Filmedy: založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Karel Mareš | celé_jméno = Karel Mareš (krycí jméno: Karel Toman) | obrázek = | popis_obrázku = | datum_narození = 3. listopadu 1898 | místo_narození = Tábor, Rakousko-Uhersko | datum_úmrtí = 10. června 1960 | místo_úmrtí = Praha, Československo | státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}} | povolání = vojenský letec, brigádní generál | aktivní_od = 1917 | aktivní_do = 1949 |…“

2026-02-18T01:01:45Z

založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Karel Mareš | celé_jméno = Karel Mareš (krycí jméno: Karel Toman) | obrázek = | popis_obrázku = | datum_narození = 3. listopadu 1898 | místo_narození = Tábor, Rakousko-Uhersko | datum_úmrtí = 10. června 1960 | místo_úmrtí = Praha, Československo | státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}} | povolání = vojenský letec, brigádní generál | aktivní_od = 1917 | aktivní_do = 1949 |…“

Nová stránka

{{Infobox Osobnost
| jméno = Karel Mareš
| celé_jméno = Karel Mareš (krycí jméno: Karel Toman)
| obrázek =
| popis_obrázku =
| datum_narození = 3. listopadu 1898
| místo_narození = [[Tábor]], [[Rakousko-Uhersko]]
| datum_úmrtí = 10. června 1960
| místo_úmrtí = [[Praha]], [[Československo]]
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}}
| povolání = vojenský letec, brigádní generál
| aktivní_od = 1917
| aktivní_do = 1949
| hodnost = brigádní generál
}}

'''Karel Mareš''' (3. listopadu 1898, [[Tábor]] – 10. června 1960, [[Praha]]) byl [[Česko|český]] brigádní generál, vojenský pilot a první velitel [[311. československá bombardovací peruť RAF|311. československé bombardovací perutě RAF]]. Patřil mezi nejslavnější meziválečné letce [[Československo|Československa]], byl účastníkem obou světových válek i aktivním odbojářem proti nacistické okupaci. Po skončení [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl komunistickým režimem perzekvován, degradován a donucen pracovat jako zemědělský dělník. Zemřel předčasně, zlomený perzekucí, ve věku 61 let.

Marešovy osudy představují jeden z nejpřesvědčivějších příkladů tragédie československých vojenských hrdinů ve dvacátém století – muže, který prošel [[první světová válka|první světovou válkou]] jako legionář, stal se jedním z nejúspěšnějších závodních pilotů meziválečné éry, vedl bombardovací jednotku při náletech na nacistická letiště a nakonec skončil jako kydač hnoje na státním statku, pronásledovaný [[Státní bezpečnost|Státní bezpečností]] (StB) a zbavený i invalidního důchodu. Plně rehabilitován byl teprve posmrtně, v roce 1990 prezidentem [[Václav Havel|Václavem Havlem]], a nejvyšší státní vyznamenání – [[Řád Bílého lva]] – mu bylo uděleno in memoriam až v roce 2023 prezidentem [[Petr Pavel|Petrem Pavlem]].

== 👤 Mládí a rodinné zázemí ==
Karel Mareš se narodil 3. listopadu 1898 v [[Tábor|Táboře]] jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Alois Mareš byl strojvedoucím, takže rodina obývala státní dům pro zaměstnance železnice. Toto prostředí poznamenalo Marešovo dětství – vyrůstal v zázemí, kde disciplína, poctivost a přesnost hrály přirozenou roli.

Od roku 1909 navštěvoval Reálné gymnázium v Táboře (dnes [[Gymnázium Pierra de Coubertina v Táboře]]). Svými spolužáky nikterak zvláště nevynikal a studijní výsledky nebyly nijak oslnivé, nicméně prokazoval zálibu v jazycích, matematice a dějepise. Z historických postav nejvíce obdivoval [[Jan Hus|mistra Jana Husa]] a jeho neochvějnou zásadovost – vlastnost, která se stala Marešovým celoživotním vzorem. Tato velká úcta k Husovi se zhmotní i v pozdějším příběhu: ve své kanceláři v [[Moskva|Moskvě]] místo portrétů Stalina vystavoval Marešův obraz právě mistra Jana Husa, což ho vystavovalo podezřívavým pohledům sovětské [[NKVD]].

