Vietnamská válka

Rozbalit box

Obsah boxu

Vietnamská válka, také známá jako Druhá indočínská válka, byl jeden z nejdelších a nejkrvavějších konfliktů 20. století. Probíhal v letech 1955 až 1975 a představoval klíčové střetnutí Studené války. Boj se odehrával především na území Vietnamu, ale zasáhl i sousední Laos a Kambodžu. Na jedné straně stál komunistický Severní Vietnam podporovaný Sovětským svazem, Čínou a dalšími socialistickými státy, a na druhé straně prozápadní Jižní Vietnam, kterému masivní vojenskou podporu poskytovaly Spojené státy americké. Cílem Severního Vietnamu bylo sjednotit zemi pod komunistickou vládou, zatímco USA a jejich spojenci se snažili zabránit šíření komunismu v jihovýchodní Asii. Válka skončila 30. dubna 1975 dobytím Saigonu severovietnamskými vojsky, což vedlo ke sjednocení Vietnamu pod komunistickou vládou.

⏳ Příčiny a kontext

Kořeny konfliktu sahají do konce první indočínské války, ve které Vietnamci bojovali za nezávislost na francouzské koloniální nadvládě. Po porážce Francouzů v bitvě u Dien Bien Phu v roce 1954 byly podepsány Ženevské dohody. Tyto dohody dočasně rozdělily Vietnam podél 17. rovnoběžky na komunistický Sever (Vietnamská demokratická republika v čele s Ho Či Minem) a prozápadní Jih (Vietnamská republika v čele s Ngô Đình Diệmem). Dohody počítaly s celonárodními volbami v roce 1956, které měly zemi znovu sjednotit. Jihovietnamský režim s podporou USA však volby odmítl uspořádat z obavy, že by je drtivě vyhrál Ho Či Min. To vedlo k eskalaci napětí. Na jihu začalo sílit komunistické partyzánské hnutí Vietkong, podporované ze severu, které usilovalo o svržení Diệmova režimu a sjednocení země silou. Zapojení USA bylo motivováno tzv. teorií domina, tedy obavou, že pokud by Jižní Vietnam padl do rukou komunistů, následovaly by další země v regionu.

🔥 Průběh války

Válku lze rozdělit do několika hlavních fází:

Počáteční fáze (1955–1964) V tomto období se konflikt odehrával především jako partyzánská válka mezi Vietkongem a armádou Jižního Vietnamu (ARVN). Spojené státy podporovaly jihovietnamský režim finančně a vysíláním vojenských poradců. V roce 1963 byl prezident Diệm svržen a zavražděn během vojenského puče, což vedlo k politické nestabilitě na jihu.

Americká eskalace (1964–1968) Po incidentu v Tonkinském zálivu v srpnu 1964, kde měly severovietnamské čluny údajně zaútočit na americké torpédoborce, schválil Kongres USA rezoluci, která prezidentu Lyndonu Johnsonovi umožnila plné nasazení amerických ozbrojených sil. V roce 1965 se v Da Nangu vylodily první americké bojové jednotky a začalo masivní bombardování Severního Vietnamu známé jako operace Rolling Thunder. Počet amerických vojáků ve Vietnamu rychle rostl a na vrcholu v roce 1968 dosáhl téměř 550 000 mužů.

Ofenzíva Tet (1968) V lednu 1968 spustily severovietnamské síly a Vietkong rozsáhlou a nečekanou ofenzívu Tet, která zasáhla více než 100 měst po celém Jižním Vietnamu, včetně útoku na americkou ambasádu v Saigonu. Ačkoliv byla ofenzíva z vojenského hlediska pro komunisty porážkou s obrovskými ztrátami, stala se jejich klíčovým politickým a psychologickým vítězstvím. Brutalita bojů, přenášená televizí do amerických obývacích pokojů, šokovala americkou veřejnost, která dosud věřila, že vítězství je na dosah. Podpora války v USA dramaticky poklesla a zesílilo protiválečné hnutí.

