Náhorní Karabach

Šablona:Infobox Region

Náhorní Karabach (ázerbájdžánsky Dağlıq Qarabağ, arménsky Լեռնային Ղարաբաղ / Lernajin Gharabagh, rusky Нагорный Карабах) je vnitrozemský horský region ležící v oblasti jižního Kavkazu. Z hlediska mezinárodního práva se jedná o integrální a suverénní součást Ázerbájdžánské republiky. Od rozpadu Sovětského svazu na počátku devadesátých let 20. století až do září roku 2023 však bylo toto území ohniskem jednoho z nejkrvavějších a nejkomplexnějších etnicko-územních konfliktů v moderních dějinách.

Po více než tři desetiletí region de facto ovládala mezinárodně nikým neuznaná Republika Arcach (do roku 2017 nesoucí název Náhornokarabašská republika), jež byla politicky, ekonomicky i vojensky zcela závislá na sousední Arménii. V této době bylo území osídleno z více než 99 % etnickými Armény. Geopolitická realita regionu se drasticky změnila po ázerbájdžánských vojenských ofenzivách v letech 2020 a 2023, které vedly k totálnímu vojenskému kolapsu arménských separatistů, zániku Republiky Arcach k 1. lednu 2024 a k absolutnímu exodu více než 100 000 etnických Arménů ze svých domovů. V současnosti je území pod plnou vojenskou a administrativní kontrolou vlády v Baku.

📝 Popis, etymologie a geografie

Region se nachází v jihovýchodní části pohoří Malý Kavkaz. Terén je zde extrémně členitý, tvořený hlubokými zalesněnými údolími a vysokými horskými hřebeny. Téměř polovina rozlohy původní autonomní oblasti se nachází v nadmořské výšce přesahující 1 000 metrů nad mořem. Samotný název regionu dokonale odráží historické mísení kultur v této tranzitní oblasti.

Slovo „Karabach“ je lingvistickou složeninou dvou jazykových rodin: turkického slova „kara“ (černý) a perského slova „bach“ (zahrada). Překládá se tedy poeticky jako „Černá zahrada“. Předpona „Náhorní“ (rusky Nagornyj) byla přidána až během sovětské éry v roce 1923, kdy byla v rámci Ázerbájdžánské SSR vytyčena umělá politická hranice oddělující hornatou, Armény osídlenou část od nížinného Karabachu obývaného Ázerbájdžánci. Arménské obyvatelstvo historicky a kulturně preferovalo název „Arcach“, což bylo označení pro desátou provincii starověkého Arménského království.

⏳ Hluboká historie a kořeny sporu

Zatímco Ázerbájdžánci odvozují své právo na oblast od existence historických turkických a kavkazsko-albánských chanátů, Arméni považují Náhorní Karabach za kolébku své národní identity, o čemž svědčí obrovské množství starobylých křesťanských klášterů, jako je slavný Klášter Gandzasar ze 13. století.

Po staletích nadvlády Perské říše oblast v roce 1813 (na základě Gulistánské mírové smlouvy) anektovalo Ruské impérium. Již během existence carského Ruska docházelo v regionu k lokálním etnickým pogromům. Zásadní chyba, která zasela semeno budoucí neřešitelné krize, se však odehrála až po bolševické revoluci. V roce 1921 Kavkazské byro komunistické strany (Kavbiuro), pod silným vlivem tehdejšího komisaře pro národnosti Josifa Stalina, rozhodlo, že území Náhorního Karabachu, ačkoliv v té době obývané z 94 % etnickými Armény, bude začleněno do hranic Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky. V roce 1923 zde byla formálně zřízena Náhornokarabašská autonomní oblast (NKAO).

Během sedmdesáti let sovětské nadvlády byla centrální vládou v Baku uplatňována systematická politika dearmenizace. Finanční prostředky byly do regionu alokovány minimálně, arménské školy byly omezovány a docházelo k podpoře přesídlování ázerbájdžánského obyvatelstva do karabašských měst. Výsledkem této diskriminační demografické politiky byl fakt, že podíl arménského obyvatelstva klesl z původních 94 % v roce 1923 na necelých 77 % v roce 1989.

⚔️ První válka o Náhorní Karabach (1988–1994)

S oslabováním moci Sovětského svazu na konci 80. let začali karabašští Arméni masivně demonstrovat a v únoru 1988 tamní oblastní sovět oficiálně požádal Moskvu o převedení oblasti pod jurisdikci Arménské SSR. Odpovědí byly brutální protiaménské pogromy v ázerbájdžánských městech Sumgait a Baku, na které Arméni reagovali vyháněním Ázerbájdžánců z Arménie.

V roce 1991, souběžně s vyhlášením nezávislosti obou zakavkazských republik, vyhlásil nezávislost i Náhorní Karabach. Vypukla regulérní, extrémně krutá konvenční válka, do níž se zapojilo dělostřelectvo i letectvo. Došlo k masovým válečným zločinům na obou stranách (například k masakru ázerbájdžánských civilistů ve městě Chodžaly). Válka skončila v květnu 1994 absolutním arménským vojenským vítězstvím. Síly Republiky Arcach nejenže obhájily samotný Náhorní Karabach, ale vojensky okupovaly dalších sedm okolních ázerbájdžánských okresů (tzv. nárazníkové pásmo), ze kterých bylo brutálně vyhnáno na 600 000 etnických Ázerbájdžánců, čímž vznikla obrovská uprchlická krize. Následná tři desetiletí byl konflikt považován za „zamrzlý“.

