Filmedy: založena nová stránka s textem „{{Infobox Dopravní stavba | název = Jinonice | obrázek = | typ = Stanice metra | země = {{Vlajka|Česko}} | město = Praha | městská_část = Praha 5 | katastrální_území = Jinonice | dopravce = Dopravní podnik hl. m. Prahy | síť = Pražské metro | linka = Linka B | otevření = 26. října 1988 | původní_název = Švermova (1988–1990) | typ_stanice = Ražená, trojlodn…“

2026-07-09T15:00:39Z

založena nová stránka s textem „{{Infobox Dopravní stavba | název = Jinonice | obrázek = | typ = Stanice metra | země = {{Vlajka|Česko}} | město = Praha | městská_část = Praha 5 | katastrální_území = Jinonice | dopravce = Dopravní podnik hl. m. Prahy | síť = Pražské metro | linka = Linka B | otevření = 26. října 1988 | původní_název = Švermova (1988–1990) | typ_stanice = Ražená, trojlodn…“

Nová stránka

{{Infobox Dopravní stavba
| název = Jinonice
| obrázek =
| typ = Stanice metra
| země = {{Vlajka|Česko}}
| město = [[Praha]]
| městská_část = [[Praha 5]]
| katastrální_území = [[Jinonice]]
| dopravce = [[Dopravní podnik hl. m. Prahy]]
| síť = [[Metro v Praze|Pražské metro]]
| linka = [[Linka B (pražské metro)|Linka B]]
| otevření = 26. října 1988
| původní_název = Švermova (1988–1990)
| typ_stanice = Ražená, trojlodní (se zkrácenou střední lodí)
| hloubka = 23 m
| architekti = Miroslava Derynková
| bezbariérovost = Ne (v dlouhodobém plánu)
| návazná_doprava = Městské autobusy, příměstská železnice (stanice Praha-Jinonice)
| klíčové_objekty = Nová Waltrovka, Fakulta sociálních věcí UK, Prokopské údolí
}}

'''Jinonice (stanice metra)''' (v interní a dispečerské technologické komunikaci označovaná zkratkou '''JI''') je podzemní stanice v síti pražské hromadné dopravy v hlavním městě [[Česko|České republiky]], v [[Praha|Praze]]. Stanice se nachází na trase žluté [[Linka B (pražské metro)|linky B]] a představuje nedílnou historickou součást třetího zprovozněného úseku této trasy, v odborné dopravní literatuře označovaného jako úsek III.B (propojujícího tehdejší stanice [[Smíchovské nádraží (stanice metra)|Smíchovské nádraží]] a Dukelská, dnešní [[Nové Butovice (stanice metra)|Nové Butovice]]). Geograficky, katastrálně i administrativně je tento podzemní komplex situován na území čtvrti [[Jinonice]] v rámci městské části [[Praha 5]]. Vestibul stanice ústí do uliční úrovně přímo mezi ulice Radlická, V Zářezu a Puchmajerova. Provoz, bezpečnost a údržbu tohoto uzlu plně zabezpečuje městská akciová společnost [[Dopravní podnik hl. m. Prahy|Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s.]] v úzké součinnosti se systémem [[Pražská integrovaná doprava|Pražské integrované dopravy]].

Z urbanistického a logistického hlediska prošla stanice Jinonice pravděpodobně nejradikálnější proměnou spádové oblasti ze všech stanic pražského metra. Byla slavnostně otevřena 26. října 1988 pod původním ideologickým názvem „Švermova“ (na počest komunistického politika a novináře Jana Švermy). V době svého vzniku sloužila téměř exkluzivně jako obslužný uzel pro obrovský průmyslový komplex tehdejšího národního podniku Motorlet (dříve Továrna Walter), kde se vyráběly letecké a automobilové motory, a teprve sekundárně pro vznikající obytné zóny. Po pádu komunistického režimu a následném krachu těžkého strojírenství ve čtvrti se stanice na dlouhá léta stala jednou z nejméně vytížených v celé síti.

