Zobrazení zdroje stránky Marie II. Stuartovna

{{K rozšíření}}
{{Infobox - panovník
| jméno = Marie II. Stuartovna
| obrázek = Mary II of England.jpg
| popisek = Portrét Marie II. od Sira [[Godfrey Kneller|Godfreyho Knellera]], kolem roku 1690
| titul = Královna [[Anglie]], [[Skotsko|Skotska]] a [[Irsko|Irska]]
| období vlády = 13. února 1689 – 28. prosince 1694
| korunovace = 11. dubna 1689
| předchůdce = [[Jakub II. Stuart]]
| nástupce = [[Vilém III. Oranžský]] (jako samostatný vládce)
| spoluvládce = [[Vilém III. Oranžský]]
| celé jméno = Marie Stuartová
| datum narození = 30. dubna 1662
| místo narození = [[St. James's Palace]], [[Londýn]], [[Anglické království]]
| datum úmrtí = 28. prosince 1694 (ve věku 32 let)
| místo úmrtí = [[Kensingtonský palác]], [[Londýn]], [[Anglické království]]
| místo pohřbení = [[Westminsterské opatství]], Londýn
| dynastie = [[Stuartovci]]
| otec = [[Jakub II. Stuart]]
| matka = [[Anna Hydeová]]
| manžel = [[Vilém III. Oranžský]]
| děti = žádné (tři potraty)
| náboženství = [[Anglikánská církev|Anglikánství]]
}}
'''Marie II. Stuartovna''' (anglicky ''Mary II''; [[30. duben|30. dubna]] [[1662]], [[Londýn]] – [[28. prosinec|28. prosince]] [[1694]], Londýn) byla od roku [[1689]] až do své smrti královnou [[Anglie]], [[Skotsko|Skotska]] a [[Irsko|Irska]]. Vládla společně se svým manželem a bratrancem [[Vilém III. Oranžský|Vilémem III. Oranžským]]. Jejich společná vláda, která začala po [[Slavná revoluce|Slavné revoluci]], znamenala významný přechod moci od monarchie k [[parlament]]u a položila základy moderní [[konstituční monarchie]] ve [[Spojené království|Spojeném království]].

Marie byla nejstarší dcerou [[Jakub II. Stuart|Jakuba, vévody z Yorku]] (pozdějšího krále Jakuba II.) a jeho první manželky [[Anna Hydeová|Anny Hydeové]]. Ačkoli její otec konvertoval ke [[katolictví]], Marie a její mladší sestra [[Anna Stuartovna|Anna]] byly na příkaz svého strýce, krále [[Karel II. Stuart|Karla II.]], vychovány v [[protestantismus|protestantské]] víře. Po smrti Karla II. v roce 1685 se její otec stal králem, ale jeho prokatolická politika a snaha o posílení absolutistické moci vyvolaly v zemi silný odpor. Krize vyvrcholila v roce 1688, kdy angličtí šlechtici pozvali Mariina manžela Viléma, aby v čele armády zasáhl. Jakub II. uprchl ze země a parlament prohlásil trůn za uprázdněný. Vilémovi a Marii byla nabídnuta společná vláda, což byla v anglické historii bezprecedentní situace.

Během své vlády byla Marie často regentkou v době, kdy byl Vilém na vojenských taženích v [[Irsko|Irsku]] nebo na kontinentu. Prokázala se jako schopná a rozhodná panovnice. Zemřela předčasně ve věku 32 let na [[neštovice]]. Vilém III. po její smrti vládl sám až do své smrti v roce [[1702]].

== 👑 Život před nástupem na trůn ==
=== 👶 Dětství a výchova ===
Marie se narodila [[30. dubna]] [[1662]] v [[St. James's Palace]] v [[Londýn]]ě jako nejstarší dcera [[Jakub II. Stuart|Jakuba, vévody z Yorku]], a jeho první ženy [[Anna Hydeová|Anny Hydeové]]. Jejím strýcem byl tehdejší anglický král [[Karel II. Stuart]]. Její matka byla dcerou [[Edward Hyde, 1. hrabě z Clarendonu|Edwarda Hydea]], významného politika a Karlova hlavního ministra. Ačkoli její rodiče kolem roku 1668 konvertovali ke [[katolictví]], Marie a její sestra Anna byly na králův příkaz vychovávány jako [[protestant|protestantky]], aby se zajistila protestantská linie následnictví.

