Filmedy: založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Heliodor Píka | obrázek = | datum_narození = 3. července 1897 | místo_narození = Štítina, Rakousko-Uhersko | datum_úmrtí = 21. června 1949 | místo_úmrtí = Plzeň, Československo | státní_příslušnost = {{Vlajka|Československo}} | povolání = voják z povolání, vojenský diplomat, armádní generál in memoriam }} '''Heliodor Píka''' byl voják z povolání, příslušník českosl…“

2026-09-02T19:22:16Z

založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Heliodor Píka | obrázek = | datum_narození = 3. července 1897 | místo_narození = Štítina, Rakousko-Uhersko | datum_úmrtí = 21. června 1949 | místo_úmrtí = Plzeň, Československo | státní_příslušnost = {{Vlajka|Československo}} | povolání = voják z povolání, vojenský diplomat, armádní generál in memoriam }} '''Heliodor Píka''' byl voják z povolání, příslušník českosl…“

Nová stránka

{{Infobox Osobnost
| jméno = Heliodor Píka
| obrázek =
| datum_narození = 3. července 1897
| místo_narození = [[Štítina]], [[Rakousko-Uhersko]]
| datum_úmrtí = 21. června 1949
| místo_úmrtí = [[Plzeň]], [[Československo]]
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Československo}}
| povolání = voják z povolání, vojenský diplomat, armádní generál in memoriam
}}

'''Heliodor Píka''' byl voják z povolání, příslušník československých legií, vojenský diplomat a náčelník československé vojenské mise v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] během druhé světové války. V květnu 1948 byl zatčen příslušníky [[Obranné zpravodajství|Obranného zpravodajství]], křivě obviněn ze špionáže ve prospěch [[Spojené království|Velké Británie]] a v lednu 1949 v tajném procesu odsouzen k trestu smrti. Jeho poprava ze dne 21. června 1949 představuje první dokonanou justiční vraždu na představiteli armádní generality ze strany komunistického režimu v [[Československo|Československu]].

V rámci své kariéry prošel bojovými liniemi první světové války na východní i západní frontě, absolvoval prestižní francouzské vojenské akademie a vybudoval zpravodajskou síť na Balkáně, která v letech 1939 až 1941 umožnila útěk tisícům československých občanů do zahraničního odboje. Během svého působení v [[Moskva|Moskvě]] zdokumentoval existenci sovětských pracovních táborů, aktivně z nich vyváděl uvězněné československé občany a pravidelně informoval londýnskou exilovou vládu pod vedením prezidenta [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]] o záměrech komunistických funkcionářů na politické ovládnutí poválečné republiky. Plné právní rehabilitace se dočkal v roce 1968, celospolečenského a formálního uznání následně po roce 1989.

== 👤 Životopis a raná léta ==
Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v obci [[Štítina]] v okrese [[Opava]], tehdy ležícím na území Rakouského Slezska v rámci státního útvaru [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]. Pocházel z početné rodiny, měl celkem osm sourozenců. Jeho otec Ignác Píka se živil jako vesnický kolář a později pracoval v pivovarnickém průmyslu jako dělník, matka Jana Píková vedla domácnost.

Základní vzdělání získal na obecné škole ve svém rodném městě. Následně nastoupil ke studiu na české gymnázium do [[Opava|Opavy]]. Původním profesním záměrem Heliodora Píky bylo studium farmacie. V důsledku vypuknutí první světové války však musel své studijní plány urychlit, v roce 1915 složil předčasnou maturitní zkoušku a následně podléhal všeobecné mobilizační povinnosti do rakousko-uherské armády.

== ⚔️ První světová válka a legionářské období ==
V říjnu 1915 narukoval ke službě u 15. zeměbraneckého pluku se sídlem v [[Opava|Opavě]]. Zde prošel základním pěchotním výcvikem a absolvoval školu pro důstojníky v záloze. V červnu 1916 byl odvelen k bojovému nasazení na ruskou frontu do oblasti [[Halič|Haliče]]. Zde setrval jen několik týdnů, neboť již 28. července 1916 padl během bojových operací u obce [[Berestečko]] (v dnešní volyňské oblasti na [[Ukrajina|Ukrajině]]) do zajetí vojsk [[Ruské impérium|Ruské carské armády]].

Bezprostředně po umístění do zajateckého tábora podal přihlášku do nově se formujících dobrovolnických oddílů. Byl zařazen do 1. záložního pluku československých vojsk v [[Rusko|Rusku]]. S ohledem na probíhající formování spojeneckých armád na západní frontě byl z iniciativy [[Československá národní rada|Československé národní rady]] na podzim 1917 zařazen do transportu dobrovolníků, kteří směřovali do [[Francie]]. Dne 14. listopadu 1917 dorazil do francouzského přístavu a stal se příslušníkem československých legií ve [[Francie|Francii]].

