Vysoká škola

Rozbalit box

Obsah boxu

Vysoká škola (latinsky universitas) je nejvyšší článek vzdělávací soustavy, instituce určená k poskytování terciárního vzdělávání. Jejím hlavním posláním je rozvíjet vzdělanost, uchovávat a rozšiřovat poznání prostřednictvím vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti a umožňovat získání odpovídající profesní kvalifikace.

📖 Definice a charakteristika

Vysoká škola je instituce, která se odlišuje od nižších stupňů vzdělávání (základních a středních škol) několika klíčovými charakteristikami:

• Akademická svoboda: Zahrnuje svobodu bádání, svobodu výuky a svobodu učení. Akademičtí pracovníci i studenti mají právo svobodně volit témata svého výzkumu a vyjadřovat své názory bez cenzury.
• Tvůrčí činnost: Nejde jen o předávání existujících znalostí, ale o aktivní vytváření nových poznatků prostřednictvím vědeckého výzkumu, vývoje nebo umělecké tvorby.
• Samospráva: Vysoké školy mají vysokou míru autonomie. O svých vnitřních záležitostech rozhodují jejich vlastní volené orgány, jako je akademický senát, rektor či děkani.
• Udělování akademických titulů: Pouze vysoké školy mají právo udělovat absolventům mezinárodně uznávané akademické tituly (např. Bc., Mgr., Ing., MUDr., Ph.D.).

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si vzdělávání jako stavbu domu. Základní škola vám dá základy a naučí vás základy řemesla – číst, psát, počítat. Střední škola je jako stavba hrubé stavby – zdí a střechy. Naučíte se konkrétní obor (jste zedník, elektrikář, nebo se připravujete na projektování na gymnáziu). Máte pevný "stavební plán" (rozvrh) a mistra (učitele), který přesně říká, co a jak dělat.

Vysoká škola je pak fáze, kdy se z vás stává architekt nebo specializovaný mistr. Už nestavíte jen podle cizích plánů. Učíte se, proč se věci dělají určitým způsobem, zkoumáte nové materiály a postupy, a dokonce navrhujete vlastní, úplně nové "domy" (to je ten výzkum). Můžete si mnohem více vybírat, na jakou část "stavby" se zaměříte (volíte si předměty a specializaci). Váš mistr (profesor) už není jen ten, kdo vám říká, co máte dělat, ale spíše zkušený kolega, který vám radí, diskutuje s vámi a ukazuje vám, jak přemýšlet a tvořit. Cílem není jen postavit dům, ale stát se expertem, který rozumí celému procesu a dokáže ho posouvat dál.

🏛️ Dělení vysokých škol

Vysoké školy lze dělit podle několika základních kritérií. V České republice je základní dělení definováno zákonem o vysokých školách.

🏢 Podle zřizovatele

• Veřejné: Jsou zřizovány a financovány státem, ale mají charakter samosprávných veřejnoprávních institucí. Tvoří páteř vysokoškolského systému ve většině zemí, včetně ČR.
• Soukromé: Jsou zřizovány soukromými subjekty a financovány převážně ze školného. Musí však získat státní souhlas a akreditaci pro své studijní programy, aby mohly působit jako vysoké školy a udělovat tituly.
• Státní: Jde o specifickou kategorii, která nemá právní subjektivitu a je organizační složkou státu. V ČR se jedná pouze o Policejní akademii a Univerzitu obrany, které jsou řízeny ministerstvy vnitra a obrany.

🎓 Podle typu a zaměření

• Univerzitní typ (Univerzita): Tento typ školy se vyznačuje širokým spektrem nabízených oborů a bohatou vědeckou a výzkumnou činností. Klíčovým znakem je, že může uskutečňovat všechny typy studijních programů – bakalářské, magisterské i doktorské (Ph.D.). Dělí se na fakulty a má propracovanou vnitřní strukturu.
• Neuniverzitní typ: Tyto školy se obvykle zaměřují na konkrétní praktické obory a nekladou takový důraz na komplexní vědeckou činnost jako univerzity. Mohou poskytovat bakalářské a magisterské studium, ale nemají oprávnění uskutečňovat doktorské studijní programy (Ph.D.) a tedy ani vést habilitační a profesorská řízení. Příkladem může být Vysoká škola polytechnická Jihlava.

