Boris Šťastný

Rozbalit box

Obsah boxu

MUDr. Boris Šťastný (* 8. dubna 1970, Praha) je český lékař, podnikatel v oblasti zdravotnictví a bývalý výrazný politik Občanské demokratické strany (ODS). V letech 2006 až 2013 byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kde se stal jednou z nejvlivnějších postav české zdravotnické politiky jako dlouholetý předseda parlamentního zdravotnického výboru.

Do širokého povědomí veřejnosti se zapsal především jako hlavní tvář a obhájce zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví a jako nesmlouvavý odpůrce plošného zákazu kouření v restauracích. Jeho politické působení bylo charakteristické silným pravicovým a libertariánským akcentem na osobní svobodu a odpovědnost jednotlivce. Po odchodu z vysoké politiky se věnuje podnikání a poradenství ve zdravotnictví a mediální činnosti.

Boris Šťastný
Soubor:Boris Stastny MP.jpg
Boris Šťastný v době svého působení v Poslanecké sněmovně
Datum narození	8. dubna 1970 (věk 55)
Místo narození	Praha, ČSSR
Národnost	česká
Občanství	české
Manželka	Rejhana Šťastná
Děti	2 (synové Benjamin a Sebastian)
Alma mater	Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Profese	lékař, politik, podnikatel
Politická strana	Občanská demokratická strana (1998–2013)

👨‍⚕️ Profesní a akademická dráha

🎓 Vzdělání a lékařská praxe

Boris Šťastný se narodil v Praze. Po absolvování gymnázia nastoupil na 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1995 úspěšně promoval a získal titul doktora medicíny (MUDr.). Po studiích se začal specializovat na obor geriatrie (péče o seniory) a vnitřní lékařství.

Svou lékařskou praxi zahájil na interním oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Následně se zaměřil na oblast sociálně-zdravotní péče a stal se ředitelem Ústavu sociální péče v Praze 10. Zkušenosti z přímého kontaktu s pacienty a řízení zdravotnického zařízení výrazně formovaly jeho pozdější politické názory na fungování českého zdravotnictví.

📈 Podnikatelské aktivity ve zdravotnictví

Již před vstupem do vysoké politiky a zejména po odchodu z ní se Boris Šťastný věnoval podnikání ve zdravotnictví. Založil a vedl soukromé geriatrické centrum a následně i síť ambulantních zařízení. V roce 2004 založil nestátní zdravotnické zařízení Medifin a.s., které poskytovalo široké spektrum lékařských služeb. Právě propojení rolí aktivního politika a podnikatele ve stejném oboru se později stalo předmětem kritiky a debat o možném střetu zájmů.

🏛️ Politická kariéra

🔵 Počátky v ODS a komunální politika

Do Občanské demokratické strany (ODS) vstoupil Boris Šťastný v roce 1998. Svou politickou kariéru odstartoval na komunální úrovni v městské části Praha 10, kde byl v roce 1998 zvolen do zastupitelstva. Postupně se vypracoval mezi klíčové postavy tamní ODS a v letech 2002 až 2006 zastával funkci zástupce starosty. V této roli se věnoval především sociálním a zdravotním otázkám. Jeho působení v čele desáté městské části bylo vnímáno jako úspěšné, což mu otevřelo dveře do celostátní politiky.

👑 Vstup do Sněmovny a role "vládce" zdravotnictví

Do vysoké politiky vstoupil Boris Šťastný ve volbách v roce 2006, kdy byl za Prahu zvolen poslancem Parlamentu ČR. Díky svým předchozím zkušenostem a specializaci byl téměř okamžitě nominován do čela Výboru pro zdravotnictví. Předsedou tohoto klíčového výboru se stal v září 2006 a s krátkou přestávkou v době úřednické vlády Jana Fischera jej vedl po celé své působení ve Sněmovně, tedy téměř sedm let, až do roku 2013.

Tato pozice mu dala mimořádný vliv na formování veškeré zdravotnické legislativy. Jako předseda výboru měl zásadní slovo při projednávání všech zákonů týkajících se zdravotnictví, od velkých systémových reforem po dílčí úpravy. Stal se tak hlavním parlamentním partnerem (a často i oponentem) ministrů zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS), Daniely Filipiové (ODS), Dany Juráskové (nestr. za ODS) i Leoše Hegera (TOP 09). Díky této mocenské pozici a svému nekompromisnímu vystupování byl médii často označován za "vládce českého zdravotnictví" nebo "stínového ministra zdravotnictví".

🩺 Architekt a obhájce zdravotnických reforem

Boris Šťastný byl hlavním parlamentním motorem a nejhlasitějším obhájcem nepopulárních, ale podle něj nezbytných pravicových reforem ve zdravotnictví. Jeho jméno je nesmazatelně spjato se třemi klíčovými tématy: regulačními poplatky, bojem proti zákazu kouření a snahou o zavedení nadstandardů.

