Přeskočit na obsah

Gobelín

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Umění

Gobelín (odborně nástěnná tapiserie) je specifický druh užitého umění, který spočívá v ručním tkaní obrazových textilií. Ačkoliv se v běžné řeči používá slovo "gobelín" pro jakýkoliv nástěnný koberec s obrazovým výjevem, v přísně historickém smyslu by se mělo vztahovat pouze na výrobky královské manufaktury Gobelins v Paříži. Časem však došlo ke zobecnění tohoto pojmu (apelativizaci), podobně jako se značka "Lux" stala synonymem pro vysavač.

Tapiserie byly po staletí "mobilními freskami" evropské elity. V dobách, kdy královský dvůr neustále cestoval mezi různými zámky, byly sbalené koberce tím nejcennějším, co panovník vezl s sebou. Po příjezdu do studeného, prázdného hradu stačilo rozvinout tapiserie a místnost se okamžitě proměnila v teplý, reprezentativní sál, který vyprávěl příběhy o hrdinství majitele, antických mýtech nebo biblických výjevech. V roce 2025 jsou historické gobelíny předmětem nejvyšší památkové ochrany a jejich restaurování je vědou, která spojuje tkalcovské mistrovství s chemií a digitální analýzou barev.

Příběh jména: Od barvířů ke Králi Slunce

Historie slova "gobelín" začíná paradoxně u vody, nikoliv u stavu. V polovině 15. století se v Paříži na břehu říčky Bièvre usadila rodina barvířů vlny jménem **Gobelin**. Proslavili se zejména svou šarlatovou červení, jejíž recepturu tajili. Jejich dílna prosperovala a místo se stalo známým.

Zlom nastal v 17. století za vlády "Krále Slunce" **Ludvíka XIV.**. Jeho ministr financí **Jean-Baptiste Colbert** pochopil, že luxusní zboží může být mocnou zbraní diplomacie a ekonomiky. V roce **1662** koupil jménem krále dílny rodiny Gobelinů a založil zde Královskou manufakturu nábytku a gobelínů (Manufacture royale des Meubles et des Gobelins). Do čela postavil malíře **Charlese Le Bruna**, který vtiskl produkci jednotný, grandiózní styl oslavující monarchii. Od té chvíle se tapiserie z této dílny staly nejžádanějším zbožím v Evropě a název "gobelín" se stal značkou kvality, která postupně vytlačila starší termín "tapiserie".

Technologie: Malba vlnou

Tkaní gobelínu je jednou z časově nejnáročnějších uměleckých technik, které lidstvo vymyslelo. Princip je zdánlivě prostý, ale v praxi nesmírně složitý.

Jde o techniku **repsovou**, kdy barevný útek (vodorovná nit) zcela zakrývá pevnou osnovu (svislou nit). Tkadlec tedy "kreslí" barevnou nití.

  • **Předloha (Karton):** Vše začíná u malíře, který namaluje obraz v měřítku 1:1. Tento obraz, zvaný karton, slouží tkadlcům jako mapa.
  • **Dva způsoby:**
    • *Haute-lisse (Vysoký stav):* Osnova je napnuta svisle. Tkadlec sedí za ní, nevidí lícovou stranu (kontroluje ji zrcátkem) a karton má za zády nebo vedle sebe. Toto je technika pravých pařížských gobelínů.
    • *Basse-lisse (Nízký stav):* Osnova je vodorovná jako stůl. Karton leží pod osnovou, tkadlec vidí přímo, co má tkát. Toto byla technika flanderských a později českých dílen (např. v Jindřichově Hradci).
  • **Materiál:** Základem je ovčí vlna (pro svou trvanlivost a schopnost držet barvu) a hedvábí (pro lesk a jemné detaily, např. tváře). Pro krále se vetkávaly zlaté a stříbrné nitě, které se ve světle svíček třpytily. Tyto gobelíny však byly často v dobách válek páleny, aby se z nich drahý kov získal zpět (takto zmizela velká část sbírek francouzské koruny za Revoluce).

Rychlost výroby je dechberoucí – v negativním slova smyslu. Zkušený tkadlec na historickém stavu utká přibližně **1 metr čtvereční za rok** (u velmi jemných gobelínů). Velké série, jako Dějiny Alexandra Velikého, tak vznikaly desítky let a zaměstnávaly celé generace řemeslníků.