⏳ Historie

Kořeny institucí podobných vysokým školám sahají hluboko do starověku, například v Indii (univerzity v Taksile a Nálandě) nebo v arabském světě (univerzita Al-Azhar v Káhiře). Moderní koncept univerzity, jak jej známe dnes, se však zrodil ve středověké Evropě.

🇪🇺 Vznik evropských univerzit

První evropské univerzity vznikaly od konce 11. a v průběhu 12. století jako společenství mistrů (učitelů) a žáků (universitas magistrorum et scholarium). Byly to nezávislé korporace s vlastními pravidly a privilegii, často potvrzenými panovníkem nebo papežem. Mezi nejstarší a nejvýznamnější patří:

• Univerzita v Boloni (založena kolem 1088) – proslulá svou právnickou školou.
• Univerzita v Paříži (založena kolem 1150) – centrum teologického a filozofického studia.
• Univerzita v Oxfordu (založena kolem 1167) – první univerzita v anglicky mluvícím světě.

Středověká univerzita se typicky dělila na čtyři fakulty: artistickou (sedm svobodných umění), teologickou, právnickou a lékařskou. Artistická fakulta byla přípravná pro studium na zbylých třech "vyšších" fakultách.

🇨🇿 Vývoj v českých zemích

První univerzitou ve střední Evropě byla Univerzita Karlova, založená v Praze v roce 1348 císařem Karlem IV. Po dlouhou dobu byla jedinou univerzitou v českých zemích. Druhá univerzita byla založena v Olomouci v roce 1573 (dnešní Univerzita Palackého v Olomouci). K masivnímu rozvoji vysokého školství došlo až v 19. a především ve 20. století, kdy vznikla řada technických, zemědělských a dalších specializovaných vysokých škol.

🇩🇪 Humboldtův model

Moderní pojetí univerzity silně ovlivnil tzv. Humboldtův model vysokoškolského vzdělávání, který na počátku 19. století prosadil Wilhelm von Humboldt při zakládání univerzity v Berlíně. Tento model je založen na ideálu jednoty výzkumu a výuky. Univerzita se nemá věnovat jen předávání poznatků, ale aktivnímu vědeckému bádání, na němž se podílejí jak profesoři, tak studenti. Tento princip se stal základem pro většinu moderních výzkumných univerzit po celém světě.

🏗️ Struktura a organizace

Vysoké školy, zejména ty univerzitního typu, mají složitou vnitřní samosprávnou strukturu, která zajišťuje jejich akademickou svobodu a autonomii. V čele stojí akademické orgány složené z volených zástupců akademické obce (studentů a zaměstnanců).

• Akademická obec: Tvoří ji všichni akademičtí pracovníci (profesoři, docenti, odborní asistenti atd.) a studenti.
• Rektor: Je nejvyšším představitelem a mluvčím vysoké školy. Je volen akademickým senátem a jmenován prezidentem republiky.
• Akademický senát: Je klíčovým samosprávným zastupitelským orgánem. Schvaluje vnitřní předpisy, rozpočet, volí rektora a má právo ho odvolat. Je složen z volených zástupců akademických pracovníků i studentů.
• Vědecká (nebo Umělecká) rada: Je orgánem pro projednávání strategických záměrů v oblasti vědy a tvůrčí činnosti. Rozhoduje také o udělování vědecko-pedagogických titulů profesor a docent.
• Správní rada: Dbá na zájmy školy z veřejného hlediska, schvaluje rozpočet a výroční zprávy. Její členy jmenuje ministr školství.

Fakulty

Větší univerzity se dále člení na fakulty, které se zaměřují na určitou oblast vzdělávání a vědy (např. filozofická, lékařská, právnická, přírodovědecká fakulta). Fakulta má rovněž vysokou míru autonomie a své vlastní samosprávné orgány:

• Děkan: Stojí v čele fakulty, jedná a rozhoduje o jejích záležitostech.
• Akademický senát fakulty: Je samosprávným orgánem fakulty s podobnými pravomocemi jako senát celé univerzity (schvaluje rozpočet fakulty, volí děkana atd.).
• Vědecká rada fakulty: Projednává a schvaluje studijní programy a podílí se na řízení o jmenování docentem a profesorem.

Fakulty se dále dělí na menší pracoviště, jako jsou katedry, ústavy nebo kliniky, které zajišťují výuku a výzkum v konkrétních oborech.

👨‍🎓 Studium na vysoké škole

Studium na vysoké škole je organizováno v rámci akreditovaných studijních programů, které se dále mohou dělit na konkrétní studijní obory.

