionalistickém a disciplinovaném německém duchu, izolováni od místního arabského obyvatelstva i od britské koloniální smetánky. Základní vzdělání získal od soukromých německých tutorů přímo ve vile. 

V roce 1908, ve věku čtrnácti let, byl odeslán zpět do vlasti. Nastoupil na prestižní internátní školu v Bad Godesbergu nedaleko [[Bonn|Bonnu]]. Rudolf projevoval silné nadání a vášeň pro přírodní vědy, astronomii a rodící se letectví, a přál si studovat inženýrství. Jeho autoritářský otec měl však jiné plány – požadoval, aby nejstarší syn převzal rodinné impérium. Z toho důvodu byl Rudolf donucen nastoupit na obchodní školu (École Supérieure de Commerce) ve švýcarském [[Neuchâtel|Neuchâtelu]] a následně nastoupil jako učeň do obchodní společnosti v [[Hamburk|Hamburku]]. Jeho frustrace z obchodnického života však netrvala dlouho; vypuknutí světového konfliktu mu poskytlo vítanou únikovou cestu.

== ⚔️ První světová válka a formování radikalismu ==
Během několika týdnů od vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] v srpnu 1914 se Hess, hnán fanatickým patriotismem, dobrovolně přihlásil do armády. Byl přidělen k 7. bavorskému pluku polního dělostřelectva. Svůj křest ohněm zažil během krvavé a zničující první bitvy u Ypres. Následně byl jako příslušník pěchoty (převelen k slavnému Listově pluku, ve kterém mimochodem sloužil i desátník [[Adolf Hitler]], ačkoliv se zde tito dva muži nikdy osobně nesetkali) převelen k bojům do [[Rumunsko|Rumunska]] a do Karpatských hor. 

V roce 1916 zažil jatka během masivní bitvy u Verdunu, kde utrpěl těžké zranění střepinou šrapnelu do levé ruky a hrudníku. Další devastující zranění utrpěl v srpnu 1917 na rumunské frontě, kde mu kulka proletěla plící. Po zdlouhavé rekonvalescenci dospěl k závěru, že služba v pěchotě znamená jistou smrt, a zažádal o přeložení k prestižnímu císařskému letectvu (Luftstreitkräfte). Po absolvování pilotního výcviku na stíhacích strojích Fokker byl v říjnu 1918 přiřazen k bojové letce (Jagdstaffel 35), avšak válka skončila dříve, než stačil absolvovat jakýkoliv bojový let.

Poválečná kapitulace [[Německá říše|Německé říše]] v listopadu 1918 a následný ponižující [[Versailleská smlouva|Versailleský mír]] zanechaly na Hessově psychice hluboké a nevratné rány. Stejně jako statisíce dalších frontových vojáků, i Hess uvěřil antisemitské konspirační teorii o „dýce v zádech“ (Dolchstoßlegende), podle níž německá armáda na bojišti neprohrála, ale byla zrazena ze zálohy domácími židy, marxisty a pacifisty. Taktéž rodinný majetek v [[Egypt|Egyptě]] byl během války kompletně zkonfiskován britskou vládou, což zanechalo Hessovu rodinu bez finančních prostředků. Tato ztráta majetku a národní hrdosti vytvořila z tichého introverta zatrpklého a radikálního extremistu.

== 🤝 Vstup do politiky a spojenectví s Adolfem Hitlerem ==
Po demobilizaci se Hess přesunul do [[Mnichov|Mnichova]], města, které se tehdy zmítalo v chaosu revolucí a politického násilí. Na podzim roku 1919 se zapsal ke studiu historie, ekonomie a geopolitiky na Univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově. Zde se seznámil s profesorem [[Karl Haushofer|Karlem Haushoferem]], bývalým generálem a průkopníkem geopolitiky, jehož teorie o nutnosti dobytí „životního prostoru“ (Lebensraum) na Východě Hesse hluboce ovlivnily. Oba muži se stali blízkými přáteli a Haushoferovy teze později Hess zprostředkoval samotnému Hitlerovi.

