Vikev obecná: Porovnání verzí
Vytvořen článek pomocí FilmedyBot (Gemini 2.5 Pro, Infopedia Protocol 2.4R) |
m Filmedy přesunul stránku Vikev obecný na Vikev obecná bez založení přesměrování |
(Žádný rozdíl)
| |
Verze z 12. 11. 2025, 00:51
Obsah boxu
Vikev obecný (Vicia sativa) je jednoletá, popínavá rostlina z čeledi bobovité (Fabaceae). Díky své schopnosti vázat vzdušný dusík a vysoké nutriční hodnotě je jednou z nejvýznamnějších a nejstarších kulturních plodin, pěstovanou po celém světě především jako krmivo pro hospodářská zvířata, zelené hnojení a krycí plodina. Její fialové až narůžovělé květy jsou charakteristickým prvkem zemědělské krajiny na jaře a v létě.
📝 Popis
Vikev obecný je vysoce variabilní druh, jehož vzhled se může lišit v závislosti na poddruhu a podmínkách stanoviště. Jedná se o jednoletou bylinu s poléhavou nebo popínavou lodyhou, která dorůstá délky 30 až 100 cm, v optimálních podmínkách i více. Lodyha je hranatá, větvená a porostlá jemnými chloupky.
Listy jsou sudozpeřené, složené ze 3 až 8 párů lístků. Jednotlivé lístky jsou podlouhlé až obvejčité, na konci uťaté nebo vykrojené s nasazenou špičkou. Celý list je zakončen větveným úponkem, kterým se rostlina přichytává k opoře, například k jiným rostlinám. Palisty u báze listů jsou často polostřelovité a mohou mít tmavou skvrnu, tzv. nektárium, které láká mravence.
Květy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou v úžlabí listů, jsou téměř přisedlé. Koruna je typicky motýlovitá, dlouhá 1 až 3 cm, a její barva se pohybuje od růžové přes fialovou až po modrofialovou. Kvete od května do srpna. Plodem je podlouhlý, lysý až jemně chlupatý lusk, který je zpočátku zelený a ve zralosti hnědne až černá. Lusk obsahuje 4 až 12 kulovitých semen různé barvy, od šedohnědé po černou, často skvrnitou.
🌱 Růst a pěstování
Vikev obecný je relativně nenáročná plodina, která se dokáže přizpůsobit širokému spektru klimatických a půdních podmínek. Nejlépe se jí daří v mírném podnebí na středně těžkých, dobře propustných půdách s neutrálním až mírně kyselým pH. Snáší i chudší půdy, protože si díky symbióze s hlízkovými bakteriemi rodu Rhizobium dokáže zajistit vlastní přísun dusíku.
Pěstuje se jako jarní nebo ozimá forma. Ozimé odrůdy jsou odolnější vůči mrazu a poskytují ranější sklizeň. Výsev probíhá na jaře (březen–duben) nebo na podzim (září–říjen). Často se pěstuje ve směskách s podpůrnými plodinami, jako je oves, ječmen nebo žito, které jí poskytují oporu pro popínavý růst a usnadňují sklizeň. Tato praxe, známá jako meziplodina, také zvyšuje celkový výnos a kvalitu píce.
Díky své schopnosti fixovat vzdušný dusík (až 100–150 kg N/ha za rok) je vikev cennou součástí osevních postupů. Zanechává v půdě významné množství tohoto klíčového nutrientu pro následné plodiny, jako je pšenice nebo kukuřice, čímž snižuje potřebu průmyslových hnojiv.
🌍 Rozšíření a ekologie
Původní areál rozšíření vikve obecné zahrnuje Středomoří, jižní Evropu, severní Afriku a jihozápadní Asii. Díky tisíciletému pěstování se však rozšířila na všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy a stala se kosmopolitním druhem. Běžně roste nejen na polích, ale také zplaňuje na rumištích, okrajích cest, úhorech a v narušených travních porostech.
Ekologický význam vikve spočívá především v její schopnosti fixace dusíku. Na jejích kořenech se tvoří hlízky obsahující bakterie rodu Rhizobium, které přeměňují atmosférický dusík (N₂) na amoniak (NH₃), formu dostupnou pro rostliny. Tento proces obohacuje půdu a podporuje biodiverzitu půdních mikroorganismů.
Květy vikve jsou bohatým zdrojem nektaru a pylu pro opylovače, zejména pro včely medonosné a čmeláky. V některých oblastech, například v Austrálii nebo částech Severní Ameriky, je však považována za invazivní plevel, který může konkurovat původním druhům rostlin a snižovat výnosy jiných plodin.
⏳ Historie a domestikace
Vikev obecný patří mezi nejstarší domestikované plodiny. Archeologické nálezy semen pocházejí z neolitických sídlišť v Sýrii, Turecku a Slovensku a datují se až do období 6000–5000 let př. n. l. Původně byla pravděpodobně sbírána jako planá rostlina a postupně se stala součástí zemědělských systémů.
Ve starověkém Římě byla již běžně pěstována jako krmivo pro dobytek a na zelené hnojení, jak dokládají spisy autorů jako Varro nebo Columella. Římané ji rozšířili po celé své říši, včetně oblastí Galie a Británie. Ve středověku byla vikev nedílnou součástí trojpolního systému hospodaření, kde sloužila ke zlepšení úrodnosti půdy v cyklu střídání plodin.
