Filmedy: založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Mohammad Rezá Pahlaví | celé_jméno = Mohammad Rezá Šáh Pahlaví | obrázek = | datum_narození = 26. října 1919 | místo_narození = Teherán, Írán | datum_úmrtí = 27. července 1980 | místo_úmrtí = Káhira, Egypt | státní_příslušnost = {{Vlajka|Írán}} | povolání = panovník, šáhinšáh | aktivní_od = 1941 | aktivní_do = 1979 }} '''Mohammad Rezá Pahlaví''' (persky محمد…“

2026-03-03T04:11:14Z

založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Mohammad Rezá Pahlaví | celé_jméno = Mohammad Rezá Šáh Pahlaví | obrázek = | datum_narození = 26. října 1919 | místo_narození = Teherán, Írán | datum_úmrtí = 27. července 1980 | místo_úmrtí = Káhira, Egypt | státní_příslušnost = {{Vlajka|Írán}} | povolání = panovník, šáhinšáh | aktivní_od = 1941 | aktivní_do = 1979 }} '''Mohammad Rezá Pahlaví''' (persky محمد…“

Nová stránka

{{Infobox Osobnost
| jméno = Mohammad Rezá Pahlaví
| celé_jméno = Mohammad Rezá Šáh Pahlaví
| obrázek =
| datum_narození = 26. října 1919
| místo_narození = [[Teherán]], [[Írán]]
| datum_úmrtí = 27. července 1980
| místo_úmrtí = [[Káhira]], [[Egypt]]
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Írán}}
| povolání = panovník, šáhinšáh
| aktivní_od = 1941
| aktivní_do = 1979
}}

'''Mohammad Rezá Pahlaví''' (persky محمدرضا پهلوی‎; 26. října 1919, [[Teherán]] – 27. července 1980, [[Káhira]]) byl posledním íránským panovníkem (šáhem), který vládl [[Írán|Íránu]] od 16. září 1941 až do svého svržení během [[Islámská revoluce|islámské revoluce]] dne 11. února 1979. Užívající starověký perský titul šáhinšáh (král králů) a árijamehr (světlo Árijců), byl Mohammad Rezá druhou a zároveň poslední hlavou dynastie Pahlaví, kterou založil jeho otec.

Během své téměř čtyři desetiletí trvající vlády prošel [[Írán]] obdobím bezprecedentního ekonomického růstu a radikální sociální transformace. Prostřednictvím ambiciózního reformního programu, známého jako [[Bílá revoluce]], se šáh pokusil přebudovat zaostalou agrární zemi v moderní průmyslovou a vojenskou velmoc podle západního vzoru. Navázal pevné spojenectví se [[Spojené státy americké|Spojenými státy americkými]] a snažil se z Íránu vytvořit dominantní stabilizační sílu na [[Blízký východ|Blízkém východě]].

Jeho snaha o urychlenou modernizaci však narážela na silný odpor tradičních struktur, zejména islámského duchovenstva a vrstvy tradičních obchodníků (tzv. bázárí). Šáhova vláda se postupem času stávala stále autokratičtější. Potlačování politické opozice prostřednictvím obávané tajné policie [[SAVAK]], omezování svobody slova a obrovská koncentrace bohatství v rukou úzké elity vedly k masové nespokojenosti. Tato polarizace vyvrcholila na konci sedmdesátých let masovými protesty pod vedením ajatolláha [[Rúholláh Chomejní|Rúholláha Chomejního]], které šáha donutily k odchodu do exilu, čímž byla definitivně ukončena více než dva a půl tisíce let stará tradice perské monarchie.

== 👤 Raná léta a dětství ==
Mohammad Rezá se narodil v [[Teherán|Teheránu]] v roce 1919 jako nejstarší syn důstojníka perské kozácké brigády Rezá Chána a jeho druhé manželky Tádž ol-Molúk. V době jeho narození procházela Persie obdobím hlubokého úpadku, ovládaná slabou dynastií Kádžárovců a rozdělená do sfér vlivu mezi [[Ruské impérium]] a [[Britské impérium]]. Situace se dramaticky změnila v roce 1921, kdy jeho otec provedl vojenský státní převrat a v roce 1925 se nechal korunovat novým šáhem, čímž založil dynastii Pahlaví. Od tohoto okamžiku se z malého Mohammada Rezy stal korunní princ.

