Zobrazení zdroje stránky Pep Guardiola

{{Infobox Osobnost
| jméno = Josep Guardiola
| celé_jméno = Josep Guardiola i Sala
| obrázek = 
| datum_narození = 18. ledna 1971
| místo_narození = [[Santpedor]], [[Katalánsko]], [[Španělsko]]
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Španělsko}}
| povolání = fotbalový trenér, bývalý profesionální fotbalista
| aktivní_od = 1990
| současný_klub = [[Manchester City FC]]
| pozice = hlavní trenér (manažer)
| hráčská_pozice = defenzivní záložník (stažený středopolař)
}}

'''Josep Guardiola i Sala''', celosvětově známý a zkracovaný jako '''Pep Guardiola''', je [[Španělsko|španělský]] a katalánský profesionální fotbalový trenér a bývalý vynikající fotbalový záložník. V současnosti působí jako hlavní manažer anglického velkoklubu [[Manchester City FC]], se kterým naprosto dominuje strukturám [[Premier League]]. Fotbalovými experty, analytiky, historiky i svými kolegy z branže je zcela všeobecně považován za jednoho z nejlepších, nejinovativnějších a nejúspěšnějších fotbalových trenérů všech dob. Jeho taktické revoluce, zakotvené v principech poziční hry (Juego de Posición), trvale a nevratně změnily způsob, jakým se moderní [[Fotbal|fotbal]] hraje a vnímá na globální úrovni.

Během své bohaté hráčské kariéry strávil většinu let jako hluboko hrající defenzivní záložník a tvořivý tvůrce hry ve slavném domovském klubu [[FC Barcelona]]. Byl absolutně klíčovým mozkem takzvaného "Dream Teamu", který pod vedením legendárního nizozemského stratéga [[Johan Cruyff|Johana Cruyffa]] získal v roce 1992 poprvé v historii klubu trofej pro vítěze tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí (dnešní [[Liga mistrů UEFA]]). Později působil jako kapitán týmu a svou hráčskou dráhu po odchodu ze [[Španělsko|Španělska]] dohrával v [[Itálie|Itálii]], v [[Katar|Kataru]] a v [[Mexiko|Mexiku]]. Na mezinárodní úrovni odehrál téměř padesát utkání za národní tým [[Španělsko|Španělska]] a stal se olympijským vítězem na [[Letní olympijské hry 1992|Letních olympijských hrách v Barceloně v roce 1992]].

Trenérskou dráhu zahájil u rezervního týmu [[FC Barcelona]], aby již po jediné sezóně přebral v roce 2008 vedení hlavního A-týmu. Během své první sezóny dokázal s týmem získat naprosto historický a bezprecedentní zisk šesti trofejí (sextuple), čímž se zapsal do dějin. Po zisku čtrnácti trofejí ve čtyřech sezónách a po roční pauze převzal německý gigant [[FC Bayern Mnichov]], kde suverénně opanoval domácí [[Bundesliga|Bundesligu]]. Od roku 2016 působí v Anglii u [[Manchester City FC]], kde přepsal nespočet historických rekordů – od dosažení sta bodů v jedné sezóně (Centurions), přes zisk ceněného treblu (včetně první [[Liga mistrů UEFA|Ligy mistrů]] pro klub v roce 2023), až po naprosto nevídaný zisk čtyř mistrovských titulů v anglické lize v řadě za sebou, což se před ním nepodařilo žádnému jinému trenérovi v historii ostrovního fotbalu.

== 👤 Životopis a hráčská kariéra ==
Josep Guardiola se narodil 18. ledna 1971 v malé katalánské obci [[Santpedor]], která leží v provincii [[Barcelona]]. Vyrůstal v rodině zedníka Valentího Guardioly a ženy v domácnosti Dolors Sala. Fotbalu propadl již v útlém dětství a jeho talent nezůstal dlouho bez povšimnutí. Ve věku třinácti let byl přijat do slavné mládežnické fotbalové akademie klubu [[FC Barcelona]], celosvětově známé pod názvem [[La Masia]].

### Průlom do A-týmu a éra Dream Teamu ###
V akademii se Guardiola vyvíjel jako mimořádně inteligentní, ač fyzicky poměrně drobný a křehký střední záložník. Zlom v jeho kariéře nastal ve chvíli, kdy si jeho hry všiml tehdejší hlavní trenér A-týmu, ikonický [[Johan Cruyff]]. Cruyff, který pro klub hledal inteligentního dispečera schopného číst hru, nechal tehdy devatenáctiletého Guardiolu debutovat v nejvyšší soutěži [[Primera División]] na podzim roku 1990 v utkání proti [[Cádiz CF]].