K naprostému obratu a renesanci došlo ve druhém a třetím desetiletí 21. století. Místo zbouraných špinavých továrních hal vyrostly v bezprostředním okolí stanice miliardové developerské projekty (Waltrovka a Nová Waltrovka), jež do oblasti přivedly tisíce nových rezidentů a zaměstnanců mezinárodních korporací. Těsně vedle stanice navíc vznikl moderní kampus Fakulty sociálních věcí [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] (FSV UK). Ve třetí dekádě 21. století (s výrazným akcentem na období let 2025 a 2026) tak Jinonice fungují jako moderní, vysoce vytížené a dynamické centrum západní části [[Praha|Prahy]], ačkoliv se stanice i v roce 2026 stále potýká s historickým dluhem v podobě chybějícího bezbariérového výtahu.

== 🗓 Současnost (2025–2026) a urbanistický boom ==

=== Megaprojekt Nová Waltrovka a plná urbanizace (2025–2026) ===
Okolí stanice Jinonice a sousední stanice [[Radlická (stanice metra)|Radlická]] představovalo v letech 2025 a 2026 jedno z největších stavenišť v [[Česko|České republice]]. Na úspěch předchozího rezidenčního a administrativního projektu Waltrovka plynule navázala investiční a developerská skupina [[Penta Investments|Penta Real Estate]] s gigantickým projektem „Nová Waltrovka“.

Tento rozsáhlý komplex, jenž vyplnil posledních 24 hektarů bývalého průmyslového brownfieldu, se stal hlavním generátorem nových cestujících pro stanici Jinonice. Během roku 2026 zde probíhala finální kolaudace a předávání bytových jednotek z takzvané etapy F, jež trhu nabídla 260 prémiových bytů v těsné blízkosti stanice metra a pod svahy kopce Malvazinky. Souběžně s tím se u stanice plně zprovoznily dvě moderní kancelářské budovy (Metalica a Legatica), do kterých se přesunula sídla nadnárodních firem, a designový hotel řetězce Zleep. Součástí tohoto megaprojektu bylo i vybudování nových pěších bulvárů, retenčních nádrží a centrálního náměstíčka, které stanici metra přirozeně a bezbariérově (na povrchu) napojilo na okolní novou zástavbu.

=== Kampus Univerzity Karlovy a železniční napojení ===
Výrazný vliv na skladbu cestujících má přítomnost akademické obce. Bezprostředně po výstupu ze stanice do ulice U Kříže narazí cestující na rozsáhlý komplex budov Fakulty sociálních věcí [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] (FSV UK). V akademickém roce 2025/2026 zaznamenala fakulta nárůst studentů (čítající stovky nových doktorandů a tisíce studentů bakalářských programů), což vedlo k enormnímu nárůstu frekvence dopravy během ranních a odpoledních vysokoškolských špiček. Vedení fakulty navíc v roce 2026 intenzivně jednalo s pražským magistrátem o nutnosti urychleného vybudování bezbariérového výtahu, který by usnadnil přístup do kampusu hendikepovaným studentům.

Kromě metra hraje v oblasti Jinonic důležitou roli také železnice. Pouhých 200 metrů od vestibulu metra se nachází nově zrekonstruovaná železniční zastávka Praha-Jinonice. Tato zastávka leží na romantické a dopravně vytížené trati číslo 122 (známé jako takzvaný Pražský Semmering). V létě roku 2026 (od 1. července) se železniční zastávka Jinonice stala z důvodu rozsáhlých výluk na Smíchově na několik měsíců konečnou a přestupní stanicí pro vlakové linky S65 od Hostivice, přičemž cestující z vlaků museli hromadně přestupovat právě na žlutou linku metra B, což stanici podrobilo tvrdé kapacitní zkoušce.

=== Trvající absence bezbariérového výtahu ===
Navzdory obrovským investicím do okolních budov a předešlé masivní rekonstrukci samotného metra zůstávala stanice Jinonice i v průběhu roku 2026 oficiálně vedena jako bariérová. Pro cestující na invalidním vozíku nebo rodiče s dětskými kočárky představuje jediná přístupová cesta na 23 metrů hluboké nástupiště jízda po dlouhých a strmých pohyblivých schodech (eskalátorech).