Během studií se Hess zapojil do polovojenských pravicových oddílů Freikorps a stal se aktivním členem okultně-rasistické Společnosti Thule (Thule-Gesellschaft). Právě na schůzích těchto nacionalistických spolků v zaplivaných mnichovských pivnicích se Hess v květnu 1920 vůbec poprvé setkal s Adolfem Hitlerem. Hitlerův démonický řečnický projev Hesse naprosto uchvátil a paralyzoval. Ještě téhož roku, 1. července 1920, se stal jedním z prvních členů tehdy bezvýznamné nacistické strany, kde obdržel členský průkaz s číslem 16.

Hess se Hitlerovi absolutně oddal. Založil studentskou buňku [[Úderné oddíly|SA]] (Sturmabteilung) a stal se Hitlerovým osobním tajemníkem, bodyguardem a organizátorem stranických setkání. V listopadu roku 1923 se aktivně zapojil do nechvalně proslulého Pivního puče. Jeho úkolem během pokusu o státní převrat bylo zajmout bavorské ministry a premiéra Kahra a držet je jako rukojmí. Když puč po přestřelce s policií ztroskotal, Hess uprchl do sousedního [[Rakousko|Rakouska]]. Když se dozvěděl, že Hitler byl zatčen, rozhodl se na jaře 1924 dobrovolně vrátit do [[Německo|Německa]] a udat se úřadům. 

Soud ho poslal na osmnáct měsíců do pevnostní věznice v bavorském Landsbergu, kde byl zavřen společně s Hitlerem. Tato izolace jejich svazek nesmírně upevnila. Během výkonu trestu hrál Hess roli Hitlerova sekretáře; právě jemu Hitler diktoval rozsáhlé pasáže svého ideologického a politického manifestu ''[[Mein Kampf]]''. Hess text nejen zapisoval, ale také ho aktivně redigoval a vkládal do něj Haushoferovy myšlenky o geopolitice a získání území na úkor [[Sovětský svaz|Ruska]]. Z vězení byli oba muži předčasně propuštěni v prosinci 1924.

== 📈 Vůdcův zástupce a strůjce byrokratického teroru ==
Když se [[Adolf Hitler]] stal 30. ledna 1933 německým kancléřem a nacisté převzali kontrolu nad státním aparátem, byl Rudolf Hess 21. dubna 1933 jmenován Vůdcovým zástupcem (Stellvertreter des Führers) pro stranické záležitosti. V prosinci téhož roku byl jmenován i říšským ministrem bez portfeje. Fakticky se stal, alespoň z nominálního hlediska, třetím nejmocnějším mužem [[Třetí říše]] (po Hitlerovi a Göringovi). 

V této mocenské pozici se Hess stal centrální převodovou pákou mezi vůlí diktátora a reálnou státní byrokracií. Zřídil Kancelář vůdcova zástupce, která měla právo veta nad veškerou připravovanou legislativou v zemi a schvalovala i jmenování klíčových státních úředníků. Byla to právě Hessova ruka, která podepsala nejtemnější dokumenty předválečné éry. Na podzim roku 1935 se aktivně podílel na přípravě a finální podobě rasových Norimberských zákonů (Zákona o říšském občanství a Zákona na ochranu německé krve a německé cti). Zcela legálně tak zbavil miliony německých Židů veškerých občanských práv, podepsal vyhlášky nařizující nucené sterilizace osob s domnělými dědičnými chorobami a aktivně prosazoval arizační dekrety k vyvlastnění židovského majetku.

