Zobrazení zdroje stránky Michel Foucault

{{K rozšíření}}
{{Infobox - filozof
| jméno = Michel Foucault
| datum narození = 15. října 1926
| místo narození = [[Poitiers]], [[Francie]]
| datum úmrtí = 25. června 1984
| místo úmrtí = [[Paříž]], [[Francie]]
| příčina úmrtí = komplikace spojené s [[AIDS]]
| národnost = francouzská
| období = [[Filozofie 20. století]]
| směr = [[Poststrukturalismus]], [[Postmoderna]]
| hlavní zájmy = [[Moc]], [[vědění]], [[diskurz]], [[sexualita]], [[subjektivita]], [[dějiny]] šílenství, [[medicína]], [[vězeňství]]
| významná díla = ''Dějiny šílenství v době osvícenství'', ''Zrod kliniky'', ''Slova a věci'', ''Archeologie vědění'', ''Dohlížet a trestat'', ''Dějiny sexuality''
| ovlivněn = [[Friedrich Nietzsche]], [[Martin Heidegger]], [[Georges Canguilhem]], [[Georges Bataille]], [[Maurice Blanchot]], [[Karl Marx]]
| ovlivnil = [[Judith Butler]], [[Gilles Deleuze]], [[Giorgio Agamben]], [[Edward Said]], [[Slavoj Žižek]], [[Nikolas Rose]]
}}

'''Paul-Michel Foucault''' (IPA: [miʃɛl fuko]; * [[15. říjen|15. října]] [[1926]], [[Poitiers]] – [[25. červen|25. června]] [[1984]], [[Paříž]]) byl francouzský [[filozof]], [[historik]] idejí, [[sociální teoretik]], [[literární kritik]] a politický aktivista. Jeho práce se soustředila na vztah mezi [[moc|mocí]] a [[vědění|věděním]] a na to, jak jsou tyto koncepty využívány k formování sociálních institucí a kontrole jednotlivců. Je považován za jednu z nejvlivnějších postav [[poststrukturalismus|poststrukturalismu]] a [[postmoderna|postmoderní filozofie]], ačkoli on sám tato označení často odmítal.

Jeho myšlenky měly zásadní dopad na široké spektrum humanitních a sociálních věd, včetně [[sociologie]], [[kulturní studia|kulturních studií]], [[literární teorie|literární teorie]], [[queer theory|queer teorie]], [[postkolonialismus|postkolonialismu]] a [[kriminologie|kriminologie]]. V roce [[1970]] byl zvolen profesorem na prestižní [[Collège de France]], kde vedl katedru "Dějin systémů myšlení".

== 📜 Život a kariéra ==

=== 🎓 Raná léta a vzdělání ===
Paul-Michel Foucault se narodil v [[Poitiers]] ve střední [[Francie|Francii]] do prominentní rodiny. Jeho otec, Paul Foucault, byl uznávaný [[chirurg]] a doufal, že jeho syn půjde v jeho šlépějích. Foucault však projevil zájem o [[historie|historii]] a [[filozofie|filozofii]]. Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] navštěvoval jezuitskou kolej a po válce byl přijat na elitní [[École Normale Supérieure]] (ENS) v [[Paříž|Paříži]], která byla centrem francouzského intelektuálního života.

Během studií na ENS trpěl Foucault psychickými problémy a depresemi, které vedly k pokusu o [[sebevražda|sebevraždu]]. V této době se také začal vyrovnávat se svou [[homosexualita|homosexualitou]]. Zajímal se o [[psychologie|psychologii]] a [[psychoanalýza|psychoanalýzu]], což ovlivnilo jeho pozdější práce. Mezi jeho učitele patřili významní myslitelé jako [[Jean Hyppolite]] a [[Louis Althusser]]. V roce [[1951]] získal agregaci z filozofie.

