Papežské schizma - Historie editací

Filmedy: Nahrazení textu „\\([^ ].?[^ ])\\*“ textem „'''$1'''“

2026-01-05T05:12:53Z

Nahrazení textu „\*\*([^ ].*?[^ ])\*\*“ textem „'''$1'''“

InfopediaBot: Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

2025-12-27T07:24:26Z

Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

Nová stránka

{{K rozšíření}}
{{Infobox událost
| název = Papežské schizma (Velké západní schizma)
| obrázek = St-vincent-ferrer-st-dominic-de-guzman-mourning-over-christ-dead-by-fra-angelico-san-marco-1438-40.jpg
| popisek = Alegorické znázornění rozdělené církve (Svatý Vincent Ferrer a Svatý Dominik truchlící nad Kristem, Fra Angelico)
| datum_začátku = 20. září 1378
| datum_konce = 11. listopadu 1417
| místo = [[Evropa]], primárně [[Řím]], [[Avignon]], [[Pisa]], [[Kostnice]]
| typ = Církevní schizma
| výsledek = Ukončení schizmatu volbou [[Martin V.|Martina V.]] na [[Kostnický koncil|Kostnickém koncilu]] Posílení [[konciliarismus|konciliarismu]] Oslabení autority [[papežství]]
| strana1_název = Římská obedience
| strana1_vůdci = [[Urban VI.]] [[Bonifác IX.]] [[Inocenc VII.]] [[Řehoř XII.]]
| strana2_název = Avignonská obedience
| strana2_vůdci = [[Klement VII. (vzdoropapež)|Klement VII.]] [[Benedikt XIII. (vzdoropapež)|Benedikt XIII.]]
| strana3_název = Pisánská obedience (od 1409)
| strana3_vůdci = [[Alexandr V. (vzdoropapež)|Alexandr V.]] [[Jan XXIII. (vzdoropapež)|Jan XXIII.]]
}}

'''Papežské schizma''', známé také jako '''Velké západní schizma''' nebo '''Velké schizma''', bylo období v dějinách [[katolická církev|katolické církve]] trvající od roku [[1378]] do roku [[1417]], během něhož si nárokovali titul [[papež]] dva, a později dokonce tři různí kandidáti současně. Toto rozdělení nebylo způsobeno teologickými neshodami, jako tomu bylo u [[Velké schizma|Východního schizmatu]] v roce [[1054]], ale primárně politickými mocenskými boji uvnitř [[kolegium kardinálů|kolegia kardinálů]]. Schizma hluboce otřáslo autoritou [[papežství]], rozdělilo [[Evropa|Evropu]] na dva tábory a vedlo k volání po reformě církve, které vyvrcholilo na [[Kostnický koncil|Kostnickém koncilu]].

== 📜 Příčiny a pozadí ==
Bezprostřední příčinou schizmatu byla smrt [[papež|papeže]] [[Řehoř XI.|Řehoře XI.]] v [[Řím|Římě]] v březnu [[1378]]. Jeho smrt ukončila období tzv. [[Avignonské papežství|avignonského papežství]] (1309–1377), kdy papežové sídlili ve francouzském [[Avignon|Avignonu]] a byli pod silným vlivem [[Francouzské království|francouzských králů]]. Řehoř XI. se krátce před svou smrtí vrátil do [[Řím]]a, čímž ukončil téměř sedmdesátileté "babylonské zajetí církve".

Po jeho smrti se v [[Řím]]ě shromáždilo [[konkláve]] k volbě nového papeže. Římský lid, obávající se, že by zvolení francouzského papeže vedlo k návratu papežského sídla do [[Avignon]]u, vyvíjel na kardinály obrovský nátlak. Dav vtrhl na [[Svatopetrské náměstí]] a dožadoval se volby římského nebo alespoň italského papeže ("Romano lo volemo, o al manco italiano!"). Pod tímto tlakem kardinálové 8. dubna 1378 zvolili neapolského arcibiskupa Bartolomea Prignana, který přijal jméno [[Urban VI.]].

