Zimní olympijské hry 2026/Alpské lyžování (super-G muži)
| Alpské lyžování – super-G muži | |
|---|---|
| Zimní olympijské hry 2026 | |
| Základní informace | |
| Místo | Bormio, Itálie |
| Sportoviště | Stelvio |
| Datum | 11. února 2026 |
| Počet závodníků | 68 |
| Medailisté | |
| 🏅 Zlato |  Švýcarsko Franjo von Allmen |
| 🥈 Stříbro |  USA Ryan Cochran-Siegle |
| 🥉 Bronz | Švýcarsko Marco Odermatt |
Zimní olympijské hry 2026: Alpské lyžování (super-G muži)
Závod v superobřím slalomu (super-G) mužů v rámci XXV. zimních olympijských her v Miláně a Cortině d'Ampezzo se uskutečnil ve středu 11. února 2026. Dějištěm byla jedna z nejuznávanějších a nejobávanějších tratí světa, sjezdovka Stelvio v italském středisku Bormio. Tato disciplína, která v sobě spojuje čistou rychlost sjezdu a technickou náročnost obřího slalomu, přinesla v roce 2026 historický zápis do dějin světového sportu. Hlavním protagonistou dne se stal švýcarský reprezentant Franjo von Allmen, jenž svým vítězstvím dovršil unikátní zlatou sérii a potvrdil generační obměnu na lyžařském trůnu.
Sjezdovka Stelvio: Technické parametry a výzva v Bormiu
Trať Stelvio v Bormiu je v lyžařském světě synonymem pro led, tmu a fyzické vyčerpání. Pro závod v super-G byla trať vytyčena tak, aby maximálně prověřila schopnost závodníků číst terén v rychlostech přesahujících 110 km/h. Start super-G se nacházel v nadmořské výšce 1 935 metrů, přičemž cílová brána v Bormiu ležela o 710 výškových metrů níže. Celková délka trati se pohybovala kolem 2 100 metrů.
Technický ředitel závodu připravil rozestavení branek, které vyžadovalo od lyžařů precizní načasování oblouků, zejména v pasáži Carcentina. Tato diagonální pasáž, charakteristická svým nerovným a extrémně ledovatým povrchem, byla klíčovým místem celého olympijského závodu. Lyžaři zde museli udržet ideální linii na vnější lyži, zatímco je odstředivá síla v kombinaci s terénními vlnami vytlačovala ven z optimální stopy. Dalším kritickým bodem byl skok San Pietro, kde závodníci v super-G dolétali do vzdáleností kolem 40 metrů a okamžitě museli reagovat na ostře uzavřenou bránu v dopadové zóně.
Ledový podklad v Bormiu byl v roce 2026 připraven pomocí tzv. injektáže (vstřikování vody pod tlakem do sněhové pokrývky), což vytvořilo povrch podobný zrcadlu. Právě tyto podmínky, v kombinaci s mrazivým počasím kolem -8 °C, vytvořily ideální scénu pro specialisty na technické sjezdy.
Průběh závodu a historický triumf Franjo von Allmena
Závod odstartoval za jasného mrazivého počasí, což zajistilo spravedlivé podmínky pro celou první třicítku startovního pole. Jako jeden z prvních favoritů se na trať vydal Švýcar Marco Odermatt. Přestože předvedl agresivní jízdu v horní pasáži, několik drobných chyb v technickém nájezdu do cílového hangáru ho stálo drahocenné setiny sekundy. Odermatt se sice ujal vedení, ale v cíli neskrýval zklamání, které se později ukázalo jako oprávněné.
Zlom přišel se startovním číslem devět, se kterým vyrazil čtyřiadvacetiletý Franjo von Allmen. Tento Švýcar, který do té doby v Bormiu vyhrál sjezd i týmovou kombinaci, předvedl jízdu z jiné dimenze. Von Allmen dokázal spojit naprosté uvolnění lyží v rychlých pasážích s extrémní stabilitou trupu v zavřených brankách. Jeho průjezd pasáží Carcentina byl hodnocen jako nejlepší v celém startovním poli, když jako jediný dokázal vyjet z ledu bez sebemenšího smyku. S časem 1:25,32 se usadil na prvním místě s výrazným náskokem.
