Filmedy: založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Jiří Pehe | obrázek = | datum_narození = 26. srpna 1955 | místo_narození = Rokycany | státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}} | povolání = politolog, spisovatel, politický komentátor, vysokoškolský pedagog | alma_mater = Univerzita Karlova, Kolumbijská univerzita | známý_díky = ředitel New York University v Praze, bývalý poradce Václava Havla,…“

2026-05-31T21:29:35Z

založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Jiří Pehe | obrázek = | datum_narození = 26. srpna 1955 | místo_narození = Rokycany | státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}} | povolání = politolog, spisovatel, politický komentátor, vysokoškolský pedagog | alma_mater = Univerzita Karlova, Kolumbijská univerzita | známý_díky = ředitel New York University v Praze, bývalý poradce Václava Havla,…“

Nová stránka

{{Infobox Osobnost
| jméno = Jiří Pehe
| obrázek =
| datum_narození = 26. srpna 1955
| místo_narození = [[Rokycany]]
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}}
| povolání = politolog, spisovatel, politický komentátor, vysokoškolský pedagog
| alma_mater = [[Univerzita Karlova]], [[Kolumbijská univerzita]]
| známý_díky = ředitel [[New York University|New York University v Praze]], bývalý poradce [[Václav Havel|Václava Havla]], politické analýzy
| aktivní_od = 1981
}}

'''Jiří Pehe''' je významný český politolog, spisovatel, politický komentátor a vysokoškolský pedagog. Patří k nejvýraznějším a nejcitovanějším veřejným intelektuálům v polistopadové [[Česko|České republice]]. Během své bohaté kariéry prošel zkušeností emigranta, analytika v prestižních amerických institucích, klíčového poradce prezidenta [[Václav Havel|Václava Havla]] a dlouholetého ředitele pražské pobočky [[New York University]]. Ve své odborné i publicistické činnosti se dlouhodobě a systematicky věnuje analýze postkomunistické transformace ve střední Evropě, problematice občanské společnosti, fungování demokratických institucí a v posledním desetiletí také hrozbám oligarchizace a politického populismu.

Vedle své akademické a analytické práce je Jiří Pehe rovněž uznávaným prozaikem. Je autorem řady románů, v nichž se často zrcadlí témata exilu, hledání identity, vykořenění a složitých česko-německých či středoevropských historických traumat. Jako pravidelný přispěvatel do předních českých i zahraničních médií dlouhodobě formuje veřejnou debatu o směřování [[Česko|českého státu]] a jeho pevném ukotvení v euroatlantických strukturách, jmenovitě v [[Evropská unie|Evropské unii]] a [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické alianci]].

== 👤 Životopis a mládí ==
Jiří Pehe se narodil 26. srpna 1955 v západočeském městě [[Rokycany]]. Vyrůstal ve složitém období československých dějin, kdy po krátkém uvolnění v šedesátých letech následovala invaze vojsk [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] a nástup tuhé normalizace. Právě normalizační šedivost, ideologický tlak a absence základních občanských svobod formovaly jeho rané politické uvažování a kritický postoj vůči komunistickému režimu.

Po absolvování středoškolského studia se zapsal na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnickou fakultu Univerzity Karlovy]] v [[Praha|Praze]]. Studium práv v období normalizace bylo silně poplatné tehdejší marxisticko-leninské ideologii, avšak poskytlo mu základní vhled do fungování formálních státních struktur a legislativy. Studium úspěšně zakončil v roce 1978 a v roce 1980 získal titul doktora práv (JUDr.).

Již během vysokoškolských studií a krátce po nich si však Pehe stále palčivěji uvědomoval, že v prostředí nesvobodného [[Československá socialistická republika|Československa]], kde byla práva občanů systematicky pošlapávána státním aparátem a kde neexistovala svoboda slova, nemůže jako svobodomyslný intelektuál a právník smysluplně působit. Atmosféra neustálého dohledu ze strany [[Státní bezpečnost|Státní bezpečnosti]] a nemožnost svobodného cestování i akademického bádání ho nakonec přivedla k radikálnímu a život měnícímu rozhodnutí opustit svou vlast.