Guardiola se velmi rychle etabloval jako naprosto nenahraditelný pilíř týmu, který dostal přezdívku "Dream Team" (Tým snů). Guardiola neoplýval rychlostí ani fyzickou silou, ale tyto nedostatky dokonale kompenzoval neuvěřitelným prostorovým vnímáním, předvídavostí a milimetrově přesnými přihrávkami na jeden dotek. Stal se metronomem, který určoval tempo celé hry. V sezóně 1991/1992 se stal ústřední postavou celku, který dokázal na starém [[Stadion Wembley|stadionu Wembley]] v [[Londýn|Londýně]] porazit italskou [[UC Sampdoria|Sampdorii Janov]] a poprvé v historii pro Katalánce získat "ušatý pohár" pro vládce evropského klubového fotbalu. S [[FC Barcelona]] následně získal celkem šest ligových titulů, dva domácí poháry a v roce 1997 po odchodu [[José Mari Bakero|Josého Mari Bakera]] převzal prestižní roli kapitána týmu.

### Odchod z Barcelony a zahraniční angažmá ###
V roce 2001 se Guardiola po sedmnácti letech strávených v barcelonských strukturách rozhodl klub opustit, aby získal nové zkušenosti v zahraničí a poznal odlišné fotbalové kultury. Zamířil do [[Itálie|Itálie]], kde podepsal smlouvu s prvoligovým celkem [[Brescia Calcio]]. V Serii A chtěl okusit taktickou vyspělost tamního fotbalu, nicméně jeho italské dobrodružství (které zahrnovalo i krátké a ne příliš vydařené působení v prestižním [[AS Řím|AS Řím]]) bylo krutě poznamenáno obrovským skandálem. 

V listopadu roku 2001 byl po namátkové dopingové kontrole pozitivně testován na zakázaný anabolický steroid nandrolon. Guardiola dostal čtyřměsíční zákaz činnosti a byl italskými soudy odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Po celou dobu však vytrvale, tvrdě a neústupně trval na své naprosté nevině a tvrdil, že látka se do jeho těla dostala neúmyslně prostřednictvím povolených kontaminovaných doplňků stravy od klubového lékaře. Jeho nesmírně vyčerpávající a nákladná právní bitva trvala dlouhých šest let. Až v roce 2007, respektive definitivně v roce 2009 po odvolání italského olympijského výboru, byl Guardiola všemi italskými soudy a fotbalovými orgány plně, jednoznačně a bezvýhradně zproštěn všech obvinění z dopingu.

Závěr své aktivní hráčské kariéry strávil mimo velká evropská světla. Od roku 2003 hrál dva roky v [[Katar|Kataru]] za tým Al-Ahli, kde mimo jiné fascinoval tamní mladé hráče svým profesionálním přístupem. V roce 2005 pak zamířil do [[Mexiko|Mexika]], kde odehrál svou poslední sezónu v kariéře za provinční klub Dorados de Sinaloa. Nešel tam kvůli penězům, ale výhradně proto, že tým trénoval [[Juanma Lillo]] – uznávaný fotbalový filozof a taktik, od kterého chtěl Guardiola načerpat znalosti pro svou nevyhnutelně se blížící trenérskou dráhu. V roce 2006 oficiálně ukončil hráčskou kariéru.

== 💼 Trenérské začátky: Éra v FC Barcelona ==
Po ukončení kariéry a zisku nejvyšší trenérské licence UEFA Pro se Guardiola v létě roku 2007 vrátil domů. Tehdejší prezident klubu [[Joan Laporta]] jej jmenoval hlavním trenérem rezervního týmu (FC Barcelona B), který v té době paběrkoval až ve čtvrté nejvyšší španělské lize (Tercera División). Guardiola se svým asistentem, nedávno zesnulým Titem Vilanovou, dokázal okamžitě vtisknout mladíkům (mezi kterými hrál i tehdy neznámý [[Sergio Busquets]] nebo [[Pedro Rodríguez|Pedro]]) obrovskou disciplínu a atraktivní herní styl, což okamžitě vedlo k dominantnímu postupu do třetí ligy.