Ačkoliv byl bezmezně loajální a Hitler ho pověřoval pronášením slavnostních fanatických projevů na masových sjezdech strany v Norimberku (kde pronesl slavnou větu: „Strana je Hitler, a Hitler je Německo, stejně jako Německo je Hitler!“), jeho reálný politický vliv s blížící se válkou strmě upadal. K moci se drali mnohem průbojnější, agresivnější a bezohlednější aparátčíci. [[Heinrich Himmler]] ovládl bezpečnostní aparát, [[Hermann Göring]] zbrojení a obávaný [[Martin Bormann]], který paradoxně začínal jako Hessův podřízený vedoucí štábu, mu systematicky odřezával přístup k samotnému Hitlerovi. 

Hess navíc začal trpět těžkými záchvaty hypochondrie, paranoie a žaludečních křečí. Stal se posedlým absurdními pavědami, homeopatií, astrologií a telepatickým magnetismem. Nikdy nechodil spát, aniž by pomocí virgule pečlivě nezměřil, zda pod jeho postelí neprobíhají negativní podzemní vodní prameny. Tyto excentricity vedly k tomu, že ho pragmatické křídlo nacistické strany a dokonce i sám Hitler začali považovat za mentálně vyšinutého podivína a otevřeně se mu posmívali.

== ✈️ Záhadný let do Skotska (Květen 1941) ==
Na jaře roku 1941, v době, kdy Hitler finalizoval plány na masivní vojenskou invazi do [[Svaz sovětských socialistických republik|Sovětského svazu]] (Operace Barbarossa), trpěl Hess hlubokou depresí ze ztráty svého politického postavení. Sděsil se představy, že [[Německo]] bude muset bojovat zničující válku na dvou frontách současně, což se stalo říši osudným již v první světové válce. Inspirován svým mentorem Albrechtem Haushoferem (synem profesora Haushofera), nabyl Hess paranoidního a klamného přesvědčení, že ve [[Spojené království|Spojeném království]] existuje tajná, aristokratická „mírová strana“ vedená [[Vévoda z Hamiltonu|vévodou z Hamiltonu]], která touží po okamžitém svržení Churchilla a po separátním míru s [[Německo|Německem]]. 

S vidinou záchrany Říše a obnovení své pozice po boku Hitlera se rozhodl k šílenému kousku – podnikne tajnou diplomatickou misi. Již od podzimu 1940 si jako bývalý pilot zařídil výcvik na moderním dvoumotorovém stíhacím bombardéru [[Messerschmitt Bf 110]] v továrně v Augsburgu, kde se přátelil s šéfkonstruktérem Willym Messerschmittem. Letoun nechal vybavit dodatečnými přídavnými palivovými nádržemi a špičkovou rádiovou navigací.

V sobotu 10. května 1941 (symbolicky v den prvního výročí německé invaze do západní Evropy a těsně před invazí na východ) v 17:45 odstartoval Hess zcela osamocen z letiště v bavorském Augsburgu. Jeho navigační trasa byla mistrovským dílem plánování: letěl podél toku Rýna nad Severní moře, aby oklamal radary, a poté se stočil směrem ke skotskému pobřeží. Zvládl prokličkovat noční oblohou kolem ohnisek britské protiletadlové obrany a dorazil nad [[Skotsko]]. 

Kolem desáté hodiny večerní se přiblížil k panství Dungavel House, sídlu vévody z Hamiltonu. Ve tmě však panství přeletěl. Když mu došlo palivo, vystoupal s letounem do bezpečné výšky 2 000 metrů, otevřel kabinu a vyskočil s padákem. Samotný stíhač se zřítil a explodoval u statku Floors Farm poblíž vesnice Eaglesham. Při dopadu na zem si Hess zlomil kotník. Zde ho, zamotaného do padákových šňůr, nalezl skotský oráč David McLean. Hess, oblečený v kombinéze důstojníka Luftwaffe bez výložek, se farmáři lámanou angličtinou představil jako kapitán „Alfred Horn“ a požádal ho, aby ho okamžitě dovedl k vévodovi z Hamiltonu.

