Maxmilián I. Habsburský
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Maxmilián I. Habsburský (* 22. března 1459, Vídeňské Nové Město – † 12. ledna 1519, Wels) byl římsko-německý král (od roku 1486), zvolený císař Svaté říše římské (od roku 1508), rakouský arcivévoda a klíčová postava evropské politiky na přelomu 15. a 16. století. Pro svou zálibu v rytířských turnajích, umění a literatuře, stejně jako pro svůj idealizovaný obraz sebe sama, je často nazýván „poslední rytíř“ (německy der letzte Ritter).
Jeho vláda představuje přechodové období mezi středověkem a novověkem. Proslul především svou mistrnou sňatkovou politikou, která položila základy budoucí velikosti habsburské dynastie a byla shrnuta v hesle: „Války ať vedou jiní, ty, šťastné Rakousko, sni se!“ (latinsky Bella gerant alii, tu felix Austria nube!). Jeho reformní snahy ve Svaté říši římské měly za cíl modernizovat a centralizovat její správu, avšak setkaly se jen s částečným úspěchem.
📜 Život a mládí
Maxmilián se narodil na hradě ve Vídeňském Novém Městě jako syn císaře Fridricha III. a jeho manželky Eleonory Portugalské. Jeho dětství nebylo snadné; byl svědkem obléhání Vídně a musel snášet napjatý vztah se svým otcem, který byl často odtažitý a šetrný. Na rozdíl od Fridricha byl Maxmilián energický, charismatický a plný ambicí.
Získal vynikající vzdělání, mluvil několika jazyky a projevoval velký zájem o humanismus, umění a vědu. Zároveň byl vášnivým lovcem, vynikajícím šermířem a milovníkem rytířských turnajů, což formovalo jeho pozdější image. Jeho matka zemřela, když mu bylo osm let, což ho hluboce zasáhlo.
💍 Burgundské dědictví
Klíčovým okamžikem Maxmiliánova života se stal jeho sňatek s Marií Burgundskou, jedinou dcerou a dědičkou mocného burgundského vévody Karla Smělého. Svatba se konala 19. srpna 1477 v Gentu. Po nečekané smrti Karla Smělého v bitvě u Nancy téhož roku se Maxmilián stal vládcem rozsáhlého a bohatého burgundského dědictví, které zahrnovalo Flandry, Brabantsko, Holandsko a další území dnešní Belgie, Nizozemska, Lucemburska a severní Francie.
Tento zisk však okamžitě napadl francouzský král Ludvík XI. Francouzský, který si nárokoval část burgundských zemí. Následovala válka o burgundské dědictví, v níž Maxmilián prokázal své vojenské schopnosti, například v bitvě u Guinegate.
Manželství s Marií bylo údajně velmi šťastné a vzešly z něj dvě děti, které se dožily dospělosti:
- Filip I. Sličný (1478–1506), otec budoucích císařů Karla V. a Ferdinanda I.
- Markéta Rakouská (1480–1530), později místodržitelka v Habsburském Nizozemí
Tragédie udeřila v roce 1482, kdy Marie Burgundská zemřela po pádu z koně. Její smrt znamenala pro Maxmiliána nejen osobní ztrátu, ale i politickou krizi, protože nizozemské stavy zpochybňovaly jeho právo na regentství za nezletilého syna Filipa.
👑 Vláda ve Svaté říši římské
🏛️ Říšská reforma
Po smrti svého otce Fridricha III. v roce 1493 se Maxmilián stal jediným vládcem v habsburských dědičných zemích a plně se ujal vlády i ve Svaté říši římské, kde byl již od roku 1486 římským králem. Jeho hlavní ambicí bylo reformovat zastaralou a roztříštěnou strukturu říše. Na sněmu ve Wormsu v roce 1495 inicioval tzv. Říšskou reformu (Reichsreform), která měla několik klíčových bodů:
- Věčný zemský mír (Ewiger Landfriede): Zákaz soukromých válek a sporů (tzv. záští) mezi říšskými stavy.
- Říšský komorní soud (Reichskammergericht): Zřízení nejvyššího soudního orgánu, který měl řešit spory a dohlížet na dodržování míru.
- Říšské stavy (Reichskreise): Rozdělení říše do deseti krajů pro lepší administrativu, výběr daní a formování armády.
- Společný fenik (Gemeiner Pfennig): Pokus o zavedení všeobecné říšské daně na financování armády a institucí, který však narazil na odpor stavů.
Ačkoliv reforma nebyla plně úspěšná a centralizace moci se podařila jen částečně, položila základy pro budoucí fungování říše a posílila roli císařské autority.
