Kauzalita

Rozbalit box

Obsah boxu

-

Kauzalita (z latinského causa, příčina), česky příčinnost, je filozofický a vědecký koncept, který popisuje vztah mezi dvěma událostmi, kde jedna událost (příčina) nutně vyvolává druhou událost (následek nebo účinek). Je to princip, který říká, že nic se neděje jen tak, bezdůvodně, a že každá událost má svou příčinu, která jí předcházela a která ji zapříčinila^[1].

Princip kauzality je jedním z nejzákladnějších a nejintuitivnějších způsobů, jakým lidská mysl vnímá a interpretuje svět. Umožňuje nám orientovat se v realitě, předvídat budoucí události a učit se ze zkušenosti. Ačkoliv se zdá být samozřejmý, jeho přesná povaha, platnost a poznatelnost jsou předmětem hlubokých filozofických a vědeckých debat již od starověku.

📜 Historický pohled na příčinnost

Chápání toho, co je to příčina, se v průběhu historie dramaticky proměňovalo.

Aristotelés a čtyři příčiny

Antický filozof Aristotelés nabídl první systematický a komplexní pohled na příčinnost. Tvrdil, že pro úplné pochopení jakékoliv věci musíme znát její čtyři příčiny: 1. Příčina látková (causa materialis): Z čeho je věc udělána? (Např. mramor u sochy). 2. Příčina formální (causa formalis): Jaký je tvar, struktura nebo idea věci? (Např. představa sochaře o podobě sochy). 3. Příčina účinná (causa efficiens): Kdo nebo co věc vytvořilo? (Např. sochař, který dlátem opracovává kámen). Toto je jediná příčina, kterou dnes běžně chápeme jako kauzalitu. 4. Příčina účelová (causa finalis): Jaký je účel nebo smysl existence věci? (Např. socha má zdobit chrám nebo oslavovat boha). Tento účelový pohled se nazývá teleologie.

Mechanistický svět a David Hume

S nástupem novověké vědy (Galileo Galilei, Isaac Newton) byl aristotelský pohled, zejména jeho účelová příčina, opuštěn. Svět začal být vnímán jako obrovský hodinový stroj, který se řídí přesnými, mechanickými zákony. Předpokládalo se, že kauzalita je objektivní a nutnou silou, která spojuje události.

Tuto sebejistotu radikálně zpochybnil skotský filozof David Hume. Provedl zdrcující kritiku našeho poznání kauzality.

Argument ze zkušenosti: Hume tvrdil, že nikdy přímo nepozorujeme samotnou příčinnou souvislost. Co ve skutečnosti pozorujeme, jsou jen tři věci:

   1.  Událost A předchází události B (časová následnost).
   2.  Událost A a událost B se dotýkají v prostoru a čase (prostorová soumeznost).
   3.  Tato dvojice událostí se v naší zkušenosti neustále opakuje (pravidelný sdružený výskyt).

Zvyk, ne nutnost: Z toho, že po úderu do kulečníkové koule se druhá koule vždy pohne, podle Huma nemůžeme logicky vyvodit, že se tak musí stát i příště. Naše víra v kauzalitu není výsledkem racionálního vhledu do fungování světa, ale pouze psychologickým zvykem. Protože jsme to viděli tisíckrát, očekáváme, že se to stane znovu. Nepozorujeme žádnou "nutnou vazbu", jen naši vlastní mentální asociaci.

Humeova kritika byla šokující, protože naznačovala, že základní princip, na kterém stojí veškerá věda a naše orientace ve světě, nemá pevný racionální základ, ale je jen otázkou víry a zvyku.

Immanuel Kant a záchrana kauzality

Z "dogmatického spánku", jak sám řekl, Hume probudil Immanuela Kanta. Kant souhlasil, že kauzalitu nelze odvodit ze zkušenosti. Tvrdil však, že kauzalita není vlastností vnějšího světa, ale vrozenou a nutnou kategorií naší mysli.

A priori kategorie: Kauzalita je podle Kanta jako jeden z "programů", které jsou předinstalovány v naší mysli. Není to něco, co se učíme ze světa, ale je to struktura, skrze kterou svět vnímáme a které dáváme smysl. Bez ní bychom vnímali jen chaotický sled nesouvisejících vjemů.
Závěr: Kauzalita je tedy pro nás nutná a univerzálně platná, ale platí jen pro svět, jak se nám jeví (svět fenoménů), nikoliv pro "svět o sobě" (svět noumen).

