Václav Klaus

Rozbalit box

Obsah boxu

Václav Klaus (* 19. června 1941 Praha) je český ekonom, politik a spisovatel. Je jednou z nejvýznamnějších a zároveň nejkontroverznějších postav polistopadového vývoje. Byl druhým prezidentem České republiky (2003–2013), druhým předsedou vlády samostatného Česka (1993–1998) a posledním premiérem české části československé federace. Působil také jako předseda Poslanecké sněmovny a federální ministr financí.

Je považován za hlavního architekta ekonomické transformace po roce 1989 a je zakladatelem a prvním předsedou Občanské demokratické strany (ODS). Jeho politická kariéra i veřejné působení jsou spojeny s řadou zásadních historických událostí i výrazných politických a společenských kontroverzí.

Václav Klaus
Soubor:Vaclav Klaus (2019) cropped.jpg
Václav Klaus v roce 2019
Datum narození	19. června 1941 (věk 84 let)
Místo narození	Praha, Protektorát Čechy a Morava
Manželka	Livia Klausová (od 1968)
Děti	Václav Klaus mladší (* 1969) Jan Klaus (* 1974)
Profese	ekonom, politik
Funkce</
Soubor:Podpis Václava Klause.svg

👨‍🎓 Život, studium a disent

Václav Klaus se narodil v Praze-Vinohradech během druhé světové války. Vystudoval ekonomii zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Díky uvolnění v 60. letech mohl studovat také v Itálii a na Cornellově univerzitě v USA.

Po studiích pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV, odkud musel z politických důvodů v roce 1970 odejít. Následně působil ve Státní bance československé. V 80. letech se stal pracovníkem Prognostického ústavu ČSAV, kde se formovala skupina ekonomů připravujících koncepci ekonomické reformy pro případ pádu komunistického režimu.

Před rokem 1989 nebyl aktivním disidentem, ale publikoval v samizdatovém tisku a byl znám jako kritik centrálně plánované ekonomiky.

🏛️ Vstup do politiky a kupónová privatizace

Do politiky vstoupil během sametové revoluce v listopadu 1989 jako člen Občanského fóra (OF). Okamžitě se stal hlavní tváří ekonomické transformace, když byl jmenován federálním ministrem financí.

Jeho jméno je neoddělitelně spjato s radikální ekonomickou reformou, která měla Československo přeměnit z centrálně plánované na tržní ekonomiku. Klíčovými kroky byly liberalizace cen a zahraničního obchodu a především kupónová privatizace.

Kupónová privatizace

Jednalo se o unikátní a rychlou metodu privatizace velkých státních podniků. Každý dospělý občan si mohl za symbolický poplatek (1035 Kčs) pořídit tzv. kupónovou knížku s 1000 body, které mohl investovat do akcií privatizovaných podniků. Cílem bylo rychle převést státní majetek do soukromých rukou a zapojit do procesu co nejširší veřejnost. Metoda byla úspěšná v rychlosti privatizace, ale později byla kritizována za to, že vytvořila roztříštěnou vlastnickou strukturu a otevřela prostor pro netransparentní přesuny majetku, včetně tzv. tunelování.

V roce 1991 se stal předsedou Občanské demokratické strany (ODS), která vznikla po rozpadu Občanského fóra a rychle se stala dominantní pravicovou silou v zemi.

👑 Předseda vlády (1992–1998)

Po vítězství ODS ve volbách v červnu 1992 se Václav Klaus stal předsedou vlády České republiky v rámci československé federace. Jeho slovenským protějškem se stal předseda slovenské vlády a vítěz voleb na Slovensku, Vladimír Mečiar.

Rozdělení Československa

Jednání mezi Klausem a Mečiarem o budoucím uspořádání státu rychle ukázala, že představy české a slovenské politické reprezentace jsou neslučitelné. Zatímco Mečiarovo HZDS požadovalo konfederaci s vlastní mezinárodní subjektivitou pro Slovensko, Klaus a ODS trvali na zachování funkční a pevné federace, případně na rozdělení.

Po sérii jednání, z nichž nejznámější je setkání ve brněnské vile Tugendhat, dospěli oba lídři k závěru, že nejlepším a nejčistším řešením je klidné a ústavní rozdělení státu. Tento krok byl proveden bez referenda, za což byl Klaus později částí veřejnosti kritizován. On sám argumentoval, že výsledek voleb dal oběma vládám dostatečně silný mandát k tomuto historickému rozhodnutí a že referendum by mohlo proces zkomplikovat a vyvolat nestabilitu. Československo tak k 1. lednu 1993 zaniklo a vznikly dva samostatné státy, Česká republika a Slovenská republika. Václav Klaus se stal prvním premiérem samostatného Česka.

