Libanon

Rozbalit box

Obsah boxu

Libanon, plným názvem Libanonská republika (arabsky الجمهورية اللبنانية, al-Džumhúríja al-lubnáníja), je stát v Přední Asii na východním pobřeží Středozemního moře. [3] Na severu a východě sousedí se Sýrií a na jihu s Izraelem. [3] Díky své strategické poloze na křižovatce mezi Evropou, Asií a Afrikou byl po tisíciletí centrem obchodu a kultury. [13] Země je známá svou bohatou historií, etnickou a náboženskou rozmanitostí, ale také politickou nestabilitou a nedávnou hlubokou ekonomickou krizí. [3, 25, 28]

Libanonská republika
Soubor:Location Lebanon.svg
Název originál	الجمهورية اللبنانية Al-Džumhúríja al-lubnáníja
Motto	كلنا للوطن، للعلا للعلم (Kulluná lil-watan, lil-ʻulá lil-ʻalam)
Motto česky	Všichni za vlast, za slávu, za vlajku
Hymna	Libanonská hymna
Rozloha	10 452 km² (161. na světě) [3]
Nejvyšší bod	Kurnat as-Saudá (3 088 m n. m.) [3]
Počet obyvatel	~ 5,3 milionu (odhad 2024, bez uprchlíků) [3]
Hustota zalidnění	~ 560 obyv./km² [3]
Úřední jazyk	arabština
Prezident	Joseph Aoun (od ledna 2025) [23, 32]
Předseda vlády	Nawaf Salam (od února 2025) [22, 34]
Hlavní město	Bejrút
Největší město	Bejrút
Souřadnice hl. města	33°53′13″ s. š., 35°30′47″ v. d.
Měna	libanonská libra (LBP)
Časové pásmo	UTC+2
Národní doména	.lb
Vznik	22. listopad 1943 (nezávislost na Francii) [4]

📜 Etymologie a název

Název Libanon pochází z fénického (semitského) kořene lbn (𐤋𐤁𐤍), což znamená „bílý“. [3] Tento název s největší pravděpodobností odkazuje na zasněžené vrcholky pohoří Libanon, které jsou viditelné z velké části země. [10] Zmínky o tomto názvu se objevují již ve starověkých textech, včetně eposu o Gilgamešovi a v Bibli, kde je jméno zmíněno více než 70krát. [3, 4]

🌍 Geografie a podnebí

Libanon leží na východním pobřeží Středozemního moře a navzdory své malé rozloze, která je menší než Středočeský kraj, disponuje velmi rozmanitou krajinou. [13, 14] Území státu lze rozdělit do čtyř hlavních fyziografických oblastí: [12]

• Pobřežní nížina: Úzký a úrodný pás podél moře, kde se nachází většina velkých měst, včetně hlavního města Bejrút, Tripolisu, Sidónu a Týru. [12]
• Pohoří Libanon: Strmě se zvedá rovnoběžně s pobřežím a dosahuje výšky přes 3000 metrů. [14] Jeho nejvyšším vrcholem je Kurnat as-Saudá (3 088 m n. m.). [3]
• Údolí Bikáa: Úrodné údolí nacházející se mezi pohořími Libanon a Antilibanon, které je důležitou zemědělskou oblastí. [12]
• Pohoří Antilibanon: Tvoří přirozenou východní hranici se Sýrií. [12]

Podnebí je typicky středomořské s horkými a suchými léty a mírnými, deštivými zimami na pobřeží. [13] V horských oblastech je podnebí chladnější a v zimě zde pravidelně sněží, což umožňuje provoz lyžařských středisek. [17]

💧 Vodstvo

Nejvýznamnější řekou je Lítání, která pramení v údolí Bikáa a vlévá se do Středozemního moře. Další důležitou řekou je Orontes, která teče na sever do Sýrie. [17] V zemi se nachází také několik jezer, z nichž nejznámější je jezero Yammoune. [26]

🌳 Fauna a flóra

Libanon má překvapivě bohatou biodiverzitu. [19] Jeho národním symbolem je cedr libanonský (Cedrus libani), majestátní strom, který je vyobrazen i na státní vlajce a znaku. [5] V minulosti pokrývaly cedrové lesy většinu horských svahů, ale kvůli tisíciletému kácení (dřevo bylo ceněno na stavbu lodí a chrámů) dnes zůstaly jen jejich zbytky, které jsou přísně chráněny, například v rezervaci Al Shouf. [29] Kromě cedrů zde rostou také duby, borovice, jedle a cypřiše. [29]