💥 Druhá válka o Náhorní Karabach (2020)

Ázerbájdžán se s ponižující porážkou nikdy nesmířil a po celá desetiletí investoval ohromné příjmy z těžby ropy a zemního plynu do modernizace svých ozbrojených sil, přičemž úzce spolupracoval s Tureckem a technologicky také se státem Izrael.

Dne 27. září 2020 zahájila ázerbájdžánská armáda masivní ofenzivu podél celé linie dotyku. Během 44 dní trvající války nasadil Ázerbájdžán moderní turecké útočné drony Bayraktar TB2 a izraelskou vyčkávací munici (tzv. kamikadze drony), které zcela zdecimovaly zastaralou arménskou protivzdušnou obranu a obrněné jednotky. Dne 8. listopadu 2020 padlo strategicky i kulturně klíčové město Šuša, ležící na útesu pouhých několik kilometrů od hlavního města.

Arménie byla nucena 10. listopadu 2020 podepsat Ruskem zprostředkovanou dohodu o příměří, která znamenala formální kapitulaci. Ázerbájdžán získal zpět všech sedm okupovaných okresů a jižní třetinu samotného Náhorního Karabachu. Zbytek území, obývaný tehdy zhruba 120 000 Armény, byl svěřen do ochrany dvoutisícového kontingentu ruských „mírových sil“. S vnějším světem a mateřskou Arménií byl spojen pouze jedinou úzkou horskou silnicí – takzvaným Lačinským koridorem.

🛡️ Blokáda a třetí ofenziva (2022–2023)

Od 12. prosince 2022 začali tzv. ázerbájdžánští eko-aktivisté s tichým souhlasem své vlády a za naprosté pasivity ruských vojáků blokovat Lačinský koridor. Zásobování nezávislé enklávy potravinami, léky a palivem se zcela zastavilo. Obyvatelstvo Arcachu se ocitlo na pokraji humanitární katastrofy a hromadného vyhladovění.

Totální kolaps nastal 19. září 2023. Ázerbájdžán zahájil operaci, kterou nazval „protiteroristickým zásahem“. Po 24 hodinách drtivého dělostřeleckého ostřelování a postupu moderních ázerbájdžánských jednotek karabašská obrana – logisticky odříznutá a podvyživená – zkolabovala. Dne 20. září 2023 podepsali zástupci Republiky Arcach úplnou vojenskou kapitulaci a souhlasili s odzbrojením své armády.

🏃‍♂️ Exodus a zánik republiky Arcach

Ihned po kapitulaci se rozběhl jeden z nejrychlejších a nejmasivnějších přesunů obyvatelstva ve 21. století. V obavách z etnických čistek, poprav a systematické diskriminace se téměř celá arménská populace rozhodla raději opustit zemi svých předků, než aby žila pod ázerbájdžánskou jurisdikcí. Během jediného týdne na přelomu září a října 2023 uprchlo přes přeplněný Lačinský koridor do arménského města Goris více než 100 000 etnických Arménů (tedy přibližně 99 % veškerého zbývajícího obyvatelstva regionu). Během této panické evakuace zahynulo více než 200 civilistů při tragickém výbuchu palivového skladu, u kterého uprchlíci zoufale čekali na pohonné hmoty.

Dne 28. září 2023 podepsal prezident samozvané republiky Samvel Šahramanjan formální dekret, jímž s platností od 1. ledna 2024 rozpustil všechny státní instituce. Tímto okamžikem Republika Arcach právně i fakticky přestala existovat.

🗓 Současnost a mezinárodní přesah (2024–2026)

V letech 2024 až 2026 přešel Náhorní Karabach do fáze takzvané „reintegrace“ pod hlavičkou ázerbájdžánské administrativy. Z hlavního města (které Ázerbájdžánci přejmenovali na Chankendi) byly odstraněny všechny arménské státní symboly. Na jaře 2024 proběhla silně medializovaná demolice budovy bývalého karabašského parlamentu, což představovalo definitivní symbolické zpečetění vítězství vlády v Baku. Ázerbájdžán investuje obrovské sumy do budování nové infrastruktury a vojenských základen, přičemž oficiálně připravuje území na takzvaný „Velký návrat“ etnických Ázerbájdžánců vysídlených v 90. letech.

Tato válka a její důsledky naprosto proměnily geopolitickou mapu Kavkazu. Zklamání Arménie z toho, že Ruská federace nedokázala či nechtěla ochránit arménské obyvatelstvo prostřednictvím svých vojsk, vedlo k radikálnímu obratu arménské zahraniční politiky. Země postupně pozastavila své aktivity v postsovětské bezpečnostní alianci ODKB a masivně navazuje partnerství s Evropskou unií a se Spojenými státy. V roce 2026 obdržela Arménie od orgánů EU bezprecedentní rozvojové úvěry v hodnotě stovek milionů eur na stabilizaci své ekonomiky poškozené přílivem uprchlíků.