Po předčasné maturitě v roce 1917 byl Mareš odveden do [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherské armády]] a s 6. střeleckým plukem z [[České Budějovice|Českých Budějovic]] odeslán na [[italská fronta první světové války|italskou frontu]].

== ⚔️ První světová válka a legionářské působení ==
Na italské frontě pobyl Karel Mareš necelý rok. V lednu 1918 byl zajat v bitvě v Col del Rosso a ocitl se v italském zajetí. Zde se rozhodl pro zásadní životní krok: přihlásil se do řad [[Československé legie v Itálii|československých legií]], tehdy formovaných ve [[Verona|Veroně]].

Po vojenském výcviku v okolí Verony odešel znovu na frontu a zároveň absolvoval důstojnickou školu v [[Modena|Modeně]]. Jako podporučík bojoval v rámci 6. divize čs. armádního sboru v Itálii. Konec první světové války zastihl Mareše v hodnosti poručíka a do vlasti se vrátil v prosinci 1918 – nyní jako občan nově vzniklého [[Česko|Československa]].

Zpáteční cesta do míru však neznamenala odpočinek. S jednotkou legionářů byl Mareš okamžitě odvelen k zajišťování hranic [[Slovensko|Slovenska]] a [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]], kde Maďarsko zpochybňovalo nové hranice. Bojů na Slovensku se účastnil do léta 1919, kdy bylo uzavřeno příměří. Se svým 31. plukem 6. divize se pak přesunul do [[Brno|Brna]], kde v září 1920 v [[Jihlava|Jihlavě]] splynula jeho jednotka s nově budovanou československou armádou.

Před tímto mladým poručíkem, jemuž bylo teprve jedenadvacet let, stálo rozhodnutí: odejít do civilu, nebo zůstat u armády? Bez váhání se rozhodl pro vojenskou kariéru.

== ✈️ Meziválečná kariéra a závodní létání ==
Kariéru vojenského letce Karel Mareš zahájil v roce 1923, kdy nastoupil k leteckému pluku v [[Olomouc|Olomouci]]. Absolvoval stáž u leteckého pozorovatelského pluku v [[Lyon|Lyonu]] a kariérní start byl rychlý – v roce 1926 byl jmenován polním pilotem. Již v roce 1925 se vyznamenal při ukázkovém dálkovém letu [[Praha]]–[[Kodaň]] a zpět na československém letadle typu A II.

Jako závodní pilot Mareš záhy přesáhl domácí scénu. Dvakrát zvítězil v závodech kolem zemí [[Malá dohoda|Malé dohody]] – prestižní mezinárodní akci, které se účastnily špičky evropského sportovního letectví. V roce 1929 se umístil na druhém místě v tomtéž závodu, pilotuje letoun [[Avia BH-33]] s motorem Jupiter III. Úspěšně absolvoval nespočet závodů, dálkových letů a leteckých exhibicí doma i ve 13 zemích Evropy. Za jeden z nejpůsobivějších momentů mezinárodní prezentace byl považován ukázkový let 28. května 1935 v [[Sofie|Sofii]], po němž obdržel písemné blahopřání od bulharského cara [[Boris III. Bulharský|Borise III.]]

V roce 1927 se stal jako štábní kapitán velitelem pilotní elementární školy; v roce 1931 velitelem letky a poté perutě v [[Praha|Praze]]. Obě funkce vnesl s profesionalitou, která ho vydělovala z řady vrstevníků – zvláště vynikal v nácviku nočních letů podle přístrojů, disciplíně, která se prokáže jako neocenitelná v pozdějších bojových podmínkách.

Od roku 1936 byl přidělen k [[Vojenský technický a letecký ústav|Vojenskému technickému a leteckému ústavu]] (VTLÚ) v [[Praha-Letňany|Letňanech]], kde se 15. září 1936 stal velitelem Leteckého zkušebního oddílu. Tato funkce ho přiváděla k nejmodernějším tuzemským i zahraničním prototypům, a Mareš se tak vyprofiloval jako jeden z technicky nejzdatnějších letců první republiky.