Fauna zahrnuje druhy typické pro Evropu i Asii. V odlehlejších oblastech lze narazit na vlky, hyeny, divoká prasata, šakaly nebo vzácně i medvěda syrského. [26] Země je také důležitou zastávkou pro stěhovavé ptáky. [26]

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si Libanon jako malý, ale neuvěřitelně pestrý dům na rušné křižovatce světa. V tomto domě žije mnoho různých rodin – křesťané (například maronité), muslimové (šíité i sunnité) a drúzové. [15] Každá rodina má své vlastní zvyky a tradice, a aby spolu mohly vycházet, musely si vytvořit složitá pravidla. Například prezident je vždy maronitský křesťan, premiér sunnitský muslim a předseda parlamentu šíitský muslim. [21] Tento systém se nazývá konfesionalismus.

Dům má také velmi rozmanitou architekturu. V přízemí u moře je "plážový byt" s teplým podnebím a velkými městy. O patro výš jsou vysoké "horské apartmány" (pohoří Libanon), kde v zimě dokonce sněží. Mezi nimi a "sousedovic domem" (pohoří Antilibanon) se nachází úrodná "zahrada" (údolí Bikáa), kde se pěstuje jídlo. [12]

Díky své poloze na křižovatce byl tento dům vždy v centru dění. Navštěvovali ho Féničané, Římané, Arabové, křižáci i Osmané, a každý z nich tam zanechal nějakou stopu, ať už v podobě úchvatných ruin, jídla nebo zvyků. [4] To z Libanonu dělá místo s neuvěřitelně bohatou historií a kulturou, ale zároveň je to důvod, proč byl často zatažen do sporů svých sousedů.

⏳ Historie

Území dnešního Libanonu je jednou z kolébek civilizace a pyšní se téměř nepřetržitou historií osídlení sahající více než 7 000 let do minulosti. [4]

⛵ Starověk a Féničané

Nejstaršími a nejvýznamnějšími obyvateli byli Féničané, semitský národ mořeplavců a obchodníků, kteří zde v 3. tisíciletí př. n. l. založili prosperující městské státy jako Byblos, Týr a Sidón. [6] Byblos je považován za jedno z nejstarších nepřetržitě osídlených měst na světě. [7] Féničané prosluli nejen svým obchodním duchem, ale především vynálezem hláskového písma kolem roku 1200 př. n. l., které se stalo základem pro většinu moderních písem, včetně řecké abecedy a latinky. [6, 7] Vyráběli také ceněné purpurové barvivo z mořských plžů a obchodovali s cedrovým dřevem, které bylo vyhledáváno po celém starověkém světě. [6]

Území postupně ovládly mocné říše, včetně asyrské, babylonské a perské. [4] V roce 332 př. n. l. dobyl fénická města Alexandr Veliký, čímž začala éra helénismu. [4]

🏛️ Římská a byzantská nadvláda

Po smrti Alexandra Velikého se oblast stala součástí seleukovské říše, než ji v roce 64 př. n. l. ovládl Řím a začlenil do provincie Sýrie. [4] Během římské nadvlády zažilo území velký rozkvět. Vznikla zde významná škola práva v Berytu (dnešní Bejrút) a byly postaveny monumentální stavby, jejichž pozůstatky v Baalbeku patří k nejzachovalejším a největším římským chrámovým komplexům na světě a jsou zapsány na seznamu UNESCO. [8] Během tohoto období se v regionu také začalo šířit křesťanství, zejména v horských oblastech, kde vznikla maronitská církev. [4] Po rozdělení Římské říše se Libanon stal součástí Byzantské říše. [4]

🕌 Středověk a osmanská nadvláda

V 7. století dobyli region Arabové, kteří přinesli islám a arabský jazyk. [4] Křesťanské komunity, především maronité, si však v horách udržely svou autonomii. Území se stalo součástí různých chalífátů, včetně umajjovského a abbásovského. [4] Během křížových výprav zde křižáci založili několik států, například Tripolské hrabství. [4] Následně oblast ovládli mamlúci a v roce 1516 se stala součástí Osmanské říše, pod jejíž nadvládou zůstala po následujících 400 let. [4]

Během osmanské éry existoval v rámci pohoří Libanon autonomní emirát, kde vládly místní dynastie, jako byli Ma'nové a později Šihábové. [4] V 19. století však rostoucí napětí mezi drúzy a maronity, podporované evropskými mocnostmi (Francie chránila maronity, Británie drúzy), vyvrcholilo v roce 1860 občanskou válkou. [2] Tento konflikt vedl k mezinárodní intervenci a vytvoření autonomní oblasti Mutasarrifát Horský Libanon s křesťanským guvernérem jmenovaným osmanským sultánem se souhlasem evropských mocností, což byl předchůdce moderního libanonského státu. [2, 4]