🤔 Pro laiky (Část 1)

Představte si kauzalitu jako neviditelnou nit spojující dvě události. Jedna je příčina, druhá je následek. Když cvrnknete do první kostky domina (příčina), spadne i druhá (následek). Princip kauzality je víra, že tato nit existuje a že svět funguje jako obrovské domino.

- Velká filozofická hádka o neviditelné niti:**

Po staletí si všichni mysleli, že je to jasné. Jenže pak přišel filozof David Hume a řekl: "Počkat, viděl někdo z vás tu nit?"

**Humeova provokace:** Hume tvrdil, že ve skutečnosti nikdy nevidíme samotnou příčinu. Co doopravdy vidíme?

   1.  Vidíme, že první kostka spadne před druhou.
   2.  Vidíme, že se dotknou.
   3.  Vidíme, že se to stane pokaždé, když to zkusíme.

**Je to jen zvyk?** Hume z toho vyvodil, že ta "neviditelná nit" (kauzalita) možná vůbec neexistuje ve světě, ale jen v naší hlavě. Protože jsme viděli tisíckrát, že po první kostce spadne druhá, náš mozek si na to prostě zvykl a automaticky očekává, že se to stane znovu. Ale nemáme žádný důkaz, že to tak musí být.

- Kantova záchrana:**

Tento nápad všechny vyděsil, protože by to znamenalo, že celá věda je postavena na vodě. A tak přišel filozof Immanuel Kant a navrhl geniální kompromis.

**Kauzalita jsou brýle:** Kant řekl: "Hume má pravdu, že tu nit nevidíme ve světě. Je to proto, že ta nit není ve světě, ale je součástí našich očí – nebo spíše naší mysli!"
Podle Kanta je kauzalita jako součást operačního systému našeho mozku. Neumíme přemýšlet jinak než v příčinách a následcích. Je to jako byste měli na sobě brýle, které vám všechno ukazují v příčinných souvislostech, a nemůžete si je sundat.

Takže díky Kantovi je kauzalita opět "zachráněna" – je pro nás naprosto reálná a nutná, protože je to základní způsob, jakým náš mozek zpracovává realitu.

⚛️ Kauzalita v moderní vědě

Ačkoliv je kauzalita základním předpokladem vědecké metody, moderní fyzika její intuitivní chápání dále zkomplikovala.

Kauzalita a korelace: Není všechno, jak se zdá

Ve vědě a statistice je klíčové rozlišovat mezi kauzalitou a korelací.

Korelace: Znamená, že dva jevy se vyskytují společně nebo v systematické návaznosti. Je to statistický vztah. (Příklad: V létě roste prodej zmrzliny a zároveň roste počet utonutí. Tyto dva jevy dokonale korelují.)
Kauzalita: Znamená, že jeden jev přímo způsobuje druhý. (Příklad: Není to prodej zmrzliny, co způsobuje utonutí. Oba jevy jsou způsobeny třetí, skrytou příčinou – horkým počasím.)
Zásada: Vědecká zásada zní: "Korelace neimplikuje kauzalitu." To, že se dva jevy dějí současně, neznamená, že jeden způsobuje druhý. Identifikace skutečného kauzálního vztahu vyžaduje pečlivé experimentování a eliminaci jiných možných příčin.