Výchova budoucího panovníka byla mimořádně přísná. Jeho otec, člověk vojenského ražení s tvrdou disciplínou, se snažil svého syna formovat k obrazu svému, což na citlivém a spíše plachém chlapci zanechalo celoživotní psychologické stopy. Ve snaze poskytnout synovi to nejlepší možné moderní vzdělání a odstřihnout ho od konzervativního vlivu perského dvora, byl Mohammad Rezá v roce 1931 vyslán do [[Švýcarsko|Švýcarska]]. Zde navštěvoval prestižní internátní školu Institut Le Rosey. Během svého čtyřletého pobytu v Evropě si osvojil plynulou francouzštinu, seznámil se se západní kulturou, politickými systémy a demokratickými ideály, které výrazně formovaly jeho pozdější vidění světa.

Po návratu do vlasti v roce 1936 nastoupil na vojenskou akademii v [[Teherán|Teheránu]], kterou úspěšně absolvoval o dva roky později v hodnosti poručíka. Během této doby působil jako oficiální inspektor ozbrojených sil a postupně byl zasvěcován do státních záležitostí. V roce 1939 byl ze strategických a politických důvodů nucen uzavřít sňatek s egyptskou princeznou [[Fawzia Egyptská|Fawziou]], sestrou krále [[Farúk I.|Farúka I.]]. Toto politické manželství, jehož cílem bylo upevnit vztahy mezi dvěma významnými blízkovýchodními mocnostmi, však nebylo šťastné a po narození dcery Šahnáz bylo v roce 1948 rozvedeno.

== 👑 Nástup na trůn ve stínu světové války ==
Klíčový zlom v životě Mohammada Rezy přinesla [[Druhá světová válka]]. Jeho otec, Rezá Šáh, se v počátcích konfliktu snažil udržet neutralitu, ale jeho ekonomické a technologické vazby na [[Nacistické Německo]] vyvolávaly hluboké znepokojení spojenců. Po napadení [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] v roce 1941 se strategický význam Íránu jakožto bezpečného koridoru pro dodávky vojenského materiálu (tzv. Perský koridor) stal pro Spojence naprosto zásadním.

V srpnu 1941 provedly britské a sovětské jednotky bleskovou invazi do Íránu. Rezá Šáh byl donucen k okamžité abdikaci a odeslán do exilu v [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]], kde o tři roky později zemřel. Spojenecké mocnosti se rozhodly zachovat monarchii a na trůn dosadily tehdy teprve jednadvacetiletého Mohammada Rezu. Dne 16. září 1941 složil přísahu před íránským parlamentem ([[Madžlis]]).

Mladý šáh nastoupil na trůn v mimořádně obtížné situaci. Jeho země byla okupována cizími armádami, ekonomika se nacházela v rozvratu, panoval nedostatek potravin a autorita centrální vlády byla oslabena. Mohammad Rezá se musel zpočátku spoléhat na rady britských a sovětských velvyslanců. Projevoval se jako konstituční monarcha, umožnil obnovení politických stran (včetně komunistické strany Túde) a toleroval relativně svobodný tisk. Tato éra demokratického experimentu v Íránu však měla mít jen krátké trvání. Během [[Teheránská konference|Teheránské konference]] v roce 1943 se mu podařilo získat od [[Winston Churchill|Winstona Churchilla]], [[Franklin Delano Roosevelt|Franklina D. Roosevelta]] a [[Josif Vissarionovič Stalin|Josifa Stalina]] garance týkající se poválečné nezávislosti a územní celistvosti Íránu.

== 🛢️ Ropná krize a státní převrat roku 1953 ==
Přelomovou událostí šáhovy vlády byla krize spojená se znárodněním íránského ropného průmyslu. Na počátku padesátých let rostlo v íránské společnosti obrovské rozhořčení nad nespravedlivými podmínkami, za kterých britská společnost [[Anglo-Iranian Oil Company]] (AIOC) těžila íránskou ropu. Do čela národního hnutí se postavil charismatický nacionalistický politik [[Mohammad Mosaddek]], který byl v roce 1951 parlamentem zvolen premiérem.