=== 💥 Vypuknutí schizmatu ===
[[Urban VI.]] se brzy po svém zvolení projevil jako autoritářský a prchlivý reformátor. Začal ostře kritizovat luxusní život kardinálů a vyhrožoval jmenováním velkého počtu nových italských kardinálů, aby zlomil francouzskou většinu v kolegiu. Jeho chování a reformní zápal vyvolaly mezi kardinály, zejména těmi francouzskými, silný odpor.

V létě 1378 se třináct francouzských kardinálů stáhlo z [[Řím]]a do [[Anagni]] a později do [[Fondi]]. Zde vydali prohlášení, v němž volbu Urbana VI. označili za neplatnou, protože byla údajně vynucena pod nátlakem římského davu. Dne 20. září 1378 ve [[Fondi]] zvolili vlastního papeže, kardinála Roberta ze Ženevy, který přijal jméno [[Klement VII. (vzdoropapež)|Klement VII.]] a usídlil se opět v [[Avignon]]u. Tím bylo schizma dokonáno. Křesťanský svět měl dva papeže a dvě kurie, které se navzájem [[exkomunikace|exkomunikovaly]].

== 🌍 Politické a náboženské rozdělení Evropy ==
Rozdělení v čele církve se rychle přeneslo na celou [[Evropa|Evropu]]. Jednotlivé státy a panovníci se přikláněli na jednu či druhou stranu podle svých politických zájmů a aliancí.

* '''Římská obedience (Urban VI. a jeho nástupci):'''
* {{Vlajka|Svatá říše římská}} [[Svatá říše římská]] (včetně [[České království|Českého království]])
* {{Vlajka|Anglie}} [[Anglické království]]
* {{Vlajka|Maďarsko}} [[Uherské království]]
* {{Vlajka|Polsko}} [[Polské království]]
* {{Vlajka|Portugalsko}} [[Portugalské království]]
* [[Skandinávie]]
* Většina italských států

* '''Avignonská obedience (Klement VII. a jeho nástupci):'''
* {{Vlajka|Francie}} [[Francouzské království]]
* {{Vlajka|Skotsko}} [[Skotské království]]
* [[Království Kastilie|Kastilie]], [[Aragonské království|Aragon]] a [[Navarrské království|Navarra]]
* [[Neapolské království]]
* [[Savojsko]]
* [[Kypr]]

Toto rozdělení mělo katastrofální dopady. V diecézích a klášterech existovali soupeřící biskupové a opati, což vedlo k chaosu ve správě církevního majetku a v duchovní péči. Věřící byli zmateni a nevěděli, který papež je ten pravý. Oba papežské dvory potřebovaly obrovské finanční prostředky, což vedlo ke zvýšenému daňovému zatížení a prodeji [[odpustky|odpustků]].

== ⚖️ Pokusy o řešení ==
Od počátku schizmatu se objevovaly snahy o jeho překonání. Teologové a právníci, zejména na [[Pařížská univerzita|Pařížské univerzitě]], navrhovali tři hlavní cesty k obnovení jednoty:

=== Via Cessionis (Cesta odstoupení) ===
Tento návrh předpokládal, že oba papežové dobrovolně abdikují, aby mohlo dojít k nové, nesporné volbě. Ačkoliv oba papežové verbálně prohlašovali ochotu obětovat se pro dobro církve, v praxi se ani jeden nechtěl vzdát svého postu jako první.

=== Via Compromissi (Cesta dohody) ===
Tato cesta navrhovala, aby se obě strany dohodly na arbitrážní komisi, která by rozhodla, který z papežů má legitimní nárok. I tento pokus ztroskotal na neochotě obou stran podřídit se cizímu rozhodnutí.

=== Via Concilii (Cesta koncilu) ===
Postupně sílila myšlenka, že jediným řešením je svolání všeobecného církevního [[koncil]]u, který by stál nad papežem a mohl by krizi autoritativně vyřešit. Tato myšlenka, známá jako [[konciliarismus]], zpochybňovala absolutní moc papeže ([[papežský primát]]) a tvrdila, že nejvyšší autoritou v církvi je koncil reprezentující všechny věřící.