Systematické šlechtění vikve začalo až v 19. a 20. století, kdy byly vyvinuty odrůdy s vyšším výnosem, lepší odolností vůči chorobám a nižším obsahem antinutričních látek. Dnes existuje celá řada kultivarů přizpůsobených specifickým klimatickým podmínkám a účelům využití.
🚜 Zemědělské využití
Vikev obecný je víceúčelová plodina s klíčovým významem v udržitelném zemědělství. Její hlavní využití zahrnuje produkci krmiva, zlepšování půdy a ochranu proti erozi.
- Krmivo: Vikev je vysoce ceněná jako kvalitní pícnina pro přežvýkavce, jako je skot, ovce a kozy. Má vysoký obsah bílkovin (18–30 % v sušině) a je dobře stravitelná. Sklízí se na zeleno, suší se na seno nebo se konzervuje jako siláž, často ve směsi s obilovinami, které dodávají potřebné sacharidy pro správnou fermentaci.
- Zelené hnojení: Jako plodina pro zelené hnojení se vikev zaorává do půdy v době květu. Tím se do půdy dostává velké množství organické hmoty a fixovaného dusíku, což zlepšuje její strukturu, vodní kapacitu a biologickou aktivitu. Je to ekologická alternativa k používání syntetických dusíkatých hnojiv.
- Krycí plodina: Pěstování vikve jako krycí plodiny (zejména jejích ozimých forem) přes zimu chrání půdu před vodní a větrnou erozí. Hustý porost zároveň potlačuje růst plevelů a snižuje tak potřebu herbicidů v následné plodině.
🧬 Poddruhy a taxonomie
Druh Vicia sativa je taxonomicky složitý a zahrnuje několik poddruhů, které se liší morfologickými znaky i ekologickými nároky. Mezi nejdůležitější patří:
- Vicia sativa subsp. sativa: Pěstovaná vikev setá. Má největší květy (až 2,5 cm) a semena. Je to primárně kulturní forma pěstovaná pro píci.
- Vicia sativa subsp. nigra: Vikev úzkolistá. Má menší, užší lístky a menší květy. Často roste jako plevel v obilí a na ruderálních stanovištích.
- Vicia sativa subsp. segetalis: Vikev plotní. Morfologicky stojí mezi předchozími dvěma poddruhy. Vyskytuje se na polích i v přirozených travních porostech.
Někteří botanici rozlišují i další poddruhy, jako je subsp. cordata nebo subsp. macrocarpa, ale jejich taxonomické zařazení není vždy jednotné.
🥗 Nutriční hodnota a složení
Semena vikve obsahují kromě bílkovin také sacharidy, vlákninu a malé množství tuku. Pro lidskou spotřebu jsou však syrová semena a mladé rostliny mírně toxické. Obsahují kyanogenní glykosidy (vicianin a vicin), které mohou při konzumaci většího množství způsobit neurologické poruchy známé jako lathyrismus. Tyto látky se však tepelnou úpravou nebo silážováním z velké části odbourávají, což činí vikev bezpečnou pro zkrmování hospodářskými zvířaty.
Moderní šlechtitelské programy se zaměřují na snižování obsahu těchto antinutričních látek, aby bylo možné vikev využívat šířeji, například i v krmných směsích pro monogastrická zvířata, jako jsou prasata a drůbež.
⚔️ Výzvy a škůdci
Přestože je vikev poměrně odolná, může být napadána řadou chorob a škůdců. Mezi nejčastější houbové choroby patří padlí, rez a různé druhy plísní, které napadají listy a stonky, zejména ve vlhkém počasí.
Z hmyzích škůdců ji ohrožují především mšice, které sají šťávy z rostlin a mohou přenášet virové choroby. Dalšími významnými škůdci jsou listopasi (rod Sitona), jejichž larvy poškozují kořenové hlízky, a zrnokazi (rod Bruchus), kteří se vyvíjejí v semenech a znehodnocují sklizeň. Ochrana spočívá v dodržování správných osevních postupů, pěstování odolných odrůd a v případě silného napadení v použití pesticidů.
⚛️ Pro laiky
Představte si vikev jako malou přírodní továrnu na hnojivo. Většina rostlin si musí brát živiny, hlavně dusík, jen z půdy. Když v půdě dusík dojde, musí zemědělci přidávat drahá umělá hnojiva. Vikev je ale chytřejší. Na svých kořínkách má malé "domečky" (hlízky), ve kterých bydlí speciální bakterie. Tyto bakterie umí něco úžasného: berou si dusík, kterého je plno ve vzduchu, a přeměňují ho na formu, kterou rostlina dokáže "sníst".
Díky této spolupráci si vikev vyrobí vlastní hnojivo a ještě ho spoustu zanechá v půdě pro další rostliny, které se na poli budou pěstovat po ní. Když zemědělec vikev zaorá, je to jako by půdě dal velkou dávku přírodního hnojiva a kompostu zároveň. Tím zlepšuje zdraví půdy, šetří peníze a chrání životní prostředí.