Filmedy: založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Pavel IV. | celé_jméno = Giovanni Pietro Carafa | obrázek = | datum_narození = 28. června 1476 | místo_narození = Capriglia Irpina, Neapolské království | datum_úmrtí = 18. srpna 1559 | místo_úmrtí = Řím, Papežský stát | státní_příslušnost = {{Vlajka|Papežský stát}} | povolání = 223. papež | aktivní_od = 1505 }} '''Pavel IV.''' (latinsky ''Paulus IV'', původním obča…“

2026-08-20T08:18:47Z

založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Pavel IV. | celé_jméno = Giovanni Pietro Carafa | obrázek = | datum_narození = 28. června 1476 | místo_narození = Capriglia Irpina, Neapolské království | datum_úmrtí = 18. srpna 1559 | místo_úmrtí = Řím, Papežský stát | státní_příslušnost = {{Vlajka|Papežský stát}} | povolání = 223. papež | aktivní_od = 1505 }} '''Pavel IV.''' (latinsky ''Paulus IV'', původním obča…“

Nová stránka

{{Infobox Osobnost
| jméno = Pavel IV.
| celé_jméno = Giovanni Pietro Carafa
| obrázek =
| datum_narození = 28. června 1476
| místo_narození = [[Capriglia Irpina]], [[Neapolské království]]
| datum_úmrtí = 18. srpna 1559
| místo_úmrtí = [[Řím]], [[Papežský stát]]
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Papežský stát}}
| povolání = 223. [[papež]]
| aktivní_od = 1505
}}

'''Pavel IV.''' (latinsky ''Paulus IV'', původním občanským jménem '''Giovanni Pietro Carafa''' nebo též '''Gian Pietro Carafa''') byl 223. papež [[Římskokatolická církev|katolické církve]], který zastával pontifikát od 23. května 1555 do své smrti 18. srpna 1559. Před svým zvolením představoval jednoho z hlavních aktérů katolické reformace a hrál ústřední roli při založení centrální [[Římská inkvizice|Římské inkvizice]] v roce 1542.

Jeho pontifikát se z historického hlediska vyznačoval striktní teologickou ortodoxií, prosazováním inkvizičních procesů uvnitř církevní hierarchie a silným odporem vůči španělským [[Habsburkové|Habsburkům]], což vyústilo v ozbrojený konflikt. K jeho legislativně nejvýznamnějším krokům patří vydání buly [[Cum nimis absurdum]], která nařídila nucenou segregaci římských [[Židé|Židů]] do ghetta, a publikace prvního celocírkevně platného seznamu zakázaných knih, takzvaného [[Index Librorum Prohibitorum|Indexu]].

== 👤 Původ a raná diplomatická kariéra ==
Giovanni Pietro Carafa se narodil 28. června 1476 ve městě [[Capriglia Irpina]] poblíž [[Avellino|Avellina]] v tehdejším [[Neapolské království|Neapolském království]]. Pocházel z vlivného neapolského šlechtického rodu Carafů. Zásadní vliv na jeho kariérní postup v církvi měl jeho strýc, kardinál [[Oliviero Carafa]], který dohlížel na jeho teologické vzdělání a zasloužil se o jeho vstup do struktur římské kurie.

V roce 1505 byl Carafa jmenován biskupem ve městě [[Chieti]] (latinsky ''Theate''). O rok později, 18. září 1506, přijal biskupské svěcení přímo z rukou svého strýce Oliviera. V následujících letech plnil funkci diplomatického zástupce (nuncia) [[Papežský stát|Papežského státu]]. Papež [[Lev X.]] jej v roce 1513 vyslal na diplomatickou misi do [[Anglie]] na dvůr krále [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřicha VIII.]], kde setrval do roku 1514. Následně působil v letech 1515 až 1520 jako nuncius ve [[Španělsko|Španělsku]] u dvora budoucího císaře [[Karel V.|Karla V.]] Během tohoto pobytu si Carafa vybudoval silný politický odpor k politice španělské koruny, zejména k její hegemonii nad jeho domovským Neapolským královstvím. V prosinci 1518 byl povýšen na arcibiskupa v jihoitalském [[Brindisi]].

== ⛪ Založení theatinů a vznik Římské inkvizice ==
V roce 1524 Carafa rezignoval na obě svá biskupství (v Chieti i Brindisi) a přesunul se do Říma, kde se připojil k asketickému duchovnímu [[Kajetán z Thiene|Kajetánovi z Thiene]]. Společně založili Kongregaci řeholních kleriků Božské Prozřetelnosti, jejíž členové byli podle Carafova dřívějšího biskupského sídla Theate neformálně označováni jako [[Theatini|theatini]]. Cílem tohoto řádu byla morální obnova zkorumpovaného kléru prostřednictvím života v přísné chudobě a důrazu na kázání.