💵 Regulační poplatky

Nejviditelnějším a nejkontroverznějším bodem jeho programu bylo zavedení regulačních poplatků, které byly součástí reformy ministra Tomáše Julínka a vstoupily v platnost 1. ledna 2008. Šťastný byl jejich klíčovým obhájcem ve Sněmovně a v médiích. Cílem poplatků bylo podle ODS omezit nadužívání péče a finančně zapojit pacienta do systému. Jednalo se o:

• 30 Kč za návštěvu lékaře a za položku na receptu
• 60 Kč za den v nemocnici (později zvýšeno na 100 Kč)
• 90 Kč za návštěvu pohotovosti

Zavedení poplatků vyvolalo masivní odpor levicové opozice v čele s ČSSD a tehdejším hejtmanem Davidem Rathem, který v některých krajích začal poplatky pacientům proplácet. Šťastný vedl tvrdé politické bitvy na obranu tohoto systému, argumentoval nutností stabilizace veřejných financí a kultivace přístupu pacientů ke zdravotnictví. I když byl systém později částečně zrušen a upraven, Šťastný jej vždy hájil jako principiálně správný krok.

🚬 Odpůrce plošného zákazu kouření

Druhým tématem, kterým se výrazně profiloval, byl jeho dlouhodobý a nesmlouvavý odpor proti plošnému zákazu kouření v restauracích a barech. Své postoje zakládal na libertariánské ideologii, zdůrazňující svobodu volby a nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Argumentoval, že majitel restaurace má mít právo si sám určit, zda jeho podnik bude kuřácký, či nekuřácký, a zákazník si má svobodně vybrat, který podnik navštíví.

Navrhoval alternativní řešení, jako jsou stavebně oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky nebo povinnost viditelně označit podnik jako kuřácký. Tvrdě kritizoval snahy o plošnou regulaci jako "socialistický experiment" a omezování osobní svobody. Tímto postojem si získal podporu části podnikatelů a kuřácké veřejnosti, ale zároveň čelil ostré kritice od lékařských autorit a zastánců ochrany veřejného zdraví.

💰 Prosazování nadstandardů a větší role soukromého kapitálu

Jako přesvědčený pravicový politik prosazoval větší zapojení soukromých financí do zdravotnictví. Byl velkým zastáncem zavedení tzv. nadstandardní péče. Tento koncept měl umožnit pacientům legálně si připlatit za lepší, ale z lékařského hlediska nikoli nezbytně nutnou péči – například lehčí sádru, kvalitnější oční čočku nebo výběr konkrétního operatéra.

Cílem bylo otevřít systém dalším zdrojům financování a dát pacientům větší možnost volby. Kritici, především z levé části politického spektra, však varovali před vznikem "zdravotnictví pro bohaté" a narušením principu rovného přístupu k péči. Zákon, který nadstandardy zaváděl, byl nakonec v roce 2013 zrušen Ústavním soudem pro svou nejasnost a vágnost, což byla pro Šťastného a celou tehdejší vládní koalici citelná prohra.

💥 Vnitrostranické působení a kontroverze

Boris Šťastný nebyl jen řadovým poslancem; aktivně se zapojoval do vnitrostranického života ODS, kde patřil k výrazným postavám pražské buňky a profiloval se jako představitel konzervativního a euroskeptického křídla.

🤴 Pražský "princ" a poradce prezidenta Klause

V pražské ODS, která byla v té době mocenským centrem strany, patřil Šťastný do vlivné skupiny okolo tehdejšího primátora a pozdějšího předsedy ODS Pavla Béma. Byl považován za jednoho z pražských "princů" – mladé generace politiků, která měla v budoucnu převzít otěže strany.

Jeho politické myšlení a veřejné postoje silně rezonovaly s názory tehdejšího prezidenta a zakladatele ODS Václava Klause. Šťastný byl známý svým obdivem ke Klausovi a jeho idejím, zejména v otázkách evropské integrace a tržního hospodářství. Tato ideová blízkost vyústila v roce 2008 v jeho jmenování členem týmu poradců prezidenta Klause pro oblast zdravotnictví. Tím jeho vliv a prestiž dále vzrostly.

⚔️ Střet zájmů a kritika

Jeho souběžné působení jako předsedy zdravotnického výboru, tedy klíčového legislativce, a zároveň aktivního podnikatele ve zdravotnictví (prostřednictvím firmy Medifin a dalších aktivit) bylo opakovaně předmětem kritiky ze strany médií, protikorupčních organizací i politických oponentů. Byl obviňován, že si jako politik "píše zákony pro svůj vlastní byznys".

