Zimní olympijské hry 1936

Šablona:Infobox Sportovní událost

Zimní olympijské hry 1936, oficiálně IV. zimní olympijské hry, se konaly od 6. do 16. února 1936 v německém horském středisku Garmisch-Partenkirchen v Bavorsku. Hry se staly prvními zimními olympijskými hrami pořádanými nacistickým Německem a předznamenaly následující letní olympijské hry v Berlíně. Představovaly důležitý propagandistický nástroj pro Adolfa Hitlera a nacistický režim, který využil her k prezentaci "nového Německa" mezinárodní veřejnosti.

Her se zúčastnilo 646 sportovců (566 mužů a 80 žen) z 28 zemí, kteří soutěžili v 17 disciplínách ve čtyřech sportech. Olympiáda byla poznamenána politickým napětím kvůli nacistické ideologii a rostoucímu militarismu Německa, ale mezinárodní společenství se nakonec rozhodlo bojkot neuskutečnit. Hry byly technicky dobře organizované a využily moderní infrastrukturu vybudovanou nacistickým režimem.

Mezi nejúspěšnější země patřilo Norsko, které dominovalo v severském lyžování a rychlobruslení, Německo jako hostitelská země a Švédsko. Hry jsou dodnes vnímány kontroverzně jako příklad využití sportu pro politickou propagandu autoritářského režimu v období těsně před druhou světovou válkou.

🏔️ Výběr pořadatelského města

Rozhodnutí o pořadatelském městě zimních olympijských her 1936 bylo přijato Mezinárodním olympijským výborem (MOV) na zasedání v Vídni v roce 1933, tedy po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu v lednu 1933.

Původně měly být zimní olympijské hry 1936 pořádány ve stejné zemi jako letní hry, což byla praxe od prvních samostatných zimních her v Chamonix 1924. Německo získalo právo pořádat letní olympijské hry 1936 již v roce 1931, kdy byl stále u moci prezident Paul von Hindenburg a Výmarská republika. Zimní hry byly automaticky přiděleny německému horskému středisku.

Garmisch-Partenkirchen bylo vytvořeno administrativním sloučením dvou sousedních obcí Garmisch a Partenkirchen v roce 1935 speciálně pro účely olympiády. Město leží v Bavorských Alpách na úpatí Zugspitze, nejvyšší hory Německa (2 962 m), a mělo dlouhou tradici zimních sportů.

Lokalita byla zvolena díky své strategické poloze v jižním Německu blízko Rakouska a dostupnosti z Mnichova. Oblast nabízela ideální podmínky pro všechny zimní sporty včetně alpského lyžování na svazích Kreuzeck a Gudiberg, skokanských můstků a běžeckých tratí.

Výběr Garmisch-Partenkirchen nebyl v roce 1933 kontroverzní, neboť lokalita byla uznávaným střediskem zimních sportů. Až následující politický vývoj v Německu vyvolal debaty o bojkotu olympijských her.

🎭 Politický kontext a nacistická propaganda

Zimní olympijské hry 1936 se konaly v období intenzivní nacistické transformace německé společnosti. Adolf Hitler, který se stal říšským kancléřem v lednu 1933, rychle budoval totalitní stát založený na rasové ideologii, militarismu a kultu vůdce.

Nacistický režim zpočátku nezjevoval velký zájem o olympijské hry, které považoval za "kosmopolitní" a ovlivněné "židovským internacionalismem". Joseph Goebbels, ministr propagandy, však rychle rozpoznal propagandistický potenciál her jako příležitosti prezentovat "nové Německo" světu.

Režim investoval obrovské prostředky do výstavby olympijské infrastruktury. V Garmisch-Partenkirchen byly postaveny moderní sportovní areály včetně olympijského ledového stadionu s kapacitou 10 000 diváků, skokanských můstků, bobové dráhy a upravených lyžařských svahů. Investice dosáhly rekordních 3,5 milionu říšských marek.

Adolf Hitler osobně se aktivně zapojil do příprav. Navštívil Garmisch-Partenkirchen několikrát před hrami a osobně schválil návrhy staveb. Olympiáda byla součástí širší propagandistické strategie, která měla vyvrcholit během letních olympijských her v Berlíně v srpnu 1936.