### Povýšení k A-týmu a historický "Sextuple" ###
Když po skončení zklamáním naplněné sezóny 2007/08 vedení klubu propustilo hlavního trenéra [[Frank Rijkaard|Franka Rijkaarda]], učinil [[Joan Laporta]] jedno z nejodvážnějších, nejriskovanějších a zároveň nejgeniálnějších rozhodnutí ve fotbalové historii. Místo angažování drahého a ostříleného trenéra typu [[José Mourinho|Josého Mourinha]] ukázal na pouhých sedmatřicet let starého a zcela nezkušeného Guardiolu. 

Nový mladý trenér okamžitě začal tvrdý úklid kabiny. Prohlásil, že brazilská superhvězda [[Ronaldinho]], portugalský dispečer [[Deco (fotbalista)|Deco]] a kamerunský střelec [[Samuel Eto'o]] už nejsou součástí jeho plánů (Eto'o nakonec ještě jednu sezónu v klubu zůstal). Místo nich tým postavil na vlastních odchovancích z akademie [[La Masia]] – jádro tvořili [[Xavi]], [[Andrés Iniesta]], [[Carles Puyol]], začlenil mladého Sergia Busquetse a naprostou, absolutní svobodu svěřil argentinskému géniovi jménem [[Lionel Messi]].

Sezóna 2008/09 se zapsala do učebnic sportovní historie. Guardiolova [[FC Barcelona]] nehrála pouze efektivně, ale předváděla vizuálně fascinující symfonii přihrávek známou jako "tiki-taka". Tým drtil soupeře ohromným držením míče a okamžitým agresivním presinkem po jeho ztrátě. Na jaře roku 2009 dokázal Guardiola vyhrát španělskou [[Primera División|La Ligu]], ovládnout domácí pohár ([[Copa del Rey]]) a ve finále [[Liga mistrů UEFA|Ligy mistrů]] v [[Řím|Římě]] zničit tehdejšího anglického mistra [[Manchester United FC|Manchester United]] poměrem 2:0. Později na podzim tohoto roku klub přidal vítězství ve Španělském superpoháru, Superpoháru UEFA a na [[Mistrovství světa ve fotbale klubů|Mistrovství světa klubů]]. Guardiolova Barcelona tak jako vůbec první tým v obrovské historii fotbalu získala během jednoho kalendářního roku všech šest možných dostupných trofejí (Sextuple).

### Vrchol dokonalosti a odchod z Katalánska ###
Další sezóny byly v Katalánsku ve znamení pokračující drtivé nadvlády a fascinujících taktických inovací. Právě Guardiola začal využívat Lionela Messiho na tehdy zcela nevídané a zapomenuté pozici takzvané "falešné devítky" (false nine). Messi se stahoval z útoku hluboko do zálohy, čímž vytvářel početní převahu uprostřed pole a absolutní zmatek u soupeřových obránců, kteří nevěděli, zda jej mají následovat a opustit své pozice, nebo zůstat stát. Tato taktika poprvé v plné nahotě zničila odvěkého rivala [[Real Madrid]] při historickém vítězství 6:2 přímo na stadionu [[Estadio Santiago Bernabéu|Santiago Bernabéu]].

Vrcholem barcelonské éry bylo pravděpodobně finále [[Liga mistrů UEFA|Ligy mistrů]] z roku 2011, kde se Barcelona na zaplněném stadionu Wembley opět utkala s [[Manchester United FC|Manchesterem United]] trenéra [[Alex Ferguson|Alexe Fergusona]]. Španělský tým zvítězil suverénně 3:1 po výkonu, který sám poražený Ferguson označil za ten vůbec nejlepší, jakému kdy ve své dlouhé kariéře čelil. Ve své čtvrté a poslední sezóně (2011/12) však Guardiola začal cítit obrovské mentální vyčerpání. Neustálý mediální tlak, politické třenice ve vedení klubu a vyčerpávající jedovaté mediální války s trenérem [[José Mourinho|José Mourinhem]], který tehdy vedl [[Real Madrid]], si vybraly svou daň. V dubnu 2012 Guardiola oficiálně oznámil, že po sezóně klub na vlastní žádost opustí a odejde si odpočinout od fotbalu. Se svým domovským klubem získal za čtyři roky naprosto neuvěřitelných 14 velkých trofejí.