=== 🌍 Působení v zahraničí ===
Po dokončení studií Foucault krátce vstoupil do [[Komunistická strana Francie|Francouzské komunistické strany]], ale brzy ji opustil, zklamán jejím [[stalinismus|stalinismem]]. V 50. letech opustil Francii a působil na několika zahraničních univerzitách. Vyučoval na [[Univerzita v Uppsale|univerzitě v Uppsale]] ve {{Vlajka|Švédsko}} Švédsku, kde také pracoval jako ředitel francouzského kulturního centra. Poté strávil čas ve {{Vlajka|Polsko}} Varšavě a v {{Vlajka|Německo}} Hamburku. Během tohoto období dokončil svou rozsáhlou disertační práci, která byla později publikována jako ''Dějiny šílenství v době osvícenství''.

=== 🏛️ Akademická dráha ve Francii ===
V roce [[1960]] se Foucault vrátil do Francie a získal pozici na [[Univerzita v Clermont-Ferrand|univerzitě v Clermont-Ferrand]]. Zde se seznámil se svým dlouholetým partnerem, filozofem [[Daniel Defert|Danielem Defertem]]. V roce [[1966]] vydal knihu ''Slova a věci'' (''Les Mots et les choses''), která se nečekaně stala bestsellerem a udělala z něj přední francouzskou intelektuální celebritu.

Po studentských protestech v [[květen 1968|květnu 1968]] se Foucault politicky radikalizoval. Podílel se na založení experimentální [[Univerzita Paříž VIII|univerzity ve Vincennes]]. V roce [[1970]] dosáhl vrcholu své akademické kariéry, když byl zvolen na nejprestižnější francouzskou akademickou instituci, [[Collège de France]].

=== ✊ Politický aktivismus ===
V 70. letech se Foucault intenzivně věnoval politickému aktivismu. Společně s Danielem Defertem a dalšími intelektuály, jako byl [[Jean-Paul Sartre]], založil ''Groupe d'Information sur les Prisons'' (GIP, Informační skupina o věznicích). Cílem skupiny bylo dát hlas samotným vězňům a odhalit nehumánní podmínky ve francouzském vězeňském systému. Tento aktivismus přímo ovlivnil jeho slavnou knihu ''Dohlížet a trestat'' ([[1975]]).

Foucault se také angažoval v hnutích za práva [[LGBT]] komunity a dalších marginalizovaných skupin. Jeho postoj k [[Íránská islámská revoluce|íránské revoluci]] v letech [[1978]]–[[1979]] byl kontroverzní; zpočátku v ní viděl formu "duchovní politiky" proti západnímu materialismu, ale později byl zděšen teokratickým režimem, který z ní vzešel.

=== ⚰️ Smrt ===
Michel Foucault zemřel v Paříži [[25. červen|25. června]] [[1984]] na neurologické komplikace způsobené virem [[HIV]]/[[AIDS]]. Stal se jednou z prvních veřejně známých osobností ve Francii, které podlehly této nemoci. Jeho partner Daniel Defert na jeho památku založil první francouzskou organizaci pro boj s AIDS, nazvanou AIDES.

== 🧠 Klíčové koncepty a myšlenky ==
Foucaultova práce je často dělena do tří období: archeologického, genealogického a etického. Každé z nich se vyznačuje specifickou metodou a zaměřením.

=== 🔗 Moc a vědění (Pouvoir-savoir) ===
Jedním z nejznámějších Foucaultových konceptů je neoddělitelné spojení moci a vědění. Tvrdil, že moc není něco, co někdo vlastní a uplatňuje na druhé (jako král na poddané), ale je to spíše síť vztahů, která prostupuje celou společností. Moc není pouze represivní (nezakazuje), ale je především produktivní – vytváří [[vědění]], [[diskurz|diskurzy]], formy slasti a samotné [[subjekt|subjekty]]. Vědění o lidech (např. v [[psychiatrie|psychiatrii]], [[medicína|medicíně]] nebo [[sexuologie|sexuologii]]) zároveň umožňuje jejich kontrolu a ovládání.