Režim dočasně zmírnil některé nejviditelnější projevy antisemitismu před hrami. Protiživovské nápisy byly odstraněny z center měst, antisemitská propaganda byla dočasně potlačena a rasové zákony nebyly viditelně vymáhány. Tato taktika měla uklidnit mezinárodní veřejnost a zabránit bojkotu.

Nicméně židovští sportovci byli systematicky vyloučeni z německého olympijského týmu. Gretel Bergmannová, vynikající německá atletka židovského původu, byla z týmu pro letní hry vyloučena pod záminkou nedostatečného výkonu, ačkoliv těsně před tím stanovila německý rekord. Podobné diskriminace postihly i další sportovce.

Mezinárodní olympijský výbor pod vedením Avery Brundagea z USA čelil tlaku na bojkot her. V USA vzniklo silné hnutí za bojkot vedené židovskými organizacemi a antifašistickými skupinami. Podobné debaty probíhaly ve Velké Británii, Francie a dalších zemích.

Nakonec se mezinárodní společenství rozhodlo bojkot neuskutečnit, částečně kvůli ujištěním nacistického režimu o dodržování olympijských principů a částečně kvůli naivní víře, že sport může překonat politiku. Pouze Španělsko hry částečně bojkovalo kvůli vnitřnímu politickému chaosu před občanskou válkou.

🎿 Sportovní program a disciplíny

Zimní olympijské hry 1936 zahrnovaly 17 soutěžních disciplín rozdělených do čtyř sportů. Program byl rozšířen oproti předchozím hrám v Lake Placid 1932, zejména přidáním alpského lyžování, které se poprvé objevilo jako samostatná olympijská disciplína.

Alpské lyžování

Alpské lyžování debutovalo na zimních olympijských hrách 1936 se dvěma soutěžemi – kombinace mužů a kombinace žen. Kombinace zahrnovala sjezd a slalom, přičemž výsledky obou disciplín se sčítaly.

Toto přidání bylo kontroverzní, neboť tradiční Mezinárodní lyžařská federace (FIS) odmítala povolit účast profesionálních lyžařských instruktorů. Rakousko a Švýcarsko protestovaly proti vyloučení jejich nejlepších lyžařů, kteří byli formálně považováni za profesionály, protože pracovali jako instruktoři. Tento spor téměř vedl k bojkotu alpských soutěží těmito zeměmi.

Kompromis byl nakonec dosažen, kdy mohli startovat i lyžařští instruktoři, pokud nepřijímali finanční odměny během olympiády. Soutěže v alpském lyžování se konaly na svazích Gudiberg pro sjezd a Kreuzeck pro slalom.

Severské lyžování

Severské lyžování zahrnovalo:

Běh na lyžích 18 km (muži)
Běh na lyžích 50 km (muži)
Lyžařská štafeta 4 × 10 km (muži)
Skoky na lyžích (muži)
Severská kombinace (muži)

Všechny disciplíny byly pouze pro muže, neboť ženské severské lyžování nebylo v této době na olympiádě povoleno. Norsko tradičně dominovalo v těchto disciplínách a pokračovalo v této tradici i v Garmisch-Partenkirchen.

Rychlobruslení

Rychlobruslení zahrnovalo čtyři mužské disciplíny:

500 metrů (muži)
1 500 metrů (muži)
5 000 metrů (muži)
10 000 metrů (muži)

Ženské rychlobruslení nebylo na programu, neboť bylo přidáno až na ZOH 1960 v Squaw Valley. Soutěže se konaly na přírodním ledovém oválu postaveném speciálně pro olympiádu.

Krasobruslení

Krasobruslení zahrnovalo tři disciplíny:

Jednotlivci muži
Jednotlivkyně ženy
Sportovní dvojice

Krasobruslení bylo jedním z mála sportů, kde ženy mohly soutěžit na stejné úrovni jako muži. Soutěže probíhaly na krytém olympijském ledovém stadionu, který byl považován za technický div své doby.

Lední hokej

Turnaj v ledním hokeji zahrnoval 15 týmů rozdělených do čtyř skupin. Formát byl knock-out s postupovými zápasy. Hokejový turnaj přilákal největší pozornost diváků a byl považován za nejprestižnější soutěž her.

Bobování

Bobování zahrnovalo dvě disciplíny:

Čtyřbob (muži)
Dvoj bob (muži)

Bobová dráha v Riessersee byla postavena speciálně pro olympiádu a měla délku 1 500 metrů s 23 zatáčkami. Byla považována za jednu z nejtěžších a nejnebezpečnějších drah své doby.