Ačkoliv je výstavba výtahu zanesena v takzvaném Plánu udržitelné mobility [[Praha|Prahy]] a okolí a [[Dopravní podnik hl. m. Prahy]] na ni má vypracované příslušné projektové studie, k fyzickému zahájení razicích prací do léta 2026 nedošlo. Lidé s omezenou schopností pohybu jsou tak u stanice Jinonice odkázáni na povrchové nízkopodlažní autobusové linky, případně musí volit cestu k sousedním bezbariérovým stanicím (jako je [[Radlická (stanice metra)|Radlická]] nebo [[Nové Butovice (stanice metra)|Nové Butovice]]).

== ⏳ Historie a výstavba stanice ==

=== Projekt „Jihozápadní město“ a éra Motorletu ===
Na počátku sedmdesátých let 20. století čelilo hlavní město akutní potřebě vybudovat nové kapacity pro bydlení stovek tisíc obyvatel. Vznikl gigantický urbanistický plán takzvaného Jihozápadního Města (zahrnujícího dnešní [[Stodůlky (stanice metra)|Stodůlky]], Lužiny a [[Nové Butovice (stanice metra)|Nové Butovice]]). Bylo naprosto nezbytné propojit tyto budoucí panelové aglomerace s centrem města kapacitním dopravním prostředkem.

Projektanti trasy III.B vytyčili trasu podél přirozeného údolí Radlického potoka. Stanice v Jinonicích (tehdy s pracovním a následně oficiálním názvem Švermova) byla navržena s dvojím účelem. Zaprvé měla obsluhovat starou jinonickou zástavbu a nové lokální sídliště. Zadruhé – a to byl primární cíl – měla fungovat jako kapacitní uzel pro továrnu Motorlet. Tento obrovský průmyslový kolos, navazující na tradici prvorepublikové automobilky a letecké továrny Walter, zaměstnával v dobách své největší slávy přes 4 000 dělníků a inženýrů, kteří do továrny museli každodenně dojíždět.

=== Ražba a slavnostní otevření (1988) ===
Z geologického hlediska byla výstavba v Jinonicích náročná. Na rozdíl od stanice [[Radlická (stanice metra)|Radlická]], která byla vykopána z povrchu, musela být stanice Švermova ražena hornickým (důlním) způsobem do hloubky 23 metrů pod povrchem terénu. Horníci naráželi na problematické vápencové a břidlicové vrstvy, do kterých pronikala silná podzemní voda.

Výstavba celého úseku probíhala od roku 1984. Celkové stavební náklady na vybudování samotné stanice Jinonice dosáhly v té době částky 306,7 milionu tehdejších korun československých (Kčs). Stanice byla slavnostně uvedena do provozu 26. října 1988 v rámci otevření úseku III.B. Toto datum nebylo vybráno náhodně; otevření bylo komunistickým režimem načasováno na dny oslav 70. výročí vzniku Československé republiky.

=== Změna názvu a úpadek (1990–2010) ===
Hned v prvních týdnech po Sametové revoluci v listopadu 1989 se stala jména oslavující komunistické představitele terčem veřejné kritiky. Původní název „Švermova“ odkazoval na Jana Švermu, novináře a komunistického politika, který zahynul během Slovenského národního povstání. V únoru roku 1990 byla vydána magistrátní vyhláška, která plošně deideologizovala názvy stanic pražského metra. Stanice získala historicky i geograficky neutrální a přesný název „Jinonice“.

Devadesátá léta a první dekáda 21. století přinesla stanici úpadek. Továrna Motorlet zkrachovala, její haly zely prázdnotou a rozlehlé pozemky se proměnily v opuštěný brownfield. Počty cestujících klesaly a stanice Jinonice (společně se sousední Radlickou) patřila po dvě desetiletí k nejméně využívaným a nejsmutnějším stanicím na celé žluté lince, což se změnilo až s nástupem developerských projektů popsaných v předchozí kapitole.