Ekonomický vývoj a transformace

Jako premiér pokračoval v prosazování své vize rychlé ekonomické transformace založené na principech volného trhu. Během jeho vlády byla dokončena kupónová privatizace, došlo k otevření ekonomiky zahraničním investicím a česká koruna se stala plně směnitelnou měnou. Ekonomika v polovině 90. let zažívala období růstu, nízké nezaměstnanosti a Česká republika byla přijata do OECD jako první postkomunistická země.

Toto období je však spojeno i s negativními jevy, jako byl problematický dohled nad kapitálovým trhem, krachy některých bank a již zmíněné tunelování privatizovaných podniků, které vedlo k velkým hospodářským škodám.

Pád vlády a "sarajevský atentát"

Po volbách v roce 1996 sestavil Klaus menšinovou vládu, jejíž pozice byla velmi křehká. V roce 1997 se ekonomika dostala do potíží a vláda byla nucena přijmout nepopulární úsporné "balíčky". Situace vyvrcholila na podzim 1997, kdy propukla aféra s nejasným financováním ODS. Ve straně se objevily fiktivní sponzoři a podezření na existenci tajného konta ve Švýcarsku.

V době, kdy byl Václav Klaus na zahraniční cestě v Sarajevu, ho dva významní členové ODS, Jan Ruml a Ivan Pilip, veřejně vyzvali k rezignaci. Tento krok byl médii označen jako "sarajevský atentát". Krize důvěry vedla k rozpadu vládní koalice a pádu Klausovy vlády. Následně se část členů ODS odtrhla a založila novou stranu, Unii svobody.

Po předčasných volbách v roce 1998 odešla ODS do opozice, ale Václav Klaus uzavřel s vítěznou ČSSD Miloše Zemana tzv. opoziční smlouvu. Tato dohoda umožnila vznik menšinové vlády ČSSD výměnou za to, že ODS obsadila klíčové posty v Parlamentu. Václav Klaus se tak stal předsedou Poslanecké sněmovny.

🏛️ Prezident České republiky (2003–2013)

Po svém působení v čele Poslanecké sněmovny byl Václav Klaus v únoru 2003 ve třetím kole druhé volby zvolen Parlamentem druhým prezidentem České republiky. Vystřídal tak v úřadu Václava Havla. Jeho prezidentská éra byla charakteristická aktivním a často kontroverzním vstupováním do vnitřní i zahraniční politiky.

V roce 2008 byl znovuzvolen na druhé funkční období, tentokrát již v první volbě, když ve třetím kole porazil ekonoma Jana Švejnara.

Vztah k Evropské unii a euroskepticismus

Václav Klaus se během svého prezidentství profiloval jako jeden z nejvýraznějších euroskeptiků mezi hlavami států Evropské unie. Ačkoliv podepsal přístupovou smlouvu, která umožnila vstup Česka do EU v roce 2004, byl dlouhodobě ostrým kritikem prohlubující se evropské integrace, kterou považoval za hrozbu pro národní suverenitu a demokracii. Kritizoval rostoucí byrokracii, demokratický deficit a směřování k "evropskému superstátu".

Tento jeho postoj vyvrcholil při ratifikaci Lisabonské smlouvy, reformního dokumentu EU. Klaus byl posledním státníkem EU, který smlouvu odmítal podepsat. Svůj podpis podmínil vyjednáním trvalé výjimky z Listiny základních práv EU, která by podle něj chránila Českou republiku před majetkovými nároky sudetských Němců. Smlouvu podepsal až 3. listopadu 2009 poté, co Ústavní soud potvrdil její soulad s českým ústavním pořádkem a české požadavky byly schváleny. Jeho otálení s podpisem vyvolalo kritiku doma i v zahraničí.

Veta a spory s vládami

Jako prezident aktivně využíval své právo veta a často se dostával do sporů s vládami, a to i s těmi, které vedla jeho vlastní ODS. Vetoval například zákon o registrovaném partnerství, který považoval za útok na tradiční rodinu, nebo zákony posilující pravomoci orgánů EU.

Známé byly jeho napjaté vztahy s premiérem Mirkem Topolánkem, které vyvrcholily v roce 2008, kdy Klaus opustil post čestného předsedy ODS s odůvodněním, že se strana odklonila od původních idejí.

Kontroverzní amnestie

Nejdiskutovanějším a nejkritizovanějším krokem jeho prezidentství se stala amnestie vyhlášená 1. ledna 2013 u příležitosti 20. výročí vzniku samostatné České republiky. Její součástí byla tzv. abolice, která zastavila trestní stíhání trvající déle než osm let, u nichž trestní sazba nepřesahovala deset let.

