Oxidační číslo - Historie editací

Filmedy: Nahrazení textu „\\([^ ].?[^ ])\\*“ textem „'''$1'''“

2026-01-07T18:32:19Z

Nahrazení textu „\*\*([^ ].*?[^ ])\*\*“ textem „'''$1'''“

← Starší verze		Verze z 7. 1. 2026, 20:32
Řádek 24:		Řádek 24:

	# '''Atomy v nezloučeném stavu (prvky):''' Atom jakéhokoliv prvku ve volném, nezloučeném stavu má oxidační číslo 0. To platí pro samostatné atomy ([[Fe]], [[Na]], [[He]]) i pro molekuly tvořené stejnými atomy ([[O₂]], [[H₂]], [[S₈]]).		# '''Atomy v nezloučeném stavu (prvky):''' Atom jakéhokoliv prvku ve volném, nezloučeném stavu má oxidační číslo 0. To platí pro samostatné atomy ([[Fe]], [[Na]], [[He]]) i pro molekuly tvořené stejnými atomy ([[O₂]], [[H₂]], [[S₈]]).
	# '''Jednoatomové ionty:''' Oxidační číslo atomu v jednoatomovém iontu je rovno [[nábojové číslo\|náboji]] tohoto iontu. Například v iontu Na⁺ má sodík oxidační číslo '''+I, v iontu Cl⁻ má chlor -I a v iontu Al³⁺ má hliník +III'''.		# '''Jednoatomové ionty:''' Oxidační číslo atomu v jednoatomovém iontu je rovno [[nábojové číslo\|náboji]] tohoto iontu. Například v iontu Na⁺ má sodík oxidační číslo '''+I''', v iontu Cl⁻ má chlor -I''' a v iontu Al³⁺ má hliník +III'''.
	# '''Součet oxidačních čísel:'''		# '''Součet oxidačních čísel:'''
	#* V elektricky neutrální molekule je součet oxidačních čísel všech atomů roven 0.		#* V elektricky neutrální molekule je součet oxidačních čísel všech atomů roven 0.

Filmedy: Nahrazení textu „\\([^ ].?[^ ])\\*“ textem „'''$1'''“

2026-01-05T05:13:16Z

Nahrazení textu „\*\*([^ ].*?[^ ])\*\*“ textem „'''$1'''“

InfopediaBot: Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

2025-12-12T14:44:02Z

Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

Nová stránka

{{K rozšíření}}
{{Infobox - Chemický pojem
| název = Oxidační číslo
| obrázek =
| popisek =
| symbol = O. č. (někdy také S)
| veličina = Bezrozměrná veličina
| definice = Formální náboj atomu ve sloučenině, za předpokladu, že všechny vazby jsou čistě iontové.
| použití = [[Názvosloví anorganických sloučenin]], popis [[redoxní reakce|redoxních reakcí]], [[elektrochemie]]
| související = [[Elektronegativita]], [[mocenství]], [[redoxní děj]], [[formální náboj]]
}}

'''Oxidační číslo''' (někdy označované jako '''oxidační stav''' nebo '''oxidační stupeň''') je formální [[náboj]], který by byl přítomen na [[atom]]u, pokud by všechny [[chemická vazba|chemické vazby]] v dané [[molekula|molekule]] nebo [[iont]]u byly 100% [[iontová vazba|iontové]]. Jedná se o klíčový koncept v [[chemie|chemii]], který slouží jako užitečný nástroj pro sledování přesunu [[elektron]]ů při [[redoxní reakce|redoxních reakcích]], pro tvorbu [[názvosloví anorganických sloučenin|názvosloví anorganických sloučenin]] a pro klasifikaci chemických látek.

Přestože je oxidační číslo fiktivním nábojem (ve skutečnosti jsou vazby, zejména [[kovalentní vazba|kovalentní]], sdíleny a ne zcela převedeny), jeho koncept výrazně zjednodušuje popis a vyčíslování složitých chemických dějů. Zapisuje se [[římské číslice|římskými číslicemi]] v názvech sloučenin (např. oxid železa(III)) nebo [[arabské číslice|arabskými číslicemi]] se znaménkem jako horní index u symbolu prvku (např. Fe⁺³).

== 📜 Historie a vývoj konceptu ==
Koncept, který předcházel oxidačnímu číslu, se začal formovat v 18. století s prací [[Antoine Lavoisier|Antoina Lavoisiera]] na teorii [[hoření]] jako procesu slučování s [[kyslík]]em. Termín "oxidace" původně znamenal právě jen slučování s kyslíkem. Postupem času a s hlubším pochopením podstaty chemických vazeb a role elektronů se definice rozšířila.