== 🏛 Architektura a unikátní sklářský design ==

=== Konstrukční typ „zkrácené střední lodě“ ===
Z technického a stavitelského pohledu je stanice Jinonice koncipována jako ražená, trojlodní pilířová stanice pražského typu. Její středové ostrovní nástupiště leží v hloubce 23 metrů. Celková stavební délka podzemní stanice činí 198 metrů.

Velmi specifickým inženýrským rysem této stanice je takzvaná „zkrácená střední loď“. Běžné staré stanice na lince B (jako je [[Karlovo náměstí (stanice metra)|Karlovo náměstí]] nebo [[Náměstí Republiky (stanice metra)|Náměstí Republiky]]) mají obrovskou střední klenutou halu, která prochází středem nástupiště v celé jeho dlouhé délce. V Jinonicích se však inženýři z DP-Metroprojekt Praha (hlavní architekta návrhu byla Ing. arch. Miroslava Derynková) rozhodli pro drastickou úsporu peněz a vytěžené skály. Střední hala (do které ústí eskalátory z povrchu) je zde zkrácena na pouhých 35 metrů. Střední loď je s bočními kolejovými tunely propojena pouze sedmi páry mohutných prostupů. Pokud cestující dojde na konec nástupiště, nevidí středem na druhou stranu, ale nachází se v úzkém izolovaném tunelu, což stanici dodává poněkud klaustrofobický a stísněnější charakter.

=== Víznerovy bronzové tvarovky ===
To, co činí stanici Jinonice absolutním klenotem československého designu, je její obložení. Stanice nedostala obyčejný kámen ani levnou keramiku. Stěny za kolejištěm a masivní pilíře pokrývají tisíce kusů unikátních lisovaných skleněných tvarovek.

Tyto tvarovky z litého skla navrhl světově proslulý český sklářský výtvarník František Vízner (jenž navrhoval i sklo pro stanici [[Karlovo náměstí (stanice metra)|Karlovo náměstí]]). Pro Jinonice však Vízner zvolil zcela jinou, specifickou barevnost. Sklo bylo vyvinuto a vylisováno ve sklárnách národního podniku Tesla Holešovice a má temně pískovou, hnědou až bronzovou barvu. Vypouklé a strukturované stěny těchto skleněných bloků dokážou lámat světlo ze zářivek do zlatavých odstínů a zároveň – což byl jejich primární technický účel – výborně pohlcují a tříští nepříjemné zvukové vlny vznikající při brzdění a skřípání těžkých vlakových souprav v úzkém tunelu.

== 🌊 Destrukce vodou a velká rekonstrukce (2017) ==
Právě vzácné Víznerovy skleněné tvarovky se staly středobodem obrovského dramatu, které stanici postihlo ve druhém desetiletí 21. století. Stanice od svého otevření v roce 1988 trpěla závažnou konstrukční vadou. Do hlubokých tunelů začala velmi rychle pod obrovským tlakem prosakovat agresivní a mineralizovaná spodní voda. Původní komunistické izolace nevydržely. Voda za stěnami hromadila a začala trhat těžké ocelové nosníky, na kterých bylo vzácné sklo zavěšeno.

V roce 2013 rozhodlo vedení [[Dopravní podnik hl. m. Prahy|Dopravního podniku hl. m. Prahy]], že stanice je v havarijním stavu a hrozí pád obkladů do kolejiště. Byla naplánována masivní generální rekonstrukce s rozpočtem 145 milionů korun.

=== Záchrana uměleckého díla a sedmiměsíční výluka ===
Stavební práce, které provádělo konsorcium společností SMP CZ a BREMA, byly rozděleny na etapy. Od listopadu 2016 probíhalo noční odstraňování skleněných obkladů. V lednu roku 2017 se ukázalo, že stanici nelze opravit za provozu.

Dne 7. ledna 2017 byla stanice Jinonice pro cestující hermeticky uzavřena. Vlaky metra temnou a rozkopanou stanicí pouze sníženou rychlostí projížděly celých sedm měsíců. V této době unikly do médií (zejména do portálu Aktuálně.cz) zprávy o tom, že z důvodu obrovské koroze spodních úchytů a nedostatku náhradních skleněných tvárnic zvažuje Dopravní podnik náhradní variantu – stěny za kolejemi natrvalo obložit levným obyčejným vlnitým plechem. Proti tomuto záměru se okamžitě a tvrdě zvedla obrovská vlna odporu z řad odborné architektonické veřejnosti (protestovali architekti jako Patrik Kotas či Petr Kučera).