== 🛡️ Odboj a útěk z protektorátu ==
Po [[Nacistická Německo|německé]] okupaci 15. března 1939 se Karel Mareš nepodrobil novému pořádku. Vstoupil do ilegální vojenské odbojové organizace [[Obrana národa]], kde spolupracoval s klíčovými postavami domácího protinacistického odboje – [[Josef Balabán|Josefem Balabánem]] a [[Josef Mašín starší|Josefem Mašínem]].

Jednou z nejdramatičtějších odbojových akcí bylo nebezpečné přemístění leteckých kulometů. Ze skladu v [[Praha-Letňany|Praze-Letňanech]] je Mareš tajně přepravil do dílen na [[Smíchov (Praha)|Smíchově]], kde byly předelány na pěchotní zbraně. Odtud putovaly na [[Letná|Letnou]], do budovy Ředitelství lesů, kde byly zazděny a bezpečně ukryty – čekaly zazděny celých šest let, než je povstání v květnu 1945 uvede do použití.

Po sérii razií [[Gestapo|gestapa]] proti Obraně národa byl vydán i zatykač na Mareše. Pomoc přišla od ilegální odbojové sítě [[Tři králové (odboj)|Tři králové]], zejména od [[Josef Balabán|Josefa Balabána]]. Dne 23. dubna 1940 Mareš tajně nastoupil do vlaku a přes [[Slovensko]] se vydal do [[Jugoslávie]]. Zde vstoupil do čs. zahraniční armády pod krycím jménem '''Karel Toman''', pod nímž bude vystupovat po celou dobu své zahraniční služby.

Z Jugoslávie se přes [[Sýrie|Sýrii]] dostal do [[Francie]]. Přijel těsně před francouzskou kapitulací 22. června 1940 a situace vyžadovala bleskové jednání. Dne 24. června 1940 se mu, v čele 200členné jednotky čs. vojáků, podařilo odplout z přístavu [[Port-Vendres]] jedním z posledních evakuačních plavidel mířících do [[Velká Británie|Anglie]]. V tu chvíli na palubě lodi sotva tušil, jaká kapitola se před ním otevírá.

== 🏅 Velitel 311. perutě RAF ==
V Británii se Karel Mareš zapojil do budování čs. letectva v rámci [[Royal Air Force|Královského letectva]] (RAF). Zárodek toho, co se stane jedním z nejslavnějších leteckých celků druhé světové války, byl zformován ve sběrném táboře v Innsworth Lane u Gloucesteru. V polovině července 1940 se tato bombardovací skupina přesunula na leteckou základnu [[RAF Honington|Honington]] a 29. července 1940 byla oficiálně ustavena '''[[311. československá bombardovací peruť RAF]]'''.

Mareš se stal jejím prvním československým velitelem. Byl pro tuto funkci ideální volbou – jako jeden z mála čs. důstojníků disponoval rozsáhlými praktickými zkušenostmi s létáním na vícemotorových letounech z meziválečné éry. Pod jeho vedením byl zahájen intenzivní výcvik na dvoumotorových bombardovacích strojích [[Vickers Wellington]] (konkrétně varianty Mk.I, Mk.IA a Mk.IC). Sám Mareš létal na stroji Vickers Wellington Mk.I (L7787, kód KX-U).

Výcvik byl enormně náročný – posádky musely co nejrychleji zvládnout nový typ letadla, přičemž výcvik byl opakovaně narušován nálety [[Luftwaffe]]. Přesto bylo školení prvních šesti nejzkušenějších posádek dokončeno 7. září 1940. Mareš rovněž navrhl znak perutě i její motto inspirované [[husitství|husitskou]] tradicí: '''„Na množství nehleďte"''' – výrok, který pro mnohonárodnostní osádky bojující daleko od vlasti získal zvláštní emocionální náboj.