Její výchova byla svěřena guvernantkám a soukromým učitelům. Marie byla považována za inteligentní a zbožnou dívku. Vyrůstala převážně v [[Richmond Palace]] a byla si velmi blízká se svou sestrou Annou. Její matka zemřela v roce [[1671]] a otec se o dva roky později oženil s katolickou princeznou [[Marie Beatrice d'Este|Marií Beatricí d'Este]].

=== 💍 Sňatek s Vilémem Oranžským ===
V rámci evropské politiky a snahy o vytvoření protestantské aliance proti katolické [[Francie|Francii]] krále [[Ludvík XIV. Francouzský|Ludvíka XIV.]] bylo rozhodnuto, že se patnáctiletá Marie provdá za svého bratrance, [[Vilém III. Oranžský|Viléma III., prince Oranžského]], který byl místodržitelem hlavních provincií v [[Nizozemsko|Nizozemsku]]. Vilém byl synem Mariiny tety, [[Marie Henrietta Stuartovna|Marie Henrietty Stuartovny]], a byl čtvrtý v linii následnictví anglického trůnu.

Sňatek byl uzavřen [[4. listopadu]] [[1677]] v Londýně. Marie údajně při obřadu plakala. Krátce po svatbě odcestovala s manželem do Nizozemska. Její počáteční vztah s Vilémem byl obtížný. Vilém byl uzavřený, chladný a zpočátku jí nevěnoval mnoho pozornosti, navíc měl dlouholetou milenku [[Elizabeth Villiers]]. Marie se cítila osamělá a stýskalo se jí po domově. Postupem času se však jejich vztah zlepšil a Marie se svému manželovi stala oddanou a loajální partnerkou. Přestože několikrát otěhotněla, všechna těhotenství skončila potratem nebo narozením mrtvého dítěte, a pár tak zůstal bezdětný.

== 📜 Slavná revoluce a nástup na trůn ==
=== 🏛️ Krize v Anglii ===
Po smrti [[Karel II. Stuart|Karla II.]] v roce [[1685]] nastoupil na trůn Mariin otec jako [[Jakub II. Stuart|Jakub II.]] Jeho otevřená podpora katolicismu, jmenování katolíků do vysokých státních, vojenských a akademických úřadů a snaha o zrušení zákonů omezujících práva katolíků vyvolaly v protestantské Anglii obrovský odpor. Situace se vyhrotila v červnu [[1688]], kdy se Jakubovi a jeho druhé manželce Marii Beatricí narodil syn, [[Jakub František Stuart|Jakub František Eduard Stuart]]. Narození mužského dědice, který by byl vychován jako katolík, znamenalo hrozbu trvalé katolické dynastie a odsunulo protestantky Marii a Annu v následnické linii.

V reakci na tuto krizi se sedm významných anglických protestantských šlechticů (známých jako "Nesmrtelná sedma") tajně obrátilo na Mariina manžela Viléma Oranžského s výzvou, aby v čele armády zasáhl a ochránil protestantskou víru a svobody Angličanů.

=== 🤝 Pozvání do Anglie a společná vláda ===
Vilém, který viděl příležitost zapojit Anglii do své koalice proti Francii, s invazí souhlasil. [[5. listopadu]] [[1688]] se vylodil s vojskem v Torbay na jihu Anglie. Jakubova armáda se rychle rozpadla a král ztratil veškerou podporu. V prosinci se pokusil uprchnout do Francie, byl zajat, ale Vilém mu nakonec umožnil odejít do exilu.

Marie přijela do Anglie v únoru [[1689]]. Parlament (tzv. ''Convention Parliament'') mezitím debatoval o budoucím uspořádání vlády. Po dlouhých jednáních dospěl k závěru, že Jakub II. svým útěkem fakticky abdikoval a trůn je prázdný. Vilém dal jasně najevo, že nechce být pouhým princem-manželem a bude vládnout jako král, jinak se vrátí do Nizozemska. Marie trvala na tom, že bude vládnout pouze po boku svého manžela. Parlament nakonec přistoupil na kompromis a nabídl korunu Vilémovi a Marii jako společným panovníkům. Toto uspořádání bylo formalizováno v [[Listina práv (1689)|Listině práv (Bill of Rights)]] z roku 1689. [[11. dubna]] [[1689]] byli ve [[Westminsterské opatství|Westminsterském opatství]] korunováni jako Vilém III. a Marie II.

== 🏛️ Vláda ==
=== 🤝 Dělba moci ===
Společná vláda Viléma a Marie byla unikátní. Ačkoli formálně měli stejné postavení, Listina práv stanovila, že výkonná moc náleží především Vilémovi. Marie se však nechtěla stát pouhou pasivní královnou. V době, kdy byl Vilém mimo Anglii na vojenských taženích, zejména během války v [[Irsko|Irsku]] proti jakobitům (příznivcům Jakuba II.) a na kontinentu během [[Devítiletá válka|Devítileté války]], Marie vládla jako regentka.

