Zobrazení zdroje stránky Giovanni Boccaccio

{{K rozšíření}}
{{Infobox - spisovatel
| jméno = Giovanni Boccaccio
| obrázek = Giovanni_Boccaccio_by_Andrea_del_Castagno_c_1450.jpg
| popisek = Portrét Giovanniho Boccaccia od [[Andrea del Castagno|Andrey del Castagna]] (kolem 1450)
| datum narození = 16. červen 1313
| místo narození = [[Certaldo]] nebo [[Florencie]], [[Florentská republika]]
| datum úmrtí = 21. prosinec 1375
| místo úmrtí = [[Certaldo]], [[Florentská republika]]
| národnost = florentská (italská)
| období = [[Renesance]], [[Humanismus]]
| žánr = [[Novela]], [[epos]], [[poezie]], [[biografie]]
| významná díla = ''[[Dekameron]]''<br>''Elegie o paní Fiammettě''<br>''Život Dantův''
| podpis = Boccaccio_signature.svg
}}

'''Giovanni Boccaccio''' (* [[16. červen|16. června]] [[1313]], [[Certaldo]] nebo [[Florencie]] – [[21. prosinec|21. prosince]] [[1375]], [[Certaldo]]) byl italský [[spisovatel]], [[básník]], [[humanista]] a jedna z nejvýznamnějších postav italské a evropské [[renesance]]. Spolu s [[Dante Alighieri|Dantem Alighierim]] a [[Francesco Petrarca|Francescem Petrarcou]] tvoří trojici "tří korun" italské literatury. Jeho nejznámějším dílem je sbírka novel ''[[Dekameron]]'', která se stala základním kamenem moderní evropské [[próza|prózy]] a ovlivnila nespočet autorů po celá staletí.

Boccaccio je považován za zakladatele italské umělecké prózy. Jeho dílo se vyznačuje realistickým zobrazením života, psychologickou hloubkou postav a mistrným vypravěčským stylem. Kromě literární tvorby se věnoval také studiu klasických autorů, diplomatickým misím pro [[Florencie|Florencii]] a byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Francesca Petrarky, s nímž sdílel nadšení pro [[humanismus]].

== 📜 Život ==
=== 👶 Dětství a mládí ===
Giovanni Boccaccio se narodil jako nemanželský syn florentského obchodníka Boccaccia di Chellino. Místo jeho narození je nejisté; nejčastěji se uvádí [[Certaldo]], rodné město jeho otce, nebo samotná [[Florencie]]. Jeho otec pracoval pro mocnou bankéřskou rodinu [[Bardiů]] a přál si, aby se syn věnoval obchodu. Boccaccio však již od mládí projevoval silný zájem o [[literatura|literaturu]] a [[poezie|poezii]].

V roce [[1327]] ho otec poslal do [[Neapol|Neapole]], aby se zde zaučil v pobočce banky Bardiů a později studoval [[kanonické právo]]. Neapol byla v té době pod vládou [[Robert I. z Anjou|Roberta z Anjou]] kulturním a společenským centrem [[Itálie]]. Boccaccio se zde dostal do kontaktu s dvorským životem, aristokracií a tehdejšími vzdělanci. Místo studia obchodu a práva se naplno ponořil do literatury, četl francouzské rytířské [[román]]y, latinské klasiky a díla italských básníků.

=== 🏛️ Neapolské období a Fiammetta ===
Pobyt v [[Neapol|Neapoli]] (přibližně 1327–1340) byl pro Boccacciovu literární tvorbu formativní. Na dvoře krále Roberta se zamiloval do ženy, kterou ve svých dílech zvěčnil pod jménem '''Fiammetta''' (Plamínek). Její skutečná identita je předmětem sporů, ale tradičně je ztotožňována s Marií d'Aquino, nemanželskou dcerou krále Roberta. Láska k Fiammettě se stala ústředním motivem jeho rané tvorby a inspirovala díla jako ''Filocolo'', ''Filostrato'' a ''Elegie o paní Fiammettě''. V Neapoli napsal svá první významná díla, v nichž experimentoval s různými žánry, od prozaického románu po epickou báseň v [[oktáva|oktávách]] (''ottava rima'').