Po absolvování výcviku u města [[Cognac (město)|Cognac]] byl 7. března 1918 převelen k 21. československému střeleckému pluku. Zde vykonával funkci plukovního lékárníka a zdravotníka u pomocné roty. Zúčastnil se přímých frontových bojů v sektoru [[Alsasko|Alsaska]] a bojových operací u města [[Vouziers]], kde zařizoval odsuny raněných mužů přímo z bojové linie pod dělostřeleckou palbou. K datu ukončení první světové války dosáhl poddůstojnické hodnosti četaře.

== 🎖️ Služba v meziválečném Československu ==
Zpět na území samostatného státu se vrátil v lednu 1919 jako velitel transportu, s vojenskou hodností poručíka. Státní suverenita nového státu však vyžadovala okamžité vojenské zabezpečení, proto byl jeho pluk obratem odeslán na [[Těšínsko]], kde se Píka podílel na ochraně demarkační linie během konfliktu s [[Polsko|Polskem]]. V témže roce sloužil jako styčný důstojník u francouzské vojenské mise na území [[Slovensko|Slovenska]] pod velením generála Gillaina.

Velení armády rozpoznalo jeho analytické a studijní předpoklady, a v roce 1920 jej proto odeslalo ke specializovanému studiu na pěchotní školu (École spéciale Militaire) ve francouzském městě [[Saint-Cyr-l'École|Saint-Cyr]]. Po návratu nastoupil v říjnu 1920 jako instruktor k roty důstojnických čekatelů na Vojenskou akademii v [[Hranice (okres Přerov)|Hranicích]]. Následně zde vyučoval nauku o otravných plynech a ochraně proti nim. V roce 1922 se oženil s Marií Sehnalovou, s níž měl syna [[Milan Píka|Milana Píku]].

V roce 1926 zvítězil ve výběrovém řízení vyhlášeném [[Ministerstvo obrany|Ministerstvem národní obrany]] a spolu se dvěma dalšími důstojníky byl vyslán ke studiu na Vysoké válečné škole (École Supérieure de Guerre) v [[Paříž|Paříži]]. Absolvoval v roce 1928 jako jeden z nejlépe hodnocených studentů v ročníku, přičemž francouzští instruktoři ve svých hodnoceních zdůrazňovali jeho excelentní znalost vojenské taktiky a orientaci v evropské politické geografii. Na základě tohoto posudku byl povýšen na majora generálního štábu a od roku 1929 působil přímo v prvním organizačním oddělení hlavního štábu v [[Praha|Praze]].

Vrchol jeho předválečné kariéry nastal 25. května 1932, kdy byl jmenován do funkce vojenského atašé pro [[Rumunsko]] se souběžnou akreditací pro [[Turecko]]. Sídlil v [[Bukurešť|Bukurešti]], kde koordinoval činnost v rámci spojenecké organizace [[Malá dohoda]]. Píka zde vybudoval rozsáhlou zpravodajskou síť shromažďující informace o zbrojních kapacitách států osy, speciálně o vývoji v nacistickém [[Německo|Německu]] a fašistické [[Itálie|Itálii]]. Zajišťoval rovněž klíčové informace o přesunech ropných surovin v černomořském regionu. Do vlasti se vrátil v roce 1937 v hodnosti plukovníka generálního štábu a nastoupil k ústředním orgánům v budově ministerstva.

== 🌍 Druhá světová válka a působení v Sovětském svazu ==
Po přijetí [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] v září 1938 se Píka podílel na skartaci citlivých zpravodajských dokumentů. Dne 29. března 1939, několik dní po zahájení německé okupace a zřízení [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]], uprchl za pomoci ilegální sítě do [[Jugoslávie|Jugoslávie]] a následně do [[Rumunsko|Rumunska]]. Pod diplomatickým krytím v [[Bukurešť|Bukurešti]] organizoval přesuny tisíců demobilizovaných vojáků, letců a techniků přes balkánskou cestu do [[Francie]] a k jednotkám [[Royal Air Force|RAF]] na území [[Spojené království|Velké Británie]]. Po přistoupení Rumunska k ose se přesunul do [[Istanbul|Istanbulu]], odkud předával depeše britské vojenské zpravodajské službě.

V dubnu 1941 jej exilová vláda se sídlem v [[Londýn|Londýně]] jmenovala náčelníkem vojenské mise v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]]. Jeho úkolem bylo dosáhnout propuštění československých občanů, kteří uprchli před maďarskou armádou z [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] na sovětské území a byli sovětskou [[Lidový komisariát vnitřních záležitostí|NKVD]] nezákonně odsouzeni na tři až pět let nucených prací za nedovolené překročení státní hranice. Tito muži umírali hlady a vyčerpáním v táborech na území oblasti [[Kolyma (region)|Kolyma]], [[Vorkuta]] a u řeky [[Pečora (řeka)|Pečora]]. Píka na základě mezinárodních dohod vynutil na sovětských úřadech přístup do těchto trestaneckých zařízení ([[Gulag|gulagů]]) a osobně organizoval jejich přesun k vojenskému výcviku ve městě [[Buzuluk]]. Tímto způsobem zachránil tisíce lidských životů a položil personální základy pro vznik 1. československého samostatného polního praporu.