Během svých regentských období prokázala značnou politickou zdatnost a rozhodnost. Řídila zasedání vlády, podepisovala dokumenty a činila důležitá rozhodnutí. Například v roce [[1690]], když čelila hrozbě francouzské invaze a jakobitského povstání, nařídila zatčení svého strýce, hraběte z Clarendonu, pro podezření ze spiknutí. Její pevné a efektivní vládnutí si získalo respekt mnoha politiků, kteří ji zpočátku podceňovali.

Jejich vláda byla klíčová pro upevnění parlamentní moci. Přijetím [[Listina práv (1689)|Listiny práv]] se zavázali respektovat práva parlamentu, včetně nutnosti jeho souhlasu se zákony a daněmi, a byla zaručena svoboda slova v parlamentních debatách.

=== ⛪ Náboženské a společenské otázky ===
Marie byla hluboce věřící anglikánka a aktivně se zajímala o církevní záležitosti. Měla významný vliv na jmenování biskupů a snažila se prosazovat morální reformy ve společnosti. Byla zděšena tím, co vnímala jako morální úpadek, a podporovala společnosti pro reformu mravů.

Její nejvýznamnější a nejtrvalejší počin v této oblasti bylo založení [[Royal Hospital for Seamen]] v [[Greenwich]]i (dnes [[Old Royal Naval College]]). Po vítězství v [[Bitva u La Hogue|bitvě u La Hogue]] v roce [[1692]] byla šokována stavem zraněných námořníků a rozhodla se po vzoru [[Invalidovna|pařížské Invalidovny]] vytvořit pro ně nemocnici a domov. Projekt byl realizován po její smrti a stal se jedním z architektonických skvostů Anglie. Společně s Vilémem také založili [[College of William & Mary]] ve [[Virginie|Virginii]], druhou nejstarší univerzitu ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]].

== ⚰️ Nemoc a smrt ==
Na konci roku [[1694]] se Marie nakazila [[neštovice|neštovicemi]], které byly v té době často smrtelnou nemocí. Okamžitě se izolovala v [[Kensingtonský palác|Kensingtonském paláci]], aby neohrozila ostatní. Vilém, který sám v dětství neštovice přežil, byl zdrcen a neustále zůstával u jejího lůžka. Přes veškerou péči Marie [[28. prosince]] [[1694]] ve věku 32 let zemřela.

Její smrt hluboce zasáhla nejen Viléma, který se údajně zhroutil žalem, ale i celou zemi, kde byla velmi populární. Byla pohřbena s velkými poctami ve [[Westminsterské opatství|Westminsterském opatství]]. Hudbu k jejímu pohřbu složil slavný skladatel [[Henry Purcell]]. Vilém po její smrti vládl sám až do roku [[1702]].

== Legacy Odkaz a hodnocení ==
Marie II. je často ve stínu svého dominantnějšího manžela Viléma III. Její krátká vláda však měla zásadní význam pro britskou historii. Jako protestantská Stuartovna legitimizovala [[Slavná revoluce|Slavnou revoluci]] a pomohla zajistit hladký přechod k nové formě vlády. Její role jako schopné regentky prokázala, že žena může efektivně vládnout i v krizových dobách.

Byla oblíbená pro svou zbožnost, laskavost a oddanost manželovi a zemi. Její osobní dopisy a deníky odhalují citlivou a často nejistou ženu, která se ocitla v obtížné pozici mezi loajalitou k otci a oddaností své víře a manželovi. Její rozhodnutí podpořit invazi proti vlastnímu otci pro ni bylo osobně velmi bolestivé, ale považovala ho za nezbytné pro záchranu protestantismu v Anglii. Společně s Vilémem položili základy moderní [[Velká Británie|Velké Británie]] jako [[konstituční monarchie]] s mocným parlamentem.

{{DEFAULTSORT:Marie II. Stuartovna}}
{{Aktualizováno|datum=25.12.2025}}
[[Kategorie:Anglické královny]]
[[Kategorie:Skotské královny]]
[[Kategorie:Irské královny]]
[[Kategorie:Stuartovci]]
[[Kategorie:Panovníci 17. století]]
[[Kategorie:Narození 1662]]
[[Kategorie:Úmrtí 1694]]
[[Kategorie:Ženy v 17. století]]
[[Kategorie:Pohřbení ve Westminsterském opatství]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]