== 🏛️ Koncil v Pise (1409) ==
V roce [[1409]] se skupina kardinálů z obou obediencí rozhodla vzít věci do vlastních rukou a svolala koncil do [[Pisa|Pisy]]. Koncil prohlásil oba tehdejší papeže – římského [[Řehoř XII.|Řehoře XII.]] i avignonského [[Benedikt XIII. (vzdoropapež)|Benedikta XIII.]] – za schizmatiky a heretiky a sesadil je. Následně koncilní otcové zvolili nového papeže, milánského arcibiskupa Petra Philarga, který přijal jméno [[Alexandr V. (vzdoropapež)|Alexandr V.]].

Výsledek byl však katastrofální. Řehoř XII. i Benedikt XIII. odmítli rozhodnutí koncilu uznat a nadále se považovali za legitimní papeže. Místo dvou papežů tak křesťanstvo mělo tři. Pisánská obedience získala podporu [[Francie]], [[Anglie]] a části [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], ale jednota nebyla obnovena.

== ✅ Kostnický koncil a konec schizmatu (1414–1418) ==
Zoufalou situaci se podařilo vyřešit až na [[Kostnický koncil|Kostnickém koncilu]], který svolal římský král a budoucí císař [[Zikmund Lucemburský]] ve spolupráci s pisánským papežem [[Jan XXIII. (vzdoropapež)|Janem XXIII.]] (nástupcem Alexandra V.). Koncil, zahájený v roce [[1414]] v [[Kostnice|Kostnici]], se stal jedním z největších diplomatických a církevních kongresů středověku.

Koncil si stanovil tři hlavní cíle: ukončit schizma (causa unionis), reformovat církev (causa reformationis) a vyřešit otázku hereze, zejména učení [[John Wycliffe|Johna Wycliffa]] a [[Jan Hus|Jana Husa]] (causa fidei).

Postup koncilu při řešení schizmatu byl následující:
1. **Sesazení Jana XXIII.:** Pisánský papež [[Jan XXIII. (vzdoropapež)|Jan XXIII.]], který doufal, že ho koncil potvrdí jako jediného papeže, z Kostnice uprchl. Byl však dopaden, obviněn z řady zločinů a v květnu [[1415]] koncilem sesazen.
2. **Abdikace Řehoře XII.:** Římský papež [[Řehoř XII.]] se zachoval státnicky. V červenci [[1415]] dobrovolně abdikoval, čímž legitimizoval koncil v očích své obedience a umožnil další jednání.
3. **Sesazení Benedikta XIII.:** Avignonský papež [[Benedikt XIII. (vzdoropapež)|Benedikt XIII.]] se ukázal jako nejzatvrzelejší. Odmítl jakoukoliv dohodu a i přes nátlak krále Zikmunda se odmítl vzdát svého úřadu. Uchýlil se na hrad Peñíscola ve [[Španělsko|Španělsku]]. V červenci [[1417]] ho koncil sesadil jako heretika a schizmatika.

Po odstranění všech tří papežů mohl koncil přistoupit k nové volbě. Dne 11. listopadu [[1417]] byl zvolen kardinál Oddone Colonna, který přijal jméno [[Martin V.]]. Jeho volba byla všeobecně přijata a Velké západní schizma tím po 39 letech skončilo.

== 📉 Důsledky schizmatu ==
Velké západní schizma mělo pro [[katolická církev|katolickou církev]] a evropskou společnost hluboké a dalekosáhlé důsledky:
* **Oslabení papežské autority:** Prestiž papežství byla vážně poškozena. Skutečnost, že se papežové navzájem proklínali a bojovali o moc, podkopala duchovní autoritu úřadu v očích věřících i světských panovníků.
* **Vzestup konciliarismu:** Myšlenka, že všeobecný koncil je papeži nadřazen, získala během schizmatu na síle a stala se na čas dominantním proudem v církevním myšlení. Ačkoliv ji pozdější papežové potlačili, zanechala trvalou stopu.
* **Posílení národních církví:** Světští panovníci využívali schizmatu k posílení své kontroly nad církví ve svých zemích (např. právo jmenovat biskupy).
* **Volání po reformě:** Skandály a chaos během schizmatu zesílily volání po hluboké reformě církve "v hlavě i v údech" (in capite et in membris). Tyto myšlenky rezonovaly v hnutích, jako bylo to [[husitství|husitské]] v [[České království|Čechách]], a připravily půdu pro [[reformace|protestantskou reformaci]] o století později.

