Josef Pašek

Josef Pašek
Datum narození	11. července 1930
Místo narození	Mrtník
Státní příslušnost	Šablona:Vlajka Česko
Povolání	chemik, vědec, vysokoškolský pedagog
Web	[www.vscht.cz Oficiální stránky]

"Josef Pašek" (* 11. července 1930, Mrtník) je světově uznávaný český chemický technolog, vědec a vysokoškolský pedagog, který patří k nejvýznamnějším osobnostem současné české průmyslové chemie. V roce 2004 obdržel nejprestižnější domácí vědecké vyznamenání – Národní cenu vlády Česká hlava (Cena Sazky) za mimořádný přínos k aplikovanému výzkumu a technologickým inovacím. Profesor Pašek je po více než sedm desetiletí spjat s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze, kde zásadně ovlivnil výuku organické technologie a propojil akademickou sféru s reálnou průmyslovou praxí.

Ve své vědecké práci se profesor Pašek specializuje na navrhování chemických procesů, heterogenní katalýzu a syntézu meziproduktů pro farmaceutický a plastikářský průmysl. Je autorem více než 150 patentů a 50 průmyslově realizovaných technologií, z nichž některé patří k největším svého druhu na světě. V březnu 2026 je vnímán jako žijící legenda oboru, jehož know-how v oblasti výroby anilinu a cyklohexylaminu tvoří základ exportního potenciálu českého chemického průmyslu do zemí jako Japonsko, Čína či Belgie.

Kromě špičkového výzkumu je Josef Pašek významným pedagogem, který vychoval generace inženýrů a technologů. Je znám svým pragmatickým přístupem k inovacím, kdy v sobě spojuje dovednosti organického chemika, ekonoma a inženýra. V březnu 2026, ve věku 95 let, zůstává aktivním konzultantem a emeritním profesorem na VŠCHT, přičemž jeho životní krédo „co inženýr nenapsal, to neudělal“ je stále citováno jako základní pravidlo pro transfer technologií z laboratoře do provozu.

⚗️ Mládí, studia a profesní růst

Josef Pašek se narodil v obci Mrtník na Plzeňsku v rodině s hlubokými zemědělskými kořeny. Jeho cesta k chemii začala náhodou po skončení měšťanské školy, kdy se na radu otce a ředitele místní chemičky v Kaznějově rozhodl pro studium chemické průmyslovky. Toto rozhodnutí se ukázalo jako osudové; již v mládí trávil prázdniny v analytických laboratořích závodu Johann David Starck, kde získal první praktické zkušenosti s průmyslovou chemií.

V roce 1948 nastoupil na Vysokou školu chemicko-technologickou, kde byl žákem legendárního profesora Otty Wichterleho. Studium organické technologie ukončil v roce 1952 a okamžitě se stal asistentem na katedře organické technologie. Pod vedením profesora Jaroslava Horáka se začal specializovat na kinetiku chemických reakcí a navrhování reaktorů. V roce 1958 obhájil kandidátskou práci (CSc.) a v roce 1963 se habilitoval.

Normalizace v 70. letech zasáhla i jeho kariéru; pro své reformní postoje v roce 1968 byl v roce 1969 vyloučen z KSČ a jeho postup na profesorský post byl zbržděn. Přesto mu bylo díky jeho nepostradatelným technickým znalostem umožněno pokračovat ve spolupráci s průmyslem. Profesorem organické technologie byl jmenován až po revoluci, v roce 1990. Během své dráhy se stal mistrem v transformaci teoretických výpočtů do rozsáhlých investičních celků, což v roce 2026 představuje unikátní disciplínu propojující vědu s byznysem.

🏭 Průmyslové technologie: Anilin a Tosoh

Vědecký přínos Josefa Paška je v březnu 2026 měřitelný miliardami korun, které jeho technologie přinášejí světovému hospodářství. Jeho specializací se staly kontinuální výroby základních dusíkatých sloučenin.

Spolupráce s BC-MCHZ Ostrava

Nejtěsnější spolupráci, trvající více než 60 let, navázal profesor Pašek s Moravskými chemickými závody v Ostravě (dnes součát skupiny Agrofert). Zde realizoval výrobu anilinu hydrogenací nitrobenzenu na palladiovém katalyzátoru. Tato technologie, která dosáhla kapacity 100 000 tun ročně, byla v době svého vzniku světovou špičkou v čistotě a efektivitě. Pašek rovněž vyvinul unikátní procesy pro výrobu cyklohexylaminu a dicyklohexylaminu, které jsou dnes vyváženy do celého světa.