První bojová akce perutě proběhla v noci z 10. na 11. září 1940 – nálet tří letounů na seřaďovací nádraží v [[Brusel|Bruselu]]. Mise splnila cíl. Následovala řada dalších akcí: 23. září 1940 podnikla peruť nálet na samotný [[Berlín]]. Tato přímá konfrontace s říšským hlavním městem měla obrovský symbolický i vojenský význam a posílila pověst čs. letců v rámci celého RAF. Dne 18. ledna 1941 peruť navštívil britský král [[Jiří VI.]] s manželkou – výjimečné uznání hodnoty jednotky.

V březnu 1941, nyní již v hodnosti plukovníka, Mareš předal velení perutě a přešel na inspektorát čs. letectva. V červnu pak nastoupil na Ministerstvo národní obrany (MNO) v [[Londýn|Londýně]].

== 🌍 Mise v Sovětském svazu ==
V srpnu 1942 byl Mareš převelen na funkci zástupce náčelníka Čs. vojenské mise v [[Sovětský svaz|SSSR]]. Cesta tam se stala dalším dramatickým výjevem jeho bouřlivého života. Konvoj lodí, na němž plul, byl napaden německými letadly a torpédy – Marešova loď se potopila. Z ledové vody rozbouřeného moře ho zachránila jiná loď. Po strastiplné cestě přes [[Archangelsk]] a [[Moskvu]] se 1. října 1942 ohlásil u Čs. vojenské mise v [[Kujbyšev|Kujbyševě]].

Jako zástupce generála [[Heliodor Píka|Heliodora Píky]] pracoval při formování čs. vojenské jednotky v SSSR. Jednal se sovětskými představiteli i s čs. veliteli – mimo jiné s generálem [[Jan Kratochvíl|Kratochvílem]] a [[Ludvík Svoboda|Svobodou]]. Situace v Moskvě ho nutila k neustálé balancování: byl pod dohledem [[NKVD]], protože netajil, že se s komunistickými praktikami neztotožňuje. Obraz Jana Husa v kanceláři místo Stalinova portrétu byl tichý, ale nekompromisní postoj.

Z Moskvy se Mareš vrátil do vlasti 25. února 1946. Před sebou měl kariérní vrchol – ale také blížící se katastrofu.

== 🏛️ Poválečná kariéra a komunistická perzekuce ==
Po návratu z SSSR zastával Mareš nejvýznamnější funkce v čs. vojenském letectvu. Byl velitelem 1. letecké divize v Praze (zformované z původní [[310. česká stíhací peruť RAF|310. čs. stíhací perutě RAF]]), velitelem letecké oblasti I., velitelem leteckého sboru, přednostou V. odboru MNO a velitelem leteckého týlu. Byl to muž ve vrcholu kariéry, nositel mnoha čs. i spojeneckých vyznamenání.

Obrat přišel po [[Únor 1948|únoru 1948]]. Mareš odmítl vstoupit do [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]]. Toto rozhodnutí, do té doby bezúhonný projev integrity, se okamžitě stalo záminkou k jeho systematické likvidaci.

V druhé polovině roku 1948 byl v souvislosti s vykonstruovaným procesem s generálem [[Heliodor Píka|Heliodorem Píkou]] vzat do vyšetřovací vazby. Píka byl odsouzen a oběšen za údajnou špionáž ve prospěch Velké Británie. Mareš byl sice z přímého odsouzení ušetřen, ale pronásledování nekončilo. Znovu byl zatčen a z vazby podmínečně propuštěn. Dne 1. listopadu 1949 odešel na vlastní žádost do výslužby; na základě utrpěných válečných zranění mu byl přiznán invalidní důchod.

Rok poté vydal rozkaz ministr národní obrany [[Alexej Čepička]]: Mareš byl degradován z hodnosti generála na vojína. Z rozkazu MNO byl „ve státním zájmu" vystěhován s rodinou z pražského bytu. Praha mu byla zakázána.

== 🌾 Vyhnanství v Kosově Hoře ==
Od dubna 1951 se stala nuceným domovem rodiny Marešových [[Kosova Hora]] u [[Sedlčany|Sedlčan]] na [[Příbramsko|Příbramsku]]. Původně měl být Mareš nasazen do tábora nucených prací, ale špatný zdravotní stav mu paradoxně zachránil osud – skončil „pouze" jako zemědělský dělník [[státní statek|Státního statku]] Kosova Hora. Muž, který velel bombardovací peruti na nálety na Berlín, se stal kydačem hnoje.