Mosaddek okamžitě prosadil zákon o znárodnění ropného průmyslu. V reakci na to vyhlásilo [[Spojené království]] tvrdé mezinárodní embargo na íránskou ropu a vyslalo válečné lodě do [[Perský záliv|Perského zálivu]]. Íránská ekonomika se brzy ocitla na pokraji kolapsu. Šáh se ocitl ve svízelné pozici – na jedné straně pociťoval loajalitu ke svému národu, na druhé straně se obával radikalizace a otevřeného konfliktu se Západem. Navíc Mosaddek postupně omezoval ústavní pravomoci panovníka a získával stále větší podíl na moci.

S nástupem administrativy prezidenta [[Dwight D. Eisenhower|Dwighta D. Eisenhowera]] se [[Spojené státy americké]] začaly obávat, že ekonomicky zdevastovaný Írán podlehne vlivu komunismu a přikloní se k [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]]. [[Central Intelligence Agency|CIA]] ve spolupráci s britskou rozvědkou [[Secret Intelligence Service|MI6]] zorganizovaly tajnou operaci s krycím názvem [[Operace Ajax]]. Cílem bylo Mosaddeka svrhnout a obnovit absolutní moc šáha. V srpnu 1953 se šáh po prvním neúspěšném pokusu o převrat stáhl do exilu v [[Řím|Římě]]. O několik dní později však roajalistické síly podporované Západem a organizovaným pouličním davem převzaly kontrolu nad Teheránem. Mosaddek byl zatčen, šáh se triumfálně vrátil a ropný spor byl vyřešen vytvořením mezinárodního konsorcia, které zajistilo zisky pro obě strany.

Tato událost měla fatální dlouhodobé důsledky. Šáh si sice upevnil absolutní moc, ale v očích mnoha Íránců, zejména intelektuálů a nacionalistů, ztratil část své legitimity a začal být vnímán jako loutka dosazená cizími mocnostmi.

== 🏗️ Bílá revoluce a zlatý věk modernizace ==
S plnou kontrolou nad státem a rostoucími příjmy z prodeje ropy zahájil šáh v roce 1963 svůj nejambicióznější projekt – takzvanou Bílou revoluci (Inqiláb-e Sefíd). Šlo o masivní, shora řízený reformní program, jehož cílem bylo vykořenit feudální přežitky a transformovat Írán do podoby moderní západní společnosti. Reforma byla nazvána "bílou", aby se odlišila od "rudých" (komunistických) a "černých" (náboženských) revolucí.

Jádrem programu byla radikální pozemková reforma. Šáh nařídil vyvlastnění velkých latifundií, patřících často šlechtě nebo náboženským nadacím, a jejich rozdělení mezi miliony drobných rolníků. Tímto krokem zamýšlel zlomit moc tradičních elit a vytvořit loajální vrstvu středních farmářů. Dalším zásadním bodem bylo přiznání volebního práva ženám a jejich masivní zapojení do pracovního a veřejného života. Šáh rovněž inicioval vytvoření "sborů gramotnosti", v rámci kterých byli mladí absolventi středních škol vysíláni na zaostalý venkov, kde sloužili jako učitelé, čímž se podařilo drasticky snížit úroveň negramotnosti.

Ekonomické výsledky byly zpočátku ohromující. Během šedesátých a první poloviny sedmdesátých let rostl íránský hrubý domácí produkt průměrně o 10 až 15 procent ročně. Budovaly se přehrady, moderní dálnice, ocelárny, petrochemické komplexy a moderní letiště. Rozšiřoval se vzdělávací systém a tisíce íránských studentů získávaly stipendia na nejlepších univerzitách v [[Spojené státy americké|USA]] a v [[Evropa|Evropě]].

Tento obrovský skok vpřed však vyvolal prudký kulturní a sociální šok. Tradiční islámské duchovenstvo vidělo v pozemkové reformě krádež majetku a v emancipaci žen přímý útok na základy islámu. K prvnímu vážnému střetu došlo v roce 1963, kdy se proti reformám otevřeně postavil klerik [[Rúholláh Chomejní]]. Protesty byly armádou krvavě potlačeny a Chomejní byl po roce věznění nucen odejít do exilu, odkud po celá léta neúnavně kázal proti šáhovu režimu.