=== 💬 Diskurz ===
Pro Foucaulta není [[diskurz]] jen soubor slov nebo textů. Je to systém pravidel, který určuje, co může být v dané době a společnosti řečeno, kdo to může říkat a co je považováno za [[pravda|pravdu]]. Diskurzy formují naše chápání světa a nás samých. Například diskurz medicíny definuje, co je zdraví a nemoc, a dává lékařům autoritu rozhodovat o tělech pacientů.

=== 👁️ Panoptikon a disciplinární společnost ===
V knize ''Dohlížet a trestat'' Foucault používá architektonický návrh ideálního vězení od [[Jeremy Bentham|Jeremyho Benthama]], zvaný [[Panoptikon]], jako metaforu pro moderní společnost. Panoptikon je kruhová stavba s centrální věží, ze které může strážce sledovat všechny vězně v celách po obvodu, aniž by vězni věděli, zda jsou právě sledováni. Tento pocit neustálé viditelnosti vede k tomu, že se vězni začnou kontrolovat sami. Foucault tvrdí, že podobné mechanismy "disciplinární moci" fungují i v dalších institucích, jako jsou [[škola|školy]], [[továrna|továrny]], [[kasárna]] nebo [[nemocnice]], a vytvářejí tak poslušné a produktivní jedince.

=== 🧬 Biopolitika a biomoc ===
V pozdějších pracích Foucault rozvinul koncept [[biopolitika|biopolitiky]] a biomoci. Zatímco disciplinární moc se zaměřuje na tělo jednotlivce, biomoc se soustředí na [[populace]] jako celek. Stát začíná spravovat život sám – reguluje porodnost, veřejné zdraví, délku života a další demografické faktory. Moc se tak přesouvá od suverénního práva "nechat žít a způsobit smrt" k modernímu principu "způsobit život a nechat zemřít".

=== 📜 Archeologie a genealogie ===
Toto jsou dvě hlavní historické metody, které Foucault používal.
*   '''Archeologie''' (inspirovaná [[archeologie|archeologií]] jako vědou) se snaží odkrýt "pravidla formování" diskurzů v určité historické epoše. Foucault hledal skryté struktury vědění, které nazýval ''[[epistémè]]'', jež určovaly, co bylo v dané době myslitelné.
*   '''Genealogie''' (inspirovaná [[Friedrich Nietzsche|Nietzschem]]) sleduje historický původ a vývoj současných praktik, institucí a konceptů. Na rozdíl od tradiční historie, která hledá plynulý vývoj, genealogie zdůrazňuje zlomy, náhody a boje o moc, které formovaly naši přítomnost. Ukazuje, že to, co považujeme za přirozené a věčné (např. koncepty jako "šílenec" nebo "homosexuál"), má ve skutečnosti specifický a nahodilý historický původ.

== 📚 Hlavní díla ==
*   '''Dějiny šílenství v době osvícenství''' (''Folie et Déraison: Histoire de la folie à l'âge classique'', [[1961]]): Foucault zde analyzuje, jak se v [[Evropa|Evropě]] změnil postoj k šílenství. Zatímco ve [[středověk]]u a [[renesance|renesanci]] bylo šílenství součástí společnosti, v [[osvícenství]] bylo odděleno jako protiklad [[rozum]]u a jeho nositelé byli internováni v azylech.
*   '''Zrod kliniky''' (''Naissance de la clinique: une archéologie du regard médical'', [[1963]]): Kniha zkoumá vznik moderní medicíny a "klinického pohledu", který začal vnímat lidské tělo jako objekt vědeckého zkoumání a patologie.
*   '''Slova a věci''' (''Les Mots et les Choses: Une archéologie des sciences humaines'', [[1966]]): V tomto díle Foucault analyzuje historické proměny vědění (''epistémè'') od renesance po moderní dobu. Slavně zde prohlašuje, že "člověk" je nedávný vynález, který možná brzy zmizí.
*   '''Archeologie vědění''' (''L'Archéologie du savoir'', [[1969]]): Metodologická kniha, ve které Foucault systematicky popisuje svou archeologickou metodu analýzy diskurzů.
*   '''Dohlížet a trestat: Kniha o zrodu vězení''' (''Surveiller et punir: Naissance de la prison'', [[1975]]): Analýza přechodu od veřejných a brutálních trestů (jako mučení a popravy) k modernímu systému vězeňství, který se zaměřuje na disciplinaci a nápravu duše.
*   '''Dějiny sexuality''' (''Histoire de la sexualité''): Monumentální, nedokončený projekt.
    *   ''Vůle k vědění'' (''La Volonté de savoir'', [[1976]]): První díl, kde Foucault odmítá "represivní hypotézu" (myšlenku, že [[viktoriánská éra]] sexualitu potlačila). Tvrdí, že naopak došlo k "explozi diskurzů" o sexualitě, která se stala předmětem vědeckého zkoumání a mocenské kontroly.
    *   ''Užívání slastí'' (''L'Usage des plaisirs'', [[1984]]) a ''Starost o sebe'' (''Le Souci de soi'', [[1984]]): Druhý a třetí díl, které se obracejí k [[antické Řecko|antickému Řecku]] a [[Římská říše|Římu]] a zkoumají, jak byla sexualita chápána jako součást etiky a péče o sebe.