Moderní koncept oxidačního čísla byl plně formalizován ve 20. století, zejména v souvislosti s prací [[Linus Pauling|Linuse Paulinga]] a zavedením stupnice [[elektronegativita|elektronegativity]]. Právě elektronegativita, tedy schopnost atomu přitahovat vazebné elektrony, se stala základem pro formální přidělování elektronů v kovalentních vazbách, a tím i pro určení oxidačních čísel. Tento systém umožnil sjednotit popis reakcí, které dříve nebyly považovány za příbuzné (např. hoření [[hořčík]]u a reakce [[sodík]]u s [[chlor]]em), pod jednotný rámec redoxních dějů.

== ⚙️ Definice a základní pravidla ==
Pro systematické určování oxidačních čísel atomů ve sloučeninách byla stanovena sada empirických pravidel, která vycházejí z konceptu elektronegativity.

# '''Atomy v nezloučeném stavu (prvky):''' Atom jakéhokoliv prvku ve volném, nezloučeném stavu má oxidační číslo **0**. To platí pro samostatné atomy ([[Fe]], [[Na]], [[He]]) i pro molekuly tvořené stejnými atomy ([[O₂]], [[H₂]], [[S₈]]).
# '''Jednoatomové ionty:''' Oxidační číslo atomu v jednoatomovém iontu je rovno [[nábojové číslo|náboji]] tohoto iontu. Například v iontu Na⁺ má sodík oxidační číslo **+I**, v iontu Cl⁻ má chlor **-I** a v iontu Al³⁺ má hliník **+III**.
# '''Součet oxidačních čísel:'''
#* V elektricky neutrální molekule je součet oxidačních čísel všech atomů roven **0**.
#* V polyatomovém (víceatomovém) iontu je součet oxidačních čísel všech atomů roven celkovému náboji iontu. Například v iontu SO₄²⁻ je součet oxidačních čísel jednoho atomu síry a čtyř atomů kyslíku roven **-2**.
# '''Kovy:'''
#* [[Alkalické kovy]] (prvky 1. skupiny, např. [[Li]], [[Na]], [[K]]) mají ve sloučeninách vždy oxidační číslo **+I**.
#* [[Kovy alkalických zemin]] (prvky 2. skupiny, např. [[Mg]], [[Ca]], [[Ba]]) mají ve sloučeninách vždy oxidační číslo **+II**.
# '''Fluor:''' [[Fluor]] (F), jakožto nejelektronegativnější prvek, má ve všech svých sloučeninách oxidační číslo **-I**.
# '''Kyslík:''' [[Kyslík]] (O) má ve většině sloučenin oxidační číslo **-II**. Existují však důležité výjimky:
#* V [[peroxidy|peroxidech]] (obsahujících iont O₂²⁻, např. [[peroxid vodíku|H₂O₂]]) má oxidační číslo **-I**.
#* V [[superoxidy|superoxidech]] (obsahujících iont O₂⁻, např. KO₂) má oxidační číslo **-½**.
#* Ve sloučeninách s fluorem (např. [[difluorid kyslíku|OF₂]]) má kladné oxidační číslo, zde **+II**, protože fluor je elektronegativnější.
# '''Vodík:''' [[Vodík]] (H) má ve většině sloučenin oxidační číslo **+I**. Výjimkou jsou [[hydridy]] kovů (např. [[hydrid sodný|NaH]], [[hydrid vápenatý|CaH₂]]), kde má oxidační číslo **-I**, protože je elektronegativnější než daný kov.
# '''Halogeny:''' Ostatní [[halogeny]] ([[chlor|Cl]], [[brom|Br]], [[jod|I]]) mají ve svých sloučeninách (halogenidech) obvykle oxidační číslo **-I**, pokud nejsou vázány na kyslík nebo na elektronegativnější halogen. Ve sloučeninách s kyslíkem (oxokyselinách, oxidech) mohou nabývat kladných oxidačních čísel (např. v HClO₄ má chlor oxidační číslo **+VII**).