Vietnamizace a stahování (1969–1973) Prezident Richard Nixon zahájil politiku "vietnamizace", jejímž cílem bylo postupně předat zodpovědnost za vedení boje jihovietnamské armádě a umožnit stažení amerických vojsk. Zároveň však nařídil tajné bombardování komunistických základen v Kambodži a Laosu, aby přerušil zásobovací trasy. V lednu 1973 byly podepsány Pařížské mírové dohody, které oficiálně ukončily přímé zapojení USA do války. Poslední americké bojové jednotky opustily Vietnam v březnu 1973.

Závěrečná fáze (1973–1975) Navzdory mírové dohodě boje pokračovaly. Bez americké letecké podpory a s klesající morálkou byla jihovietnamská armáda oslabená. Na jaře 1975 zahájil Severní Vietnam finální ofenzívu. Jihovietnamská obrana se rychle zhroutila a 30. dubna 1975 severovietnamské tanky vjely do Saigonu, čímž válka definitivně skončila.

⚔️ Klíčové aspekty a taktiky

Guerrillová válka Vietkong a severovietnamská armáda se vyhýbaly přímým střetům s technologicky vyspělejším nepřítelem a spoléhaly na partyzánskou taktiku. Využívaly znalosti terénu, budovaly rozsáhlé systémy podzemních tunelů, jako byly Tunely Củ Chi, a kladly pasti. Vojáci se často skrývali mezi civilním obyvatelstvem, což americkým silám ztěžovalo rozlišení mezi nepřítelem a civilistou.

Americká strategie Spojené státy se spoléhaly na svou drtivou technologickou a palebnou převahu. Strategie "najdi a znič" (Search and Destroy) spočívala ve vysílání jednotek do džungle, aby vyhledaly a zničily nepřátelské síly. Klíčovou roli hrálo letectvo, které provádělo masivní bombardování, včetně náletů strategickými bombardéry B-52.

Chemická válka Americká armáda ve velkém měřítku nasadila chemické zbraně. Herbicid Agent Orange byl rozprašován nad džunglí, aby zničil vegetaci a odhalil nepřátelské úkryty a zásobovací trasy. Tato látka obsahovala vysoce toxický dioxin, který způsobil vážné zdravotní problémy milionům Vietnamců i americkým veteránům, včetně rakoviny a vrozených vad u dětí. Další nechvalně proslulou zbraní byl napalm, vysoce hořlavá zápalná látka, která způsobovala strašlivé popáleniny.

Ho Či Minova stezka Jednalo se o propracovaný logistický systém cest a stezek vedoucích ze Severního Vietnamu přes Laos a Kambodžu do Jižního Vietnamu. Touto cestou proudily na jih tisíce vojáků, zbraně a zásoby, což bylo klíčové pro udržení bojeschopnosti Vietkongu. Přes intenzivní americké bombardování se stezku nikdy nepodařilo trvale přerušit.

🌍 Mezinárodní dopady a reakce

Zástupný konflikt Studené války Vietnamská válka byla typickým zástupným konfliktem, kde USA a Sovětský svaz bojovaly o vliv, aniž by se střetly přímo. Zatímco USA a jejich spojenci (zejména Jižní Korea, Austrálie a Thajsko) podporovali Jižní Vietnam, SSSR a Čína masivně vyzbrojovaly a financovaly Severní Vietnam.

Protiválečné hnutí Válka ve Vietnamu byla prvním konfliktem, který byl intenzivně sledován v televizi. Záběry mrtvých vojáků, zraněných civilistů a válečných hrůz, jako byl Masakr v Mỹ Lai, kde američtí vojáci zmasakrovali stovky neozbrojených vesničanů, vyvolaly masivní odpor veřejnosti v USA i po celém světě. Konaly se obrovské demonstrace, které se staly jedním z určujících rysů 60. let. Protiválečné hnutí významně ovlivnilo americkou politiku a přispělo k rozhodnutí o stažení vojsk.

📊 Důsledky a odkaz

Lidské a materiální ztráty Válka měla devastující následky. Celkový počet obětí se odhaduje na 1,5 až 4 miliony. Z toho zhruba 1,1 milionu tvořili severovietnamští vojáci a bojovníci Vietkongu, 250 000 jihovietnamští vojáci a přes 58 000 amerických vojáků. Počet civilních obětí ve Vietnamu, Kambodži a Laosu se odhaduje na více než 2 miliony. Země byla zničena, infrastruktura v troskách a rozsáhlé oblasti zamořeny nevybuchlou municí a chemikáliemi.