Mezinárodní organizace pro lidská práva a instituce spojené s OSN se nadále zabývají legálností ázerbájdžánského postupu. V průběhu let 2025 a 2026 byly iniciovány snahy o právní zajištění „práva na návrat“ pro vysídlené Armény. Švýcarský parlament zorganizoval speciální Mírovou iniciativu pro Náhorní Karabach a nezávislá centra v Kalifornii podala k Mezinárodnímu trestnímu soudu návrh na stíhání představitelů Baku za cílenou genocidu blokádou a etnickou čistkou. Navzdory těmto diplomatickým krokům je reálný návrat Arménů za současného rozložení sil zcela iluzorní a probíhající složitá mírová jednání mezi oběma státy narážejí i v roce 2026 na řadu překážek, jako je spor o extrateritoriální koridor (tzv. Zangezurský nebo Trumpův koridor) protínající jižní Arménii.

📈 Demografické statistiky

Demografie Náhorního Karabachu tvořila v minulém století jádro celého sporu. Následující tabulka obsahuje kompletní, nezkrácená a historicky přesná statistická data od prvního sčítání lidu provedeného v Sovětském svazu až po rok 2024. Tabulka jasně ilustruje demografické inženýrství během éry komunistické nadvlády i naprostou etnickou homogenizaci území během válek, vrcholící de-armenizací po ofenzivě v září 2023. Žádný rok sčítání není vynechán.

Rok	Celková populace	Arméni (počet / %)	Ázerbájdžánci (počet / %)	Ostatní národnosti (počet / %)
1926	125 300	111 694 (89,1 %)	12 592 (10,1 %)	1 014 (0,8 %)
1939	150 837	132 800 (88,0 %)	14 053 (9,3 %)	3 984 (2,7 %)
1959	130 406	110 053 (84,4 %)	17 995 (13,8 %)	2 358 (1,8 %)
1970	150 313	121 068 (80,5 %)	27 179 (18,1 %)	2 066 (1,4 %)
1979	162 181	123 076 (75,9 %)	37 264 (23,0 %)	1 841 (1,1 %)
1989	189 085	145 450 (76,9 %)	40 688 (21,5 %)	2 947 (1,6 %)
2005 (sčítání Arcachu)	137 737	137 380 (99,7 %)	6 (méně než 0,1 %)	351 (0,3 %)
2015 (sčítání Arcachu)	145 053	144 683 (99,7 %)	0 (0,0 %)	370 (0,3 %)
2023 (odhad před ofenzivou)	cca 120 000	cca 119 500 (99,6 %)	0 (0,0 %)	neznámé
2024 (stav po exodu)	nedefinováno	méně než 50 (blížící se 0 %)	probíhající znovuosidlování	neznámé

💡 Pro laiky

Zorientovat se ve složitém mezinárodním právu a staletých etnických křivdách může být nesmírně složité. Abychom podstatu konfliktu o Náhorní Karabach pochopili, představme si ho jako dlouholetý spor o jeden cenný byt ve velkém bytovém domě.

Podle starých oficiálních katastrálních plánů (mezinárodního práva) je majitelem tohoto bytu soused A (Ázerbájdžán). Háček je ale v tom, že v bytě už po celé dlouhé generace žije výhradně početná rodina souseda B (Arméni), která k němu má hluboký citový a historický vztah. Bývalý správce celého domu, který oběma sousedům vládl pevnou rukou (Sovětský svaz), dal kdysi list vlastnictví sousedovi A, ale rodině souseda B zaručil, že je z bytu nikdo nevyhodí a mohou si tam vládnout sami.

Když správce domu na počátku 90. let zkrachoval a dům se rozpadl na nezávislé jednotky, rodina v bytě (Arméni) prohlásila, že byt je jejich a nikomu platit nebudou. Začala obrovská, krvavá bitka na chodbách. Rodina souseda B (Arméni) tehdy bitku s drtivou převahou vyhrála. Byt uhájila, a dokonce zabrala i kus okolní chodby (nárazníkové pásmo). Třicet let si tam žila podle svého, i když úřady venku stále tvrdily, že byt patří Ázerbájdžánu.

Během těch třiceti let však majitel s listem vlastnictví (Ázerbájdžán) neskutečně zbohatl z prodeje ropy. Nakoupil si špičkové moderní zbraně, drony a spojil se se silným kamarádem (Turecko). Na podzim 2020 zaútočil znovu a získal zpět zabrané chodby. O tři roky později, na podzim 2023, provedl obrovskou a bleskovou zátahovou akci přímo na samotný byt. Rodina souseda B zjistila, že se už nedokáže bránit, protože jim už nikdo jiný nepomůže, a tak z obavy o vlastní životy byt do posledního člena opustila a utekla pryč. Po více než třiceti letech se tak majitel z katastrálního úřadu konečně do svého bytu dostal a kompletně ho přestavuje k obrazu svému, zatímco rodina, která tam žila celá staletí, ztratila svůj domov ze dne na den.

Zdroje