Kauzalita ve fyzice

Newtonovská fyzika: Klasická fyzika je plně deterministická. Pokud známe počáteční stav systému a zákony, které ho řídí, můžeme přesně předpovědět jeho budoucnost a odvodit jeho minulost. Příčina a následek jsou zde pevně a lineárně spojeny.
Teorie relativity: Albert Einstein vnesl do kauzality nový prvek: rychlost světla. Jeho speciální teorie relativity stanoví, že nic se nemůže šířit rychleji než světlo ve vakuu. To znamená, že událost A může být příčinou události B pouze tehdy, pokud je B v jejím "budoucím světelném kuželu". Jinými slovy, musí uplynout dostatek času, aby signál (nejrychleji světlo) mohl dorazit z místa A na místo B. Tím je definována maximální rychlost šíření kauzální informace.
Kvantová mechanika: Svět na subatomární úrovni se chová ještě podivněji. Principy jako kvantové provázání (quantum entanglement) ukazují, že dvě částice mohou být "propojeny" tak, že změření vlastnosti jedné okamžitě ovlivní vlastnost druhé, i kdyby byly na opačných koncích vesmíru. Zdá se to být v rozporu s principem lokality z teorie relativity. Navíc je kvantový svět ze své podstaty pravděpodobnostní, nikoli deterministický. Nelze přesně předpovědět, kdy se například rozpadne konkrétní radioaktivní atom; můžeme určit jen pravděpodobnost, že se tak stane. To narušuje představu striktní, jednoznačné kauzality.

⚖️ Kauzalita v právu a etice

V právu a etice je koncept kauzality (příčinné souvislosti) naprosto zásadní pro přisouzení odpovědnosti.

Příčinná souvislost v trestním právu: Aby mohl být někdo odsouzen za trestný čin, musí být prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a škodlivým následkem. Musí být dokázáno, že právě jeho čin (příčina) vedl ke zranění nebo smrti oběti (následek) a že by následek bez tohoto činu nenastal.
Determinismus vs. svobodná vůle: Kauzalita otevírá hlubokou filozofickou otázku svobodné vůle.

   *   Determinismus: Pokud je každá událost (včetně každého lidského rozhodnutí) nevyhnutelným následkem předchozích příčin, existuje vůbec svobodná vůle?
   *   Svobodná vůle: Pokud ale svobodná vůle existuje, znamená to, že lidské rozhodnutí může být "první příčinou", která není plně determinována minulostí?

Na této otázce stojí celý koncept morální a právní odpovědnosti.

🤔 Pro laiky (Část 2)

Dobrá, víme, že kauzalita je jako "neviditelná nit". Ale i s touto nití je to složitější, než se zdá.

Pastička číslo 1: "Po tom" neznamená "proto" (Korelace vs. Kauzalita)

Představte si, že si všimnete, že kdykoliv ráno zakokrhá kohout, o chvíli později vyjde slunce. Zdá se, že je tu jasná souvislost, a mohli byste si myslet, že kokrhání kohouta způsobuje východ slunce.
To je ale omyl. Oba jevy (kokrhání i východ slunce) spolu jen korelují (dějí se spolu). Nejsou na sebe kauzálně napojeny. Ve skutečnosti jsou oba způsobeny třetí, skrytou příčinou: otáčením planety Země.
Tuto chybu děláme neustále. Vidíme dva jevy, které se dějí spolu, a okamžitě si myslíme, že jeden způsobuje druhý. Věda nás učí být opatrní a hledat skutečné příčiny, ne jen zdánlivé souvislosti.

Pastička číslo 2: Divný svět kvantové fyziky

V našem normálním světě platí, že příčina musí přijít před následkem. Nemůžete rozbít okno, aniž byste k němu nejdřív hodili kámen.
Ale ve světě těch nejmenších částic se dějí divné věci. Fyzici zjistili, že dvě částice mohou být jakoby "telepaticky" propojeny. Když "šťouchnete" do jedné, ta druhá to okamžitě "ví" a zareaguje, i kdyby byla na druhé straně galaxie. Zdá se, že tu následek nastává okamžitě, bez času na "doručení" příčiny. To je záhada, kterou se vědci stále snaží pochopit.

- Proč je to důležité pro právo?**

Celý náš systém spravedlnosti je postaven na kauzalitě.

Když soudce rozhoduje, zda někoho potrestat, musí se ptát: "Byl to skutečně čin obžalovaného (příčina), který vedl ke škodě (následek)?" Pokud ne, nelze ho odsoudit.
Například: Pokud někdo střelí do vzduchu a ve stejný okamžik o kilometr dál někoho trefí meteorit, nemůžete střelce obvinit. I když se obě události staly zároveň (korelace), chybí tam ta klíčová "neviditelná nit" – příčinná souvislost.

Reference

↑ Kauzalita – Wikipedie

[1] Kauzalita – Wikipedie

[1]