Zobrazení zdroje stránky Edikt nantský

{{K rozšíření}}
{{Infobox dokument
| název = Edikt nantský
| obrázek = Signature de l'édit de Nantes.jpg
| popisek = Podpisy na Ediktu nantském
| datum_vydání = [[13. duben|13. dubna]] [[1598]]
| místo_vydání = [[Nantes]], [[Francouzské království]]
| autor = [[Jindřich IV. Francouzský]]
| účel = Ukončení [[Hugenotské války|francouzských náboženských válek]] a zaručení práv [[hugenoti|hugenotům]]
| zrušení = [[18. říjen|18. října]] [[1685]] ([[Edikt z Fontainebleau]])
| jazyk = [[Francouzština]]
}}
'''Edikt nantský''' (francouzsky ''Édit de Nantes'') byl výnos podepsaný francouzským králem [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřichem IV.]] dne [[13. dubna]] [[1598]] ve městě [[Nantes]]. Tento dokument fakticky ukončil dlouhé a krvavé období [[Hugenotské války|francouzských náboženských válek]] mezi [[katolíci|katolíky]] a [[protestanti|protestanty]] ([[hugenoti|hugenoty]]). Edikt zaručoval francouzským kalvinistům rozsáhlá práva v převážně katolické [[Francie|Francii]] a je považován za jeden z prvních a nejdůležitějších dokumentů v dějinách [[náboženská svoboda|náboženské tolerance]] v [[Evropa|Evropě]].

Edikt oddělil občanskou jednotu od jednoty náboženské a poprvé explicitně uznal, že v jednom státě mohou legálně existovat dvě různá náboženství. Ačkoliv nebyl dokonalým vyjádřením tolerance v moderním smyslu, představoval pragmatický kompromis, který měl zemi přinést mír a stabilitu. Jeho platnost byla ukončena v roce [[1685]] [[Ludvík XIV.|Ludvíkem XIV.]], což mělo pro Francii dalekosáhlé negativní důsledky.

== 📜 Historické pozadí ==
Druhá polovina 16. století byla ve Francii poznamenána sérií osmi občanských válek, známých jako [[Hugenotské války]] (1562–1598). Tyto konflikty, vedené mezi katolickou většinou a protestantskou menšinou, zpustošily zemi, oslabily královskou moc a vedly k brutálním masakrům, z nichž nejznámější je [[Bartolomějská noc]] v roce [[1572]], při níž byly v [[Paříž]]i a dalších městech povražděny tisíce hugenotů.

Situace se změnila s nástupem [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřicha Navarrského]] na francouzský trůn v roce [[1589]]. Jindřich IV. byl původně vůdcem hugenotů, ale aby si zajistil korunu a ukončil válku, v roce [[1593]] konvertoval ke [[katolictví]], což je spojováno s jeho slavným výrokem „Paříž stojí za mši“ (''Paris vaut bien une messe''). Přestože přijal katolickou víru, nezapomněl na své bývalé souvěrce a usiloval o nalezení trvalého míru, který by zaručil práva oběma stranám. Edikt nantský byl výsledkem dlouhých a složitých vyjednávání a představoval Jindřichův pokus o vytvoření stabilního a jednotného království.

== ⚙️ Obsah a hlavní ustanovení ==
Edikt nantský byl komplexní dokument skládající se z 92 hlavních článků a 56 tajných (tzv. „partikulárních“) článků. Jeho cílem nebylo nastolit rovnoprávnost náboženství, ale spíše definovat podmínky jejich koexistence. Katolictví zůstalo státním náboženstvím a jeho postavení bylo plně obnoveno v celé zemi. Hugenotům však byla přiznána řada významných práv:

*   '''Svoboda svědomí:''' Hugenotům byla zaručena naprostá svoboda svědomí v celém [[Francouzské království|království]]. Nebyli nuceni ke konverzi ani stíháni za svou víru.
*   '''Omezená svoboda bohoslužeb:''' Veřejné protestantské bohoslužby byly povoleny na přesně vymezených místech – na panstvích protestantské šlechty a ve dvou městech v každém soudním okrsku (''bailliage''). Byly však zakázány v Paříži a jejím okolí, stejně jako v sídlech biskupství a v královské armádě.
*   '''Plná občanská práva:''' Hugenoti získali stejná občanská práva jako katolíci. Mohli zastávat veřejné úřady, studovat na univerzitách, provozovat řemesla a být přijímáni do nemocnic a škol.
*   '''Zvláštní soudní komory:''' Pro zajištění spravedlivých soudních procesů byly zřízeny smíšené soudní komory (''Chambres de l'Édit''), v nichž zasedali katoličtí i protestantští soudci.
*   '''Bezpečnostní místa (''Places de sûreté''):''' V tajných dodatcích ediktu bylo hugenotům na osm let přiznáno právo držet přibližně 150 opevněných měst a pevností (např. [[La Rochelle]], [[Saumur]] nebo [[Montpellier]]) s vlastními vojenskými posádkami placenými z královské pokladny. Toto opatření jim mělo zaručit ochranu před případnými útoky.
*   '''Finanční podpora:''' Stát se zavázal platit mzdy protestantským pastorům a přispívat na údržbu protestantských škol.

== 🏛️ Význam a dopad ==
Přijetí ediktu mělo okamžitý pozitivní dopad. Ukončilo desetiletí trvající občanskou válku a umožnilo hospodářskou a politickou obnovu Francie pod vládou Jindřicha IV. Edikt byl ve své době revolučním aktem, který zavedl princip náboženské koexistence v době, kdy většina evropských států prosazovala zásadu ''cuius regio, eius religio'' (čí vláda, toho náboženství).