Během [[Sacco di Roma|vyplenění Říma]] císařskými vojsky v roce 1527 Carafa z města uprchl a uchýlil se do [[Benátská republika|Benátské republiky]]. V říjnu 1532 odeslal z Benátek papeži [[Klement VII.|Klementovi VII.]] zevrubné memorandum, ve kterém varoval před šířením reformačních a luteránských myšlenek na italském poloostrově a volal po tvrdých represivních opatřeních.

Po nástupu papeže [[Pavel III.|Pavla III.]] byl Carafa v prosinci 1536 kreován kardinálem. V roce 1537 se stal členem reformní komise a podílel se na sepsání kritického dokumentu ''Consilium de emendanda ecclesia''. Carafův nekompromisní postoj jej vedl ke konfliktu s takzvanými ''spirituali'', umírněnou frakcí v rámci církve (reprezentovanou kardinály jako [[Gasparo Contarini]], [[Reginald Pole]] nebo [[Giovanni Morone]]), která byla nakloněna teologickému dialogu s protestanty ohledně doktríny ospravedlnění z víry.

V červenci 1542 se Carafovi podařilo přesvědčit Pavla III. k vydání buly ''Licet ab initio'', kterou byla ustavena Kongregace Svatého oficia, známá jako [[Římská inkvizice]]. Carafa byl jmenován jedním ze šesti generálních inkvizitorů s absolutní pravomocí stíhat kacířství bez ohledu na společenské postavení obviněného. Z této pozice systematicky vytlačoval své názorové oponenty do exilu (např. [[Bernardino Ochino]] nebo [[Peter Martyr Vermigli]]) a instaloval v Itálii síť lokálních inkvizičních tribunálů.

== 👑 Konkláve a volba papežem ==
Po smrti papeže [[Marcel II.|Marcela II.]], jehož pontifikát trval pouhých 22 dní, bylo v květnu 1555 svoláno konkláve. Carafova kandidatura narazila na otevřený odpor císaře [[Karel V.|Karla V.]], který prostřednictvím španělských kardinálů uplatnil formální veto z důvodu Carafova známého protihabsburského postoje. Carafa však dokázal veto politicky vymanévrovat a zajistit si podporu francouzské frakce i kardinálů loajálních předchozímu papeži [[Julius III.|Juliovi III.]]

Dne 23. května 1555 byl ve věku téměř 79 let zvolen papežem a přijal jméno Pavel IV. na počest Pavla III., který jej jmenoval kardinálem. Korunovace proběhla 26. května téhož roku. Jeho volba vyvolala u části kurie zděšení, neboť Carafa byl proslulý svou naprostou neústupností.

== ⚔️ Zahraniční politika a Caraffská válka ==
Zahraniční politika Pavla IV. byla dominována snahou o zrušení španělské nadvlády nad Apeninským poloostrovem. Papež uzavřel vojenské spojenectví s francouzským králem [[Jindřich II. Francouzský|Jindřichem II.]] a začal konfiskovat majetky pro-španělsky orientované šlechty v Papežském státě, zejména rodu [[Colonna (rod)|Colonna]].

Tento postup vyprovokoval reakci španělského krále [[Filip II. Španělský|Filipa II.]] V září 1556 překročila španělská armáda pod velením [[Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby|vévody z Alby]] neapolské hranice a postupovala směrem k Římu. Pavel IV. požádal o pomoc [[Francie|Francii]], která do Itálie vyslala armádu vedenou vévodou [[František de Guise|Františkem de Guise]]. Francouzská intervence však byla neúspěšná a po drtivé porážce francouzských vojsk u [[Bitva u Saint-Quentinu (1557)|Saint-Quentinu]] na severofrancouzském bojišti v srpnu 1557 se francouzský expediční sbor z Itálie stáhl.

Španělská armáda následně oblehla Řím. Konflikt byl ukončen podepsáním mírové smlouvy z Cave (Září 1557). Z politických a propagandistických důvodů nařídil Filip II. vévodovi z Alby, aby formálně předstoupil před papeže a požádal o rozhřešení za invazi do církevních území, čímž byla zachována formální papežská důstojnost. Smlouva však potvrdila absolutní španělskou hegemonii v Itálii a znamenala naprosté zhroucení protihabsburské politiky Pavla IV.