== 🌍 Život v exilu a působení v zahraničí ==
V roce 1981, ve svých šestadvaceti letech, Jiří Pehe emigroval z [[Československá socialistická republika|Československa]]. Jeho cesta do svobodného světa vedla přes [[Jugoslávie|Jugoslávii]] do [[Itálie]]. Stejně jako tisíce dalších uprchlíků z východního bloku strávil i on určitý čas v italském uprchlickém táboře, kde čekal na udělení azylu a možnost přesídlení do zámoří. Zkušenost uprchlického tábora a ztráty domova se později stala jedním z nosných motivů jeho literární tvorby.

Na podzim roku 1981 dorazil s pouhými několika dolary v kapse do [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] a usadil se v [[New York|New Yorku]]. V novém prostředí se musel zpočátku živit různými manuálními a pomocnými pracemi, jak bylo u čerstvých emigrantů obvyklé. Brzy se mu však podařilo překonat jazykovou i kulturní bariéru a navázat na svou akademickou dráhu. Získal stipendium na prestižní [[Kolumbijská univerzita|Kolumbijské univerzitě]] (Columbia University) v New Yorku, kde začal studovat na Škole mezinárodních a veřejných věcí (School of International and Public Affairs). Toto studium, které úspěšně dokončil v roce 1985, mu dalo pevné teoretické základy v oblasti mezinárodních vztahů, politologie a fungování západních demokratických systémů.

Jeho expertní znalost středoevropského komunistického prostředí v kombinaci s americkým vzděláním z něj učinila vyhledávaného analytika. V roce 1985 nastoupil jako výzkumný pracovník a posléze ředitel východoevropských studií do renomované lidskoprávní organizace [[Freedom House]] se sídlem v New Yorku. Zde se věnoval systematickému monitorování porušování lidských práv v zemích sovětského bloku a podpoře tamních disidentských hnutí.

Zásadní zlom v jeho exilové kariéře přišel v roce 1988, kdy přijal nabídku z Mnichova a stal se analytikem Výzkumného ústavu [[Svobodná Evropa|Rádia Svobodná Evropa]] (Radio Free Europe). Zde zažil pád [[Berlínská zeď|Berlínské zdi]] i [[Sametová revoluce|sametovou revoluci]] v roce 1989. Jako hlavní analytik pro Československo hrál klíčovou roli při informování západní veřejnosti i domácích posluchačů o hroutícím se komunistickém režimu.

== 🏛️ Návrat do vlasti a spolupráce s Václavem Havlem ==
Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se Jiřímu Pehemu otevřela možnost návratu do svobodné vlasti. Nestalo se tak však okamžitě. Zpočátku nadále působil v Mnichově a jako špičkový politolog analyzoval složitý proces postkomunistické tranzice, dělení [[Česká a Slovenská Federativní Republika|Československa]] a budování nových demokratických institucí. Do [[Praha|Prahy]] se natrvalo vrátil v roce 1995, kdy sem bylo z Mnichova, i za silného osobního přispění prezidenta [[Václav Havel|Václava Havla]], přestěhováno sídlo [[Svobodná Evropa|Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda]] (RFE/RL). Pehe zde přijal pozici ředitele analytického oddělení pro střední Evropu.

Jeho pronikavé analýzy a bytostně demokratické hodnotové ukotvení upoutaly pozornost na nejvyšších politických místech. V roce 1997 opustil analytické centrum Svobodné Evropy a přijal nabídku prezidenta republiky [[Václav Havel|Václava Havla]], aby se stal ředitelem Politického odboru [[Kancelář prezidenta republiky|Kanceláře prezidenta republiky]]. V této mimořádně exponované a vlivné funkci působil až do roku 1999.

Období let 1997 až 1999, kdy Jiří Pehe působil na [[Pražský hrad|Pražském hradě]], patřilo k nejdynamičtějším a nejkritičtějším etapám novodobých českých dějin. [[Česko|Česká republika]] čelila hluboké politické a ekonomické krizi, která vyvrcholila pádem středopravicové vlády premiéra [[Václav Klaus|Václava Klause]] po takzvaném sarajevském atentátu. Následovalo jmenování úřednické vlády [[Josef Tošovský|Josefa Tošovského]] a následně předčasné volby, po nichž vznikla menšinová vláda [[Sociální demokracie|ČSSD]] tolerovaná Klausovou [[Občanská demokratická strana|ODS]] na základě takzvané opoziční smlouvy. Jiří Pehe byl v tomto turbulentním období jedním z nejbližších prezidentových rádců a prokazatelně se podílel na formování Havlových strategických politických projevů – včetně slavného projevu v [[Rudolfinum|Rudolfinu]], kde prezident ostře kritizoval stav české společnosti a zmínil fenomén "blbé nálady". Pehe společně s Havlem vnímal opoziční smlouvu jako kartelové rozdělení moci, které dusí politickou soutěž a občanskou společnost.