Posílil také autoritu krále a centralizovaného státu, který se postavil nad náboženské spory. Tím, že oddělil politickou loajalitu od náboženské příslušnosti, položil základy pro moderní [[sekularismus]]. Na druhé straně však edikt nebyl přijat bez odporu. Katolická církev, [[Řím|papež]] i [[Pařížský parlament]] jej vnímali jako příliš velký ústupek „kacířům“ a jeho registraci se dlouho bránili. Pro mnoho radikálních katolíků zůstal Jindřich IV. zrádcem, což nakonec vedlo k jeho zavraždění fanatickým katolíkem [[François Ravaillac|Françoisem Ravaillacem]] v roce [[1610]].

== ❌ Zrušení ediktu ==
Práva zaručená ediktem byla postupně omezována již za vlády [[Ludvík XIII.|Ludvíka XIII.]] a jeho prvního ministra, [[Kardinál Richelieu|kardinála Richelieua]], který vnímal politickou a vojenskou autonomii hugenotů jako hrozbu pro jednotu státu. Po pádu pevnosti [[La Rochelle]] v roce [[1628]] přišli hugenoti o svá bezpečnostní místa a vojenskou sílu.

Definitivní konec Ediktu nantského přišel za vlády „krále Slunce“ [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]], který usiloval o absolutní náboženskou jednotu pod heslem „jeden král, jeden zákon, jedna víra“ (''un roi, une loi, une foi''). Po letech stupňující se perzekuce (např. nechvalně proslulé [[dragonády]], kdy byli vojáci ubytováváni v protestantských domácnostech, aby donutili jejich obyvatele ke konverzi) podepsal Ludvík XIV. dne [[18. října]] [[1685]] '''[[Edikt z Fontainebleau]]''', který Edikt nantský zcela zrušil.

=== Důsledky zrušení ===
Zrušení ediktu mělo pro Francii katastrofální následky:
*   '''Masová emigrace:''' Přibližně 200 000 až 250 000 hugenotů uprchlo z Francie do protestantských zemí, jako bylo {{Vlajka|Nizozemsko}}, {{Vlajka|Anglie}}, {{Vlajka|Švýcarsko}}, [[Braniborsko]] a americké kolonie.
*   '''Ekonomická ztráta:''' Mnozí z emigrantů byli vysoce kvalifikovaní řemeslníci, obchodníci, bankéři a intelektuálové. Jejich odchod znamenal pro Francii obrovskou ekonomickou a intelektuální ztrátu (tzv. [[odliv mozků]]) a naopak posílil ekonomiky zemí, které je přijaly.
*   '''Mezinárodní odsouzení:''' Zrušení ediktu poškodilo mezinárodní pověst Francie a posílilo protifrancouzské koalice v [[Evropa|Evropě]].
*   '''Vnitřní nepokoje:''' V některých oblastech Francie, například v pohoří [[Cévenny]], vedlo zrušení ediktu k ozbrojeným povstáním (válka [[Kamisardi|kamisardů]]).

== 💡 Odkaz a dědictví ==
Edikt nantský zůstává milníkem v dějinách boje za lidská práva a náboženskou svobodu. Ačkoliv byl ve své době spíše pragmatickým politickým řešením než principiálním uznáním svobody, jeho myšlenka, že stát může prosperovat i bez náboženské uniformity, byla hluboce pokroková. Jeho zrušení je naopak považováno za jednu z největších politických chyb vlády Ludvíka XIV.

Myšlenky tolerance se ve Francii znovu plně prosadily až během [[Osvícenství]]. V roce [[1787]] vydal král [[Ludvík XVI.]] [[Edikt z Versailles]] (známý také jako Edikt tolerance), který obnovil občanská práva nekatolíků. Plnou náboženskou svobodu pak zaručila až [[Deklarace práv člověka a občana]] z roku [[1789]] během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]].

== 🧑‍🏫 Pro laiky ==
Představte si zemi, kde se dvě skupiny lidí – katolíci a protestanti – desítky let navzájem zabíjely kvůli odlišnému náboženskému přesvědčení. Bylo to období plné násilí a chaosu. Král Jindřich IV., který sám v minulosti patřil k protestantům, chtěl tento konflikt ukončit. Vydal proto Edikt nantský, který byl v podstatě velkým kompromisem.

Říkal zhruba toto: „Katolictví je hlavní náboženství Francie. Ale vy, protestanti, máte právo věřit, v co chcete, a nikdo vás za to nesmí trestat. Své bohoslužby můžete konat na určitých místech, ale ne všude. Máte stejná práva na práci, vzdělání a spravedlivý soud jako katolíci. A abyste se cítili bezpečně, můžete si dočasně ponechat několik opevněných měst.“

Edikt tedy neudělal obě náboženství zcela rovnocenná, ale umožnil jim žít vedle sebe v míru. Byl to na svou dobu velmi moderní krok, který ukončil válku a pomohl Francii znovu zbohatnout. Bohužel, o necelých 90 let později jiný král, Ludvík XIV., tento edikt zrušil, což vedlo k pronásledování protestantů a jejich masovému odchodu ze země.

{{DEFAULTSORT:Edikt nantsky}}
{{Aktualizováno|datum=23.12.2025}}
[[Kategorie:Dokumenty 16. století]]
[[Kategorie:Francouzské dějiny]]
[[Kategorie:Hugenoti]]
[[Kategorie:Jindřich IV. Francouzský]]
[[Kategorie:Náboženská svoboda]]
[[Kategorie:Nantes]]
[[Kategorie:Právní dějiny]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]