== ⚖️ Inkvizice a vnitřní církevní politika ==
V oblasti vnitřní církevní správy odmítl Pavel IV. znovu svolat [[Tridentský koncil]], jehož jednání byla pozastavena. Byl přesvědčen, že reforma církve musí být prováděna výlučně prostřednictvím papežských dekretů a inkvizičních zásahů, nikoliv prostřednictvím koncilových usnesení. Pod dohledem Svatého oficia nařídil hromadné procesy a personální čistky v římské kurii.

V roce 1557 nařídil zatčení a uvěznění kardinála [[Giovanni Morone|Giovanniho Moroneho]] v [[Andělský hrad|Andělském hradě]] pod obviněním z luteránské hereze, přičemž plánoval jeho veřejnou popravu (k níž nedošlo pouze díky papežově smrti). Podobně zrušil legátské pravomoci anglickému kardinálovi [[Reginald Pole|Reginaldu Poleovi]] a povolal jej do Říma k výslechu před inkvizicí, což Pole na přímluvu anglické královny [[Marie I. Tudorovna|Marie I.]] ignoroval.

Dne 15. února 1559 vydal Pavel IV. bulu ''Cum ex apostolatus officio''. Tento dokument definoval princip, že pokud by se jakýkoliv církevní hodnostář, včetně biskupa, kardinála, nebo dokonce samotného papeže, odchýlil od katolické víry ještě před svým zvolením, je jeho jmenování nebo volba absolutně neplatná a nulitní. Bula měla právně znemožnit případné zvolení kardinála Moroneho papežem v budoucím konkláve.

== 📚 Index zakázaných knih ==
V roce 1559 publikovala Kongregace Svatého oficia na příkaz Pavla IV. první oficiální celocírkevní seznam zakázaných publikací, pojmenovaný [[Index Librorum Prohibitorum]] (často označován jako tzv. Paveilnský index).

Seznam se vyznačoval bezprecedentní přísností. Kromě veškerých textů z pera protestantských teologů, jakými byli [[Martin Luther]] či [[Jan Kalvín]], dokument plošně zakázal všechny knihy vytištěné konkrétními tiskařskými dílnami v Německu a Švýcarsku bez ohledu na jejich obsah. Index rovněž postavil mimo zákon kompletní dílo humanistického myslitele [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rotterdamského]], překlady bible do národních jazyků a sekulární literární díla, včetně spisů [[Niccolò Machiavelli|Niccolò Machiavelliho]] či Boccacciova [[Dekameron|Dekameronu]]. Ve státních útvarech podléhajících papežské jurisdikci docházelo na základě tohoto dokumentu k hromadnému pálení knih konfiskovaných v soukromých i univerzitních knihovnách.

== 🕍 Bula Cum nimis absurdum a římské ghetto ==
Ekonomická a sociální perzekuce židovské komunity patřila k základním bodům vnitřní politiky Pavla IV. Dne 14. července 1555 publikoval papežskou bulu [[Cum nimis absurdum]]. Název dokumentu byl odvozen od úvodní latinské fráze konstatující, že "je zcela absurdní a krajně nevhodné, že Židé... žijí smíšeni s křesťany".

Bula obsahovala sérii drakonických zákonů a nařízení:
* Zřídila v Římě, v rione [[Sant'Angelo]], uzavřené [[Římské ghetto|ghetto]]. Všechny židovské rodiny z města se musely na vlastní náklady do této oblasti přestěhovat. Ghetto mělo tři vstupní brány, které byly každý večer uzamčeny a hlídány.
* Omezila počet povolených [[synagoga|synagog]] v Římě na jedinou. Z tohoto důvodu muselo pět odlišných kongregací sdílet jednu sdruženou budovu.
* Nařídila označování Židů: židovští muži museli povinně nosit špičatý žlutý klobouk, ženy žlutý šátek nebo jiný viditelný znak na oděvu.
* Znemožnila Židům vlastnit nemovitý majetek, což je donutilo prodat své domy křesťanům za zlomek tržní hodnoty.
* Zrušila právo židovských lékařů poskytovat lékařskou péči křesťanským pacientům.
* Omezila židovské podnikání výhradně na obchod s použitým textilem (vetešnictví) a na provozování zastaváren.

Aplikace těchto pravidel se rozšířila i do dalších měst [[Papežský stát|Papežského státu]] (s výjimkou [[Ancona|Ancony]] a [[Avignon|Avignonu]]). Systém ghetta ukotvený touto bulou zůstal v Římě v platnosti až do roku 1870, kdy byl Papežský stát vojensky anektován [[Italské království|Italským královstvím]].