== 🇩🇪 Nadvláda v Německu: Éra v FC Bayern Mnichov ==
Své roční volno (takzvaný sabbatical) strávil Guardiola se svou rodinou v luxusním bytě v [[New York|New Yorku]], kde se stranil médií, studoval němčinu a připravoval se na další angažmá. V lednu 2013 německý hegemon [[FC Bayern Mnichov]] šokoval fotbalový svět oznámením, že Guardiola od letní sezóny 2013/14 nahradí na lavičce mimořádně úspěšného Juppa Heynckese (který v dané sezóně navíc dokázal s Bayernem získat absolutní treble).

Úkol, před kterým španělský stratég stál, byl nesmírně nevděčný – musel převzít tým, který právě vyhrál naprosto vše, co se dalo, a pokusit se jej ještě vylepšit. Guardiola okamžitě zahájil taktickou revoluci německého giganta. Přetvořil přímočarý a fyzicky založený fotbal Bayernu na mnohem trpělivější a dominantnější kombinační hru. Své taktické experimentátorství zde dovedl k naprosté dokonalosti. Začal experimentovat s pozicemi krajních obránců (především tehdejšího kapitána [[Philipp Lahm|Philippa Lahma]] a mladého [[David Alaba|Davida Alaby]]). Namísto tradičního obíhání podél postranní čáry je nutil sbíhat doprostřed pole (tzv. inverted fullbacks), čímž de facto hráli jako střední záložníci a pomáhali kontrolovat střed hřiště při ztrátě míče.

Na domácí scéně Bayern pod Guardiolou nenašel přemožitele. Klub získal bundesligový titul ve všech třech sezónách pod jeho vedením (2013/14, 2014/15, 2015/16), přičemž první z nich vyhrál v rekordním čase již v měsíci březnu, dlouho před koncem samotné soutěže. K tomu přidal dvě cenná vítězství v domácím poháru ([[DFB-Pokal]]). 

Přesto je jeho angažmá v [[Mnichov|Mnichově]] některými fanoušky a přísnými kritiky považováno za ne zcela absolutně úspěšné. Důvodem byla [[Liga mistrů UEFA]]. Bayern sice ve všech třech sezónách naprosto dominantním způsobem dokráčel až do semifinále nejprestižnější klubové soutěže, ale tam vždy narazil na elitní španělské celky a vždy na ně nestačil (postupně vypadl s [[Real Madrid]], s [[FC Barcelona]] a s defenzivně laděným [[Atlético Madrid]]). Guardiolovi bylo německým tiskem často vyčítáno, že ve velkých zápasech Ligy mistrů svůj tým takzvaně "překombinoval" a svými složitými taktickými změnami hráče spíše zmátl. Nicméně jeho odkaz pro německý fotbal zůstal obrovský – mnoho odborníků se shoduje, že jeho metody pomohly německé reprezentaci k triumfu na [[Mistrovství světa ve fotbale 2014|Mistrovství světa 2014 v Brazílii]], neboť kostru týmu tvořili právě jím trénovaní hráči Bayernu.

== 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿 Manchester City a dobývání Anglie ==
V únoru roku 2016 vydal anglický klub [[Manchester City FC]] oficiální prohlášení, že Pep Guardiola od léta podepíše tříletou smlouvu a stane se jejich novým hlavním manažerem. Do Anglie přicházel s obrovským očekáváním, ale také s tvrzením britských novinářů, že jeho "ťukec" (tiki-taka) nebude v tvrdé, fyzické a deštivé [[Premier League]] fungovat.

### Krušné začátky a budování stroje ###
Jeho první sezóna (2016/17) na ostrovech tyto skeptické hlasy zdánlivě potvrzovala. [[Manchester City FC|City]] se trápilo s defenzivními chybami, přestárlým kádrem a neschopností brankáře [[Claudio Bravo|Claudia Brava]] přizpůsobit se hře nohama, kterou Guardiola bezpodmínečně vyžadoval. Byla to vůbec první a doposud jediná sezóna v Guardiolově dlouhé trenérské kariéře, ve které nedokázal získat vůbec žádnou významnou trofej. Vedení klubu mu však (i díky přítomnosti jeho starých známých přátel z Barcelony – Ferrana Soriana a Txikiho Begiristaina v managementu) poskytlo absolutní důvěru a neomezené finanční prostředky na masivní přestavbu celého kádru. Guardiola vyměnil brankáře (přišel Brazilec [[Ederson Moraes|Ederson]]), nakoupil nové drahé krajní obránce a postavil ofenzivu kolem neuvěřitelného belgického středopolaře [[Kevin De Bruyne|Kevina De Bruyna]].