Britské vojenské úřady zraněného pilota zajistily. Po následné konfrontaci v nemocnici v [[Glasgow|Glasgow]], kam nakonec ohromený vévoda z Hamiltonu dorazil, odhalil Hess svou pravou identitu. Britská vláda v čele s [[Winston Churchill|Churchillem]] však jakákoliv vyjednávání s nacistickým pohlavárem absolutně vyloučila. Churchilla tato zpráva zastihla během sledování filmu; reagoval na ni poznámkou, že je to bláznovství a že se jde raději dívat dál na film. Hess byl internován do londýnského Toweru a později přesouván do tajných psychiatrických a vojenských detenčních zařízení (jako byl Mytchett Place). 

Když se Hitler ráno 11. května dozvěděl o zmizení svého zástupce z dopisu, který mu Hess zanechal prostřednictvím adjutanta, propadl záchvatu naprosté, nepříčetné zuřivosti. Obával se, že Britové oznámí, že Hess převezl do Londýna nejtajnější německé vojenské plány na napadení Ruska. Nařídil okamžité zatčení Hessových pobočníků, zakázal jakékoliv užívání jeho jména v tisku a nechal do světa vypustit zprávu, že se Hess zbláznil, trpěl halucinacemi a jako pomatenec s letadlem pravděpodobně spadl do moře. Funkce Vůdcova zástupce byla okamžitě zrušena a nahrazena institucí Vedoucího stranické kanceláře, jíž se ujal [[Martin Bormann]].

== ⚖️ Norimberský proces a lékařské posudky (1945–1946) ==
Po porážce Německa byl Rudolf Hess v říjnu 1945 eskortován zpět do [[Německo|Německa]], kde zasedl na lavici obžalovaných před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku. 

Hessovo chování během procesu bylo od samého začátku zcela bizarní, teatrální a nepředvídatelné. Trpěl hlubokou vyhublostí a neustále zíral do prázdna. Odmítl odpovídat na otázky soudců a svým advokátům tvrdil, že trpí absolutní a neléčitelnou ztrátou paměti (amnézií). Deklaroval, že nepoznává své bývalé stranické kolegy (dokonce ani [[Hermann Göring|Hermanna Göringa]]), nedokázal identifikovat své bývalé sekretářky a tvrdil, že nepoznává dobové filmové týdeníky se svou vlastní osobou.

Tento stav vyvolal obavy soudců, zda je Hess vůbec schopen chápat smysl procesu. Do jeho cely byli povoláni špičkoví spojenečtí psychiatři Douglas Kelley a Gustave Gilbert, jakož i sovětští a britští lékaři. Ti po dlouhých týdnech dospěli k závěru, že Hess sice trpí hlubokými hysterickými a neurotickými rysy, komplexem méněcennosti a hypochondrií (odmítal jíst stravu s tím, že ji Britové pravidelně otrávili), ale že není klinicky šílený a svou amnézii pouze hraje. K naprostému šoku celé soudní síně se Hess na konci listopadu 1945 postavil a chladnokrevně oznámil, že svou amnézii doposud pouze takticky předstíral, aby soudce zmátl, a že je plně připraven se hájit. Ve své závěrečné obhajovací řeči dokonce prohlásil: „Nelituji ničeho. Kdybych měl možnost, udělal bych to všechno znovu.“

Soud zvážil jeho částečnou příčetnost, ale zcela odmítl fakt, že by mohl být zproštěn viny za státní politiku z 30. let. Rudolf Hess byl uznán vinným v prvním a druhém bodě obžaloby (Zločiny proti míru a Spiknutí za účelem spáchání zločinů proti míru). Vzhledem k faktu, že strávil většinu válečných let zavřený v Anglii a nepodílel se tak přímo na organizaci vyhlazovacích táborů, byl zproštěn viny ve třetím a čtvrtém bodě (Válečné zločiny a Zločiny proti lidskosti). Tribunál ho odsoudil k trestu doživotního vězení. 