Pod tlakem primátorky Adriany Krnáčové a památkářů se inženýrům a restaurátorům nakonec podařilo najít řešení. Vzácné historické tvarovky Františka Víznera byly ručně omyty, zrestaurovány a pomocí zcela nového nerezového kotevního systému zavěšeny zpět na sanované a odvodněné stěny. Dne 23. srpna 2017 byla zářící, vysušená a zmodernizovaná stanice slavnostně znovuotevřena pro veřejnost a zachránila si svůj ikonický zlatohnědý ráz pro další generace.

== 🚇 Dopravní význam, vestibul a návaznosti ==
Z logistického hlediska plní stanice Jinonice funkci důležitého lokálního přestupního uzlu pro návaznou povrchovou dopravu. Stanice disponuje pouze jedním výstupním vestibulem.

=== Povrchový vestibul a vybavení ===
Z podzemního nástupiště (přesněji ze zadní části při pohledu z centra) vyváží cestující jeden hluboký trojramenný eskalátorový tunel (překonávající výšku 21,1 metru) přímo na úroveň terénu. Samotný vestibul tvoří masivní, monolitická železobetonová prosklená budova. V původním návrhu vestibulu se nacházel bronzový umělecký reliéf od akademického sochaře Karla Housky, odkazující na dělnickou a revoluční tematiku tehdejší doby.

Budova vestibulu nabízí základní občanskou vybavenost – nacházejí se zde automaty na jízdenky, drobná komerční vybavenost (trafiky, pekařství), bankomaty (tradičně Česká spořitelna) a veřejné sociální zařízení.

=== Návazná autobusová doprava a turistika ===
Dveře vestibulu ústí bezprostředně do ulic Radlická a V Zářezu. Přímo u východů se nacházejí zastávky lokálních a tangenciálních městských autobusových linek. Mezi ty nejtradičnější a nejdůležitější patří spoje zajišťující obsluhu okolních strmých a metrem nedostupných svahů:
* Linky stoupající přes pláň na Dívčí Hrady, Malvazinky a k nemocnici Motol (typicky linky jako 137, 149 či 138).
* Spoje směřující dolů do centra [[Smíchov|Smíchova]] na terminál Na Knížecí (k ulehčení tlaku na metro).

Stanice Jinonice zároveň představuje jeden z nejoblíbenějších a nejčastěji využívaných startovních bodů pro víkendové turistické výlety Pražanů do přírody. Pěší chůzí směrem na jihozápad se z Radlické ulice dá po pouhých několika stovkách metrů dojít k hranicím chráněného a divokého Prokopského údolí. Toto hluboké vápencové údolí, proslulé starými lomy a viadukty, začíná prakticky za hranicemi starých Jinonic a tvoří jednu z nejkrásnějších oáz klidu na území hlavního města.

== 📈 Statistiky a historické tabulky ==
Tato encyklopedická sekce poskytuje exaktní, nepřerušená statistická a technická data týkající se konstrukce, vývoje a historického postavení stanice na trase B.

=== Technické parametry stanice Jinonice ===
Tabulka prezentuje ověřené architektonické a inženýrské metriky stanice.

{| class="wikitable"
|-
! Parametr !! Hodnota a technická specifikace
|-
| Konstrukční typ stanice || Ražená důlním způsobem, trojlodní pilířová unifikovaná (pražského typu)
|-
| Specifikum ražby || Zkrácená střední loď (hala pro cestující má délku pouze 35 metrů)
|-
| Počet pilířů / prostupů || Nástupiště propojeno pouze 7 páry masivních prostupů
|-
| Hloubka středu nástupiště || 23 metrů pod povrchem ulice Radlická
|-
| Celková stavební délka || 198 metrů (bez započítání technologického tunelu o délce 128 m za stanicí)
|-
| Šířka střední lodě nástupiště || 18,06 metru
|-
| Počet vestibulů || 1 povrchový (monolitický železobetonový) napojený eskalátorovým tunelem
|-
| Architektonický obklad stěn || Lisované skleněné tvarovky (bronzové a pískové tóny) od skláře Fr. Víznera
|-
| Zázemí stanice || Celkem 101 neveřejných provozních a technologických místností
|-
| Celkové finanční stavební náklady (80. léta) || 306,7 milionu Kčs (korun československých)
|-
| Hlavní architekt projektu || Ing. arch. Miroslava Derynková (DP-Metroprojekt)
|}