Zlatý věk: Brusel a "Dáma s jednorožcem"

Ačkoliv název gobelín je francouzský, skutečnou kolébkou nejkvalitnějších tapiserií bylo **Flandry** (dnešní Belgie), konkrétně město **Brusel**. V 15. a 16. století zde vznikala díla, která technickou dokonalostí předčila vše ostatní.

Nejslavnějším příkladem středověké tapiserie je cyklus **Dáma s jednorožcem** (La Dame à la licorne), utkaný kolem roku 1500 ve Flandrech. Šest tapiserií na červeném pozadí (styl mille-fleurs – tisíc květů) zobrazuje pět smyslů a záhadný šestý smysl ("Mé jediné touze"). Tato díla jsou dodnes považována za "Monu Lisu" textilního umění. V renesanci (16. století) došlo k revoluci, když papež Lev X. objednal pro Sixtinskou kapli sérii tapiserií podle kartonů **Rafaela Santiho**. Rafaelovy návrhy vnesly do tkaní perspektivu a malířskost, což navždy změnilo styl – gobelín se snažil napodobit olejomalbu, což bylo technicky náročné a vedlo k používání tisíců odstínů vlny.

Česká stopa: Náchodský poklad a Marie Teinitzerová

České země nebyly v historii velmocí ve výrobě tapiserií (dovážely se z Flander), ale jsou velmocí v jejich sběratelství a v moderní tvorbě.

Náchodské gobelíny

Na zámku v **Náchodě** se nachází jeden z největších pokladů svého druhu v Evropě. Jde o sbírku, kterou shromáždil generál **Ottavio Piccolomini** během třicetileté války.

  • Vrcholem sbírky je série **"Život na venkovském sídle"**, utkaná v Bruselu v polovině 17. století. Tyto gobelíny jsou unikátní tím, že nezobrazují mytologii ani války, ale idylický život šlechty – lov, pikniky, zahrady. Jsou cenným zdrojem pro studium dobové módy a zvyků. V roce 2025 je tato sbírka po komplexním restaurování a je vystavena v klimatizovaných prostorách zámku.

Moderní tradice: Valašské Meziříčí a Jindřichův Hradec

Vstupem do 20. století se gobelín v Čechách proměnil.

  • **Rudolf Schlattauer:** V roce 1898 založil ve **Valašském Meziříčí** gobelínovou manufakturu (dnes Moravská gobelínová manufaktura). Jeho cílem bylo pozvednout region a dát práci místním tkalcům. Tato manufaktura funguje nepřetržitě dodnes (i v roce 2025) a je jediným místem v ČR, kde se gobelíny stále profesionálně tkají a restaurují.
  • **Marie Hoppe-Teinitzerová:** V **Jindřichově Hradci** založila dílny, které spolupracovaly s předními umělci moderny a avantgardy (např. František Kysela, Cyril Bouda). Její dílna (dnes Dům gobelínů) se proslavila vysokou uměleckou úrovní a experimenty s materiály.

Gobelín v moderním interiéru a roce 2025

Mohlo by se zdát, že gobelín je anachronismus, který patří jen na hrady. Opak je pravdou. Ve 20. století francouzský umělec **Jean Lurçat** zreformoval gobelínovou tvorbu. Vrátil se k hrubší struktuře, omezil paletu barev a dal tapiseriím moderní, grafický výraz. Díky němu se gobelíny dostaly do sídel OSN, bank a moderních vil.

V roce **2025** sledujeme několik trendů: 1. **Digitální tkaní:** Existují počítačem řízené stavy, které dokáží utkat obraz z digitální fotografie. Umělecká hodnota ruční práce je však nenahraditelná a sběratelsky ceněná. 2. **Akustika:** Moderní architektura skla a betonu trpí špatnou akustikou. Gobelíny zažívají comeback jako luxusní akustické panely, které tlumí hluk v open-space kancelářích a konferenčních sálech. 3. **Restaurování:** S tím, jak historické textilie stárnou, roste význam jejich záchrany. České restaurátorky patří ke světové špičce. Využívají se metody praní ve speciálních lázních, všívání podpůrných látek a barvení nití na míru, aby "záplata" nebyla vidět.

Gobelín tak zůstává i v 21. století symbolem trvalé hodnoty. Zatímco digitální obraz zmizí vypnutím proudu, gobelín přetrvá staletí, nese v sobě teplo lidských rukou a příběh doby, ve které vznikl.

📑 Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Gobelín&oldid=17122“