== 👑 Extravagance a oslavy v Persepoli ==
S rostoucím sebevědomím a ekonomickou silou začal šáh stále více klást důraz na předislámskou, imperiální historii Persie. Toužil ztotožnit dynastii Pahlaví s velikostí starověkých králů, jako byl Kýros Veliký nebo Dareios I. V roce 1967 se nechal slavnostně korunovat a své třetí manželce, císařovně [[Farah Pahlaví]], udělil jako první ženě v íránské historii titul šahbánú (císařovna).

Vrcholem této imperiální prezentace byly v roce 1971 megalomanské oslavy 2500. výročí založení Perské říše v troskách starověkého města [[Persepolis]]. Na akci se sjelo přes 60 členů královských rodin a hlav států z celého světa. V poušti bylo vybudováno luxusní stanové městečko s klimatizací, kam se veškeré jídlo, nápoje (včetně tisíců lahví šampaňského) a výzdoba dovážely letecky přímo z pařížských restaurací, jako byl legendární Maxim's.

Zatímco ve světě vzbudila událost obdiv a uznání pro moderní tvář Íránu, na domácí scéně měla katastrofální dopad. Chomejní a další opoziční lídři využili tyto astronomické výdaje k ostré kritice. Kontrast mezi nevýslovným luxusem prezentovaným v Persepoli a chudobou, která navzdory ekonomickému růstu stále přetrvávala v teheránských slumech a na venkově, se stal silným mobilizačním prvkem pro blížící se revoluci.

== 🛡️ Zahraniční politika a regionální hegemonie ==
V oblasti zahraniční politiky byl Mohammad Rezá Pahlaví klíčovým spojencem Západu ve [[Studená válka|studené válce]]. Írán pod jeho vedením sloužil jako mohutná bezpečnostní hradba proti šíření sovětského vlivu směrem k životně důležitým ropným trasám v zálivu. Šáh udržoval vynikající vztahy s mnoha americkými prezidenty, od [[Richard Nixon|Richarda Nixona]] po [[Jimmy Carter|Jimmyho Cartera]]. Současně však uplatňoval politiku takzvaného nezávislého nacionalismu, což v praxi znamenalo udržování korektních obchodních vztahů i se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] a zeměmi východního bloku.

Šáh měl ambici vybudovat pátou nejsilnější armádu na světě. Jakmile po ropné krizi v roce 1973 (kterou sám pomáhal v rámci [[OPEC]] vyvolat) začaly do Íránu proudit desítky miliard petrodolarů, utratil obrovské sumy za nejmodernější západní zbraňové systémy. Írán nakoupil tisíce tanků, vyspělé stíhací letouny F-14 Tomcat a vrtulníky. Íránská armáda pod jeho velením úspěšně intervenovala v sousedním [[Omán|Ománu]], kde pomohla potlačit komunistické povstání v provincii Dafár.

Ačkoliv Írán oficiálně podporoval arabské státy, šáh udržoval velmi pragmatické a tajné bezpečnostní vztahy s [[Izrael|Izraelem]]. Obě země sdílely zpravodajské informace a spolupracovaly v technologických projektech, což ještě více zhoršovalo šáhovu pověst v očích arabského světa i radikálních íránských islamistů.

== ⚖️ Autokracie a obávaný SAVAK ==
Paralelně s ekonomickou modernizací probíhalo postupné utužování politického režimu. Mohammad Rezá nevěřil v západní styl demokratických voleb, které považoval v kontextu tehdejšího Íránu za zdržování a hrozbu stability. Prosazoval model absolutní moci osvíceného monarchy, který ví nejlépe, co jeho národ potřebuje.

Hlavním nástrojem jeho moci a represí se stala Národní zpravodajská a bezpečnostní organizace, známá pod akronymem [[SAVAK]]. Tato tajná policie, vycvičená původně s pomocí [[Central Intelligence Agency|CIA]] a izraelského [[Mosad|Mosadu]], postupem času narostla do obřích rozměrů. SAVAK byl zodpovědný za přísnou cenzuru tisku, umění i univerzit. Agentura se stala nechvalně známou systematickým mučením, mimosoudními popravami a tvrdým pronásledováním politické opozice – od marxistické guerillové skupiny Lidoví mudžáhedíni až po islamistické kleriky. Centrální teheránská věznice Evin se stala symbolem utrpení šáhových odpůrců.