== 🎓 Akademická kariéra a New York University ==
Když na jaře roku 1999 opustil [[Kancelář prezidenta republiky|Kancelář prezidenta republiky]], rozhodl se Jiří Pehe nevrátit přímo do novinářského nebo politického světa, nýbrž kývl na výzvu vybudovat akademickou instituci. Od roku 1999 působí jako ředitel pražské pobočky prestižní americké [[New York University]] (NYU Prague).

Pod jeho vedením se NYU Prague vypracovala v jedno z nejvýznamnějších a největších zámořských center amerických univerzit v celé Evropě. Instituce každoročně hostí stovky zahraničních studentů, kterým zprostředkovává hluboké porozumění středoevropské historii, politice, kultuře a ekonomice. Pehe se tak stal důležitým neformálním ambasadorem a spojovacím článkem mezi americkým a českým akademickým světem.

Kromě řízení instituce na NYU Prague sám aktivně vyučuje, přičemž jeho přednášky se zaměřují na politický vývoj ve střední a východní Evropě, srovnávací politologii a procesy demokratizace. Své akademické působení navíc po mnoho let doplňoval přednáškovou činností na domovské [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]], konkrétně na [[Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy|Fakultě sociálních věd]], kde formoval novou generaci českých politologů a novinářů. Je rovněž členem mnoha akademických rad a správních rad různých neziskových institucí a nadací, čímž naplňuje havlovský étos aktivní občanské společnosti.

== 🏛️ Politologické koncepce a názory ==
Jiří Pehe není pouze glosátorem každodenních politických událostí, ale systematickým politickým myslitelem. V průběhu desetiletí zformuloval několik klíčových konceptů, které přesně popisují patologie českého demokratického vývoje.

Jeho nejznámější koncept, který dal i název jedné z jeho knih, je **"Vytunelovaná demokracie"**. Podle Peheho [[Česko|Česká republika]] po pádu komunismu sice úspěšně a poměrně rychle vybudovala fasádu demokratických institucí (zavedla ústavu, [[Parlament České republiky|parlament]], svobodné volby a systém více stran), avšak tyto instituce byly brzy vnitřně vyprázdněny – obrazně řečeno "vytunelovány". Byly uneseny partokracií (vládou stranických sekretariátů), lobbistickými skupinami a ekonomickými oligarchy. Výsledkem je stav, kdy stát formálně funguje demokraticky, ale skutečná moc se koncentruje v rukou několika málo netransparentních aktérů v zákulisí.

Na tento koncept navazuje myšlenka **"Demokracie bez demokratů"**. Pehe dlouhodobě upozorňuje, že nelze mít plně funkční liberální demokracii západního střihu bez dostatečně silného a zakořeněného občanského povědomí. Středoevropské společnosti, poznamenané desetiletími totalit a autoritářských režimů, trpí deficitem takzvané demokratické politické kultury. Formální procedury hlasování nestačí, pokud občané nevěří ve spravedlnost, nepodílejí se na komunitním životě a podléhají spasitelským a populistickým vůdcům.

V rámci historického sporu o podobu transformace stál Jiří Pehe vždy jednoznačně na straně občanské (havlovské) koncepce proti technokraticko-ekonomické (klausovské) koncepci. Ostře kritizoval proces privatizace v devadesátých letech, o kterém tvrdil, že předběhl vytvoření jasného právního rámce, což vedlo k masivním hospodářským podvodům a morální erozi společnosti. V novější době, zejména v minulé dekádě, se Pehe vyprofiloval jako jeden z nejostřejších kritiků působení prezidenta [[Miloš Zeman|Miloše Zemana]] a premiéra [[Andrej Babiš|Andreje Babiše]], u nichž analyzoval tendence k orbánizaci (příklon k neliberální demokracii po vzoru [[Maďarsko|Maďarska]]), oslabování ústavních zvyklostí a střet zájmů v nebývalém měřítku.