== ⛓️ Vězeň číslo 7: Čtyřicet let ve Špandavě ==
V červenci roku 1947 byl Hess, společně se šesti dalšími odsouzenými prominentními nacisty (kterými byli [[Albert Speer]], [[Karl Dönitz]], Erich Raeder, Walther Funk, Konstantin von Neurath a Baldur von Schirach), tajně převezen do spojeneckého vojenského vězení ve Špandavě (Spandau) v britském sektoru Západního Berlína. Zde obdržel status a identitu „Vězně číslo 7“.

Správa této gigantické pevnosti postavené pro šest stovek trestanců byla přísně rozdělena mezi čtyři vítězné mocnosti ([[Spojené státy americké]], [[Spojené království]], [[Francie]] a [[Sovětský svaz]]), jejichž vojenské posádky a ředitelé se střídali po měsíčních intervalech. Podmínky věznění byly brutální – vězni nesměli mluvit mezi sebou, byli nuceni vykonávat manuální práce na zahradě, návštěvy příbuzných byly drasticky omezeny na minimum minut ročně (Hess dokonce prvních více než dvacet let z hrdosti jakékoliv návštěvy rodiny včetně syna a manželky zcela odmítal). 

V průběhu padesátých a šedesátých let byli ostatní vězni postupně propouštěni. Někteří kvůli podlomenému zdraví (Raeder, Funk, Neurath), jiní si odpykali celý vymezený čas (Dönitz odseděl 10 let). Dne 1. října 1966 o půlnoci opustili brány věznice Speer a Schirach, kteří si odseděli přesně 20 let. Od tohoto okamžiku začala naprosto absurdní a pro světové dějiny nevídaná situace: ohromná pevnost zaměstnávající desítky kuchařů, ředitelů, strážných, kaplanů a po zuby ozbrojenou vojenskou rotu byla plně udržována v provozu po dobu dalších jedenadvaceti let výhradně kvůli jedinému zestárlému a nevrlému vězni – Rudolfu Hessovi.

S přibývajícím věkem se Hessův fyzický stav zhoršoval, trpěl výpadky zraku, oběhovými problémy a záněty. Západní velmoci ([[Spojené království]], [[Spojené státy americké]] i [[Francie]]) se opakovaně pokoušely navrhnout propuštění starce z humanitárních důvodů. Všechny tyto žádosti však vždy s naprostou neústupností narazily na tvrdé veto [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Moskva vnímala Hesse jako přímého strůjce vyhlazovací války na Východě a doživotní věznění brala jako principiální odplatu za utrpení ruského lidu, o kterém se nediskutuje.

== 💀 Smrt a demolice věznice ==
Dne 17. srpna 1987 ve 14:10 hodin odpoledne byl 93letý Rudolf Hess nalezen americkým strážným v malém zahradním domku na vězeňském dvoře bez známek života. Kolem krku měl pevně obmotaný elektrický prodlužovací kabel od lampy, který byl přehozen přes kliku okna. Přes okamžitou resuscitaci a rychlý převoz sanitkou do nedaleké britské vojenské nemocnice byl v 16:10 hodin prohlášen za mrtvého.

Představitelé čtyř okupačních mocností nařídili podrobnou pitvu, kterou provedl uznávaný britský patolog James Cameron, jenž jednoznačně potvrdil jako příčinu smrti zadušení v důsledku oběšení a čin oficiálně uzavřel jako sebevraždu (při které Hess zanechal i stručný dopis na rozloučenou adresovaný rodině). Ihned po jeho smrti byla celá věznice Špandava obklíčena tanky a demoliční čety během několika týdnů celou gigantickou cihlovou budovu srovnaly se zemí. Vzniklá suť byla rozemleta na prach a tajně vysypána do Severního moře. Tento razantní krok byl proveden z obavy, aby se opuštěná věznice nestala poutním svatostánkem neonacistického hnutí. Na vyčištěném pozemku bylo pro vojáky vybudováno nákupní středisko Britannia Centre Spandau.