Výsledek se dostavil okamžitě. V sezóně 2017/18 tým naprosto rozmetal konkurenci. City získali titul v [[Premier League]] naprosto neuvěřitelným a rekordním ziskem přesně 100 bodů, čímž si tým vysloužil historickou přezdívku "The Centurions" (Centurioni). O rok později (sezóna 2018/19) dokázal Guardiola vyhrát s týmem takzvaný domácí "Treble" – jako první mužský tým v anglické historii vyhráli [[Premier League]] (v nesmírně těsném a strhujícím souboji s [[Liverpool FC|Liverpoolem]]), anglický [[FA Cup]] i Ligový pohár (Carabao Cup).

### Prolomení evropského prokletí a zisk Treblu ###
Ačkoliv v Anglii klub drtil konkurenci, [[Liga mistrů UEFA]] se zdála být pro Guardiolu v bleděmodrých barvách zakletá. Následovala série bolestivých a překvapivých vyřazení ve čtvrtfinále proti týmům jako [[AS Monaco]], [[Tottenham Hotspur FC|Tottenham]] či [[Olympique Lyon]]. V roce 2021 se konečně probojoval až do finále konaného v portugalském [[Porto|Portu]], ale i tam musel po takticky velmi defenzivní bitvě spolknout hořkou porážku 0:1 od londýnské [[Chelsea FC]]. Zlomení této strašlivé kletby se stalo jeho naprostou obsesí.

Bod zlomu přišel v sezóně 2022/23. Guardiola před sezónou přivedl do týmu norské střelecké monstrum, útočníka [[Erling Haaland|Erlinga Haalanda]]. K tomu provedl další brilantní taktickou inovaci, když ze stopera Johna Stonese udělal falešného defenzivního záložníka. Tým v této sezóně dosáhl naprostého sportovního Olympu. Nejprve na jaře stáhl velký bodový náskok konkurenčního [[Arsenal FC|Arsenalu]] a vyhrál [[Premier League]]. Následně ve finále [[FA Cup|FA Cupu]] ve Wembley porazil nenáviděného městského rivala [[Manchester United FC|Manchester United]]. Korunovací celé Guardiolovy práce v Anglii se pak stalo finále [[Liga mistrů UEFA|Ligy mistrů]] v tureckém [[Istanbul|Istanbulu]] z června 2023. Po nesmírně těžkém, nervózním a vyrovnaném boji porazili City italský klub [[FC Inter Milán]] gólem španělského záložníka Rodriho 1:0. Guardiola tak dovedl [[Manchester City FC]] k historicky prvnímu triumfu v Lize mistrů a k naprosto vzácnému a elitnímu Treblu, čímž se stal navíc vůbec prvním trenérem v historii světového fotbalu, který dokázal vyhrát evropský Treble se dvěma různými kluby (s Barcelonou a se City).

== 🗓 Současnost a pokračování dynastie ==
Ani po zisku vytouženého Treblu nenastalo uspokojení. V sezóně 2023/24 dokázal Pep Guardiola zapsat další absolutní historický milník anglického fotbalu. Navzdory obrovské ztrátě klíčových opor a těžkému kalendáři dokázal s Manchesterem City vyhrát prestižní [[Premier League]] počtvrté v řadě (po titulech z let 2021, 2022 a 2023 ovládl i rok 2024). Žádnému jinému týmu, a to ani legendárnímu [[Manchester United FC|Manchesteru United]] v dobách Alexe Fergusona nebo dominantnímu [[Liverpool FC|Liverpoolu]] v osmdesátých letech, se v dlouhé historii anglické nejvyšší soutěže nikdy předtím nepodařilo vyhrát domácí titul čtyřikrát za sebou. 

Během aktuálního období (týkajícího se let 2025 a probíhající sezóny 2025/26) Guardiola nadále setrvává v pozici hlavního lodivoda [[Manchester City FC]]. Jeho vliv na chod klubu dalece přesahuje běžnou roli trenéra. Smlouva byla opakovaně prodlužována a management klubu mu poskytuje naprostý komfort a jistotu pro plánování kádru na další roky dopředu. Stále udržuje vysoký standard výkonnosti týmu, začleňuje do rotace další generace mladých hráčů (jako je Rico Lewis či Oscar Bobb) a nadále usiluje o upevnění nadvlády nejen na horké ostrovní půdě, ale také o přidání dalších triumfů na evropském kontinentu. V aktuální sezóně 2025/26 tým bojuje s čerstvě renovovanou konkurencí o další navýšení svých ligových prvenství.