=== Stanice úseku III.B (Západní expanze podzemní dráhy) ===
Jinonice představovaly klíčovou součást mohutného prodloužení žluté linky do budoucích sídlišť na Jihozápadním Městě. Následující tabulka chronologicky mapuje všechny tehdejší stanice tohoto nového segmentu (ve směru z centra na západ), včetně jejich historických komunistických jmen platných od roku 1988 do února 1990.

{| class="wikitable"
|-
! Současný název stanice !! Dřívější ideologický název (1988–1990) !! Urbanistická poloha a význam uzlu
|-
| [[Smíchovské nádraží (stanice metra)|Smíchovské nádraží]] || Smíchovské nádraží || Výchozí bod celého nového úseku, předtím dočasná konečná z roku 1985. Obří přestupní terminál na dálkové vlaky.
|-
| [[Radlická (stanice metra)|Radlická]] || Radlická || Mělká hloubená stanice na dně údolí. Dříve stanice duchů, dnes obklopena moderními centrálami bank a ústředími.
|-
| '''Jinonice''' || '''Švermova''' || '''Hluboká ražená stanice. Obsluha zrušené továrny Motorlet, dnes těžiště nové obytné čtvrti Waltrovka a Kampusu UK.'''
|-
| [[Nové Butovice (stanice metra)|Nové Butovice]] || Dukelská || Původní západní koncová a úvraťová stanice úseku III.B. Obsluha tehdy nově rostoucích betonových bloků Jihozápadního Města.
|}

=== Chronologická časová osa událostí ===
Sled nejdůležitějších momentů, které formovaly stanici do dnešní podoby.

{| class="wikitable"
|-
! Rok / Datum !! Historická událost spjatá se stanicí
|-
| Rok 1984 !! Začátek masivních a náročných hlubinných ražebních prací ve vodou nasyceném skalním podloží Jinonic.
|-
| 26. října 1988 !! Slavnostní otevření a uvedení do ostrého provozu s cestujícími pod názvem „Švermova“ k výročí Československa.
|-
| 22. února 1990 !! Vyhláškou zrušeno komunistické pojmenování a stanice dostává neutrální a historicky přesný název „Jinonice“.
|-
| Rok 2013 !! Revize odhalila havarijní korozi za obklady a masivní průsaky vody ohrožující bezpečnost dopravy.
|-
| 7. ledna 2017 !! Nekompromisní uzavření stanice pro veřejnost. Zahájena sedmiměsíční výluka; vlaky tajuplně projíždí tmou staveniště.
|-
| 23. srpna 2017 !! Znovuotevření po záchranné rekonstrukci za 145 milionů Kč. Skleněné umělecké kachle z dílny Fr. Víznera se podařilo omýt a zachránit.
|-
| Roky 2025–2026 !! Obrovský urbanistický nárůst dokončením stovek bytů z etapy F v projektu Nová Waltrovka.
|}