🏆 Medailové pořadí a úspěchy

Neoficiální medailové pořadí (podle celkového počtu medailí):

Pořadí	Zlato	Stříbro	Bronz	Celkem
1	7	5	3	15
2	3	3	0	6
3	2	2	3	7
4	1	2	3	6
5	1	2	0	3
6	1	1	2	4
7	1	1	1	3
8	1	0	3	4
9	0	1	0	1
9	0	0	1	1
9	0	0	1	1

Norská dominance

Norsko dominovalo zimním olympijským hrám 1936 se 7 zlatými medailemi a celkem 15 medailemi, což potvrdilo jeho postavení jako velmoci zimních sportů. Norští sportovci excelovali zejména v severském lyžování a rychlobruslení.

Ivar Ballangrud byl norský hrdina her, když získal 3 zlaté medaile v rychlobruslení (500 m, 5 000 m, 10 000 m) plus stříbro na 1 500 m. Jeho dominance byla naprostá a stanovil nové olympijské rekordy ve všech disciplínách, kde vyhrál.

Oddbjørn Hagen vyhrál severskou kombinaci, což byla prestižní disciplína kombinující skoky a běh na lyžích. Norsko také dominovalo ve skocích na lyžích, kde Birger Ruud obhájil zlatou medaili z Lake Placid 1932.

Německý úspěch na domácí půdě

Hostitelské Německo skončilo na druhém místě s 3 zlatými medailemi. Nejznámějším německým úspěchem bylo vítězství hokejového týmu Velké Británie, kde ovšem většina hráčů měla německé kořeny nebo hrála v německých ligách, což bylo kontroverzní.

V bobování Německo nedosáhlo očekávaných úspěchů, přestože mělo domácí výhodu na obtížné dráze Riessersee. Švýcarsko a USA dominovaly v obou bobových disciplínách.

Christl Cranz a Franz Pfnür vyhráli alpské kombinace pro Německo, což bylo hodně propagandisticky využito nacistickým režimem jako důkaz německé "rasové nadřazenosti". Christl Cranz se stala národní hrdinkou a pokračovala v dominanci alpského lyžování až do druhé světové války.

Britský hokejový zázrak

Hokejový turnaj přinesl největší překvapení her. Velká Británie, která nikdy předtím nevyhrála olympijskou medaili v ledním hokeji, získala zlatou medaili poražením favorizované Kanady.

Britský tým byl složen převážně z hráčů narozených v Kanadě nebo s kanadským původem, kteří hráli v britských ligách a kvalifikovali se pro britské občanství. Mnoho z nich hrálo profesionálně v Evropě a mělo vyšší úroveň než amatérské kanadské týmy poslané na olympiádu.

Ve finále Velká Británie porazila Kanadu 2:1, což šokovalo hokejový svět. USA získaly bronz poražením Německa. Hokejový turnaj přilákal rekordní davy diváků a olympijský stadion byl pravidelně vyprodaný.

Další významní sportovci

Sonja Henie z Norska vyhrála svou třetí po sobě jdoucí zlatou medaili v krasobruslení žen, čímž dokončila bezprecedentní dominanci na třech olympiádách (St. Moritz 1928, Lake Placid 1932, Garmisch-Partenkirchen 1936). Po olympiádě se stala profesionální krasobruslařkou a hollywoodskou filmovou hvězdou, čímž revolucionalizovala komercionalizaci zimních sportů.

Karl Schäfer z Rakouska obhájil zlatou medaili v krasobruslení mužů z Lake Placid 1932. Jeho elegantní styl a technická dokonalost stanovily nové standardy pro mužské krasobruslení.

Maxi Herber a Ernst Baier z Německa vyhráli sportovní dvojice, čímž přinesli další medaili hostitelské zemi.

📺 Mediální pokrytí a technické inovace

Zimní olympijské hry 1936 byly první zimní olympiádou s rozsáhlým radiovým vysíláním a filmovým dokumentem. Nacistický režim investoval významně do propagace her prostřednictvím moderních médií.

Filmová dokumentace

Na rozdíl od letních her v Berlíně, které byly zachyceny v ikonickém filmu Leni Riefenstahlové "Olympia", zimní hry neměly tak ambiciózní filmový projekt. Nicméně byla vytvořena oficiální filmová dokumentace "Jugend der Welt" (Mládež světa), která zachytila klíčové okamžiky her.