== 🧠 Taktická filozofie a vliv na fotbal ==
Odkaz Pepa Guardioly není měřen pouze a jenom fantastickým počtem získaných pohárů a medailí, ale především tím, jak jeho obsedantní myšlení globálně transformovalo a posunulo vývoj samotné hry s kulatým nesmyslem.

=== Juego de Posición (Poziční hra) ===
Základním dogmatem jeho filosofie je koncept známý jako "Juego de Posición" – sofistikovaný model poziční hry. Není to pouze "tiki-taka" (tedy bezúčelné přihrávání si míče v obraně), jak se mu často laicky a mylně přisuzuje. V Guardiolově systému je hřiště teoreticky a matematicky rozděleno do zón (zejména kladen důraz na takzvané "half-spaces" neboli meziprostory mezi křídlem a středem). Hráči mají přísně definovaná pravidla, kolik jich může stát v jedné horizontální a vertikální linii. Cílem celého neustálého a rychlého přihrávání míče z jedné strany na druhou není zdržovat čas, ale donutit soupeřovu bránící formaci, aby se pohnula a otevřela v sobě drobnou mezeru. Do té pak okamžitě nabíhá útočící hráč a přečísluje soupeře.

=== Zapojení brankáře a hra odzadu ===
Před příchodem Guardioly bylo běžné, že se brankář snažil po chycení míče co nejdál a nejsilněji vykopnout merunu na útočníky. Guardiola tento koncept zakázal a zničil. Brankář v jeho systému (Victor Valdés v Barceloně, [[Manuel Neuer]] v Bayernu a především nesmírně technicky vybavený [[Ederson Moraes|Ederson]] v City) slouží jako první útočník a de facto jako jedenáctý hráč v poli s míčem na kopačce. Pomáhá obráncům bezpečně, prostřednictvím rychlých a krátkých pasů, obejít vysoký presink útočníků soupeře. Guardiola raději akceptuje, že tým občas inkasuje hloupý gól po chybné rozehrávce v obraně, než aby brankář odevzdal míč soupeři nákopem nazdařbůh.

=== Změna rolí a falešné pozice ===
Guardiolova posedlost tvořivými záložníky vedla k neustálým modifikacím fotbalových pozic. Povýšil roli "falešné devítky", kdy útočník není hrotový svalovec stojící ve vápně, ale rychlý tvořivý hráč stahující se do hloubky pole (historicky [[Lionel Messi]]). Ještě revolučnějším přínosem bylo taktické přeskupování rolí krajních obránců. Klasický model krajního beka zněl: běhej nahoru a centruj. Guardiola přiměl hráče jako [[João Cancelo]], Oleksandr Zinčenko, či naposledy dokonce klasičtí stopeři jako John Stones, aby se s míčem na kopačkách přesouvali nikoliv po křídle, ale doprostřed hřiště, do prostoru takzvaného středního defenzivního záložníka. Tímto tahem dokázal v každém zápase přečíslit zálohu protivníka a dokonale chránit svůj vlastní tým před rychlými protiútoky v momentě nečekané ztráty míče.

== ⚔️ Největší trenérské rivality ==
Během své mimořádně úspěšné kariéry svedl Pep Guardiola stovky zápasů, avšak dvě specifické a hluboce zakořeněné trenérské rivality definovaly celá historická fotbalová období a posunuly fotbalový sport na novou taktickou i emocionální úroveň.

=== Souboje s Josém Mourinhem ===
Rivalita s portugalským stratégem [[José Mourinho|Josém Mourinhem]] představuje pravděpodobně vůbec ten nejvýbušnější, nejvyhrocenější a mediálně nejsledovanější střet dvou světů v dějinách fotbalu. Byla to válka dvou naprosto protichůdných filozofií a fotbalových náboženství. Guardiola představoval útočný, esteticky atraktivní fotbal založený na držení míče, morálních principech, výchově mládeže a idealistické víře v krásu hry. Mourinho naproti tomu ztělesňoval tvrdý, pragmatický, často defenzivní a hluboce cynický přístup (takzvané zaparkování autobusu před brankou), jehož jediným cílem bylo zničit soupeře, narušit jeho hru, použít mentální válku a zvítězit za každou myslitelnou cenu.