⚔️ Války a zahraniční politika
Maxmiliánova vláda byla poznamenána téměř neustálými vojenskými konflikty, které vyčerpávaly jeho finance.
- Italské války: Po většinu své vlády byl zapojen do složitých italských válek, kde bojoval především proti Francii a Benátské republice o nadvládu v severní Itálii. Založil několik protifrancouzských aliancí, jako byla Liga z Cambrai nebo Svatá liga.
- Švábská válka (1499): Konflikt se Švýcarskou konfederací skončil pro Maxmiliána porážkou v bitvě u Dornachu. Basilejský mír z roku 1499 fakticky potvrdil nezávislost Švýcarska na Svaté říši římské.
- Válka o landshutské dědictví (1503–1505): Úspěšně zasáhl do vnitroříšského sporu o dědictví v Bavorsku, čímž posílil svou autoritu jako císaře a zároveň získal některá území pro Habsburky.
V roce 1508 se Maxmilián nechal v Tridentu prohlásit za „zvoleného římského císaře“, protože mu Benátčané znemožnili cestu do Říma ke korunovaci papežem. Tímto aktem prolomil staletou tradici a jeho nástupci tento titul přebírali automaticky po zvolení římským králem.
❤️ Mistr sňatkové politiky
Největších a nejtrvalejších úspěchů dosáhl Maxmilián na poli dynastické diplomacie. Jeho sňatková strategie se stala legendární a položila základy světové habsburské říše.
- Španělské spojení: Zorganizoval sňatek svého syna Filipa Sličného s Janou Kastilskou, dědičkou španělských království Kastilie a Aragonie. Tímto spojením získali Habsburkové nárok na španělský trůn a jeho rozsáhlé zámořské kolonie.
- Vídeňský dvojí sňatek (1515): Na kongresu ve Vídni dojednal s českým a uherským králem Vladislavem Jagellonským přelomovou dohodu. Jeho vnučka Marie Habsburská si vzala Vladislavova syna Ludvíka a jeho vnuk Ferdinand si vzal Vladislavovu dceru Anna Jagellonská. Když Ludvík Jagellonský v roce 1526 padl v bitvě u Moháče, Habsburkové na základě těchto smluv usedli na český a uherský trůn, které drželi po následujících 400 let.
🎨 Poslední rytíř a patron umění
Maxmilián I. si pečlivě budoval obraz moderního, ale zároveň tradičního panovníka. Podporoval rytířskou kulturu, sám se účastnil turnajů a nechal se stylizovat do role ideálního křesťanského rytíře.
Byl velkorysým patronem umění a věd. Na svém dvoře v Innsbrucku a Augsburgu zaměstnával přední umělce své doby, jako byli Albrecht Dürer, Albrecht Altdorfer nebo Hans Burgkmair starší. Financoval rozsáhlé propagandistické projekty, které měly oslavit jeho osobu a rod. Mezi nejznámější patří:
- Theuerdank: Alegorický rytířský epos popisující Maxmiliánovu nebezpečnou cestu za jeho nevěstou Marií Burgundskou.
- Weisskunig (Bílý král): Fiktivní autobiografie popisující jeho výchovu a život.
- Triumfální oblouk a Triumfální průvod: Série monumentálních dřevořezů od Dürera a dalších umělců, zobrazující fiktivní triumfální pochod císaře.
Zasloužil se také o rozvoj vojenské taktiky, zejména o formování a vyzbrojení žoldnéřských pěších jednotek známých jako landsknechti, kteří se stali obávanou silou na evropských bojištích.
⚰️ Smrt a odkaz
Maxmilián I. zemřel 12. ledna 1519 na hradě Wels v Horních Rakousích během cesty na říšský sněm. Podle svého přání byl pohřben v kapli sv. Jiří na hradě ve Vídeňském Novém Městě, oblečen do prostého oděvu.
Jeho nejvelkolepějším, avšak nedokončeným projektem, byl jeho náhrobek (kenotaf) v dvorním kostele (Hofkirche) v Innsbrucku. Skládá se z prázdného sarkofágu, který střeží 28 nadživotních bronzových soch jeho předků, příbuzných a hrdinů historie (včetně krále Artuše nebo Theodoricha Velikého).
Maxmiliánův odkaz spočívá především v jeho dynastické politice, která z Habsburků učinila nejmocnější rod v Evropě. Jeho vnuk Karel V. zdědil říši, „nad níž slunce nezapadalo“. Ačkoliv jeho snahy o reformu Svaté říše římské a jeho vojenské kampaně měly smíšené výsledky, jeho vláda znamenala pro střední Evropu definitivní vstup do éry renesance a novověku.