Bezprostředně po oznámení sebevraždy rozjel Hessův syn, Wolf Rüdiger Hess, vytrvalou a celosvětovou kampaň tvrdící, že jeho otec byl v zahradním domku zavražděn agenty britské tajné služby (Special Air Service / MI6). Motivem mělo být údajné nebezpečí, že po nástupu [[Michail Gorbačov|Michaila Gorbačova]] by mohlo dojít ke změně sovětského postoje, Hess by mohl být propuštěn a na svobodě by mohl odhalit trapná britská vládní tajemství o ochotě britské aristokracie uzavřít v roce 1941 s nacisty mír. K těmto tvrzením (podpořeným pochybným pitevním posudkem soukromého mnichovského lékaře, kterého rodina najala) se přidala i populární, leč naprosto absurdní teorie tvrdící, že vězněm ve Špandavě nebyl Hess, ale chirurgicky upravený dvojník nasazený Brity. Tuto druhou konspiraci s definitivní platností vyvrátily testy DNA v roce 2019. Vědci pod vedením rakouského forenzního biologa Jana Cemper-Kiesse porovnali vzorek krve, který byl Hessovi odebrán v nemocnici v roce 1982, s genetickým materiálem jeho žijícího příbuzného. Test potvrdil příbuznost s pravděpodobností přesahující 99,99 %.

== 📊 Statistické a chronologické údaje ==

=== Tabulka 1: Výsledky obžaloby z Norimberského procesu ===
Přehled čtyř hlavních bodů obžaloby podle Mezinárodního vojenského tribunálu a finální verdikt vyneseny v říjnu 1946.

{| class="wikitable"
|-
! Číslo !! Bod obžaloby !! Popis trestné činnosti !! Výrok soudu
|-
| I. || Spiknutí k páchání zločinů proti míru || Plánování agresivní expanzivní války za účelem zisku území. || '''Vinen'''
|-
| II. || Zločiny proti míru || Samotné podnícení a vedení agresivní války porušující mezinárodní dohody. || '''Vinen'''
|-
| III. || Válečné zločiny || Porušování válečného práva a zacházení se zajatci na okupovaných územích. || Nevinen
|-
| IV. || Zločiny proti lidskosti || Vyhlazování a perzekuce civilního obyvatelstva před válkou i během ní. || Nevinen
|}

=== Tabulka 2: Časová osa letu do Skotska (10. a 11. května 1941) ===
Chronologický průběh jednoho z nejbizarnějších incidentů druhé světové války.

{| class="wikitable"
|-
! Datum a čas !! Úsek cesty !! Událost a lokace
|-
| 10. 5. v 17:45 || Start z Bavorska || Hess sám startuje v upraveném letounu Messerschmitt Bf 110 ze soukromého letiště továrny v Augsburgu.
|-
| 10. 5. v 20:00 || Let nad mořem || Křižuje nizozemské pobřeží a směřuje nad Severní moře, udržuje rádiový klid a letí nízko, aby zmizel radarům.
|-
| 10. 5. v 22:08 || Vstup nad Británii || Britská síť radarů Chain Home zachycuje neidentifikovaný letoun poblíž mysu Farne Island v Northumberlandu.
|-
| 10. 5. v 22:50 || Hledání panství || Hess letí nad jižním Skotskem, dezorientován noční tmou míjí plánovaný cíl Dungavel House (sídlo Hamiltonů).
|-
| 10. 5. v 23:09 || Nouzové opuštění stroje || V letounu dochází palivo, motory hasnou. Hess otevírá kabinu, ve výšce 2000 metrů vyskakuje s padákem a láme si kotník.
|-
| 10. 5. v 23:30 || Zajetí || Nedaleko vesnice Eaglesham je na zemi zadržen farmářem Davidem McLeanem a předán posádce Home Guard (Domobrany).
|-
| 11. 5. dopoledne || Odhalení identity || K vyslýchanému přivádějí překvapeného vévodu z Hamiltonu. „Kapitán Horn“ se přiznává, že je Rudolf Hess. Churchill případ zajišťuje.
|}

=== Tabulka 3: Špandavská sedmička (Vězni ve věznici Spandau) ===
Přehled sedmi odsouzených nejvyšších představitelů nacistického režimu z Norimberku, internovaných ve věznici.