🇫🇷 Francouzský mandát a nezávislost

Po porážce Osmanské říše v první světové válce byl na základě Sykesovy-Picotovy dohody vytvořen Francouzský mandát Sýrie a Libanonu. [1] V roce 1920 Francouzi vyhlásili Stát Velký Libanon, který zahrnoval kromě historického pohoří i pobřežní města a údolí Bikáa, čímž vznikly hranice moderního státu. [1] Tento krok však připojil k převážně křesťanskému a drúzskému území i oblasti s velkým počtem muslimů (sunnitů a šíitů), což položilo základ budoucích sektářských problémů. [1]

Libanon vyhlásil nezávislost 22. listopadu 1943, která byla plně uznána na konci druhé světové války v roce 1945 po odchodu francouzských vojsk. [4] Politický systém byl založen na nepsaném Národním paktu z roku 1943, který rozdělil moc mezi hlavní náboženské skupiny. [21]

⚔️ Občanská válka a moderní konflikty

Druhá polovina 20. století byla pro Libanon poznamenána sérií ničivých konfliktů.

💥 Libanonská občanská válka (1975–1990)

V roce 1975 vypukla brutální a komplikovaná Libanonská občanská válka, která trvala 15 let a zcela zdevastovala zemi. [9] Příčiny konfliktu byly složité a zahrnovaly kombinaci vnitřních a vnějších faktorů:

• Sektářské napětí: Rostoucí nespokojenost muslimské populace, která se stala početnější, s politickým systémem, jenž favorizoval křesťany. [9]
• Přítomnost palestinských bojovníků: Po vyhnání z Jordánska v roce 1970 se Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) přesunula do Libanonu a vytvořila zde "stát ve státě", odkud podnikala útoky na Izrael. [9]
• Regionální mocnosti: Sýrie, Izrael, Írán a další země se vměšovaly do konfliktu a podporovaly různé frakce, aby prosadily své vlastní zájmy. [9]

Válka se skládala z mnoha fází a aliancí, které se neustále měnily. Křesťanské milice bojovaly proti palestinským a levicovým muslimským skupinám. V roce 1976 do země vstoupila Sýrie (původně na žádost křesťanů), v roce 1982 provedl Izrael invazi s cílem zničit OOP. [9] Válka si vyžádala odhadem 150 000 obětí, vedla k masivní emigraci a zanechala Bejrút v ruinách. [9] Skončila v roce 1990 podpisem Taífské dohody, která upravila rozdělení moci ve prospěch muslimů, odzbrojila většinu milicí (s výjimkou Hizballáhu) a potvrdila syrskou vojenskou přítomnost. [9]

🕊️ Syrská okupace a cedrová revoluce

Po válce zůstala Sýrie dominantní silou v Libanonu a udržovala zde desítky tisíc vojáků. Atentát na bývalého premiéra Rafíka Harírího v únoru 2005, z něhož byla široce obviňována Sýrie, vyvolal masové protesty známé jako Cedrová revoluce. [11] Tyto demonstrace, spolu s mezinárodním tlakem, donutily Sýrii v dubnu 2005 stáhnout své jednotky ze země po téměř 30 letech. [11]

🚀 Válka s Izraelem (2006)

V červenci 2006, po únosu dvou izraelských vojáků ší'itskou militantní skupinou Hizballáh, zahájil Izrael masivní vojenskou ofenzívu. [20] 34denní konflikt způsobil rozsáhlé škody na libanonské infrastruktuře a vyžádal si přes 1 200 obětí na libanonské straně, převážně civilistů. [20] Válka skončila příměřím zprostředkovaným OSN a posílením mise UNIFIL na jihu země. [20]

🗓️ Současnost

Počátek 21. století je pro Libanon obdobím přetrvávajících krizí, které zemi uvrhly do nejhoršího stavu od konce občanské války.

