Viktor Tichonov starší

Viktor Tichonov (starší)
	Soubor:Viktor Tikhonov 1.jpg
	Viktor Tichonov na střídačce CSKA Moskva (80. léta)
Datum narození	4. června 1930
Místo narození	Moskva, Ruská SFSR, Sovětský svaz
Pozice	Obránce (hráč); Hlavní trenér
Úspěchy	Jako trenér:; 3x Zlato na ZOH (1984, 1988, 1992); 8x Zlato na MS; 13x Mistr SSSR (CSKA); Vítěz Kanadského poháru 1981; Člen Síně slávy IIHF (1998)

Rozbalit box

Obsah boxu

Viktor Vasiljevič Tichonov (rusky Виктор Васильевич Тихонов; 4. června 1930, Moskva – 24. listopadu 2014, Moskva) byl sovětský a ruský hokejový hráč a především legendární trenér, který je považován za jednoho z nejúspěšnějších, ale také nejkontroverznějších stratégů v historii ledního hokeje.

Byl architektem dominance sovětského hokeje v 80. letech 20. století, tvůrcem obávané "Rudé mašiny" a legendární formace "KLM" (Krutov–Larionov–Makarov). Pod jeho vedením získala sovětská reprezentace (a později tým SNS) tři zlaté olympijské medaile (1984, 1988, 1992) a osm titulů mistrů světa. Na klubové úrovni dovedl armádní klub CSKA Moskva ke třinácti titulům mistra SSSR v řadě (1978–1989).

Jeho trenérský styl byl založen na absolutní disciplíně, brutálním fyzickém tréninku a téměř vojenském režimu, což mu vyneslo přezdívku "Diktátor". V závěru sovětské éry se dostal do otevřeného konfliktu s klíčovými hráči (Fetisov, Larionov, Mogilny), kteří toužili odejít do NHL, což nakonec vedlo k rozpadu jeho impéria.

💡 Pro laiky: Kdo byl "Velký Viktor"?

Představte si trenéra, který má nad svými hráči moc jako armádní generál (Tichonov měl skutečně hodnost plukovníka). Hráči nežili doma s rodinami, ale 11 měsíců v roce byli zavření na tréninkové základně (tzv. "baze"), kde trénovali až čtyřikrát denně.

Genialita: Vymyslel systém hry na čtyři pětky (dříve se hrálo na tři), který umožnil sovětským týmům udržet vražedné tempo po celých 60 minut. Jeho týmy hrály hokej, který připomínal šachy na ledě – nahrávky naslepo, neustálý pohyb, dokonalá souhra.
Despotismus: Pokud hráč chyboval, Tichonov ho neváhal veřejně ponížit nebo vyřadit z týmu. Neexistovala diskuze. Hráči ho respektovali a báli se ho, ale málokteří ho měli rádi.
NHL: Pro zámoří byl Tichonov "hlavním padouchem" studené války, mužem, který bránil nejlepším hokejistům světa svobodně hrát v Americe.

👤 Mládí a hráčská kariéra

Viktor Tichonov se narodil v Moskvě. Jeho otec, dělník v továrně, padl v roce 1942 během Velké vlastenecké války, takže Viktor vyrůstal pouze s matkou v těžkých podmínkách.

Jako hráč nastupoval na pozici obránce. Nebyl superhvězdou, ale spolehlivým, technicky zdatným bekem.

VVS MVO Moskva (1949–1953): Začínal v týmu vojenského letectva, který spadal pod patronát Vasilije Stalina (syna Josifa Stalina). Zde získal tři mistrovské tituly (1951–1953).
Dynamo Moskva (1953–1963): Po rozpuštění VVS přešel do Dynama, kde strávil zbytek kariéry. Získal zde další titul v roce 1954.
Bilance: V sovětské lize odehrál 296 zápasů a vstřelil 35 gólů. V roce 1963 ukončil aktivní kariéru a okamžitě se vrhl na trénování.

📋 Trenérská kariéra

Zázrak v Rize (1968–1977)

Svou trenérskou reputaci si nevybudoval v Moskvě, ale v Lotyšsku. V roce 1968 převzal tým Dynamo Riga, který se potácel ve třetí nejvyšší sovětské lize. Během pěti let vytáhl Rigu až do elitní soutěže a následně s ní začal trápit moskevské giganty. Právě v Rize Tichonov poprvé zavedl revoluční hru na čtyři útočné formace. Zatímco ostatní týmy točily tři pětky a ke konci zápasu jejich hvězdy vadly, Tichonovovi svěřenci měli díky kratším střídáním více energie. Tento systém dnes používá celý svět.

Císař CSKA a SSSR (1977–1991)

Úspěchy v Rize neunikly pozornosti nejvyšších míst v Kremlu a KGB. V roce 1977 byl Tichonov jmenován hlavním trenérem armádního klubu CSKA Moskva a zároveň sovětské reprezentace. Nahradil Borise Kulagina po dvou neúspěšných mistrovstvích světa.

Budování Rudé mašiny

Tichonov měl v CSKA absolutní moc. Jako trenér armádního klubu mohl "povolat do zbraně" jakéhokoliv talentovaného hráče z celého Sovětského svazu. Tímto způsobem vykradl ostatní týmy (Dynamo, Spartak, Křídla Sovětů) a soustředil v CSKA největší koncentraci talentu v historii hokeje. Vytvořil legendární pětku: Vjačeslav Fetisov – Alexej Kasatonov (obrana) a Sergej Makarov – Igor Larionov – Vladimir Krutov (útok). Tato pětice, známá jako "Green Unit" (podle zelených tréninkových dresů), dominovala světovému hokeji celou dekádu.