== 📝 Novinářská a publicistická činnost ==
Mediální stopa Jiřího Peheho je obrovská. Své analýzy, eseje a břitké komentáře pravidelně publikuje napříč celým spektrem českého seriózního tisku. Historicky byl velmi úzce spjat s deníkem Právo, avšak v posledních letech lze jeho texty nalézt především na stránkách Deníku N, v týdeníku Respekt nebo na online portálu Aktuálně.cz. Zahraniční presah potvrzuje jeho publikační činnost v anglofonním tisku (např. International Herald Tribune, The Wall Street Journal nebo The New York Times).

Pro českou veřejnost je rovněž velmi známým hlasem z rozhlasového vysílání. Pravidelně vystupuje jako politický expert ve vysílání veřejnoprávního [[Český rozhlas|Českého rozhlasu]] (zejména na analytické stanici Český rozhlas Plus) a je častým hostem debatních a zpravodajských pořadů [[Česká televize|České televize]]. Jeho argumentace se vždy vyznačuje analytickým klidem, komparativním pohledem s ohledem na evropské právo a schopností dávat české žabomyší spory do širšího geopolitického kontextu.

V roce 1999 stál společně s filozofem a teologem [[Tomáš Halík|Tomášem Halíkem]] a studentským vůdcem a představitelem humanitární organizace Člověk v tísni [[Šimon Pánek|Šimonem Pánkem]] u zrodu občanské iniciativy **Impuls 99**. Cílem této iniciativy bylo rozvíření celospolečenské debaty a mobilizace občanské společnosti v reakci na politickou stagnaci způsobenou opoziční smlouvou mezi [[Občanská demokratická strana|ODS]] a [[Sociální demokracie|ČSSD]]. Ačkoliv se z iniciativy nikdy nevyvinula politická strana, stala se důležitým katalyzátorem vzniku dalších občanských platforem v zemi.

== 📚 Literární tvorba ==
Ačkoliv je veřejnosti znám především jako politolog, literární tvorba tvoří rovnocennou a mimořádně důležitou součást jeho života. Jiří Pehe je autorem řady odborných knih i úspěšných prozaických děl. V jeho románech se často prolínají autobiografické prvky s hlubokou reflexí historických zlomů 20. století.

Mezi jeho nejdůležitější politologické a esejistické knihy patří například:
* '''Vytunelovaná demokracie''' (2002) – hluboká analýza zklamání z postkomunistické transformace.
* '''Demokracie bez demokratů''' (2010) – eseje o stavu české a středoevropské politické kultury.
* '''Klaus: Portrét politika ve dvaceti obrazech''' (2010) – břitká, kritická, ale analyticky přesná biografie jednoho z jeho hlavních politických a ideologických oponentů.

V oblasti beletrie si Pehe získal pozornost romány, které jsou charakteristické vytříbeným jazykem, složitou kompozicí a důrazem na psychologii postav chycených do soukolí velkých dějin. Jeho beletristická tvorba zahrnuje díla jako:
* '''Na okraji zmizelé''' (2006) – příběh mapující složité osudy česko-německého pohraničí a snahu o narovnání historických křivd.
* '''Tři tváře anděla''' (2009) – rozsáhlá rodinná sága, která sleduje osudy několika generací na pozadí pohnutých českých dějin 20. století od první republiky až po normalizaci.
* '''Průsečík''' (2017) – niterný román o osudech emigrantů, hledání vlastních kořenů a zúčtování s minulostí, který silně těží z autorových vlastních zkušeností z USA.
* '''Mimořádná událost''' (2013) – politicko-společenský román, který s notnou dávkou ironie analyzuje mechanismy moci v současné [[Česko|České republice]].

== 🗓 Současnost ==
V současné době (k referenčnímu bodu let 2025/2026) je Jiří Pehe i nadále vysoce aktivním veřejným aktérem. Z pozice ředitele [[New York University|New York University v Praze]] nadále rozvíjí mezinárodní akademickou spolupráci. Jeho publicistická produkce nepolevuje – pravidelně zásobuje česká média hloubkovými analýzami.

V aktuálních komentářích se zaměřuje především na snahy o konsolidaci české demokracie po turbulentních vládách a vlivu populistických hnutí. Velkou pozornost věnuje ruské agresi na [[Ukrajina|Ukrajině]] a jejímu vlivu na mezinárodní bezpečnostní uspořádání a vnitřní soudržnost [[Evropská unie|Evropské unie]]. Varuje před únavou z války, nárůstem pravicového radikalismu v Evropě a neustále apeluje na nutnost ochrany nezávislých institucí státu (jako jsou média veřejné služby a ústavní soudnictví), které tvoří podle jeho slov "páteř zdravého demokratického státu".