Film byl distribuován mezinárodně a sloužil jako propagandistický nástroj prezentující Německo jako moderní, organizovanou a přátelskou zemi. Dokumentace zdůrazňovala technickou dokonalost německé organizace a nadšení davů.

Radiové vysílání

Německý rozhlas (Reichsrundfunk) poskytoval živé vysílání z klíčových soutěží. Reportáže byly přenášeny nejen v Německu, ale prostřednictvím mezinárodních rozhlasových sítí i do USA, Velké Británie a dalších zemí.

Byly instalovány desítky mikrofonů podél tratí a na stadionech, což umožnilo bezprecedentní pokrytí zimních sportů. Komentátoři popisovali závody s dramatickým nadšením, což pomohlo zvýšit popularitu zimních olympijských her.

Tisk a fotografie

Více než 500 novinářů z celého světa pokrývalo hry, což bylo rekordní číslo pro zimní olympiádu. Nacistický režim poskytl novinářům moderní zařízení včetně telegrafních linek a tiskáren přímo v olympijských areálech.

Fotografové využívali nejnovější technologie včetně teleobjektivů a high-speed fotografie k zachycení dramatických okamžiků závodů. Tyto fotografie byly publikovány v novinách po celém světě a pomohly popularizovat zimní sporty.

Technické inovace

Olympijský ledový stadion byl vybaven moderním osvětlením umožňujícím večerní soutěže. Chladicí systém zajišťoval kvalitní led i při proměnlivých venkovních teplotách.

Časomíra využívala elektronické stopky s přesností na desetinu sekundy, což bylo významné zlepšení oproti manuálnímu měření. V některých disciplínách byly poprvé použity fotofiniše k určení vítězů v těsných soubojích.

🎪 Zahajovací a závěrečné ceremoniály

Zahajovací ceremoniál zimních olympijských her 1936 se konal 6. února 1936 na olympijském ledovém stadionu v Garmisch-Partenkirchen za přítomnosti přibližně 10 000 diváků.

Zahajovací ceremoniál

Adolf Hitler osobně zahájil hry, čímž podtrhl politický význam, který nacistický režim přikládal olympiádě. Jeho projev byl krátký a formální, v souladu s olympijským protokolem, ale jeho přítomnost byla silným politickým symbolem.

Ceremoniál zahrnoval tradiční přehlídku účastníků národů, přičemž každá delegace pochodovala pod svou vlajkou. Německá delegace obdržela bouřlivý potlesk domácích diváků. Některé delegace, zejména Francie a Rakousko, provedli kontroverzní "olympijský pozdrav", který se podobal nacistickému pozdravu, což bylo mezinárodně kritizováno.

Olympijský oheň byl zapálen norským lyžařem Wilhelmem Bognerem, který také složil olympijský slib jménem všech sportovců. Olympijský oheň byl v té době novinkou pro zimní hry, neboť tradice zapálení ohně byla zavedena na letních hrách v Amsterodamu 1928 a rozšířena na zimní hry v Garmisch-Partenkirchen.

Ceremoniál zahrnoval hudební vystoupení německých orchestrů a sborů, včetně provedení německé národní hymny a olympijské hymny. Nacistická symbolika byla všudypřítomná, s vlajkami se hákovými kříži visícími vedle olympijských vlajek.

Závěrečný ceremoniál

Závěrečný ceremoniál 16. února 1936 oslavoval ukončení her a předání olympijských hodnot. Adolf Hitler opět přítomný, předal uznání nejúspěšnějším sportovcům a poděkoval mezinárodnímu olympijskému hnutí za důvěru v Německo.

Olympijský oheň byl zhasnut a olympijská vlajka byla slavnostně spuštěna, čímž byly hry formálně ukončeny. Byly oznámeny následující hry, zimní olympijské hry 1940, které měly být pořádány v japonském Sapporo, ačkoliv tyto hry byly později zrušeny kvůli druhé světové válce.

🌍 Účastnické země a sportovci

Zimních olympijských her 1936 se zúčastnilo 28 zemí s celkovým počtem 646 sportovců (566 mužů a 80 žen). To představovalo nárůst oproti předchozím hrám v Lake Placid 1932, kde startovalo pouze 252 sportovců z 17 zemí.