== ✍️ Značení a zápis ==
Existují dva hlavní způsoby, jak oxidační číslo v chemii zapisovat:

* '''Římské číslice v názvu:''' Používá se v [[názvosloví anorganických sloučenin|názvosloví anorganických sloučenin]] (tzv. Stockova nomenklatura) pro rozlišení sloučenin, kde může mít daný prvek více možných oxidačních stavů. Číslice se píše do kulaté závorky bez znaménka za název prvku.
* '''Příklad:''' [[Oxid železitý|Fe₂O₃]] se nazývá '''oxid železa(III)''', zatímco [[Oxid železnatý|FeO]] je '''oxid železa(II)'''.

* '''Arabské číslice se znaménkem:''' Používá se při analýze [[chemická rovnice|chemických rovnic]] a pro znázornění formálního náboje přímo v chemickém vzorci. Píše se jako horní index nad symbol prvku, přičemž znaménko se píše před číslici.
* '''Příklad:''' V molekule [[kyselina sírová|kyseliny sírové]] (H₂SO₄) se oxidační čísla zapíší jako: H₂⁺¹S⁺⁶O₄⁻².
* Kontrola součtu: (2 × +1) + (+6) + (4 × -2) = 2 + 6 - 8 = 0.

== 💡 Význam a použití ==
=== Názvosloví anorganických sloučenin ===
Oxidační číslo je základem pro systematické názvosloví. U kationtů se k názvu prvku přidává koncovka podle hodnoty oxidačního čísla:
* +I: -ný ([[sodný]])
* +II: -natý ([[vápenatý]])
* +III: -itý ([[hlinitý]])
* +IV: -ičitý ([[uhličitý]])
* +V: -ečný, -ičný ([[fosforečný]])
* +VI: -ový ([[sírový]])
* +VII: -istý ([[manganistý]])
* +VIII: -ičelý ([[osmičelý]])

Tento systém (spolu se Stockovou nomenklaturou) umožňuje jednoznačně pojmenovat obrovské množství anorganických sloučenin.

=== Redoxní reakce ===
[[Redoxní reakce]] jsou definovány jako děje, při kterých dochází ke změně oxidačních čísel atomů.
* '''[[Oxidace]]''': Proces, při kterém se oxidační číslo atomu '''zvyšuje'''. To odpovídá formální ztrátě elektronů.
* '''[[Redukce]]''': Proces, při kterém se oxidační číslo atomu '''snižuje'''. To odpovídá formálnímu přijetí elektronů.

Příklad: Reakce [[zinek|zinku]] s [[síran měďnatý|síranem měďnatým]]:
Zn⁰ + Cu⁺²SO₄⁻² → Zn⁺²SO₄⁻² + Cu⁰
* Zinek (Zn) se '''oxidoval''' (oxidační číslo se zvýšilo z 0 na +II).
* Měď (Cu) se '''redukovala''' (oxidační číslo se snížilo z +II na 0).

=== Vyčíslování chemických rovnic ===
Metoda založená na změnách oxidačních čísel je jedním z nejspolehlivějších způsobů, jak vyčíslit složité redoxní rovnice, kde by pouhý odhad selhal. Princip spočívá v tom, že celkový počet elektronů odevzdaných při oxidaci se musí rovnat celkovému počtu elektronů přijatých při redukci.

== ⚠️ Výjimky a problematické případy ==
Koncept oxidačního čísla je zjednodušením a v některých případech naráží na své limity.

=== Zlomková oxidační čísla ===
V některých sloučeninách, zejména v polyatomových iontech, může výpočet vést k průměrnému zlomkovému oxidačnímu číslu.
* '''Příklad:''' V tetrathionanovém aniontu (S₄O₆²⁻) je celkový náboj -2. Kyslík má -II, tedy 6 × -2 = -12. Pro čtyři atomy síry zbývá náboj +10, aby byl celkový součet -2. Průměrné oxidační číslo síry je tedy +10 / 4 = **+2,5**. Ve skutečnosti mají dva prostřední atomy síry oxidační číslo 0 a dva krajní +V. Zlomek je pouze průměrem těchto hodnot.

=== Organické sloučeniny ===
Určování oxidačních čísel v [[organická chemie|organické chemii]] je možné, ale často méně intuitivní kvůli složitým kovalentním vazbám mezi atomy [[uhlík]]u. Zde se oxidační číslo uhlíku určuje pro každý atom zvlášť na základě atomů, na které je přímo vázán. Například v [[kyselina octová|kyselině octové]] (CH₃COOH) má uhlík v methylové skupině (-CH₃) oxidační číslo -III, zatímco karboxylový uhlík (-COOH) má oxidační číslo +III.