== 🏛️ Nepotismus a aféra rodiny Carafů ==
Navzdory svému proklamovanému boji proti korupci se Pavel IV. dopustil masivního [[nepotismus|nepotismu]]. Po svém zvolení svěřil klíčové mocenské pozice svým příbuzným s cílem konsolidovat osobní moc v Římě.

Svého synovce [[Carlo Carafa|Carla Carafu]], který dříve působil jako žoldnéř bez jakéhokoliv formálního teologického vzdělání, jmenoval kardinálem-nepotem a de facto státním sekretářem s odpovědností za zahraniční politiku. Další synovec, [[Giovanni Carafa]], obdržel titul vévody z Paliana a velení nad papežskými vojenskými oddíly. Třetí synovec, [[Antonio Carafa]], byl jmenován markýzem z Montebella.

Carafovi synovci zneužívali svého postavení k obohacování, zpronevěře státních prostředků a prosazování provokativní zahraniční politiky vůči Španělsku, jež vyústila v prohranou válku. Na přelomu let 1558 a 1559 dosáhly zprávy o jejich kriminální činnosti a skandálech takové míry, že se je Pavel IV. rozhodl exemplárně potrestat. V lednu 1559 na zasedání konzistoře veřejně zbavil své synovce všech úřadů, titulů i majetku a vypověděl je z Říma do exilu. Záminkou se stalo obvinění vévody z Paliana z nařízení vraždy jeho těhotné manželky. Následující papež, [[Pius IV.]], nechal po zmanipulovaném procesu oba hlavní protagonisty (kardinála Carla a vévodu Giovanniho) v roce 1561 popravit.

== ⚰️ Smrt a historický odkaz ==
Pavel IV. zemřel v Římě 18. srpna 1559 ve věku 83 let. Zpráva o jeho úmrtí vyvolala v ulicích hlavního města okamžité masové nepokoje. Obyvatelstvo, sužované vysokými daněmi, strachem z inkvizice a následky prohrané války, vtrhlo do budovy Římské inkvizice na Ripettě, osvobodilo několik desítek vězňů a celý objekt včetně inkvizičních archivů vypálilo do základů.

Dav následně zamířil na [[Kapitol (Řím)|Kapitol]], kde strhl monumentální mramorovou sochu Pavla IV. Před odseknutím hlavy nasadili demonstranti soše na hlavu žlutý židovský klobouk v posměšném odkazu na jeho vlastní nařízení vůči římským Židům. Uražená hlava sochy byla následně vhozena do řeky [[Tibera]].

Ostatky papeže byly bez velkých ceremonií uloženy do hrobky v [[Bazilika svatého Petra|Bazilice svatého Petra]]. V roce 1566 rozhodl papež [[Pius V.]] (jenž vděčil Pavlu IV. za své jmenování kardinálem) o přenosu těla do kostela [[Santa Maria sopra Minerva]]. Následně zde byl postaven honosný náhrobek v Carafově kapli, jehož návrh vypracoval architekt Pirro Ligorio.

Historický odkaz Pavla IV. představuje bod obratu, v němž papežství definitivně opustilo tolerantní atmosféru [[renesance]] a nastoupilo cestu tvrdého dogmatismu, inkvizičního dohledu nad vzděláním a centralizace moci definující období rané protireformace.

== 📈 Přehled církevních úřadů a titulů ==
Následující tabulka obsahuje kompletní chronologický přehled úřadů a kardinálských titulů, které Giovanni Pietro Carafa zastával od svého biskupského svěcení až po zvolení papežem, bez jakéhokoliv filtrování období. Data vycházejí z úředních záznamů katolické hierarchie.