== 📚 Pro laiky ==
Představte si, že by v jedné zemi byli najednou dva, nebo dokonce tři prezidenti. Každý by tvrdil, že je ten jediný pravý, měl by vlastní vládu a úředníky a vydával by vlastní zákony. Ostatní země by si musely vybrat, kterého z nich uznají, a občané by byli naprosto zmatení, čí příkazy mají poslouchat.

Přesně to se stalo [[katolická církev|katolické církvi]] na konci 14. století. Po desetiletích, kdy papežové sídlili ve [[Francie|Francii]], se vrátili do [[Řím]]a. Po smrti papeže se ale kardinálové nepohodli a zvolili dva soupeře: jednoho v Římě a druhého ve francouzském [[Avignon]]u. Později k nim přibyl ještě třetí. Nebyl to spor o víru nebo učení, ale čistě o moc a politiku. Celá [[Evropa]] se rozdělila podle toho, kterého papeže podporovala, což způsobilo obrovský chaos, politické konflikty a krizi víry u obyčejných lidí. Trvalo to téměř 40 let, než se podařilo na velkém církevním sněmu ([[Kostnický koncil]]) všechny tři papeže odstranit a zvolit jednoho nového, čímž se církev opět sjednotila. Tato událost ale vážně poškodila pověst papežství a zasela semínka pro budoucí náboženské reformy.

{{DEFAULTSORT:Papezske schizma}}
{{Aktualizováno|datum=27.12.2025}}
[[Kategorie:Dějiny papežství]]
[[Kategorie:Středověk]]
[[Kategorie:Křesťanství ve 14. století]]
[[Kategorie:Křesťanství v 15. století]]
[[Kategorie:Schizmata]]
[[Kategorie:Kostnický koncil]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]

← Starší verze		Verze z 5. 1. 2026, 07:12
Řádek 74:		Řádek 74:

	Postup koncilu při řešení schizmatu byl následující:		Postup koncilu při řešení schizmatu byl následující:
	1. Sesazení Jana XXIII.: Pisánský papež [[Jan XXIII. (vzdoropapež)\|Jan XXIII.]], který doufal, že ho koncil potvrdí jako jediného papeže, z Kostnice uprchl. Byl však dopaden, obviněn z řady zločinů a v květnu [[1415]] koncilem sesazen.		1. '''Sesazení Jana XXIII.:''' Pisánský papež [[Jan XXIII. (vzdoropapež)\|Jan XXIII.]], který doufal, že ho koncil potvrdí jako jediného papeže, z Kostnice uprchl. Byl však dopaden, obviněn z řady zločinů a v květnu [[1415]] koncilem sesazen.
	2. Abdikace Řehoře XII.: Římský papež [[Řehoř XII.]] se zachoval státnicky. V červenci [[1415]] dobrovolně abdikoval, čímž legitimizoval koncil v očích své obedience a umožnil další jednání.		2. '''Abdikace Řehoře XII.:''' Římský papež [[Řehoř XII.]] se zachoval státnicky. V červenci [[1415]] dobrovolně abdikoval, čímž legitimizoval koncil v očích své obedience a umožnil další jednání.
	3. Sesazení Benedikta XIII.: Avignonský papež [[Benedikt XIII. (vzdoropapež)\|Benedikt XIII.]] se ukázal jako nejzatvrzelejší. Odmítl jakoukoliv dohodu a i přes nátlak krále Zikmunda se odmítl vzdát svého úřadu. Uchýlil se na hrad Peñíscola ve [[Španělsko\|Španělsku]]. V červenci [[1417]] ho koncil sesadil jako heretika a schizmatika.		3. '''Sesazení Benedikta XIII.:''' Avignonský papež [[Benedikt XIII. (vzdoropapež)\|Benedikt XIII.]] se ukázal jako nejzatvrzelejší. Odmítl jakoukoliv dohodu a i přes nátlak krále Zikmunda se odmítl vzdát svého úřadu. Uchýlil se na hrad Peñíscola ve [[Španělsko\|Španělsku]]. V červenci [[1417]] ho koncil sesadil jako heretika a schizmatika.