Jejich nevraživost eskalovala do toxických rozměrů mezi lety 2010 a 2012, kdy Guardiola vedl milovanou [[FC Barcelona]] a Mourinho převzal konkurenční, agresivní a nenáviděný [[Real Madrid]]. Zápasy [[El Clásico]] z této doby patří k těm vůbec nejbrutálnějším a nejvíce zfaulovaným zápasům v historii španělské ligy, plným červených karet, hromadných rvaček hráčů a urážek přes tiskové konference. Válka obou mužů se následně (ač ve znatelně mírnější a klidnější podobě) přesunula i na anglické území, kdy Guardiola v letech 2016 až 2018 vedl [[Manchester City FC]] a Mourinho seděl na lavičce městského rivala [[Manchester United FC]].

=== Respekt a boje s Jürgenem Kloppem ===
Zcela odlišnou, mnohem pozitivnější a sportovně čistší rivalitu prožil Guardiola s charismatickým německým trenérem [[Jürgen Klopp|Jürgenem Kloppem]]. Tato rivalita byla od prvního do posledního dne založena na hlubokém, vzájemném, upřímném respektu a společné sportovní genialitě.

Začala již v [[Německo|Německu]], kdy Guardiola vládl s dominantním [[FC Bayern Mnichov]] a Klopp vedl vzdorovitý [[Borussia Dortmund|Dortmund]] s jeho vyhlášeným agresivním protipresinkem (Gegenpressing). Vrcholu však tento souboj dosáhl až na ostrovech, kdy se Guardiolovi "Cityzens" postavili Kloppovu fantastickému a útočnému celku [[Liverpool FC]]. V sezónách 2018/19, 2019/20 a 2021/22 tlačily oba tyto elitní kluby anglickou fotbalovou ligu do bodových výšin, o kterých se nikomu předtím ani nesnilo (k zisku ligového titulu bylo najednou potřeba téměř 100 ligových bodů). Zápasy mezi těmito dvěma celky nebyly o rvačkách a nadávkách, ale staly se taktickými superšlágry plnými obrovského tempa a fotbalové inteligence, což oba trenéry navzájem nesmírně motivovalo a neustále lidsky zlepšovalo, až do Kloppova odchodu z anglického fotbalu.

== 📈 Kompletní trenérské statistiky ==
Tato tabulka předkládá naprosto ucelený, nepřerušený a absolutně kompletní chronologický přehled všech trenérských sezón a ročníků, ve kterých Pep Guardiola figuroval v pozici hlavního trenéra v seniorském fotbalu (či si vybíral roční pauzu). Tabulka striktně a bez výjimek pokrývá každý jeden fotbalový ročník od jeho prvního angažmá u B-týmu až do současné aktuální sezóny.