Vítězstvím v super-G von Allmen zkompletoval svůj zlatý hattrick na XXV. zimních olympijských hrách. Stal se tak teprve třetím mužem v historii alpského lyžování, který dokázal na jedněch olympijských hrách vybojovat tři zlaté medaile v individuálních startech. Naposledy se tento kousek podařil Francouzi Jeanu-Claudu Killymu v roce 1968 v Grenoblu a před ním Rakušanovi Tonimu Sailerovi v roce 1956 v Cortině. Von Allmen se tímto činem definitivně zapsal mezi nesmrtelné legendy bílého sportu.
Stupně vítězů a neúspěch favoritů
Stříbrnou medaili vybojoval Američan Ryan Cochran-Siegle. Ten potvrdil svou vynikající formu v disciplíně super-G a zopakoval svůj úspěch z Pekingu 2022. Cochran-Siegle těžil především ze své vytříbené techniky a klidného vedení lyží, díky čemuž dokázal eliminovat nerovnosti trati Stelvio. Na vítězného Švýcara ztratil v cíli 48 setin sekundy.
Bronzová medaile zbyla na Marca Odermatta. Pro největší hvězdu posledních let šlo o hořkosladký výsledek. Odermatt do Itálie přijížděl jako jasný aspirant na několik zlatých medailí, avšak v rychlostních disciplínách v Bormiu se musel sklonit před svým mladším reprezentačním kolegou. Švýcarský double na pódiu nicméně potvrdil absolutní nadvládu této země v mužském sjezdovém lyžování v sezóně 2025/2026.
Mimo medailové pozice skončili domácí favorité v čele s Dominikem Parisem, který doplatil na příliš pasivní jízdu v technické střední pasáži a skončil čtvrtý. Také rakouský tým prožil zklamání; Vincent Kriechmayr obsadil páté místo, což bylo pro biatlonovou velmoc, jakou je Rakousko, v této disciplíně málo.
Výsledková listina: Super-G muži (Top 20)
| Pořadí | Jméno | Země | Čas | Odstup |
|---|---|---|---|---|
| 🥇 1. | Franjo von Allmen | Švýcarsko |
1:25.32 | — |
| 🥈 2. | Ryan Cochran-Siegle | USA |
1:25.80 | +0.48 |
| 🥉 3. | Marco Odermatt | Švýcarsko |
1:25.96 | +0.64 |
| 4. | Dominik Paris |  Itálie |
1:26.15 | +0.83 |
| 5. | Vincent Kriechmayr |  Rakousko |
1:26.22 | +0.90 |
| 6. | Cyprien Sarrazin |  Francie |
1:26.38 | +1.06 |
| 7. | Aleksander Aamodt Kilde |  Norsko |
1:26.45 | +1.13 |
| 8. | Stefan Rogentin | Švýcarsko |
1:26.51 | +1.19 |
| 9. | James Crawford |  Kanada |
1:26.68 | +1.36 |
| 10. | Raphael Haaser | Rakousko |
1:26.80 | +1.48 |
| 11. | Guglielmo Bosca | Itálie |
1:26.92 | +1.60 |
| 12. | Nils Allègre | Francie |
1:27.05 | +1.73 |
| 13. | Jeffrey Read | Kanada |
1:27.18 | +1.86 |
| 14. | Mattia Casse | Itálie |
1:27.31 | +1.99 |
| 15. | Justin Murisier | Švýcarsko |
1:27.45 | +2.13 |
| 16. | Jared Goldberg | USA |
1:27.60 | +2.28 |
| 17. | Jan Zabystřan |  Česko |
1:27.82 | +2.50 |
| 18. | Cameron Alexander | Kanada |
1:27.95 | +2.63 |
| 19. | Matthieu Bailet | Francie |
1:28.10 | +2.78 |
| 20. | River Radamus | USA |
1:28.25 | +2.93 |
Česká stopa: Jan Zabystřan potvrzuje světovou špičku
Pro českou lyžařskou výpravu byl závod v super-G v Bormiu jedním z vrcholů her. Český reprezentant Jan Zabystřan nastupoval do závodu s vysokými ambicemi podloženými stabilními výsledky ve Světovém poháru sezón 2024/2025 i 2025/2026. Zabystřan se v posledním olympijském cyklu výrazně posunul v rychlostních disciplínách, což dokumentoval i svým solidním 24. místem v olympijském sjezdu na začátku turnaje.