V roce 1975 učinil šáh osudovou politickou chybu. Zrušil dosavadní systém dvou (přísně kontrolovaných) politických stran a nařídil vytvoření jediné státní strany Rastáchíz (Obrození). Všichni dospělí občané se museli do strany povinně přihlásit a platit příspěvky. Tato totalitní snaha o kontrolu nad každým aspektem společnosti rozzuřila nejen intelektuály, ale definitivně odcizila i bázárí – tradiční obchodníky, do jejichž staletých cechovních struktur se strana Rastáchíz pokoušela zasahovat.

== 🌪️ Pád a islámská revoluce ==
V letech 1977 a 1978 se šáhův režim ocitl v dokonalé bouři krizí. Ekonomika se po ropném boomu přehřála, inflace rapidně rostla a venkovské obyvatelstvo, které se masově stěhovalo do měst za prací, čelilo hrozným životním podmínkám. Ke všemu se u panovníka již v polovině sedmdesátých let tajně projevila vzácná forma krevní rakoviny (Waldenströmova makroglobulinémie). Léky, které tajně užíval, zhoršovaly jeho úsudek, vyvolávaly deprese a nerozhodnost právě v době, kdy byla vyžadována rychlá politická reakce.

Protesty začaly na začátku roku 1978 a postupně nabíraly na intenzitě. Sjednotily se v nich naprosto rozdílné proudy – od islámských fundamentalistů přes prozápadní liberály až po radikální marxisty. Všechny tyto skupiny spojoval jediný cíl: svržení Mohammada Rezy Pahlavího. K bodu zlomu došlo 8. září 1978 (tzv. Černý pátek), kdy vojáci na teheránském náměstí Džále zahájili palbu do davu demonstrantů a zabili desítky lidí. Další šok přinesl požár v kině Rex v [[Abadán|Abadánu]], kde uhořelo přes 400 lidí. Ačkoliv byl požár s největší pravděpodobností dílem radikálních islamistů, opozice jej úspěšně svedla na agenty SAVAKu, což vyvolalo absolutní celonárodní zuřivost.

Na podzim 1978 vstoupili do stávky dělníci v ropném průmyslu, čímž zcela paralyzovali státní ekonomiku. Milionové davy v Teheránu požadovaly návrat ajatolláha Chomejního, který v té době řídil revoluci z exilu ve [[Francie|Francii]]. Šáh, zmatený, nemocný a opuštěný svými západními spojenci, kteří usoudili, že jeho režim je neudržitelný, se nakonec podvolil. Dne 16. ledna 1979 nasedl Mohammad Rezá Pahlaví do svého soukromého letadla a v slzách, i s krabičkou íránské hlíny v kapse, navždy opustil svou vlast. O necelý měsíc později se monarchie oficiálně zhroutila a byla vyhlášena [[Írán|Íránská islámská republika]].

== 🏜️ Bolestný exil a smrt ==
Období šáhova exilu představuje jednu z nejtragičtějších kapitol jeho života. Ačkoliv po desetiletí patřil mezi nejvěrnější spojence Západu, po jeho pádu mu většina států odmítla poskytnout azyl z obavy před odvetou nového režimu v Íránu. Jako první ho přivítal egyptský prezident [[Anwar Sadat]], ovšem z bezpečnostních důvodů se šáh s rodinou brzy vydal na zoufalé putování přes [[Maroko]], [[Bahamy]] až do [[Mexiko|Mexika]].

V říjnu 1979 se šáhův zdravotní stav kriticky zhoršil, neboť jeho rakovina nabrala na agresivitě a projevily se vážné problémy se žlučníkem. Na humanitární naléhání umožnil prezident [[Jimmy Carter]] šáhovi přiletět do [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] na urgentní lékařské vyšetření. Tento krok však vyvolal v Íránu obrovskou revoluční hysterii. Radikální studenti vtrhli 4. listopadu 1979 na americké velvyslanectví v Teheránu a vzali jeho personál jako rukojmí, přičemž požadovali vydání šáha do Íránu k soudu. Tato událost vstoupila do historie jako íránská rukojmí krize a definitivně zničila vztahy mezi Teheránem a Washingtonem.