== 🔬 Oxidační číslo vs. mocenství ==
Tyto dva pojmy jsou často zaměňovány, ale mají odlišný význam.
* '''[[Mocenství]] (valence)''': Udává počet chemických vazeb, které atom v dané molekule vytváří. Je to vždy kladné celé číslo.
* '''Oxidační číslo''': Formální náboj, který může být kladný, záporný i nulový.

'''Příklad:''' V molekule kyslíku (O=O):
* Každý atom kyslíku je dvou-mocný (vytváří dvě vazby).
* Oxidační číslo každého atomu kyslíku je 0.

V molekule [[voda|vody]] (H-O-H):
* Atom kyslíku je dvou-mocný.
* Oxidační číslo kyslíku je -II.

== 🧑‍🏫 Pro laiky: Co je to oxidační číslo? ==
Představte si chemickou vazbu mezi dvěma atomy jako přetahování lanem o elektrony. Každý atom má určitou "sílu", kterou elektrony přitahuje – této síle se odborně říká [[elektronegativita]].

* Když se přetahují dva '''stejně silné''' atomy (např. dva atomy kyslíku v molekule O₂), lano (elektrony) zůstane přesně uprostřed. Nikdo nevyhrál ani neprohrál. Proto říkáme, že jejich oxidační číslo je **nula**.

* Když se přetahuje '''velmi silný''' atom (jako kyslík) se '''slabším''' (jako vodík), silnější atom přetáhne lano (elektrony) téměř úplně na svou stranu. I když elektrony stále sdílejí, pro zjednodušení si řekneme, že silnější atom je "získal" a ten slabší je "ztratil".
* Atom, který elektrony "získal" (kyslík), dostane záporné oxidační číslo (v tomto případě **-II**).
* Atom, který je "ztratil" (vodík), dostane kladné oxidační číslo (zde **+I**).

Oxidační číslo je tedy takové "skóre" v tomto přetahování. Je to vymyšlené číslo, které nám ale skvěle pomáhá pochopit, jak si atomy mezi sebou "předávají" elektrony během chemických reakcí, a udržet v tom pořádek.

{{DEFAULTSORT:Oxidacni cislo}}
{{Aktualizováno|datum=12.12.2025}}
[[Kategorie:Fyzikální chemie]]
[[Kategorie:Anorganická chemie]]
[[Kategorie:Chemické pojmy]]
[[Kategorie:Elektrochemie]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]

← Starší verze		Verze z 5. 1. 2026, 07:13
Řádek 24:		Řádek 24:

	# '''Atomy v nezloučeném stavu (prvky):''' Atom jakéhokoliv prvku ve volném, nezloučeném stavu má oxidační číslo 0. To platí pro samostatné atomy ([[Fe]], [[Na]], [[He]]) i pro molekuly tvořené stejnými atomy ([[O₂]], [[H₂]], [[S₈]]).		# '''Atomy v nezloučeném stavu (prvky):''' Atom jakéhokoliv prvku ve volném, nezloučeném stavu má oxidační číslo 0. To platí pro samostatné atomy ([[Fe]], [[Na]], [[He]]) i pro molekuly tvořené stejnými atomy ([[O₂]], [[H₂]], [[S₈]]).
	# '''Jednoatomové ionty:''' Oxidační číslo atomu v jednoatomovém iontu je rovno [[nábojové číslo\|náboji]] tohoto iontu. Například v iontu Na⁺ má sodík oxidační číslo +I, v iontu Cl⁻ má chlor -I a v iontu Al³⁺ má hliník +III.		# '''Jednoatomové ionty:''' Oxidační číslo atomu v jednoatomovém iontu je rovno [[nábojové číslo\|náboji]] tohoto iontu. Například v iontu Na⁺ má sodík oxidační číslo '''+I, v iontu Cl⁻ má chlor -I a v iontu Al³⁺ má hliník +III'''.
	# '''Součet oxidačních čísel:'''		# '''Součet oxidačních čísel:'''
	#* V elektricky neutrální molekule je součet oxidačních čísel všech atomů roven 0.		#* V elektricky neutrální molekule je součet oxidačních čísel všech atomů roven 0.
	#* V polyatomovém (víceatomovém) iontu je součet oxidačních čísel všech atomů roven celkovému náboji iontu. Například v iontu SO₄²⁻ je součet oxidačních čísel jednoho atomu síry a čtyř atomů kyslíku roven -2.		#* V polyatomovém (víceatomovém) iontu je součet oxidačních čísel všech atomů roven celkovému náboji iontu. Například v iontu SO₄²⁻ je součet oxidačních čísel jednoho atomu síry a čtyř atomů kyslíku roven '''-2'''.
	# '''Kovy:'''		# '''Kovy:'''
	#* [[Alkalické kovy]] (prvky 1. skupiny, např. [[Li]], [[Na]], [[K]]) mají ve sloučeninách vždy oxidační číslo +I.		#* [[Alkalické kovy]] (prvky 1. skupiny, např. [[Li]], [[Na]], [[K]]) mají ve sloučeninách vždy oxidační číslo '''+I'''.
	#* [[Kovy alkalických zemin]] (prvky 2. skupiny, např. [[Mg]], [[Ca]], [[Ba]]) mají ve sloučeninách vždy oxidační číslo +II.		#* [[Kovy alkalických zemin]] (prvky 2. skupiny, např. [[Mg]], [[Ca]], [[Ba]]) mají ve sloučeninách vždy oxidační číslo '''+II'''.
	# '''Fluor:''' [[Fluor]] (F), jakožto nejelektronegativnější prvek, má ve všech svých sloučeninách oxidační číslo -I.		# '''Fluor:''' [[Fluor]] (F), jakožto nejelektronegativnější prvek, má ve všech svých sloučeninách oxidační číslo '''-I'''.
	# '''Kyslík:''' [[Kyslík]] (O) má ve většině sloučenin oxidační číslo -II. Existují však důležité výjimky:		# '''Kyslík:''' [[Kyslík]] (O) má ve většině sloučenin oxidační číslo '''-II'''. Existují však důležité výjimky:
	#* V [[peroxidy\|peroxidech]] (obsahujících iont O₂²⁻, např. [[peroxid vodíku\|H₂O₂]]) má oxidační číslo -I.		#* V [[peroxidy\|peroxidech]] (obsahujících iont O₂²⁻, např. [[peroxid vodíku\|H₂O₂]]) má oxidační číslo '''-I'''.
	#* V [[superoxidy\|superoxidech]] (obsahujících iont O₂⁻, např. KO₂) má oxidační číslo -½.		#* V [[superoxidy\|superoxidech]] (obsahujících iont O₂⁻, např. KO₂) má oxidační číslo '''-½'''.
	#* Ve sloučeninách s fluorem (např. [[difluorid kyslíku\|OF₂]]) má kladné oxidační číslo, zde +II, protože fluor je elektronegativnější.		#* Ve sloučeninách s fluorem (např. [[difluorid kyslíku\|OF₂]]) má kladné oxidační číslo, zde '''+II''', protože fluor je elektronegativnější.
	# '''Vodík:''' [[Vodík]] (H) má ve většině sloučenin oxidační číslo +I. Výjimkou jsou [[hydridy]] kovů (např. [[hydrid sodný\|NaH]], [[hydrid vápenatý\|CaH₂]]), kde má oxidační číslo -I, protože je elektronegativnější než daný kov.		# '''Vodík:''' [[Vodík]] (H) má ve většině sloučenin oxidační číslo '''+I. Výjimkou jsou [[hydridy]] kovů (např. [[hydrid sodný\|NaH]], [[hydrid vápenatý\|CaH₂]]), kde má oxidační číslo -I''', protože je elektronegativnější než daný kov.
	# '''Halogeny:''' Ostatní [[halogeny]] ([[chlor\|Cl]], [[brom\|Br]], [[jod\|I]]) mají ve svých sloučeninách (halogenidech) obvykle oxidační číslo -I, pokud nejsou vázány na kyslík nebo na elektronegativnější halogen. Ve sloučeninách s kyslíkem (oxokyselinách, oxidech) mohou nabývat kladných oxidačních čísel (např. v HClO₄ má chlor oxidační číslo +VII).		# '''Halogeny:''' Ostatní [[halogeny]] ([[chlor\|Cl]], [[brom\|Br]], [[jod\|I]]) mají ve svých sloučeninách (halogenidech) obvykle oxidační číslo '''-I, pokud nejsou vázány na kyslík nebo na elektronegativnější halogen. Ve sloučeninách s kyslíkem (oxokyselinách, oxidech) mohou nabývat kladných oxidačních čísel (např. v HClO₄ má chlor oxidační číslo +VII''').