Nové účastnické země

Mezi země, které debutovaly na zimních olympijských hrách, patřily:

Austrálie
Bulharsko
Řecko
Španělsko (částečná účast kvůli vnitřním politickým problémům)
Turecko
Lichtenštejnsko

Účast Austrálie byla symbolicky významná, neboť to byla první zimní olympiáda s účastí země z jižní polokoule. Australský tým byl malý (jeden sportovec), ale jeho přítomnost demonstrovala globální dosah olympijského hnutí.

Absentující země

Sovětský svaz se her nezúčastnil, neboť nebyl členem Mezinárodního olympijského výboru. SSSR pořádal vlastní mezinárodní sportovní akce zaměřené na socialistické země a nespolupracoval s "buržoazním" olympijským hnutím až do her v Helsinkách 1952.

Čína a mnoho asijských zemí se nezúčastnily kvůli nedostatku infrastruktury a tradice v zimních sportech. Zimní olympijské hry zůstávaly převážně evropskou a severoamerickou záležitostí.

Genderová nerovnost

Pouze 80 žen soutěžilo na hrách, což představovalo pouhých 12 % celkového počtu sportovců. Ženy mohly startovat pouze v krasobruslení (jednotlivkyně a sportovní dvojice) a alpském lyžování (kombinace).

Severské lyžování, rychlobruslení, lední hokej a bobování byly výhradně mužské disciplíny. Tato genderová nerovnost odrážela dobové představy o vhodnosti zimních sportů pro ženy a teprve v následujících desetiletích byly postupně přidávány ženské disciplíny.

💰 Ekonomické aspekty a finance

Nacistický režim investoval do zimních olympijských her 1936 přibližně 3,5 milionu říšských marek, což byla na tehdejší dobu obrovská suma. Tato investice byla součástí širší strategie velkých veřejných projektů financovaných státem, které měly snížit nezaměstnanost a demonstrovat sílu režimu.

Výstavba infrastruktury

Velká část investic šla do výstavby nové sportovní infrastruktury:

Olympijský ledový stadion s kapacitou 10 000 diváků
Bobová dráha Riessersee (1 500 metrů, 23 zatáček)
Skokanské můstky (normální a velký můstek)
Běžecké tratě a lyžařské stezky
Rychlobruslařský ovál
Sjezdové tratě na svazích Gudiberg a Kreuzeck

Kromě sportovních zařízení bylo investováno do infrastruktury města včetně silnic, železničního spojení, hotelů a turistických zařízení. Mnohá z těchto zařízení slouží dodnes a Garmisch-Partenkirchen zůstává významným střediskem zimních sportů.

Návštěvnost a příjmy

Hry přilákaly přibližně 500 000 diváků během deseti dnů, což bylo považováno za velký úspěch. Vstupenky na klíčové události jako lední hokej a krasobruslení byly vyprodané. Nacistický režim poskytoval dotované vstupenky německým občanům v rámci programu "Síla skrze radost" (Kraft durch Freude), který měl umožnit masovou účast na kulturních a sportovních akcích.

Příjmy z prodeje vstupenek, práv na vysílání a merchandisingu pokryly pouze část nákladů. Režim však považoval propagandistický přínos za hodnější než ekonomickou rentabilitu. Hry sloužily k prezentaci Německa jako moderní, organizované a prosperující země, což mělo upevnit mezinárodní prestiž Hitlera.

Dlouhodobý ekonomický dopad

Zimní olympijské hry 1936 položily základ pro rozvoj Garmisch-Partenkirchen jako mezinárodního turistického střediska. Investice do infrastruktury zůstaly ekonomickým přínosem i po válce. Město hostilo další významné sportovní události včetně Mistrovství světa v alpském lyžování 1978 a Mistrovství světa v severském lyžování 2011.

🕊️ Kontroverze a dědictví

Zimní olympijské hry 1936 zůstávají kontroverzní událostí v historii olympijského hnutí kvůli jejich spojení s nacistickým režimem a využití pro politickou propagandu.

Diskriminace a vyloučení

Židovští sportovci byli systematicky vyloučeni z německého olympijského týmu. Německo de facto nemělo žádného židovského sportovce na zimních hrách, ačkoliv někteří kvalifikovaní sportovci židovského původu existovali.