V květnu 1953 mu bylo odebráno i poslední záchranné lano – invalidní válečný důchod. Mareš žil na pokraji chudoby, nepřestával být pronásledován agenty StB, přičemž stálá psychická zátěž i fyzické pracovní podmínky rychle ničily jeho zdraví. Přestože trpěl nesmírně, nikdy se nenechal zlomit. I přesto, jakého příkoří se mu dostávalo, si přál pohřeb ve vojenské uniformě.

Zemřel 10. června 1960 v nemocnici v [[Motol|Motole]] v [[Praha|Praze]], pravděpodobně na rakovinu, ve věku 61 let. Pohřben byl na Novém hřbitově v [[Tábor|Táboře]].

== 🏆 Rehabilitace a posmrtná uznání ==
Přestože v komunistickém Československu zůstávala Marešova čest pošlapána, vývoj po roce 1968 přinesl první naznačení o přehodnocení. V tomtéž roce byl Mareš částečně rehabilitován – úplná rehabilitace se však oddalovala dalších 22 let.

Plné rehabilitace se Marešova rodina dočkala teprve po [[Sametová revoluce|sametové revoluci]]. Rozkazem č. 09/13. 4. 1990 prezidenta [[Česko-Slovenská federativní republika|ČSFR]] [[Václav Havel|Václava Havla]] ze dne 3. května 1990 byl Karel Mareš v plném rozsahu rehabilitován a in memoriam mu byla vrácena hodnost brigádního generála. Byl devátým v pořadí, koho prezident Havel takto rehabilitoval.

Dne 10. června 2015, v den 55. výročí jeho smrti, byla ve vnitřních prostorách [[Gymnázium Pierra de Coubertina v Táboře|Gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře]] odhalena pamětní deska zhotovená z černého indického mramoru od petranova Petra Šebesty. Nápis zní: ''„gen. Karel Mareš / 3.11.1898 – 10.6.1960 / první velitel / 311. čs. bombardovací perutě RAF / student táborské reálky 1909 – 1917 / čest jeho památce"''.

V parku obce Kosova Hora byl 21. dubna 2018 slavnostně odhalen pomník brigádního generála Karla Mareše-Tomana, prvního velitele 311. čs. bombardovací perutě RAF. Na pomníku jsou slova: ''„GEN. KAREL MAREŠ / 1898–1960 / 311 CZECHOSLOVAK SQUADRON / ROYAL AIR FORCES / NA MNOŽSTVÍ NEHLEĎTE."''

Snahu o udělení státního vyznamenání vedla rodina generála Mareše (zejména jeho dcera Dagmar Jungmannová) spolu s obcí Kosova Hora a historikem Josefem Velflem, ředitelem Hornického muzea v Příbrami, který se Marešovými osudy zabývá od sedmdesátých let. Žádost byla Senátem Parlamentu ČR doporučena prezidentovi republiky, nicméně prezident [[Miloš Zeman]] ji třikrát nevyslyšel.

Teprve prezident [[Petr Pavel]] při státním svátku 28. října 2023 udělil Karlu Marešovi in memoriam '''[[Řád Bílého lva]] vojenské skupiny I. třídy''' – za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

== 🎖️ Vyznamenání ==
Karel Mareš byl nositelem rozsáhlého souboru čs. i spojeneckých vyznamenání:

=== Československá vyznamenání ===
* [[Československý válečný kříž 1918]]
* Čs. revoluční medaile 1918
* [[Mezispojenecká medaile Vítězství]]
* [[Československý válečný kříž 1939]]
* Čs. medaile Za chrabrost
* Čs. medaile Za zásluhy 1. stupně
* Pamětní medaile čs. zahraniční armády se štítky F (Francie), VB (Velká Británie) a SSSR