💥 Výbuch v bejrútském přístavu

Dne 4. srpna 2020 došlo v přístavu v Bejrútu k jednomu z nejsilnějších nejaderných výbuchů v historii. [16] Exploze byla způsobena detonací přibližně 2 750 tun dusičnanu amonného, který byl nebezpečně skladován v hangáru po dobu šesti let. [16] Katastrofa si vyžádala více než 220 obětí, přes 7 000 zraněných a zanechala odhadem 300 000 lidí bez domova. [16] Zničila velkou část města, včetně historických čtvrtí, a způsobila škody odhadované na 15 miliard dolarů. [16] Tato událost se stala symbolem korupce, neschopnosti a zanedbávání ze strany vládnoucí elity a vyvolala masivní vlnu protestů. [16]

📉 Ekonomický kolaps

Od roku 2019 se Libanon potýká s drtivou finanční a hospodářskou krizí, kterou Světová banka označila za jednu z nejhorších na světě od poloviny 19. století. [28] Krize má několik hlavních příčin:

• Nefunkční bankovní systém: Desetiletí trvající systém, který se spoléhal na neustálý přísun nových dolarových vkladů pro financování masivního státního dluhu, se zhroutil. [28]
• Měnová krize: Libanonská libra ztratila od roku 2019 více než 98 % své hodnoty, což vedlo k hyperinflaci a zničení úspor obyvatel. [25]
• Státní bankrot: V březnu 2020 Libanon poprvé v historii vyhlásil státní bankrot, protože nebyl schopen splácet své zahraniční dluhy. [27]

Důsledky jsou katastrofální. Více než 80 % populace žije pod hranicí chudoby, prudce vzrostla nezaměstnanost a dochází k rozpadu základních veřejných služeb, jako je zdravotnictví, školství a dodávky elektřiny. [25]

🇸🇾 Dopad syrské občanské války

Konflikt v sousední Sýrii, který začal v roce 2011, měl na Libanon hluboký dopad. Země přijala odhadem 1,5 milionu syrských uprchlíků, což představuje nejvyšší počet uprchlíků na obyvatele na světě. [24] Tento příliv vytvořil obrovský tlak na již tak křehkou infrastrukturu, ekonomiku a sociální systém země. [24]

🏛️ Politický systém a vláda

Libanonský politický systém je unikátní a je založen na principu konfesionalismu, což je forma dělby moci mezi různými náboženskými komunitami. [21] Tento systém byl formalizován Národním paktem v roce 1943 a upraven Taífskou dohodou v roce 1989. [21]

Klíčové pozice ve státě jsou rozděleny následovně:

• Prezident musí být vždy maronitský křesťan.
• Předseda vlády musí být vždy sunnitský muslim.
• Předseda parlamentu musí být vždy ší'itský muslim.

Parlament, neboli Poslanecká sněmovna (Majlis an-Nuwwab), je jednokomorový a má 128 křesel, která jsou rovnoměrně rozdělena mezi křesťany a muslimy (64 pro každou skupinu). [21] I jednotlivá křesla jsou pak dále rozdělena podle specifických sekt v rámci každého náboženství.

Tento systém byl navržen tak, aby zajistil zastoupení všech hlavních komunit a zabránil dominanci jedné skupiny. V praxi však často vede k politické paralýze, klientelismu a posiluje sektářskou identitu na úkor národní jednoty. [21]

Politická scéna je rozdělena do několika hlavních bloků, které jsou často podporovány zahraničními mocnostmi. Mezi nejvýznamnější politické strany a hnutí patří Hizballáh (ší'itské, podporované Íránem), Hnutí Amal (ší'itské), Hnutí budoucnosti (sunnitské, dříve vedené rodinou Harírí), Svobodné vlastenecké hnutí (křesťanské) a Libanonské síly (křesťanské).

💰 Ekonomika

Libanonská ekonomika byla tradičně orientována na služby, zejména bankovnictví a cestovní ruch. [18] Před krizí byl Bejrút považován za finanční centrum Blízkého východu a země byla díky své malebné krajině, historickým památkám a živé kultuře oblíbenou turistickou destinací, často přezdívanou "Švýcarsko Východu". [18]

Od roku 2019 je však ekonomika v troskách. Mezi hlavní charakteristiky současného stavu patří:

• Hyperinflace: Jedna z nejvyšších na světě, která znehodnotila příjmy a úspory.
• Kolaps bankovního sektoru: Vklady lidí jsou z velké části zmrazeny a nedostupné. [28]
• Extrémní chudoba a nezaměstnanost: Míra chudoby přesáhla 80 % a nezaměstnanost se pohybuje kolem 30 %. [25]
• Infrastrukturní kolaps: Stát není schopen zajistit základní služby, jako jsou nepřetržité dodávky elektřiny (časté jsou výpadky trvající i více než 22 hodin denně) nebo pitné vody. [25]

Zemědělství je soustředěno především v údolí Bikáa a produkuje ovoce, zeleninu, tabák a víno. Průmysl se zaměřuje na výrobu textilu, šperků, cementu a potravin. [18]

Klíčovou roli pro ekonomiku hrají peníze posílané ze zahraničí (remitence) od početné a bohaté libanonské diaspory, která čítá odhadem 8 až 14 milionů lidí, tedy mnohem více než samotná populace země. [18] Tyto prostředky pomáhají mnoha rodinám přežít.