	Po odstranění všech tří papežů mohl koncil přistoupit k nové volbě. Dne 11. listopadu [[1417]] byl zvolen kardinál Oddone Colonna, který přijal jméno [[Martin V.]]. Jeho volba byla všeobecně přijata a Velké západní schizma tím po 39 letech skončilo.		Po odstranění všech tří papežů mohl koncil přistoupit k nové volbě. Dne 11. listopadu [[1417]] byl zvolen kardinál Oddone Colonna, který přijal jméno [[Martin V.]]. Jeho volba byla všeobecně přijata a Velké západní schizma tím po 39 letech skončilo.
Řádek 82:		Řádek 82:
	== 📉 Důsledky schizmatu ==		== 📉 Důsledky schizmatu ==
	Velké západní schizma mělo pro [[katolická církev\|katolickou církev]] a evropskou společnost hluboké a dalekosáhlé důsledky:		Velké západní schizma mělo pro [[katolická církev\|katolickou církev]] a evropskou společnost hluboké a dalekosáhlé důsledky:
	* Oslabení papežské autority: Prestiž papežství byla vážně poškozena. Skutečnost, že se papežové navzájem proklínali a bojovali o moc, podkopala duchovní autoritu úřadu v očích věřících i světských panovníků.		* '''Oslabení papežské autority:''' Prestiž papežství byla vážně poškozena. Skutečnost, že se papežové navzájem proklínali a bojovali o moc, podkopala duchovní autoritu úřadu v očích věřících i světských panovníků.
	* Vzestup konciliarismu: Myšlenka, že všeobecný koncil je papeži nadřazen, získala během schizmatu na síle a stala se na čas dominantním proudem v církevním myšlení. Ačkoliv ji pozdější papežové potlačili, zanechala trvalou stopu.		* '''Vzestup konciliarismu:''' Myšlenka, že všeobecný koncil je papeži nadřazen, získala během schizmatu na síle a stala se na čas dominantním proudem v církevním myšlení. Ačkoliv ji pozdější papežové potlačili, zanechala trvalou stopu.
	* Posílení národních církví: Světští panovníci využívali schizmatu k posílení své kontroly nad církví ve svých zemích (např. právo jmenovat biskupy).		* '''Posílení národních církví:''' Světští panovníci využívali schizmatu k posílení své kontroly nad církví ve svých zemích (např. právo jmenovat biskupy).
	* Volání po reformě: Skandály a chaos během schizmatu zesílily volání po hluboké reformě církve "v hlavě i v údech" (in capite et in membris). Tyto myšlenky rezonovaly v hnutích, jako bylo to [[husitství\|husitské]] v [[České království\|Čechách]], a připravily půdu pro [[reformace\|protestantskou reformaci]] o století později.		* '''Volání po reformě:''' Skandály a chaos během schizmatu zesílily volání po hluboké reformě církve "v hlavě i v údech" (in capite et in membris). Tyto myšlenky rezonovaly v hnutích, jako bylo to [[husitství\|husitské]] v [[České království\|Čechách]], a připravily půdu pro [[reformace\|protestantskou reformaci]] o století později.

	== 📚 Pro laiky ==		== 📚 Pro laiky ==

Papežské schizma - Historie editací

Filmedy: Nahrazení textu „\*\*([^ ].*?[^ ])\*\*“ textem „'''$1'''“

InfopediaBot: Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

Filmedy: Nahrazení textu „\\([^ ].?[^ ])\\*“ textem „'''$1'''“