V super-G předvedl Zabystřan velmi odvážnou jízdu. V horní pasáži, která je technicky blízká obřímu slalomu, se dokonce pohyboval na mezičasech zaručujících umístění v elitní patnáctce. Dokázal skvěle projet technickou sekci nad skokem San Pietro a neztratil rychlost ani v přechodu do závěrečného rovnějšího úseku. Konečné 17. místo se ztrátou 2,50 sekundy na fenomenálního von Allmena je pro Zabystřana jedním z nejlepších olympijských výsledků v kariéře a potvrzením, že patří do širší světové špičky rychlostních disciplín.
Zabystřanův výkon byl oceněn i odbornou veřejností jako projev rostoucí profesionalizace českého alpského lyžování, které se pod jeho vedením začíná prosazovat i v disciplínách dříve vyhrazených pouze velkým alpským národům. Zabystřan se stal jediným českým mužem, který v Bormiu dokázal bodovat (v rámci virtuálního bodování SP) ve všech rychlostních disciplínách, do nichž nastoupil.
Technická analýza a statistiky závodu
Statistický rozbor závodu v Bormiu odhalil několik zajímavých faktů, které formovaly konečné pořadí:
- Maximální rychlost: Nejvyšší rychlost byla naměřena norskému závodníku Aleksanderu Aamodtu Kildemu v horní pasáži tratě, kde dosáhl hodnoty 118,4 km/h. Vítěz von Allmen dosahoval průměrně o 2 km/h nižších špičkových rychlostí, ale byl výrazně rychlejší v průjezdu technickými oblouky.
- Materiál a servis: Ukázalo se, že v extrémně tvrdých podmínkách Stelvia hrála klíčovou roli příprava hran lyží. Švýcarský tým využil speciální technologii broušení vyvinutou pro sezónu 2025/2026, která umožňovala lepší vedení lyže na čistém ledu bez vibrací.
- Generační výměna: Průměrný věk medailistů v super-G na ZOH 2026 byl 26 let. Ukončení kariéry legend jako Matthias Mayer nebo dřívější odchod Beata Feuze otevřely prostor pro novou vlnu závodníků, jíž dominuje právě von Allmen.
- Počet startujících: Do závodu nastoupilo 68 lyžařů z 28 zemí světa. Celkem 14 závodníků trať nedokončilo nebo bylo diskvalifikováno pro minutí branky, což svědčí o vysoké náročnosti trati vytyčené pro olympijský závod.
Význam závodu pro historii olympismu
Závod v super-G mužů na ZOH 2026 v Bormiu bude navždy spojen se jménem Franjo von Allmena. Jeho schopnost ovládnout tři nejnáročnější disciplíny alpského lyžování (sjezd, kombinaci a super-G) během jednoho olympijského týdne je výkonem, který se vymyká běžným parametrům moderního sportu. Zatímco v minulosti byla specializace v alpském lyžování méně výrazná, v roce 2026 je konkurence natolik úzká, že takový "zlatý hattrick" hraničí s nemožností.
Areál v Bormiu potvrdil svou pověst neúprosného rozhodčího, který trestá každou technickou chybu. Pro italské organizátory byl závod organizačním úspěchem, přestože domácí fanoušci museli skousnout porážku svých favoritů od švýcarských sousedů. Atmosféra v cílovém prostoru pod sjezdovkou Stelvio, kde se tísnilo přes 15 000 diváků, však vytvořila nezapomenutelnou kulisu pro jeden z největších sportovních příběhů historie zimních olympijských her.