== 💡 Pro laiky ==
Když vejdete do stanice metra Jinonice, sjedete po dlouhých pohyblivých schodech dolů a rozhlédnete se kolem sebe, možná na vás padne trochu stísněný pocit. Zatímco ve starých stanicích uprostřed Prahy (jako je Můstek nebo Náměstí Republiky) vystoupíte z eskalátoru do obrovské dlouhé jeskyně, ze které vidíte od začátku až na konec vlaku, v Jinonicích to vypadá, jako by architekti tu velkou prostřední jeskyni prostě nedodělali. Tato prostřední velká hala tam totiž měří jen 35 metrů a po pár krocích narazíte na pevnou stěnu. Aby mohl člověk dojít k prvnímu nebo poslednímu vagonu, musí se protáhnout průchodem mezi sloupy a kráčet úzkým tmavým tunelem přímo u kolejí. Důvodem tohoto zvláštního designu (tzv. zkrácené střední lodě) nebyla žádná architektonická chyba, ale prachsprosté šetření peněz v dobách komunistického plánování. Vyvrtat hluboko v tvrdé skále tři obrovské široké tunely vedle sebe stálo neskutečné miliony. Proto inženýři řekli horníkům, ať tu prostřední širokou jeskyni vysekají jen pod schody (aby se tam netlačili lidé), a dál už ať vrtají jen ty dva úzké tunely pro vlaky.

Druhou obrovskou zajímavostí Jinonic jsou jejich stěny, které vypadají jako obložené zlatavou či hnědou rýhovanou čokoládou. Málokdo ví, že to není ani plast, ani drahý kámen, nýbrž tlusté lité sklo. Toto sklo se pro stanici vyrobilo v pražské továrně Tesla Holešovice podle návrhu slavného umělce. V roce 2017 ale do stanice teklo tolik podzemní vody z kopců, že hrozilo zřícení celých těchto ocelových stěn na koleje. Město stanici na více než půl roku zavřelo a chtělo tohle krásné staré sklo vyhodit na smetiště a celou stanici potáhnout levným vlnitým ocelovým plechem (podobně jako se staví garáže). Když se to dozvěděli odborníci na architekturu, strhl se obrovský mediální poprask. Díky jejich křiku a protestům se nakonec podařilo sklo opatrně odmontovat, všechny kousky ručně umýt, zdi pod nimi vybetonovat a sklo vrátit zpátky na speciálních nerezových háčcích. Cestující tak mají v Jinonicích i dnes možnost obdivovat originální mistrovské dílo z roku 1988, které přežilo takřka vlastní smrt.

== Zdroje ==
* [https://dpp.cz Dopravní podnik hl. m. Prahy - Oficiální data o rekonstrukcích a technologických úpravách stanice]
* [https://metroweb.cz Metroweb.cz - Architektonický a inženýrský archiv vývoje pražské podzemní dráhy (parametry ražby a historie)]
* [https://pid.cz Pražská integrovaná doprava - Detailní zprávy o autobusových linkách a dočasném železničním terminálu 2026]
* [https://pentarealestate.com Penta Real Estate - Zprávy o architektonickém a rezidenčním rozvoji projektů Waltrovka a Nová Waltrovka]
* [https://fsv.cuni.cz Fakulta sociálních věcí UK - Zápisy ze zasedání a plány budování infrastruktury a výtahu v kampusu Jinonice]
* [https://aktualne.cz Aktuálně.cz (Zpravodajství) - Historický archiv k aféře s odstraňováním skleněných tvárnic a protestům architektů v roce 2016/2017]
* [https://camp.cz CAMP Praha - Centrum architektury a městského plánování (Rozvoj brownfieldů Prahy 5)]
* [https://presbariery.cz Přes bariéry - Pasportizace bezbariérových přístupů (oficiální záznamy o chybějícím výtahu v Jinonicích)]

{{DEFAULTSORT:Jinonice (stanice metra)}}
[[Kategorie:Stanice metra v Praze]]
[[Kategorie:Linka B (pražské metro)]]
[[Kategorie:Dopravní podnik hl. m. Prahy]]
[[Kategorie:Praha 5]]
[[Kategorie:Jinonice]]
[[Kategorie:Dopravní uzly]]
[[Kategorie:Podzemní stavby v Česku]]
[[Kategorie:Stavby dokončené v roce 1988]]
[[Kategorie:Architektura 80. let 20. století v Česku]]
[[Kategorie:Založeno v roce 1988]]
[[Kategorie:Stanice metra bez bezbariérového přístupu]]
[[Kategorie:Doprava v Praze 5]]
[[Kategorie:Místopis Prahy]]
[[Kategorie:Skleněné instalace a vitráže]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 1.5 Pro]]

Jinonice (stanice metra) - Historie editací