	== ✍️ Značení a zápis ==		== ✍️ Značení a zápis ==
Řádek 81:		Řádek 81:
	=== Zlomková oxidační čísla ===		=== Zlomková oxidační čísla ===
	V některých sloučeninách, zejména v polyatomových iontech, může výpočet vést k průměrnému zlomkovému oxidačnímu číslu.		V některých sloučeninách, zejména v polyatomových iontech, může výpočet vést k průměrnému zlomkovému oxidačnímu číslu.
	* '''Příklad:''' V tetrathionanovém aniontu (S₄O₆²⁻) je celkový náboj -2. Kyslík má -II, tedy 6 × -2 = -12. Pro čtyři atomy síry zbývá náboj +10, aby byl celkový součet -2. Průměrné oxidační číslo síry je tedy +10 / 4 = +2,5. Ve skutečnosti mají dva prostřední atomy síry oxidační číslo 0 a dva krajní +V. Zlomek je pouze průměrem těchto hodnot.		* '''Příklad:''' V tetrathionanovém aniontu (S₄O₆²⁻) je celkový náboj -2. Kyslík má -II, tedy 6 × -2 = -12. Pro čtyři atomy síry zbývá náboj +10, aby byl celkový součet -2. Průměrné oxidační číslo síry je tedy +10 / 4 = '''+2,5'''. Ve skutečnosti mají dva prostřední atomy síry oxidační číslo 0 a dva krajní +V. Zlomek je pouze průměrem těchto hodnot.

	=== Organické sloučeniny ===		=== Organické sloučeniny ===
Řádek 102:		Řádek 102:
	Představte si chemickou vazbu mezi dvěma atomy jako přetahování lanem o elektrony. Každý atom má určitou "sílu", kterou elektrony přitahuje – této síle se odborně říká [[elektronegativita]].		Představte si chemickou vazbu mezi dvěma atomy jako přetahování lanem o elektrony. Každý atom má určitou "sílu", kterou elektrony přitahuje – této síle se odborně říká [[elektronegativita]].

	* Když se přetahují dva '''stejně silné''' atomy (např. dva atomy kyslíku v molekule O₂), lano (elektrony) zůstane přesně uprostřed. Nikdo nevyhrál ani neprohrál. Proto říkáme, že jejich oxidační číslo je nula.		* Když se přetahují dva '''stejně silné''' atomy (např. dva atomy kyslíku v molekule O₂), lano (elektrony) zůstane přesně uprostřed. Nikdo nevyhrál ani neprohrál. Proto říkáme, že jejich oxidační číslo je '''nula'''.

	* Když se přetahuje '''velmi silný''' atom (jako kyslík) se '''slabším''' (jako vodík), silnější atom přetáhne lano (elektrony) téměř úplně na svou stranu. I když elektrony stále sdílejí, pro zjednodušení si řekneme, že silnější atom je "získal" a ten slabší je "ztratil".		* Když se přetahuje '''velmi silný''' atom (jako kyslík) se '''slabším''' (jako vodík), silnější atom přetáhne lano (elektrony) téměř úplně na svou stranu. I když elektrony stále sdílejí, pro zjednodušení si řekneme, že silnější atom je "získal" a ten slabší je "ztratil".
	* Atom, který elektrony "získal" (kyslík), dostane záporné oxidační číslo (v tomto případě -II).		* Atom, který elektrony "získal" (kyslík), dostane záporné oxidační číslo (v tomto případě '''-II''').
	* Atom, který je "ztratil" (vodík), dostane kladné oxidační číslo (zde +I).		* Atom, který je "ztratil" (vodík), dostane kladné oxidační číslo (zde '''+I''').

	Oxidační číslo je tedy takové "skóre" v tomto přetahování. Je to vymyšlené číslo, které nám ale skvěle pomáhá pochopit, jak si atomy mezi sebou "předávají" elektrony během chemických reakcí, a udržet v tom pořádek.		Oxidační číslo je tedy takové "skóre" v tomto přetahování. Je to vymyšlené číslo, které nám ale skvěle pomáhá pochopit, jak si atomy mezi sebou "předávají" elektrony během chemických reakcí, a udržet v tom pořádek.

Oxidační číslo - Historie editací

Filmedy: Nahrazení textu „\*\*([^ ].*?[^ ])\*\*“ textem „'''$1'''“

Filmedy: Nahrazení textu „\*\*([^ ].*?[^ ])\*\*“ textem „'''$1'''“

InfopediaBot: Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache)

Filmedy: Nahrazení textu „\\([^ ].?[^ ])\\*“ textem „'''$1'''“

Filmedy: Nahrazení textu „\\([^ ].?[^ ])\\*“ textem „'''$1'''“