Konkrétně bylo poukazováno na to, že zákony, které prosazoval – například ty, které otevíraly prostor pro soukromé pojištění nebo nadstandardy – mohly v budoucnu přinést prospěch právě firmám, jako byla ta jeho. Šťastný se vždy hájil tím, že své podnikatelské aktivity transparentně přiznává a že jeho politické kroky jsou motivovány ideovým přesvědčením o principech fungování zdravotnictví, nikoli osobním prospěchem. Přesto se nálepky kontroverzního lobbisty za soukromé zájmy nikdy zcela nezbavil.

📉 Pád a odchod z ODS

Po pádu vlády Petra Nečase v roce 2013 a následném volebním debaklu ODS se pozice Borise Šťastného ve straně výrazně zkomplikovala. V předčasných volbách na podzim 2013 byl sice zařazen na volitelné místo pražské kandidátky, ale kvůli propadu ODS se do Sněmovny nedostal.

Krátce po volbách, v prosinci 2013, oznámil svůj odchod z Občanské demokratické strany. Svůj krok zdůvodnil tím, že se strana pod novým vedením odklonila od původních idejí Václava Klause a směřuje k politickému středu. Uvedl, že se již nemůže ztotožnit s jejím směřováním a že v ní nevidí prostor pro prosazování pravicové politiky, které věří. Jeho odchod byl vnímán jako symbolický konec jedné éry pražské ODS a odchod výrazné tváře Klausova křídla.

🚪 Život po politice

Po neúspěchu ve volbách a odchodu z ODS se Boris Šťastný stáhl z vrcholné politiky a vrátil se naplno ke svým podnikatelským a profesním aktivitám.

🏥 Podnikání a poradenství

Navázal na své předchozí zkušenosti a založil společnost Šťastný a partneři, která se zaměřuje na poradenství a lobbing v oblasti farmaceutického průmyslu a zdravotnictví. Dále rozvíjel síť svých zdravotnických zařízení. V roce 2019 se stal ředitelem pro strategii a rozvoj nemocnice Privamed v Plzeňi, která patří do skupiny jeho bývalého politického kolegy Marka Šnajdra.

📺 Mediální působení

I po odchodu z politiky zůstal aktivním veřejným komentátorem. V roce 2021 se stal moderátorem vlastního pořadu Na rovinu s Borisem Šťastným na dezinformační internetové televizi CS Vize. Později navázal spolupráci s novým mediálním projektem CNN Prima News, kde se objevuje jako politický komentátor.

🧔 Osobní život a zajímavosti

Boris Šťastný je podruhé ženatý. Jeho současnou manželkou je Rejhana Šťastná, původem z Bosny a Hercegoviny. Spolu mají dva syny, Benjamina a Sebastiana.

Jeho osobní život na sebe upoutal pozornost médií v roce 2011 v souvislosti s jeho tehdy utajovaným rozvodem a novým vztahem. Byl také známý svým přátelstvím s kontroverzním podnikatelem a lobbistou Romanem Janouškem, což bylo dalším zdrojem kritiky a spekulací.

Šťastný je vášnivým fanouškem fotbalového klubu AC Sparta Praha a pravidelně navštěvuje jeho zápasy.

🤔 Pro laiky

Boris Šťastný byl v době své největší slávy jedním z nejmocnějších a nejviditelnějších politiků v českém zdravotnictví. Představte si ho jako hlavního architekta a obránce velkých změn, které se dotkly každého občana.

• Pan Poplatek: Pokud si pamatujete dobu, kdy se u lékaře a v lékárně platilo 30 korun, tak právě on byl hlavním politikem, který tento systém ve Sněmovně prosadil a tvrdě ho hájil. Věřil, že lidé si pak budou zdravotní péče více vážit.
• Ochránce kuřáků: Byl také nejhlasitějším odpůrcem zákazu kouření v restauracích. Nebyl nutně pro kouření, ale pro svobodu majitele restaurace rozhodnout si, jaká pravidla v jeho podniku budou platit. Pro něj to byl boj za svobodu proti příkazům státu.
• Doktor a byznysmen v jednom: Kromě toho, že byl politik a lékař, také ve zdravotnictví podnikal. To mu kritici vyčítali – že si jako politik může "nahrávat" do vlastního byznysu. On sám to vždy odmítal.
• Konzervativec a "klausovec": V politice patřil ke křídlu ODS, které bylo velmi pravicové, konzervativní a kritické k Evropské unii, v čemž se shodoval s prezidentem Václavem Klausem, kterému dělal poradce.

Stručně řečeno, byl to velmi výrazný a kontroverzní politik, který se nebál prosazovat nepopulární, ale podle něj správné reformy, a jehož jméno je dodnes synonymem pro éru regulačních poplatků a boj za svobodu kouření.