📈 Statistiky, data a rekordy

• Největší světový věřitel sám sobě: Před krizí měl Libanon jeden z nejvyšších poměrů veřejného dluhu k HDP na světě, přesahující 170 %. [10] Většinu tohoto dluhu držely libanonské komerční banky, což vytvořilo nebezpečnou smyčku mezi státními a bankovními financemi.
• Libanonská diaspora: Odhaduje se, že mimo Libanon žije 8-14 milionů lidí libanonského původu. Největší komunita je v Brazílii, kde se k libanonským kořenům hlásí až 7 milionů lidí. [33]
• Míra gramotnosti: Libanon má jednu z nejvyšších měr gramotnosti v arabském světě, která dosahuje přibližně 95 %. [31]
• Nejstarší města: Město Byblos je považováno za jedno z nejstarších nepřetržitě osídlených měst na světě, s historií sahající až 7 000 let zpět. [7]
• Zlato jako rezerva: Libanon drží jedny z největších zlatých rezerv v regionu Blízkého východu, což je považováno za jeden z mála zbývajících stabilních prvků v jeho finančním systému. [30]

🧑‍🤝‍🧑 Obyvatelstvo

Obyvatelstvo Libanonu je etnicky a nábožensky mimořádně pestré. V zemi nebyl proveden oficiální census od roku 1932, protože by jeho výsledky mohly narušit křehkou politickou rovnováhu založenou na demografických poměrech z té doby.

🛐 Náboženské složení

Odhaduje se, že populaci tvoří přibližně 52-54 % muslimů (rovnoměrně rozdělených mezi ší'ity a sunnity) a 40-41 % křesťanů (největší skupinou jsou maronité, dále pravoslavní, melchité a Arméni). Asi 5 % populace tvoří drúzové, jejichž víra vychází z islámu, ale má svébytné prvky.

🗣️ Jazyky

Úředním jazykem je arabština. Vzhledem k historickým vazbám je však velmi rozšířená také francouzština, která se používá v administrativě, školství a mezi elitami. Stále více na popularitě získává i angličtina, především v obchodu a mezi mladou generací.

refugees Uprchlíci

Libanon hostí největší počet uprchlíků na obyvatele na světě. V zemi žije odhadem 1,5 milionu uprchlíků ze Sýrie a několik set tisíc palestinských uprchlíků, kteří zde přebývají již od arabsko-izraelské války v roce 1948.

🎨 Kultura

Libanonská kultura je směsicí arabských a evropských (především francouzských) vlivů, což se odráží v kuchyni, hudbě i každodenním životě.

🍲 Kuchyně

Libanonská kuchyně je celosvětově proslulá a je považována za jednu z nejlepších a nejzdravějších. Základem je čerstvá zelenina, olivový olej, bylinky a luštěniny. Mezi typické pokrmy patří:

• Mezze: Výběr malých jídel, jako je hummus (cizrnová pomazánka), tabbouleh (salát z bulguru a petržele), baba ghanoush (lilková pomazánka) nebo warak enab (plněné vinné listy).
• Kibbeh: Smažené nebo pečené koule z bulguru a mletého masa.
• Shawarma: Grilované maso odkrajované z otočného rožně.
• Knafeh: Sladký dezert ze sýra a těsta, zalitý sirupem.

Národním nápojem je arak, anýzová pálenka. V zemi se také nachází mnoho ceněných vinařství.

🎭 Umění a literatura

Nejznámějším libanonským umělcem je bezpochyby básník, malíř a filozof Chalíl Džibrán (1883–1931), autor slavné knihy Prorok. V hudbě je ikonou zpěvačka Fairuz, jejíž hlas je symbolem národní jednoty. Každoročně se koná prestižní Baalbeck International Festival, který hostí umělce z celého světa v kulisách starověkých římských chrámů.

🛡️ Ozbrojené síly

Oficiální armádou země jsou Libanonské ozbrojené síly (LAF). Jejich role je však komplikována existencí politického a militantního hnutí Hizballáh, které udržuje vlastní, silně vyzbrojené milice, jejichž arzenál a vojenské schopnosti v mnoha ohledech převyšují státní armádu. Tato dvojí vojenská struktura je zdrojem neustálého vnitřního i mezinárodního napětí.

🌐 Externí odkazy

• Oficiální stránky libanonského prezidenta
• Oficiální stránky vlády
• Libanon v CIA World Factbook