== 📈 Bibliografie ==
Následující tabulka přináší ucelený chronologický přehled nejdůležitějších knižních publikací Jiřího Peheho, rozdělených podle žánru a roku vydání. Tabulka zahrnuje všechny jeho zásadní odborné i beletristické práce bez jakéhokoliv filtrování či zkracování:

{| class="wikitable"
|-
! Rok vydání !! Název knihy !! Typ publikace (Žánr) !! Téma / Zaměření
|-
| 2001 || Vytunelovaná demokracie || Odborná publikace, politologické eseje || Analýza postkomunistického vývoje v ČR a kritika oslabování institucí.
|-
| 2006 || Na okraji zmizelé || Román (Beletrie) || Problematika česko-německého soužití, vykořenění a paměť pohraničí.
|-
| 2009 || Tři tváře anděla || Román (Beletrie) || Historická rodinná sága reflektující československé dějiny 20. století.
|-
| 2010 || Demokracie bez demokratů || Odborná publikace, politologické eseje || Zkoumání politické kultury, občanské společnosti a hrozby autoritářství ve střední Evropě.
|-
| 2010 || Klaus: Portrét politika ve dvaceti obrazech || Politická biografie || Kritický analytický profil druhého českého prezidenta a premiéra [[Václav Klaus|Václava Klause]].
|-
| 2012 || Mimořádná událost || Román (Beletrie) || Literární sondáž do cynického fungování současné politiky a médií v ČR.
|-
| 2017 || Průsečík || Román (Beletrie) || Příběh českého emigranta v USA, hledání vlastní identity, vina a odpuštění.
|-
| 2021 || Konec postkomunismu || Odborná publikace, eseje || Reflexe konce dlouhého přechodného období, ústup populistů a hledání nového směřování po třiceti letech od revoluce.
|}

== 🌟 Odkaz a vliv na českou společnost ==
Odkaz Jiřího Peheho spočívá především v jeho vytrvalém a nepolevujícím důrazu na prozápadní hodnotovou orientaci [[Česko|České republiky]]. V době, kdy mnohé politické i společenské elity pošilhávaly po takzvané politice všech azimutů nebo pociťovaly nostalgii po dobách před listopadem 1989, stál Pehe pevně jako neústupný zastánce liberálních hodnot, ochrany lidských práv a pevných vazeb na [[Spojené státy americké|Spojené státy americké]] a západoevropské demokracie.

Jeho schopnost srozumitelně překládat složité mezinárodněpolitické pojmy pro širší publikum a jeho odvaha jít svými názory do ostrého střetu s mocnými populisty či oligarchy z něj učinily jednu z nezastupitelných postav veřejného prostoru. Ať už z pozice akademika z [[New York University|New York University]], či jako bývalého poradce [[Václav Havel|Václava Havla]], Jiří Pehe dlouhodobě udržuje v českém společenském diskurzu laťku demokratické a občanské ostražitosti.

== Zdroje ==
* [https://pehe.cz Jiří Pehe (oficiální osobní stránky autora)]
* [https://nyu.edu New York University in Prague]
* [https://denikn.cz Deník N (autorský profil)]
* [https://aktualne.cz Aktuálně.cz (autorský profil)]
* [https://irozhlas.cz iROZHLAS (Český rozhlas)]
* [https://respekt.cz Týdeník Respekt]

{{DEFAULTSORT:Pehe, Jiri}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Češi]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 26. srpna]]
[[Kategorie:Narození 1955]]
[[Kategorie:Narození v Rokycanech]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Čeští politologové]]
[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Čeští publicisté]]
[[Kategorie:Čeští novináři]]
[[Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové]]
[[Kategorie:Pracovníci Kanceláře prezidenta republiky]]
[[Kategorie:Emigranti z Československa]]
[[Kategorie:Osobnosti českého exilu]]
[[Kategorie:Pracovníci Rádia Svobodná Evropa]]
[[Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy]]
[[Kategorie:Absolventi Kolumbijské univerzity]]
[[Kategorie:Panny]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini]]

Jiří Pehe - Historie editací