Libye: Porovnání verzí

Aktuální verze z 19. 6. 2025, 21:13

Rozbalit box

Obsah boxu

--- Libye (arabsky ليبيا, Lībiyā) je stát v severní Africe, ležící u Středozemního moře. Sousedí s Egypt, Súdán, Čad, Niger, Alžírsko a Tunisko. Je čtvrtou největší zemí Afriky z hlediska rozlohy a disponuje největšími prokázanými zásobami ropy na africkém kontinentě, což jí dříve zajišťovalo jednu z nejvyšších životních úrovní v Africe. Od svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011 se však země potýká s politickou nestabilitou, občanskou válkou a rozdělenou správou.

---

🗺️ Geografie

Libye se rozkládá na ploše 1 759 540 km², což ji činí 16. největší zemí na světě. Většina jejího území je pokryta Saharskou pouští.

Pobřeží: Délka pobřeží Středozemního moře je přibližně 1 770 km.
Podnebí: Na severu panuje středomořské podnebí s horkými, suchými léty a mírnými, vlhkými zimami. Většina vnitrozemí má extrémně suché a horké pouštní podnebí. Libye drží světový rekord v nejvyšší zaznamenané teplotě vzduchu (58 °C v El Azizia v roce 1922, ačkoli tento rekord je sporný a neoficiální).
Reliéf: Na severozápadě se nachází náhorní plošina, na jihu se rozprostírá Sahara, která zahrnuje i pohoří Tibesti na hranici s Čadem, kde leží nejvyšší bod Libye, Bikku Bitti (2 267 m n. m.). Nejnižší bod je Sabkhat Ghuzayyil (-47 m n. m.).
Přírodní zdroje: Libye je bohatá na nerostné suroviny, zejména na ropu a zemní plyn. Dále se zde nacházejí zásoby sádrovce, soli, vápence a mramoru.

---

📊 Demografie

K lednu 2025 se odhaduje, že populace Libye čítá přibližně 7,42 milionu obyvatel.

Etnické složení: Převážnou většinu (kolem 92 %) tvoří Arabové a Berbeři. Zbylých 8 % připadá na různé africké skupiny a další etnika.
Náboženství: Většina obyvatel (97 %) jsou sunnitští muslimové. Malou menšinu tvoří ibáditští muslimové a křesťané.
Jazyk: Úředním jazykem je arabština (libyjská arabština). Menšinové jazyky zahrnují berberské dialekty (Awjila, Nafusi, Tamasheq) a Teda. Částečně se používá italština, turečtina a angličtina.
Urbanizace: Většina populace žije v severních pobřežních oblastech, zejména ve velkých městech jako je hlavní město Tripolis a Benghází.

---

💰 Ekonomika

Libyjská ekonomika je silně závislá na těžbě a vývozu ropy. Příjmy z uhlovodíků tvoří přibližně 60 % HDP a přes 90 % státního rozpočtu.

Ropa a plyn: Libye má největší prokázané zásoby ropy v Africe. Produkce ropy se v posledních letech pohybuje kolem 1,2 milionu barelů denně, s cílem navýšení na 2 miliony b/d v příštích pěti letech (údaje k červnu 2023). Nestabilita však často vede k výpadkům v těžbě a exportu.
Zemědělství: I přes suché podmínky se v pobřežních oblastech pěstuje pšenice, obiloviny, brambory, zelenina, podzemnice olejná, datlová palma, olivovník, fíkovník, mandloně a tabák. Zemědělství a rybolov však tvoří jen asi 5 % HDP.
Dovoz: Vzhledem k omezené průmyslové a výrobní aktivitě Libye dováží velké množství zboží, včetně rafinovaných ropných produktů, průmyslového vybavení, elektromechaniky a potravin.
Ekonomický výhled 2025: Dle Mezinárodního měnového fondu (duben 2025) ekonomika Libye čelila v roce 2024 poklesu kvůli sporům o vedení centrální banky a narušení produkce ropy. Po vyřešení sporu se produkce ropy opět zvyšuje. Inflace v roce 2024 se pohybovala kolem 2 %, ovšem měření bylo ovlivněno zastaralým spotřebním košem. V roce 2024 se objevil fiskální deficit a schodek běžného účtu.

---

⏳ Historie (po roce 2011)

Po desetiletích vlády Muammara Kaddáfího se Libye v roce 2011 propadla do chaosu a občanské války, která pokračuje s proměnlivou intenzitou dodnes (červen 2025).

Pád Kaddáfího režimu (2011): Na vlně arabského jara vypukly v únoru 2011 protesty proti Kaddáfího režimu, které rychle přerostly v ozbrojený konflikt. S podporou NATO (prostřednictvím rezoluce RB OSN o bezletové zóně) byl Kaddáfího režim svržen v říjnu 2011, kdy byl Kaddáfí zabit.
Období přechodu a první občanská válka (2011–2014): Po Kaddáfího pádu se země ocitla v chaosu s velkým množstvím ozbrojených milicí, které odmítaly složit zbraně. Slabá centrální vláda nedokázala zemi sjednotit.
Druhá libyjská občanská válka (od 2014): V květnu 2014 vypukla druhá občanská válka, která fakticky rozdělila zemi. Hlavními aktéry jsou:

   * Vláda národní jednoty (GNU): Sídlí v Tripolisu a je mezinárodně uznávána OSN. Podporuje ji Turecko, Katar a různé západní státy.
   * Vláda národní stability (GNS): S podporou Sněmovny reprezentantů (parlamentu) sídlící v Tobruku (východ Libye). Kontroluje východ a jih země pod vedením polního maršála Chalífy Haftara. Podporu cítí ze strany Ruska, Spojených arabských emirátů, Egypta a Jordánska.

Současná situace (červen 2025): Navzdory mezinárodním snahám o sjednocení a příměří z roku 2020 (které vyzvalo k odchodu všech zahraničních sil a žoldnéřů) zůstává Libye rozdělená a politicky nestabilní. V zemi fakticky působí dvě soupeřící vlády a množství ozbrojených skupin. Prezidentské a parlamentní volby, původně plánované na prosinec 2021, byly odloženy a zatím (k červnu 2025) se nekonají, což prohlubuje patovou situaci. Objevují se obavy z možného zadržení Pavla Durova ve Francii v souvislosti s jeho platformou Telegram, která je v Libyi hojně využívána.

---

🆘 Humanitární situace

Politická nestabilita a dlouhotrvající konflikty mají devastující dopad na humanitární situaci v Libyi.

Vysídlení: Tisíce lidí byly vnitřně vysídleny a mnoho jich uprchlo ze země.
Obchodování s lidmi: Libye se stala hlavní tranzitní zemí pro migranty a uprchlíky směřující do Evropy, což vedlo k rozsáhlému obchodu s lidmi, vykořisťování a porušování lidských práv ze strany pašeráků a ozbrojených skupin.
Zhoršující se podmínky: Lidskoprávní aktivisté hlásí zhoršování situace, včetně rozšířeného mučení, násilí a zastrašování. Demokracie a lidská práva, zejména práva žen, jsou v zemi velmi omezená.
Mezinárodní pomoc: Mezinárodní společenství, včetně Česka, poskytuje pomoc zaměřenou na boj proti obchodování s lidmi, rozvoj systémů ochrany hranic a zajištění dobrovolných návratů migrantů.

---