Lake Placid 1980: Zázrak na ledě

Největší skvrna na Tichonovově kariéře. Na ZOH 1980 v Lake Placid přijeli Sověti jako jasní favorité, kteří předtím porazili tým NHL All-Stars 6:0. V zápase proti americkým vysokoškolákům však Tichonov zpanikařil. Po první třetině za stavu 2:2 vystřídal nejlepšího brankáře světa Vladislava Treťjaka a nahradil ho Vladimirem Myškinem. USA nakonec vyhrálo 4:3. Tichonov později přiznal, že stažení Treťjaka byla "největší chyba jeho života".

Kanadský pohár 1981: Pomsta

O rok později si Tichonov spravil chuť. Na Kanadském poháru ve finále deklasoval Kanadu (s Gretzkym, Bossym a Lafleurem) potupným výsledkem 8:1. Tento zápas je považován za taktický vrchol sovětského hokeje.

Rozpad impéria a konflikt s hvězdami (1989–1994)

S příchodem Perestrojky a glasnosti koncem 80. let začala Tichonovova autorita slábnout. Hráči, unavení drastickým režimem a toužící po milionech z NHL, se začali bouřit.

Otevřený dopis Igora Larionova: V roce 1988 publikoval časopis Ogoňok dopis Igora Larionova adresovaný Tichonovovi, ve kterém popisoval nelidské podmínky, diktátorské praktiky a žádal svobodu. To byl šok pro celou sovětskou společnost.
Vjačeslav Fetisov: Kapitán týmu byl Tichonovem šikanován, vyřazen z týmu a bylo mu bráněno v odchodu do New Jersey Devils. Fetisov nakonec vyhrál a v roce 1989 odešel.
Útěky: Alexander Mogilny (1989) a Sergej Fjodorov (1990) emigrovali, aby unikli Tichonovově nadvládě.

Zlaté sbohem (1992)

Navzdory rozpadu týmu a odchodu hvězd dokázal Tichonov husarský kousek. Na ZOH 1992 v Albertville přivezl tým pod hlavičkou SNS (Společenství nezávislých států). Neměli vlajku, neměli hymnu a největší hvězdy byly v NHL. Přesto Tichonov s mladíky jako Alexej Kovaljov nebo Darius Kasparaitis vybojoval zlatou medaili.

V roce 1994, po neúspěchu na ZOH v Lillehammeru (4. místo), byl odvolán z postu reprezentačního trenéra. V CSKA Moskva skončil jako trenér v roce 1996, ale v klubu působil v různých funkcích až do smrti.

🏰 Tréninkové metody: Baza a dril

Tichonovův systém byl založen na absolutní fyzické připravenosti.

Intervalový trénink: Hráči trénovali v krátkých, extrémně intenzivních intervalech (30-45 sekund), které simulovaly střídání v zápase. Tepová frekvence hráčů se měřila a kdo nesplňoval limity, byl vyřazen.
Urine tests: Po každém tréninku se analyzovala moč hráčů, aby se zjistilo, zda trénovali na maximum (podle hladiny laktátu a bílkovin).
Izolace: Hráči žili 11 měsíců v roce na základně v Archangelskoje. Manželky a děti viděli jen výjimečně. Tichonov věřil, že rodina a sex rozptylují od hokeje.

🏛️ Odkaz a smrt

Viktor Tichonov zemřel 24. listopadu 2014 v Moskvě po dlouhé nemoci ve věku 84 let. Jeho pohřbu se zúčastnily tisíce lidí, včetně prezidenta Vladimira Putina. Je pohřben na Vagaňkovském hřbitově v Moskvě vedle svého syna Vasilije.

Jeho odkaz je dvojsečný. Na jedné straně stojí nespočetné medaile a revoluce v herním systému, na druhé straně zničené vztahy s hráči a nelidský režim. Přesto mu nikdo nemůže upřít status jednoho z největších mozků v historii tohoto sportu.

V roce 1998 byl uveden do Síně slávy IIHF. Jeho jméno nese pohár pro vítěze základní části KHL (Pohár Viktora Tichonova).

👨‍👩‍👧‍👦 Rodinná dynastie

Tichonov založil významnou hokejovou rodinu.

Vasilij Tichonov (syn): Stal se také trenérem (trénoval v Finsku, v NHL v San Jose Sharks jako asistent, i v KHL). Tragicky zemřel v roce 2013 po pádu z okna.
Viktor Tichonov mladší (vnuk): Úspěšný hokejista, mistr světa z roku 2014 a dvojnásobný vítěz Gagarinova poháru. Svého dědečka velmi uctíval a na jeho počest nosil číslo 10 (které nosil dědeček jako hráč).

📊 Přehled úspěchů

Olympijské hry

🥇 1984 Sarajevo (SSSR)
🥇 1988 Calgary (SSSR)
🥇 1992 Albertville (SNS)
🥈 1980 Lake Placid (SSSR)

Mistrovství světa

🥇 8x Mistr světa (1978, 1979, 1981, 1982, 1983, 1986, 1989, 1990)
🥈 1987
🥉 1985, 1991

Kanadský pohár

🥇 1981 (výhra 8:1 ve finále nad Kanadou)
🥈 1987 (legendární finálová série 5:6, 5:6, 5:6)

Klubové tituly

13x Mistr SSSR s CSKA Moskva (1978–1989)
13x Vítěz Poháru mistrů evropských zemí

Zdroje