Aby nekomplikoval politickou situaci, šáh Spojené státy urychleně opustil a uchýlil se na malý ostrov v Panamě. Zde však žil v neustálém strachu z atentátu nebo politického obchodu. V březnu 1980 mu konečné a trvalé útočiště opětovně nabídl jeho oddaný přítel, egyptský prezident Anwar Sadat. Mohammad Rezá Pahlaví se vrátil do Egypta, kde však přes veškerou lékařskou péči o několik měsíců později, 27. července 1980 ve věku 60 let, podlehl rozsáhlým komplikacím spojeným s lymfatickou rakovinou.

Sadat mu uspořádal velkolepý státní pohřeb s plnými vojenskými poctami, kterého se zúčastnili zástupci několika států (zejména bývalý americký prezident [[Richard Nixon]]), a jeho ostatky byly uloženy do hrobky v káhirské mešitě al-Rifá'í.

== 🌟 Historické hodnocení a odkaz ==
Odkaz Mohammada Rezy Pahlavího je nesmírně komplexní a dodnes vyvolává vášnivé debaty. Pro zastánce [[Íránská islámská republika|Islámské republiky]] zůstává zosobněním korupce, morálního úpadku, tyranie a podřízenosti západním imperialistickým zájmům. Nový režim po jeho pádu systematicky zničil většinu vizuálních připomínek jeho vlády, strhl jeho sochy a přejmenoval ulice i celé instituce.

Na straně druhé zanechal Írán, který byl v mnoha ohledech mnohem modernější a vzdělanější, než jaký zdědil po svém otci. Jeho investice do infrastruktury, elektrifikace, školství a těžkého průmyslu položily fyzické základy moderního íránského státu. Obrovský důraz na vzdělání vyprodukoval generaci vysoce kvalifikovaných inženýrů, lékařů a akademiků, ačkoliv paradoxně právě tato vzdělaná střední třída, frustrovaná nedostatkem politických svobod, tvořila páteř revoluce, která ho svrhla.

V pozdějších dekádách, zejména s rostoucí nespokojeností mladé íránské generace s represivním náboženským systémem a ekonomickým propadem současného Íránu, se mezi některými segmenty společnosti objevila překvapivá vlna nostalgie po předrevoluční éře. Během protestů v Íránu v letech 2017–2022 byla z davů dokonce zaznamenána hesla vzývající Pahlavího dynastii. Tento fenomén nevypovídá ani tak o touze po návratu šáhovy diktatury s jejím SAVAKem, ale spíše odráží touhu po osobních svobodách, ekonomické prosperitě, mezinárodním respektu a sekulárním způsobu života, které si lidé, často zidealizovaně, s jeho vládou spojují.

Jeho syn a následník trůnu, [[Rezá Pahlaví mladší]], nadále žije ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]] a působí jako jedna z vůdčích, byť značně fragmentovaných tváří sekulární íránské opozice v zahraničí.

== Zdroje ==
* [https://britannica.com Encyclopaedia Britannica]
*[https://bbc.com BBC News]
* [https://nytimes.com The New York Times]
*[https://iranicaonline.org Encyclopaedia Iranica]
* [https://history.com History Channel]
*[https://pbs.org Public Broadcasting Service]

{{DEFAULTSORT:Pahlaví, Mohammad Rezá}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Íránci]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 26. října]]
[[Kategorie:Narození 1919]]
[[Kategorie:Narození v Teheránu]]
[[Kategorie:Úmrtí 27. července]]
[[Kategorie:Úmrtí 1980]]
[[Kategorie:Úmrtí v Káhiře]]
[[Kategorie:Zesnulí lidé]]
[[Kategorie:Panovníci]]
[[Kategorie:Íránští panovníci]]
[[Kategorie:Dynastie Pahlaví]]
[[Kategorie:Účastníci studené války]]
[[Kategorie:Vládci svržení převratem]]
[[Kategorie:Lidé, kteří zemřeli v exilu]]
[[Kategorie:Pohřbení v Káhiře]]
[[Kategorie:Oběti rakoviny]]
[[Kategorie:Exulanti]]
[[Kategorie:Vytvořeno FilmedyBot 3.1 (Gemini)]]

Mohammad Reza Pahlaví - Historie editací