Romové a další menšiny považované nacistickým režimem za "rasově méněcenné" byly rovněž diskriminovány. Místní romská populace v Garmisch-Partenkirchen byla před hrami "uklidněna" (zadržena), aby nebyla viditelná pro mezinárodní návštěvníky.

Debata o bojkotu

Před hrami probíhala intenzivní mezinárodní debata o bojkotu kvůli nacistické ideologii a porušování lidských práv v Německu. Zejména v USA a Velké Británii vznikla silná hnutí za bojkot her.

Americký MOV předseda Avery Brundage hrál klíčovou roli v potlačení bojkotu. Argumentoval, že sport by měl být oddělen od politiky a že účast na hrách může sloužit jako most k dialogu. Tato pozice je dodnes kritizována jako naivní nebo dokonce jako implicitní podpora nacistického režimu.

Nakonec se žádná významná země nerozhodla bojkotovat zimní hry 1936, ačkoliv některé organizace a jednotliví sportovci odmítli účast z morálních důvodů.

Propagandistický úspěch

Z perspektivy nacistického režimu byly hry propagandistickým úspěchem. Mezinárodní tisk většinou pozitivně hodnotil organizaci her a zdůrazňoval technickou dokonalost a pohostinnost Německa.

Dočasné zmírnění antisemitské propagandy a represí pomohlo vytvořit iluzi, že Německo je normální evropská země. Tato iluze byla využita režimem k uklidnění mezinárodního veřejného mínění a umožnila Hitlerovi pokračovat v militarizaci a přípravách na válku s menším mezinárodním odporem.

Historické hodnocení

Moderní historici hodnotí zimní olympijské hry 1936 jako varování před využitím sportu pro autoritářskou propagandu. Paralely jsou často kresleny s olympijskými hrami v Pekingu 2008 a Soči 2014, kde autoritářské režimy podobně využily her k legitimizaci své moci.

Mezinárodní olympijský výbor dlouho odmítal reflektovat svou roli v legitimizaci nacistického režimu. Až v posledních desetiletích MOV začal kriticky přehodnocovat rozhodnutí neuskutečnit bojkot a diskutovat o etických dilematech spojených s pořádáním her v autoritářských státech.

Zachování památek

Mnoho olympijských zařízení z roku 1936 v Garmisch-Partenkirchen je stále funkčních. Olympijský ledový stadion byl renovován a slouží pro místní hokejové týmy a krasobruslení. Skokanské můstky byly modernizovány a jsou používány pro tréninky a soutěže.

V areálech jsou umístěny informační tabule vysvětlující historický kontext her a nacistické propagandy. Německo se snaží vzdělávat návštěvníky o temném období své historie a zdůrazňovat význam bdělosti vůči autoritářství.

💡 Pro laiky

Zimní olympijské hry 1936 si můžete představit jako velkou mezinárodní sportovní slavnost, která se konala v německých horách těsně před druhou světovou válkou. Německo v té době ovládal Adolf Hitler a nacisté, kteří využili olympiády jako obrovskou reklamu na svou zemi.

Hry byly podobné dnešním zimním olympiádám – sportovci soutěžili v lyžování, bruslení, hokeji a dalších zimních sportech. Hlavní rozdíl byl v tom, že Německo investovalo obrovské peníze do stavění krásných stadionů a tratí, aby všichni návštěvníci viděli, jak je země moderní a úspěšná.

Nacisté před hrami trochu skryli své nejhorší stránky – odstranili protiživovské nápisy z měst a dělali, že jsou normální demokratická země. Mnozí lidé ve světě diskutovali, zda by se her vůbec měli zúčastnit, protože Německo porušovalo lidská práva. Nakonec většina zemí přijela, protože doufali, že sport může překonat politiku.

Sportovci ze Norska byli hvězdami her – vyhráli nejvíc medailí, zejména v lyžování a bruslení. Němci taky získali několik medailí, což režim propagandisticky využil. Hry byly technicky dobře organizované a diváci si je užili.

Dnes jsou tyto hry vnímány kontroverzně, protože pomohly Hitlerovi vypadat lépe v očích světa těsně předtím, než začal druhou světovou válku. Je to příklad toho, jak sport může být zneužit pro politiku, a připomínka, proč je důležité nedívat se jen na výsledky závodů, ale i na to, kdo a proč hry pořádá.

Zdroje