{| class="wikitable"
|-
! Období !! Zastávaný úřad nebo titul !! Osobní status
|-
| 30. července 1505 – 8. srpna 1524 || [[Biskup]] v diecézi [[Chieti]] || Rezignoval k datu založení řádu theatinů
|-
| 20. prosince 1518 – 8. srpna 1524 || [[Arcibiskup]] v arcidiecézi [[Brindisi]] || Rezignoval k datu založení řádu theatinů
|-
| 15. ledna 1537 – 24. září 1537 || [[Kardinál|Kardinál-kněz]] s titulem [[San Pancrazio]] || Jmenován kardinálem Pavlem III.
|-
| 20. června 1537 – 22. února 1549 || [[Arcibiskup]] (osobní titul) v diecézi [[Chieti]] || Znovuuvedení do původní diecéze
|-
| 24. září 1537 – 6. července 1541 || [[Kardinál|Kardinál-kněz]] s titulem [[San Sisto Vecchio|San Sisto]] || Titulární kostel
|-
| 6. července 1541 – 24. září 1543 || [[Kardinál|Kardinál-kněz]] s titulem [[Bazilika svatého Klementa v Lateráně|San Clemente]] || Titulární kostel
|-
| 24. září 1543 – 17. října 1544 || [[Kardinál|Kardinál-kněz]] s titulem [[Bazilika Panny Marie v Zasteveří|Santa Maria in Trastevere]] || Titulární kostel
|-
| 17. října 1544 – 8. října 1546 || [[Kardinál|Kardinál-biskup]] suburbikární diecéze [[Albano]] || Povýšení do biskupské třídy
|-
| 8. října 1546 – 28. února 1550 || [[Kardinál|Kardinál-biskup]] suburbikární diecéze [[Sabina-Poggio Mirteto|Sabina]] || Změna diecéze
|-
| 22. února 1549 – 23. května 1555 || [[Arcibiskup]] v arcidiecézi [[Neapol]] || Sídelní arcibiskup do zvolení papežem
|-
| 28. února 1550 – 29. listopadu 1553 || [[Kardinál|Kardinál-biskup]] suburbikární diecéze [[Frascati]] || Změna diecéze
|-
| 29. listopadu 1553 – 11. prosince 1553 || [[Kardinál|Kardinál-biskup]] suburbikární diecéze [[Porto-Santa Rufina]] || Změna diecéze
|-
| 11. prosince 1553 – 23. května 1555 || [[Kardinál|Kardinál-biskup]] suburbikární diecéze [[Ostia]] || Úřadující děkan kardinálského kolegia
|}

Během svého kardinálského působení se Carafa zúčastnil celkem tří konkláve. Prvním bylo konkláve na přelomu let 1549 a 1550 (zvolen Julius III.), následovalo konkláve v dubnu 1555 (zvolen Marcel II.) a posledním bylo konkláve v květnu 1555, ze kterého vzešel jako pontifik on sám.

== 📜 Přehled klíčových papežských bul ==
Během čtyřletého výkonu papežského úřadu vydal Pavel IV. několik dokumentů, jež měly zásadní přesah do struktury evropské společnosti a mezinárodního práva. Kompletní seznam těch s největším politickým a sociálním dosahem uvádí tabulka níže:

{| class="wikitable"
|-
! Datum vydání !! Název buly !! Hlavní obsah a důsledek dokumentu
|-
| červen 1555 || ''Ilius per quem reges regnant'' || Formální uznání [[Irsko|Irska]] jako samostatného království; potvrzení panovnického titulu pro Marii Tudorovnu a Filipa II.
|-
| 14. července 1555 || ''[[Cum nimis absurdum]]'' || Zavedení restrikcí pro židovskou populaci; příkaz k vybudování římského ghetta a povinnost nošení odlišujících symbolů (žlutých klobouků a šátků).
|-
| 15. února 1559 || ''Cum ex apostolatus officio'' || Kodifikace principu, že volba kardinála nebo papeže, který se předtím dopustil hereze, je právně neplatná a dotyčný ztrácí veškerou autoritu.
|-
| 12. května 1559 || ''Super universas'' || Reorganizace církevní správy ve španělském [[Nizozemí]]; vytvoření tří nových arcibiskupství a 15 nových biskupství za účelem zefektivnění potírání lokální hereze.
|}

== Zdroje ==
* [https://britannica.com Encyclopaedia Britannica]
* [https://vatican.va Svatý stolec]
* [https://catholic-hierarchy.org Catholic Hierarchy]
* [https://newadvent.org Catholic Encyclopedia]
* [https://pbs.org Public Broadcasting Service]
* [https://uni-muenster.de Universität Münster]

{{DEFAULTSORT:Pavel, IV.}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Italové]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 1476]]
[[Kategorie:Narození 28. června]]
[[Kategorie:Narození v Kampánii]]
[[Kategorie:Úmrtí 1559]]
[[Kategorie:Úmrtí 18. srpna]]
[[Kategorie:Úmrtí v Římě]]
[[Kategorie:Zesnulí lidé]]
[[Kategorie:Papežové]]
[[Kategorie:Kardinálové]]
[[Kategorie:Římská inkvizice]]
[[Kategorie:Římskokatolická církev]]
[[Kategorie:Biskupové v Kampánii]]
[[Kategorie:Osobnosti 16. století]]
[[Kategorie:Děkani kardinálského kolegia]]
[[Kategorie:Osobnosti protireformace]]
[[Kategorie:Osobnosti pohřbené v bazilice svatého Petra]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini Pro]]

Pavel IV. - Historie editací