===  Florence, mor a Dekameron ===
Kolem roku [[1340]] se Boccaccio kvůli finančním potížím rodiny Bardiů musel vrátit do [[Florencie]]. Návrat do měšťanského prostředí pro něj byl po životě u neapolského dvora obtížný. V roce [[1348]] zasáhla Florencii a celou [[Evropa|Evropu]] katastrofální epidemie [[černá smrt|černého moru]], která zahubila téměř polovinu obyvatel města. Boccaccio při epidemii ztratil svého otce i nevlastní matku. Tato tragická zkušenost se stala rámcem pro jeho mistrovské dílo, ''[[Dekameron]]'', které začal psát krátce po odeznění moru (pravděpodobně v letech 1349–1353).

=== 🤝 Humanistická činnost a přátelství s Petrarcou ===
Po úspěchu ''Dekameronu'' se Boccaccio stal ve Florencii váženou osobností. Město ho pověřovalo různými diplomatickými misemi, například na papežském dvoře v [[Avignon]]u. V roce [[1350]] se poprvé setkal s [[Francesco Petrarca|Francescem Petrarcou]], největším básníkem a humanistou své doby. Toto setkání přerostlo v hluboké celoživotní přátelství, které oba muže intelektuálně obohacovalo. Pod Petrarcovým vlivem se Boccaccio stále více věnoval studiu klasické latiny a řečtiny. Zasadil se o založení první katedry řečtiny na florentské univerzitě a podporoval překlady [[Homér|Homérových]] děl do latiny. Jeho zájem se postupně přesunul od tvorby v italštině k latinsky psaným učeným spisům.

=== ⛪ Pozdní léta a smrt ===
V pozdějším věku prožil Boccaccio duchovní krizi. Začal litovat světského a někdy až frivolního tónu svých raných děl, zejména ''Dekameronu'', a údajně uvažoval o jejich spálení, v čemž mu zabránil až Petrarca. Přijal nižší církevní svěcení a jeho tvorba získala vážnější, moralizující charakter. V roce [[1362]] se uchýlil do svého rodného [[Certaldo|Certalda]], kde žil v ústraní a věnoval se studiu a psaní. V roce [[1373]] ho florentská obec požádala, aby veřejně přednášel a komentoval Dantovu ''[[Božská komedie|Božskou komedii]]''. Tyto přednášky však musel kvůli zhoršujícímu se zdraví přerušit.

Giovanni Boccaccio zemřel [[21. prosinec|21. prosince]] [[1375]] v Certaldu a je pohřben v místním kostele svatých Jakuba a Filipa.

== 📖 Dílo ==
Boccacciovo dílo je rozsáhlé a žánrově pestré. Lze ho rozdělit na díla psaná italsky, která mu zajistila největší slávu, a díla psaná latinsky, která odrážejí jeho humanistické zájmy.

=== 🇮🇹 Italsky psaná díla ===
*   '''[[Dekameron]]''' (''Decameron'', asi 1349–1353) – Jeho nejvýznamnější dílo a jedno z vrcholných děl světové literatury. Jedná se o sbírku sta novel, které si po deset dní vypráví společnost sedmi urozených dam a tří mladých mužů, kteří utekli z morem zasažené Florencie na venkovské sídlo. Název pochází z [[řečtina|řeckých]] slov ''deka'' (deset) a ''hemera'' (den). Novely mají široký tematický záběr – od tragických příběhů lásky přes vtipné a rozpustilé historky až po příklady lidské ctnosti a velkorysosti. Dílo oslavuje lidský důvtip, lásku ve všech jejích podobách a kritizuje pokrytectví, zejména v řadách [[klérus|kléru]]. ''Dekameron'' položil základy moderní novely a jeho jazyk se stal vzorem pro italskou literární prózu.

*   '''Elegie o paní Fiammettě''' (''Elegia di Madonna Fiammetta'', asi 1343–1344) – Považována za jeden z prvních psychologických románů v evropské literatuře. Dílo je psáno formou dlouhého dopisu, v němž Fiammetta líčí svou bolest a zoufalství poté, co ji opustil její milenec Panfilo. Boccaccio zde mistrně analyzuje ženskou psychiku a milostný žal.

*   '''Filocolo''' (asi 1336) – Rozsáhlý prozaický román zpracovávající populární středověký příběh o lásce Floria a Biancifiore.

*   '''Filostrato''' (asi 1335) – Epická báseň v oktávách (''ottava rima'') o [[Trojská válka|trojské válce]], zaměřená na příběh lásky Troila a Criseidy. Toto dílo později inspirovalo [[Geoffrey Chaucer|Geoffreyho Chaucera]] a [[William Shakespeare|Williama Shakespeara]].