📚 Typy studijních programů

Vysokoškolské vzdělání je strukturováno do tří cyklů, které odpovídají tzv. Boloňskému procesu, což je iniciativa pro srovnatelnost a kompatibilitu vysokoškolského vzdělávání v Evropě.

• Bakalářský studijní program (Bc.):
  • Standardní délka studia jsou 3 až 4 roky.
  • Zaměřen je na získání teoretických znalostí a praktických dovedností pro výkon povolání nebo pro pokračování v navazujícím magisterském studiu.
  • Absolventi získávají titul Bakalář (zkratka Bc.) nebo Bakalář umění (BcA.).
• Magisterský studijní program (Mgr., Ing.):
  • Navazující: Standardní délka je 1 až 3 roky a navazuje na bakalářský program.
  • Nenavazující (dlouhý): Standardní délka je 4 až 6 let, program není dělen na bakalářskou a magisterskou část. Typický je pro obory jako všeobecné lékařství (MUDr.), veterinární lékařství (MVDr.) nebo právo (Mgr.).
  • Absolventi získávají titul Magistr (Mgr.), Magistr umění (MgA.), Inženýr (Ing.), Inženýr architekt (Ing. arch.) a další.
• Doktorský studijní program (Ph.D.):
  • Standardní délka studia jsou 3 až 4 roky.
  • Je zaměřen na samostatnou vědeckou, výzkumnou nebo uměleckou činnost.
  • Studium je zakončeno státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce.
  • Absolventi získávají titul doktor (Ph.D.).

📝 Formy studia

Vysoké školy nabízejí studium v různých formách, aby vyhověly potřebám různých uchazečů:

• Prezenční studium (denní): Výuka probíhá pravidelně v pracovních dnech, vyžaduje soustavnou přítomnost studenta.
• Kombinované studium (dříve dálkové): Kombinuje prvky prezenčního a distančního studia. Výuka je soustředěna do bloků (např. o víkendech) a velká část studia probíhá formou samostudia.
• Distanční studium: Vzdělávání probíhá převážně nebo zcela prostřednictvím informačních technologií bez nutnosti pravidelné osobní účasti na výuce.

💯 Hodnocení a kredity

Pro hodnocení studia a mobilitu studentů se v Evropě používá kreditní systém ECTS (European Credit Transfer and Accumulation System). Každému předmětu je přidělen určitý počet kreditů, který odpovídá studijní zátěži nutné k jeho absolvování. Pro postup do dalšího ročníku nebo pro úspěšné ukončení studia musí student získat stanovený počet kreditů.

✨ Poslání a význam ve společnosti

Vysoké školy hrají v moderní společnosti nezastupitelnou roli, která daleko přesahuje pouhé vzdělávání.

• Vzdělávání a kvalifikace: Připravují vysoce kvalifikované odborníky pro všechny sféry lidské činnosti – lékaře, inženýry, právníky, učitele, vědce i umělce.
• Centra výzkumu a inovací: Jsou motorem vědeckého pokroku a technologických inovací. Základní výzkum prováděný na univerzitách často vede k objevům, které mají zásadní dopad na ekonomiku a kvalitu života.
• Kulturní a společenská role: Jsou strážci a zároveň tvůrci kulturního dědictví. Pěstují kritické myšlení, podporují veřejnou debatu a přispívají k formování hodnot a postojů ve společnosti.
• Třetí role univerzity: V moderním pojetí se kromě vzdělávání (první role) a výzkumu (druhá role) klade důraz i na tzv. třetí roli, která zahrnuje spolupráci s praxí, komerční využití výsledků výzkumu (transfer technologií) a celoživotní vzdělávání.

📈 Statistiky a zajímavosti

• Nejstarší nepřetržitě fungující univerzita na světě je podle UNESCO a Guinnessovy knihy rekordů Univerzita al-Qarawijjin v marockém Fèsu, založená v roce 859.
• Největší univerzita podle počtu studentů na jednom kampusu je Indira Gandhi National Open University v Indii, která vzdělává přes 4 miliony studentů, převážně distanční formou.
• Žebříčky univerzit: Existuje několik globálních žebříčků, které hodnotí kvalitu vysokých škol, například QS World University Rankings nebo Times Higher Education World University Rankings. Dlouhodobě se na předních příčkách umisťují univerzity jako MIT, Harvardova univerzita, Stanfordova univerzita, Cambridge a Oxford.