{| class="wikitable"
|-
! Jméno vězně !! Původní funkce v Říši !! Trest vynesený tribunálem !! Datum propuštění (nebo smrti) !! Poznámka k uvěznění
|-
| '''Rudolf Hess''' || Vůdcův zástupce, Ministr || Doživotí || 17. srpna 1987 (smrt) || Poslední a jediný vězeň, spáchal sebevraždu oběšením v 93 letech.
|-
| [[Walther Funk]] || Ministr hospodářství, Prezident Říšské banky || Doživotí || 16. května 1957 || Propuštěn předčasně po deseti letech kvůli těžkým zdravotním problémům.
|-
| Erich Raeder || Velkoadmirál, Vrchní velitel válečného námořnictva || Doživotí || 26. září 1955 || Propuštěn předčasně po osmi letech ze zdravotních důvodů.
|-
| [[Albert Speer]] || Ministr zbrojení a válečné produkce, architekt || 20 let odnětí svobody || 1. října 1966 || Trest si odseděl kompletně na den přesně. O propuštění napsal slavné paměti.
|-
| Baldur von Schirach || Vůdce Hitlerjugend, Župní vedoucí Vídně || 20 let odnětí svobody || 1. října 1966 || Trest si odseděl kompletně na den přesně; odešel na svobodu společně se Speerem.
|-
| Konstantin von Neurath || Ministr zahraničí, Říšský protektor v Čechách a na Moravě || 15 let odnětí svobody || 6. listopadu 1954 || Propuštěn po sedmi letech věznění v důsledku prodělaného infarktu.
|-
| [[Karl Dönitz]] || Velkoadmirál, Nástupce Hitlera ve funkci prezidenta || 10 let odnětí svobody || 1. října 1956 || Trest si jako první vězeň odseděl bez zkrácení, včetně započítané vazby.
|}

== Zdroje ==
* [https://nationalarchives.gov.uk Britský národní archiv (The National Archives) – Složky MI5/MI6 KV 2/35]
* [https://britannica.com Encyclopaedia Britannica – Historická a biografická fakta]
* [https://bbc.com Zpravodajství BBC News – Detailní analýzy konspiračních teorií a genových testů]
* [https://spiegel.de Magazín Der Spiegel / Süddeutsche Zeitung – Reportáže z exhumace ve Wunsiedelu]
* [https://wikipedia.org Wikipedia – Podrobné protokoly z norimberského soudu]

{{DEFAULTSORT:Hess, Rudolf}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Němci]]
[[Kategorie:Narození 26. dubna]]
[[Kategorie:Narození 1894]]
[[Kategorie:Narození v Alexandrii]]
[[Kategorie:Úmrtí 17. srpna]]
[[Kategorie:Úmrtí 1987]]
[[Kategorie:Úmrtí v Berlíně]]
[[Kategorie:Členové NSDAP]]
[[Kategorie:Sebevrazi]]
[[Kategorie:Nacističtí politici]]
[[Kategorie:Účastníci pivního puče]]
[[Kategorie:Pachatelé holokaustu]]
[[Kategorie:Lidé odsouzení v norimberském procesu]]
[[Kategorie:Odsouzení k doživotnímu trestu odnětí svobody]]
[[Kategorie:Bývalí vězni věznice Spandau]]
[[Kategorie:Veteráni první světové války (Německo)]]
[[Kategorie:Němečtí letci]]
[[Kategorie:Oběti sebevraždy oběšením]]
[[Kategorie:Případy zpochybňovaných sebevražd]]
[[Kategorie:Býci]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 1.5 Pro]]