Globální úspěch: Japonský projekt Tosoh

Absolutním vrcholem jeho inženýrské dráhy byla výstavba obří výrobny anilinu pro japonskou korporaci Tosoh Corporation. Japonská firma zakoupila české know-how vyvinuté profesorem Paškem a na jeho základě postavila v roce 2005 jednotku s kapacitou 150 000 tun ročně, která je v březnu 2026 stále jednou z největších a nejmodernějších na planetě. Úspěch v technologicky náročném Japonsku je vnímán jako největší důkaz kvality české chemické školy v post-socialistické éře.

Syntéza procesu a ekologie

Paškův přínos spočívá v metodě „syntézy procesu“. Nejde jen o nalezení chemické reakce, ale o návrh celého systému – od separace přes rektifikaci až po využití odpadního tepla. V březnu 2026 je oceňován jeho důraz na ekologii; jeho procesy minimalizují emise a vedlejší produkty, což v 80. letech předběhlo dnešní standardy „zelené chemie“. Jeho kniha Navrhování chemických reaktorů z laboratorních dat (1980) byla přeložena do angličtiny a francouzštiny a slouží jako globální učebnice inženýrství.

🏆 Česká hlava a vědecká ocenění

Josef Pašek je v březnu 2026 držitelem nejvyšších ocenění, která může vědec v České republice získat v oblasti aplikovaného výzkumu.

Národní cena vlády Česká hlava (2004): Obdržel ji jako první laureát Ceny Sazky za celoživotní vývoj průmyslových procesů. V roce 2026 je tato cena vnímána jako spravedlivé uznání vědce, jehož práce nezůstala v laboratoři, ale „změnila tvář průmyslové Ostravy a zviditelnila Česko v Japonsku“.
Medaile Josefa Hlávky (2010): Udělena za celoživotní zásluhy o rozvoj české vědy a školství.
Medaile Emila Votočka (2014): Nejvyšší ocenění VŠCHT Praha pro vynikající vědecké pracovníky.
Medaile Viktora Ettela: Ocenění za mimořádný přínos k rozvoji organické technologie.
Medaile ministra průmyslu a obchodu (2020): Za celoživotní přínos k inovacím v českém chemickém průmyslu.

V březnu 2026 profesor Pašek nadále figuruje jako aktivní člen Inženýrské akademie ČR a korespondent mnoha zahraničních chemických společností. Jeho jméno je vnímáno jako záruka spojení teorie s praxí, což v roce 2026, v době důrazu na transfer technologií, slouží jako vzor pro nové generace výzkumníků.

🎓 Pedagogický odkaz a akademické působení

Profesor Pašek strávil na VŠCHT více než 70 let. Jako vedoucí Ústavu organické technologie (v letech 1991–1997) modernizoval studijní programy a zavedl do výuky předměty jako *Základní operace organické technologie* a *Syntéza procesu*.

Vychoval stovky inženýrů a desítky doktorandů, z nichž mnozí dnes vedou největší české chemické závody. V roce 2026 je „Paškova škola“ synonymem pro inženýrskou poctivost – učí, že vědec musí být schopen nakreslit výkres reaktoru stejně dobře, jako napsat matematický model kinetiky. Pašek vždy odmítal čistě teoretickou vědu bez vazby na realitu; jeho studentům bylo vštěpováno, že úspěch vědy je završen až okamžikem, kdy se z trubky v továrně začne sypat hotový produkt.

I po svém oficiálním odchodu do důchodu zůstává v březnu 2026 emeritním profesorem, který pravidelně navštěvuje svou laboratoř v budově B na Dejvické. Jeho vitalita v 95 letech je předmětem obdivu celého akademického světa. V březnu 2026 rovněž pokračuje jeho spolupráce s firmou Chemoprojekt, kde působí v dozorčí radě a pomáhá mladým inženýrům se simulacemi nejsložitějších technologických uzlů.

💡 Pro laiky

Josefa Paška si můžete představit jako „architekta chemických továren“. Zatímco běžný chemik v laboratoři zkoumá, co se stane v malé zkumavce, profesor Pašek umí tuhle zkumavku zvětšit miliónkrát tak, aby se z ní stala obří ocelová věž uprostřed chemičky, která vyrábí tisíce tun užitečných látek denně. Specializuje se na látky, jako je anilin, bez kterého bychom neměli dnešní barviva, plasty nebo některé léky.

Byl tak dobrý, že jeho nápady koupili dokonce i Japonci, kteří jsou v technologiích nejlepší na světě. V Praze na VŠCHT učí studenty už od roku 1952, což znamená, že skoro každý významný český chemik prošel jeho rukama. Za to, že pomohl českému průmyslu vydělat miliardy korun a zachránil mnoho továren před zastaráním, dostal nejvyšší české vědecké ocenění – Českou hlavu. Je to člověk, který nám ukázal, že opravdová věda končí až tehdy, když něco reálného vyrobíme.

Zdroje