{| class="wikitable"
|-
! Sezóna !! Vedený tým (klub) !! Hlavní ligová soutěž !! Odtrénované soutěžní zápasy celkem !! Výhry !! Remízy !! Prohry !! Procento vítězství !! Zásadní zisk trofejí v daném ročníku
|-
| 2007/08 || [[FC Barcelona B]] || Tercera División (4. španělská liga) || 42 || 28 || 9 || 5 || 66,67 % || Postup do Segunda División B
|-
| 2008/09 || [[FC Barcelona]] || [[Primera División|La Liga]] || 62 || 42 || 13 || 7 || 67,74 % || [[Primera División|La Liga]], [[Copa del Rey]], [[Liga mistrů UEFA]] (Historický první treble klubu)
|-
| 2009/10 || [[FC Barcelona]] || [[Primera División|La Liga]] || 59 || 45 || 10 || 4 || 76,27 % || [[Primera División|La Liga]], Superpohár UEFA, MS klubů FIFA, Španělský superpohár
|-
| 2010/11 || [[FC Barcelona]] || [[Primera División|La Liga]] || 62 || 45 || 11 || 6 || 72,58 % || [[Primera División|La Liga]], [[Liga mistrů UEFA]], Španělský superpohár
|-
| 2011/12 || [[FC Barcelona]] || [[Primera División|La Liga]] || 64 || 47 || 13 || 4 || 73,44 % || [[Copa del Rey]], Superpohár UEFA, MS klubů FIFA, Španělský superpohár
|-
| 2012/13 || data nejsou dostupná (sabbatical) || data nejsou dostupná || — || — || — || — || — || Úmyslná a oficiálně oznámená roční přestávka od veškerého fotbalu.
|-
| 2013/14 || [[FC Bayern Mnichov]] || [[Bundesliga]] || 56 || 47 || 5 || 4 || 83,93 % || [[Bundesliga]], [[DFB-Pokal]], Superpohár UEFA, MS klubů FIFA
|-
| 2014/15 || [[FC Bayern Mnichov]] || [[Bundesliga]] || 52 || 39 || 5 || 8 || 75,00 % || [[Bundesliga]]
|-
| 2015/16 || [[FC Bayern Mnichov]] || [[Bundesliga]] || 53 || 38 || 8 || 7 || 71,70 % || [[Bundesliga]], [[DFB-Pokal]]
|-
| 2016/17 || [[Manchester City FC]] || [[Premier League]] || 56 || 33 || 13 || 10 || 58,93 % || Tým se teprve formoval a v této sezóně nezískal žádnou významnou trofej.
|-
| 2017/18 || [[Manchester City FC]] || [[Premier League]] || 57 || 46 || 5 || 6 || 80,70 % || [[Premier League]] (zisk rekordních 100 bodů), [[EFL Cup|EFL Cup (Carabao)]]
|-
| 2018/19 || [[Manchester City FC]] || [[Premier League]] || 61 || 50 || 5 || 6 || 81,97 % || [[Premier League]], [[FA Cup]], [[EFL Cup|EFL Cup]], FA Community Shield (Zisk domácího anglického kvadruplu)
|-
| 2019/20 || [[Manchester City FC]] || [[Premier League]] || 59 || 41 || 7 || 11 || 69,49 % || [[EFL Cup|EFL Cup]], FA Community Shield
|-
| 2020/21 || [[Manchester City FC]] || [[Premier League]] || 61 || 47 || 6 || 8 || 77,05 % || [[Premier League]], [[EFL Cup|EFL Cup]], (Tým dosáhl finále Ligy mistrů UEFA, kde utrpěl porážku od [[Chelsea FC]])
|-
| 2021/22 || [[Manchester City FC]] || [[Premier League]] || 58 || 40 || 9 || 9 || 68,97 % || [[Premier League]]
|-
| 2022/23 || [[Manchester City FC]] || [[Premier League]] || 61 || 44 || 10 || 7 || 72,13 % || [[Premier League]], [[FA Cup]], [[Liga mistrů UEFA]] (Historický evropský treble a první vítězství City v LM)
|-
| 2023/24 || [[Manchester City FC]] || [[Premier League]] || 59 || 43 || 10 || 6 || 72,88 % || [[Premier League]] (První tým v historii Anglie, který vyhrál titul čtyřikrát po sobě), Superpohár UEFA, MS klubů FIFA
|-
| 2024/25 || [[Manchester City FC]] || [[Premier League]] || Probíhající/dokončená data z tréninkové báze || — || — || — || — || Pokračující působení na lavičce, budování kádru, boj o domácí nadvládu a obhajoby. (Pozn.: Přesná čísla nejsou pro neukončenou historii agregována s plnou fixní validitou)
|-
| 2025/26 || [[Manchester City FC]] || [[Premier League]] || Data nejsou zatím plně dostupná k sezóně || — || — || — || — || Aktuálně probíhající aktuální ročník. Plnohodnotná celková matematická agregace zápasů pro tento ročník není v tuto chvíli kompletní.
|}

== Zdroje ==
* [https://fcbarcelona.com FC Barcelona Official Website]
* [https://mancity.com Manchester City Official Website]
* [https://uefa.com UEFA Official]
* [https://fifa.com FIFA Official]
* [https://premierleague.com Premier League Official]
* [https://bundesliga.com Bundesliga Official]
* [https://transfermarkt.com Transfermarkt]
* [https://skysports.com Sky Sports]
* [https://theathletic.com The Athletic]

{{DEFAULTSORT:Guardiola, Pep}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Španělé]]
[[Kategorie:Katalánci]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 18. ledna]]
[[Kategorie:Narození 1971]]
[[Kategorie:Narození v Katalánsku]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Sportovci]]
[[Kategorie:Fotbalisté]]
[[Kategorie:Fotbaloví záložníci]]
[[Kategorie:Fotbaloví trenéři]]
[[Kategorie:Trenéři FC Barcelona]]
[[Kategorie:Trenéři FC Bayern Mnichov]]
[[Kategorie:Trenéři Manchester City FC]]
[[Kategorie:Vítězové Ligy mistrů UEFA]]
[[Kategorie:Olympijští vítězové ve fotbale]]
[[Kategorie:Hráči FC Barcelona]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini]]