== 🗣️ Kritika a odkaz ==
Foucaultova práce vyvolala rozsáhlé debaty a kritiku. Někteří, jako německý filozof [[Jürgen Habermas]], mu vyčítali, že jeho všudypřítomný koncept moci neposkytuje žádný základ pro odpor nebo emancipaci. Historici často kritizovali jeho selektivní a někdy nepřesnou práci s historickými prameny. Feministické a marxistické teoretiky zase znepokojovalo, že jeho analýzy opomíjejí roli [[kapitalismus|kapitalismu]] nebo [[patriarchát|patriarchátu]].

Navzdory kritice je Foucaultův odkaz nesmírný. Jeho koncepty jako diskurz, biomoc nebo panoptikon se staly standardními nástroji v sociální a kulturní analýze. Inspiroval celé generace myslitelů a jeho práce je dnes klíčová pro pochopení moderních institucí, identity a forem moci.

== 🧑‍🏫 Pro laiky ==
Představte si, že moc není jen král na trůně, který vydává rozkazy. Michel Foucault tvrdil, že moc je mnohem chytřejší a je všude kolem nás. Je v pravidlech, která se učíme ve škole, v tom, jak lékaři mluví o našem zdraví, nebo dokonce v tom, jak jsou postavené budovy.

Foucault se díval do historie, aby zjistil, jak se tyto "neviditelné" formy moci měnily. Například zjistil, že dříve se trestalo veřejně a brutálně, aby všichni viděli sílu krále. Dnes máme vězení, kde nejde o mučení těla, ale o neustálý dohled a snahu "převychovat" mysl. Tento princip neustálého dohledu, který nás nutí chovat se "normálně", viděl i ve školách nebo továrnách.

Jeho hlavní myšlenka je, že to, co považujeme za samozřejmou pravdu (např. co je "šílenství" nebo "normální sexualita"), není dané od přírody, ale bylo to v historii vytvořeno systémy moci a vědění. Foucault nás učí být podezřívaví k tomu, co se tváří jako věčná pravda, a ptát se: "Kdo má prospěch z toho, že tomu takto rozumíme?"

{{DEFAULTSORT:Foucault, Michel}}
{{Aktualizováno|datum=13.12.2025}}
[[Kategorie:Francouzští filozofové]]
[[Kategorie:Poststrukturalisté]]
[[Kategorie:Postmoderní filozofové]]
[[Kategorie:Teoretici moci]]
[[Kategorie:Narození 1926]]
[[Kategorie:Úmrtí 1984]]
[[Kategorie:Osobnosti na francouzských poštovních známkách]]
[[Kategorie:Absolventi École normale supérieure]]
[[Kategorie:Lidé, kteří zemřeli na AIDS]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]