Tento krok vedl k zastavení řady závažných a mediálně sledovaných hospodářských kauz z doby transformace, včetně kauzy H-System nebo vytunelovaných fondů. Amnestie vyvolala masivní vlnu veřejné kritiky a protestů. Kritici ji označovali za krok, který nahrál "kmotrům" a podrýval důvěru v právní stát. Skupina senátorů kvůli amnestii dokonce podala na Václava Klause k Ústavnímu soudu ústavní žalobu pro velezradu, kterou však soud zamítl s tím, že Klausův mandát již vypršel.

✍️ Působení po odchodu z funkce

Po skončení svého druhého prezidentského mandátu v březnu 2013 Václav Klaus neodešel z veřejného života. V roce 2012 založil Institut Václava Klause, think tank, který se stal jeho hlavní platformou pro publikaci názorů, pořádání přednášek a komentování domácího i zahraničního dění. Institut se hlásí k idejím konzervatismu, klasického liberalismu a hájení národní suverenity.

Nadále zůstává aktivním a často kritickým komentátorem politické scény. Jeho názory jsou však stále více považovány za menšinové a kontroverzní.

Hlavní názorová témata

• Kritika environmentalismu a "klimatického alarmismu": Václav Klaus je jedním z nejznámějších světových kritiků teorie o antropogenní (člověkem způsobené) změně klimatu. Tvrdí, že globální oteplování není prokazatelně způsobeno lidskou činností a že opatření proti němu (tzv. "zelená politika") jsou hrozbou pro svobodu a ekonomickou prosperitu. Své názory shrnul v knize Modrá, nikoli zelená planeta.
• Kritika masové migrace: Dlouhodobě a ostře vystupuje proti masové migraci do Evropy, kterou považuje za hrozbu pro evropskou kulturu a civilizaci. V souvislosti s evropskou migrační krizí v roce 2015 patřil k nejhlasitějším kritikům politiky Evropské unie.
• Postoj k Rusku a Ukrajině: Klaus je známý svým specifickým postojem k Rusku. Kritizoval sankce uvalené na Rusko po anexi Krymu a po invazi na Ukrajinu v roce 2022 sice odsoudil agresi, ale zároveň tvrdil, že Západ a NATO nesou za vznik konfliktu spoluzodpovědnost. Tento postoj mu vynesl ostrou kritiku z velké části politického spektra.

❤️ Osobní život

Od roku 1968 je ženatý se slovenskou ekonomkou Livií Klausovou (rozenou Mištinovou). Poznali se během studií na VŠE. Livia Klausová působila jako první dáma České republiky a v letech 2013–2018 byla velvyslankyní České republiky na Slovensku.

Mají spolu dva syny:

• Václav Klaus mladší (* 1969) – politik, publicista a bývalý poslanec.
• Jan Klaus (* 1974) – ekonom a manažer.

Václav Klaus je celoživotním sportovcem, v mládí hrál závodně basketbal a je známým milovníkem lyžování.

✨ Odkaz a hodnocení

Václav Klaus je jednou z nejformativnějších postav moderních českých dějin, jejíž hodnocení zůstává nejednoznačné a rozděluje společnost.

• Zastánci ho vnímají jako otce-zakladatele české pravice, architekta úspěšné ekonomické transformace, který zemi provedl složitým obdobím a pevně ji ukotvil v západním světě. Oceňují jeho intelekt, konzistentní názory a obhajobu národních zájmů.
• Kritici mu vyčítají negativní dopady privatizace, autoritářský styl politiky, opoziční smlouvu, která podle nich poškodila politickou kulturu, a kontroverzní amnestii. Jeho pozdější názory na EU a změnu klimatu jsou často označovány za radikální a izolacionistické.

Nepochybně však patří mezi politiky, kteří nejvýrazněji ovlivnili směřování České republiky po roce 1989.

💡 Pro laiky

Václav Klaus je český politik a ekonom, který byl druhým prezidentem České republiky. Můžeme si ho představit jako hlavního "architekta" přeměny Česka po pádu komunismu.

• Jako ministr financí a premiér v 90. letech navrhl a prosadil velkou ekonomickou reformu. Její součástí byla slavná kupónová privatizace, kdy si lidé mohli za pár korun koupit akcie státních firem. Spolu s Vladimírem Mečiarem se také dohodl na klidném rozdělení Československa.
• Jako prezident (2003–2013) byl známý svými kritickými názory na Evropskou unii, které dával hlasitě najevo.
• Jeho názory jsou často kontroverzní: Dlouhodobě například zpochybňuje, že za globální oteplování může člověk, a je silným kritikem migrace.

Pro jedny je to hrdina, který vybudoval moderní českou ekonomiku a hájil národní zájmy. Pro druhé je to kontroverzní politik zodpovědný za problémy privatizace a za kroky, které poškodily společnost, jako byla jeho amnestie na konci prezidentství.