Politické důsledky Hlavním výsledkem byl pád Jižního Vietnamu a sjednocení země pod komunistickou vládou jako Vietnamská socialistická republika v roce 1976. V sousední Kambodži se po stažení USA chopili moci Rudí Khmerové a rozpoutali brutální genocidu. V USA vedla porážka k tzv. "vietnamskému syndromu", tedy neochotě angažovat se ve vleklých a nepopulárních zahraničních konfliktech. Válka také vedla k zásadní ztrátě důvěry americké veřejnosti ve vládu a armádu.

Ekologické a zdravotní dopady Použití Agent Orange a dalších defoliantů zničilo miliony hektarů lesů a zemědělské půdy. Důsledky v podobě kontaminace půdy, vody a potravinového řetězce přetrvávají dodnes a způsobují vážné zdravotní problémy včetně rakoviny a vrozených vad.

💡 Pro laiky: Vysvětlení jako pro dítě

Představ si, že jedno velké hřiště jménem Vietnam bylo rozdělené plotem na dvě poloviny – Severní a Jižní. Děti ze Severu chtěly, aby se na celém hřišti hrálo podle jejich pravidel (komunismus), kde se o všechny hračky dělí. Děti z Jihu chtěly svá vlastní pravidla (kapitalismus), kde si každý hraje se svými hračkami.

Protože se nemohly dohodnout, začaly se prát. Do rvačky se ale zapojily i děti z jiných, větších hřišť. Jeden velký a silný kluk (Amerika) přišel pomáhat Jižní části, protože se bál, že když prohrají, budou muset i ostatní hřiště v sousedství hrát podle severních pravidel. Dva další velcí kluci (Sovětský svaz a Čína) zase posílali hračky a pomáhali Severní části.

Boj byl složitý, protože severní děti se uměly skvěle schovávat v křoví (partyzánská válka) a stavěly si tajné podzemní domečky (tunely). Americký kluk měl sice spoustu silných vodních pistolí (letadla a bomby), ale schované děti nemohl najít. Navíc stříkal na křoví ošklivou chemikálii (Agent Orange), aby uschlo a on lépe viděl, ale ta chemikálie ublížila i spoustě dětí a zničila hřiště. Doma u amerického kluka se jeho rodičům nelíbilo, že se pere tak daleko a že to stojí moc peněz a bolí to. Nakonec se unavil, řekl, že už dál bojovat nebude, a odešel domů. Děti ze Severu pak rychle vyhrály, zbouraly plot a na celém hřišti začala platit jejich pravidla. Hřiště ale zůstalo po dlouhém boji hodně poničené a trvalo mnoho let, než se dalo zase do pořádku.

📚 Zajímavosti a statistiky

První televizní válka: Vietnamská válka byla prvním konfliktem, jehož hrůzy byly denně přenášeny do obývacích pokojů po celém světě, což dramaticky ovlivnilo veřejné mínění.
Průměrný věk vojáka: Průměrný věk amerického vojáka ve Vietnamu byl 23 let.
Množství bomb: Během války svrhly Spojené státy na Vietnam, Laos a Kambodžu více než 8 milionů tun bomb, což je více než trojnásobek množství svrženého všemi stranami během druhé světové války.
Tunely Củ Chi: Komplex podzemních tunelů nedaleko Saigonu měl délku přes 200 km a obsahoval nemocnice, kuchyně, sklady zbraní a obytné prostory.
Masakr v Mỹ Lai: V březnu 1968 američtí vojáci zavraždili více než 500 neozbrojených vietnamských civilistů, včetně žen a dětí.

Zdroje

Seznam Zprávy Severni-Vietnam.cz Wikipedia: Vietnamská válka Reflex.cz ČT24 Wikipedia: Ofenzíva Tet Stoplusjednicka.cz Vietnamista.cz Dejepis.com Storyboard That Wikipedia: Pád Saigonu Rigad.cz Wikipedia: Ho Či Minova stezka Wikipedia: Tunely Củ Chi