=== Britská vyznamenání ===
* [[Distinguished Flying Cross]] (D.F.C. – Záslužný letecký kříž), uděleno 3. září 1941
* [[Order of the British Empire|OBE]] (Officer of the British Empire – Důstojník Britského impéria)
* The 1939–1945 Star
* Air Crew Europe Star
* Defence Medal

=== Spojenecká a zahraniční vyznamenání ===
* Medaglia Fatigue di Guerra ([[Itálie]])
* Le Croci di Guerra (Itálie)
* Steaua României ([[Rumunsko]])

=== Posmrtná vyznamenání ===
* [[Řád Bílého lva]] vojenské skupiny I. třídy, in memoriam, 2023

== 📝 Odkaz a historický význam ==
Karel Mareš je jednou z klíčových postav dějin [[Royal Air Force|RAF]] a [[česká letecká historia|čs. letectví]] obecně. Jako zakladatel a první velitel 311. perutě vytvořil základ, na němž tato jednotka postavila svou pověst jedné z nejlepších v rámci celého Bombardovacího velitelství i pobřežního velitelství Coastal Command. Marešem navržené motto „Na množství nehleďte" evokující husitskou tradici se stalo symbolem odhodlanosti, s níž malá země čelí přesile – myšlenka, která v roce 1940 nebyla pouze symbolem, ale každodenní realitou.

Stejně působivý jako jeho vojenské zásluhy je Marešův morální profil. V Moskvě odmítal uctívání Stalina a veřejně vystavoval portrét Jana Husa; po únoru 1948 odmítl vstoupit do komunistické strany, přestože věděl, co ho čeká. Tato neochvějnost mu zničila kariéru, zdraví i finanční jistotu – ale zachovala mu historickou čest.

Marešovy osudy se začaly hlouběji zkoumat díky historiku [[Josef Velfl|Josefu Velflovi]], řediteli Hornického muzea v Příbrami, a přispění jeho dcery Dagmar Jungmannové. Zájem o jeho osobu v posledních desetiletích výrazně narostl a Mareš je dnes uznáván jako hrdina dvou světových válek, který si zasluhuje místo po boku nejznámějších čs. válečných osobností.

== Zdroje ==
* [https://cs.wikipedia.org Wikipedia – Karel Mareš (vojenský letec)]
* [https://mocr.army.cz Ministerstvo obrany ČR]
* [https://gymta.cz Gymnázium Pierra de Coubertina Tábor]
* [https://pribramsky.denik.cz Příbramský deník]
* [https://sumava.cz Šumavský rozcestník – vojáci]
* [https://druhasvetova.com Druhá světová válka – 311. čs. bombardovací peruť RAF]
* [https://kampocesku.cz Kam po Česku – Brigádní generál Karel Mareš]

{{DEFAULTSORT:Mareš, Karel}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Češi]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 3. listopadu]]
[[Kategorie:Narození 1898]]
[[Kategorie:Narození v Táboře]]
[[Kategorie:Úmrtí 10. června]]
[[Kategorie:Úmrtí 1960]]
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Zesnulí lidé]]
[[Kategorie:Sportovci]]
[[Kategorie:Letci]]
[[Kategorie:Vojenští letci]]
[[Kategorie:Čeští vojenští piloti]]
[[Kategorie:Českoslovenští generálové]]
[[Kategorie:Brigádní generálové]]
[[Kategorie:Legionáři]]
[[Kategorie:Příslušníci Royal Air Force]]
[[Kategorie:Velitelé 311. československé bombardovací perutě RAF]]
[[Kategorie:Účastníci první světové války]]
[[Kategorie:Účastníci druhé světové války]]
[[Kategorie:Osobnosti protinacistického odboje]]
[[Kategorie:Členové Obrany národa]]
[[Kategorie:Oběti komunistického režimu v Československu]]
[[Kategorie:Rehabilitovaní v Česku]]
[[Kategorie:Nositelé Distinguished Flying Cross]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]
[[Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1918]]
[[Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1939]]
[[Kategorie:Pohřbení v Táboře]]
[[Kategorie:Vytvořeno Claude Sonnet 4.6]]

Karel Mareš (letec) - Historie editací