*   '''Teseida''' (''Teseida delle nozze d'Emilia'', asi 1340–1341) – Další epos v oktávách, který je považován za první epickou báseň v italštině. Líčí soupeření dvou thébských rytířů o lásku krásné Emilie.

*   '''Život Dantův''' (''Trattatello in laude di Dante'', asi 1357) – Jedna z prvních biografií [[Dante Alighieri|Danteho Alighieriho]], která významně přispěla k vytvoření jeho kultu v Itálii.

=== 📜 Latinsky psaná díla ===
V pozdní fázi života se Boccaccio soustředil na učená díla psaná v [[latina|latině]], která odrážela jeho humanistické ideály.
*   '''Genealogia deorum gentilium''' (''Genealogie pohanských bohů'', 1350–1374) – Rozsáhlá encyklopedie klasické [[mytologie]], která se na staletí stala základní příručkou pro studium antických mýtů.
*   '''De casibus virorum illustrium''' (''O osudech slavných mužů'', 1355–1374) – Sbírka moralizujících příběhů o pádech slavných historických a mytologických postav, od [[Adam]]a po Boccacciovy současníky.
*   '''De mulieribus claris''' (''O slavných ženách'', 1361–1362) – Sbírka 106 biografií slavných žen od [[Eva (biblická postava)|Evy]] po neapolskou královnu Johanu I. Je to první dílo v západní literatuře věnované výhradně ženským biografiím.

== 💡 Význam a odkaz ==
=== ✍️ Otec italské prózy ===
Zatímco [[Dante Alighieri|Dante]] je považován za otce italského básnického jazyka, Boccaccio je nazýván otcem italské prózy. Jazyk a styl ''Dekameronu'', založený na kultivovaném florentském dialektu, se stal modelem pro italskou literární prózu na další staletí. Jeho schopnost přizpůsobit styl různým tématům a postavám, od vznešeného po lidový, byla ve své době revoluční.

=== 🌍 Vliv na evropskou literaturu ===
Boccacciův vliv přesáhl hranice [[Itálie]]. ''Dekameron'' byl brzy přeložen do mnoha evropských jazyků a jeho příběhy se staly nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro další autory. Mezi nejznámější spisovatele, které ovlivnil, patří:
*   {{Vlajka|Anglie}} [[Geoffrey Chaucer]] (''Canterburské povídky'')
*   {{Vlajka|Anglie}} [[William Shakespeare]] (např. hra ''Konec dobrý, všechno dobré'')
*   {{Vlajka|Španělsko}} [[Miguel de Cervantes]]
*   {{Vlajka|Francie}} [[Molière]]
*   {{Vlajka|Německo}} [[Gotthold Ephraim Lessing]]

=== 🌱 Předchůdce humanismu ===
Spolu s Petrarcou stál Boccaccio u zrodu [[renesanční humanismus|renesančního humanismu]]. Jeho nadšení pro antickou kulturu, snaha o objevování a studium zapomenutých klasických textů a podpora studia řečtiny byly klíčové pro oživení zájmu o antiku, které definovalo [[renesance|renesanci]]. Jeho latinské spisy, zejména mytologická encyklopedie ''Genealogia deorum gentilium'', sloužily jako základní zdroj informací pro několik generací umělců a učenců.

== 🎲 Zajímavosti ==
*   Boccaccio nikdy nezjistil, kdo byla jeho matka. Jeho nemanželský původ ho provázel celý život.
*   Ačkoli je jeho jméno navždy spojeno s ''Dekameronem'', v pozdějším věku se za toto dílo styděl kvůli jeho údajné nemravnosti a doporučoval svému příteli, aby jej nedával číst ženám ve své rodině.
*   Byl jedním z prvních, kdo se systematicky snažil obnovit studium řeckého jazyka v západní Evropě. Financoval a hostil ve svém domě kalábrijského učence Leonzia Pilata, který pořídil první kompletní latinský překlad [[Homér|Homérových]] eposů ''[[Ilias]]'' a ''[[Odysseia]]''.
*   Jeho dům v Certaldu je dnes muzeem věnovaným jeho životu a dílu.

{{DEFAULTSORT:Boccaccio, Giovanni}}
{{Aktualizováno|datum=24.12.2025}}
[[Kategorie:Italští spisovatelé]]
[[Kategorie:Italští básníci]]
[[Kategorie:Renesanční humanisté]]
[[Kategorie:Spisovatelé 14. století]]
[[Kategorie:Narození 1313]]
[[Kategorie:Úmrtí 1375]]
[[Kategorie:Osobnosti z Florencie]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]