Mučení

Rozbalit box

Obsah boxu

Mučení je vědomé a záměrné způsobení těžké fyzické nebo psychické bolesti jedinci s cílem donutit jej k přiznání, získání informací, potrestání, zastrašení nebo z jiných důvodů, které jsou založeny na diskriminaci jakéhokoli druhu. Je považováno za jednu z nejhorších forem porušení lidských práv a je zcela zakázáno mezinárodním právem, bez ohledu na okolnosti.

Mučení
Subjekty	Oběť, Pachatel, Stát
Status	Mezinárodní právo zakazuje mučení bez výjimky

📝 Definice a právní rámec

Mezinárodní společenství definovalo mučení v několika klíčových dokumentech. Nejkomplexnější definici poskytuje Úmluva OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (UNCAT) z roku 1984.

Definice podle Úmluvy OSN proti mučení

Článek 1 UNCAT definuje mučení jako:

„Jakékoli jednání, jímž je osobě úmyslně způsobena těžká fyzická nebo duševní bolest nebo utrpení za účelem získání informací nebo doznání od této nebo třetí osoby, potrestání za čin, který tato osoba nebo třetí osoba spáchala nebo z něhož je podezřelá, nebo zastrašování či nátlaku na tuto nebo třetí osobu, nebo z jakéhokoli důvodu založeného na jakékoli diskriminaci, pokud takovou bolest nebo utrpení způsobí, podněcuje, souhlasí s ní nebo ji nařídí úřední osoba nebo jiná osoba jednající v úřední funkci. Nezahrnuje však bolest nebo utrpení plynoucí pouze z legitimních sankcí, které jsou s nimi neodmyslitelně spojené nebo jsou jejich následkem.“

Tato definice zahrnuje několik klíčových prvků:

• Úmyslné způsobení: Mučení je vždy úmyslné.
• Těžká bolest nebo utrpení: Může být fyzické nebo duševní.
• Účel: Získání informací/doznání, trest, zastrašování, nátlak nebo diskriminace.
• Úřední osoba: Musí být způsobeno, podněcováno, souhlaseno nebo nařízeno úřední osobou nebo osobou jednající v úřední funkci. To odlišuje mučení od jiných forem násilí, které nespadají pod státní aparát (např. domácí násilí, které je sice závažným zločinem, ale obvykle není kvalifikováno jako mučení v mezinárodním právu, pokud není spojeno se státní tolerancí či podporou).

Absolutní zákaz

Zákaz mučení je považován za ius cogens (kogentní norma mezinárodního práva), což znamená, že je absolutní a nelze se od něj odchýlit za žádných okolností, včetně:

• Války nebo hrozby války.
• Vnitřní politické nestability.
• Mimořádného stavu.
• Boj proti terorismu.

Žádné ospravedlnění, jako je národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, nemůže ospravedlnit použití mučení.

📜 Historie mučení

Mučení má dlouhou a temnou historii a bylo praktikováno v mnoha kulturách a civilizacích po tisíciletí. Sloužilo k získání doznání, potrestání, odstrašení nebo jako forma rituálního násilí.

• Starověk: Bylo běžné ve starověkém Římě, Řecku, Egyptě a Číně, často pro otroky, cizince nebo politické vězně.
• Středověk: V Evropě bylo mučení rozšířené během inkvizice, kdy bylo používáno k vynucení doznání od kacířů a čarodějnic. Byly vyvinuty četné, často důmyslné a brutální nástroje.
• Raný novověk: V době osvícenství začala sílit kritika mučení jako barbarské a neefektivní metody. Filozofové jako Cesare Beccaria argumentovali proti jeho používání.
• 20. století: Navzdory pokroku v oblasti lidských práv bylo mučení stále široce používáno v průběhu 20. století, zejména během válek, totalitních režimů (např. nacistické Německo, Sovětský svaz, rudí Khmerové) a během studené války v rámci tajných operací.

🔨 Moderní formy mučení

I když klasické „nástroje mučení“ (jako železná panna, natahovací lavice apod.) jsou dnes vzácné, moderní formy mučení jsou často zaměřeny na psychické utrpení, které zanechává méně viditelných stop. Patří mezi ně:

• Waterboarding: Simulace topení, kdy je oběti vylévána voda na obličej zakrytý látkou.
• Spánková deprivace: Zabraňování spánku po dlouhou dobu.
• Stresové pozice: Nucení oběti k udržování bolestivých pozic po dlouhou dobu.
• Zvukové mučení: Vystavení oběti hlasitému, rušivému zvuku.
• Izolace: Dlouhodobá samovazba, která vede k psychickému rozkladu.
• Sexuální násilí: Zneužití jako forma mučení, často s cílem ponížení a devalvace oběti.
• Ponížení a degradace: Systematické jednání, které má oběť zbavit důstojnosti.

⚖️ Boj proti mučení

Mezinárodní společenství vyvinulo řadu mechanismů pro boj proti mučení:

• Mezinárodní smlouvy: Kromě UNCAT je zákaz mučení zakotven ve Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Evropská úmluva o lidských právech a mnoho dalších regionálních a mezinárodních nástrojů.
• Monitorovací orgány: Existují specializované orgány, jako je Výbor OSN proti mučení (CAT) a Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT), které provádějí inspekce věznic a jiných zadržovacích zařízení.
• Trestní stíhání: Mučení je považováno za válečný zločin a zločin proti lidskosti podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.
• Nevydávání osob: Státy nesmějí vydat nebo vyhostit osobu do země, kde by jí hrozilo mučení (princip non-refoulement).

Navzdory tomuto komplexnímu právnímu rámci je mučení stále praktikováno v mnoha částech světa, často ve skrytu, což představuje trvalou výzvu pro ochránce lidských práv.

Pro laiky

Představte si, že by vás někdo nutil dělat něco, co nechcete, a aby vás k tomu donutil, úmyslně by vám způsoboval hroznou bolest – ať už by vás bil, nutil vás dlouho nespát, nebo vás psychicky trápil, aby se vám chtělo přiznat k něčemu, co jste neudělali, nebo abyste někoho zradili. To je mučení. Je to jedna z nejhorších věcí, co se člověku může stát. Je to zakázáno po celém světě, ať se děje cokoli – i když je válka nebo nějaká velká krize. Žádný stát ani nikdo, kdo zastupuje stát, nesmí nikoho mučit. A když se to stane, je to velký zločin. Mučení nezanechává jen rány na těle, ale hlavně na duši, a ty se hojí jen velmi těžko.

Externí odkazy

• Úmluva OSN proti mučení na stránkách OSN v ČR
• Amnesty International ČR - Stop Mučení
• Prevence mučení a nelidského zacházení v ČR - Kancelář veřejného ochránce práv
• Evropská úmluva o lidských právech (anglicky)