Dne 15. prosince 1941 byl londýnskou vládou povýšen do hodnosti brigádního generála. Následně zastupoval exilovou vládu při jednáních s představiteli generálního štábu [[Rudá armáda|Rudé armády]] ohledně nasazení praporu v bitvě u města [[Sokolovo]]. Již od roku 1942 zasílal do [[Londýn|Londýna]] šifrované depeše, ve kterých analyzoval strategii [[Komunistická strana Československa|KSČ]] pod vedením [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]]. Dokumentoval snahy Moskvy o kompromitaci nekomunistických velitelů, infiltrace jednotky sovětskými politruky a plán na fyzickou likvidaci demokratických struktur po konci války. Píka rezolutně odmítal podřídit se sovětskému tlaku, trval na suverenitě armády a plně respektoval pouze příkazy exilové vlády. To z něj v očích moskevského ústředí učinilo přímého nepřítele sovětského státu, přičemž zpravodajská služba [[Směrš]] na něj založila obsáhlý svazek pro sledování.

== ⚖️ Zkonstruovaný proces a poprava ==
Po osvobození státu se vrátil do [[Praha|Prahy]] v květnu 1945 a byl ustanoven zástupcem náčelníka hlavního štábu. Získal hodnost divizního generála. Pokoušel se bránit čistkám v ozbrojených silách, avšak struktury obranného a vojenského zpravodajství již plně kontrolovali sovětští agenti a komunisté v čele s plukovníkem [[Bedřich Reicin|Bedřichem Reicinem]]. Píka zastupoval [[Československo]] na mezinárodní mírové konferenci v [[Paříž|Paříži]] v roce 1946. Vedení KSČ však usilovalo o jeho absolutní marginalizaci.

Bezprostředně po komunistickém státním převratu z 25. února 1948 byl divizní generál nuceně odeslán na takzvanou zdravotní dovolenou. Dne 5. května 1948 si pro něj do budovy střešovické vojenské nemocnice, kde se zotavoval po operaci žlučníku, přijelo ozbrojené komando [[Obranné zpravodajství|Obranného zpravodajství]]. Následně byl uvržen do vazby ve věznici [[Pankrácká věznice|Pankrác]]. Vyšetřování řídil zmíněný [[Bedřich Reicin]] a k vykonání samotného procesního aktu byl jako vyšetřovatel a současně i navrhující prokurátor pověřen vojenský právník, bývalý agent [[Lidový komisariát vnitřních záležitostí|NKVD]], kapitán [[Karel Vaš]].

Jelikož proti Píkovi neexistoval jediný reálný důkaz o nezákonné činnosti, nechal [[Karel Vaš]] na příkaz sovětských nadřízených vyrobit falzifikát. Jednalo se o údajný dotazník s požadavky na utajené informace, který měl Píkovi formálně zaslat plukovník britské tajné služby. Tento dokument, obsahující řadu gramatických a faktických chyb v anglickém jazyce, byl předložen soudu jako přímý důkaz Píkovy vlastizrady a napomáhání cizí mocnosti v době mezi lety 1940 a 1948. Píka veškerá obvinění kategoricky odmítl a neustoupil ani přes krutý fyzický a psychický nátlak.

Neveřejný proces před Státním soudem probíhal od 26. do 28. ledna 1949 v [[Praha|Praze]]. Senát uznal v plném rozsahu absurdní obvinění. Vydal rozsudek znějící na trest smrti oběšením, ztrátu veškerých vojenských hodností a konfiskaci osobního i rodinného majetku. Prezident [[Klement Gottwald]] podanou žádost o milost zamítl. Poslední noc před popravou strávil generál ve své cele za přítomnosti obhájce, kněze a svého syna. Zachovaly se jeho dopisy na rozloučenou, v nichž žádá syna, aby neprahnul po pomstě. V brzkých ranních hodinách pronesl slavnou větu: „Má-li moje smrt vykoupit sjednocení národa, umírám rád.“

Poprava byla vykonána dne 21. června 1949 v 06:00 hodin ráno na nádvoří věznice [[Bory (věznice)|Plzeň-Bory]]. Rodině nebylo vydáno tělo k řádnému pohřbení a urna s jeho popelem byla uložena pod falešným jménem do hromadného hrobu na [[Ďáblický hřbitov|Ďáblickém hřbitově]].

== 🕊️ Rehabilitace a historická paměť ==
V období takzvaného Pražského jara v roce 1968 došlo z podnětu rodiny a historiků k otevření starých procesů. Zvláštní senát Vyššího vojenského soudu v [[Příbram|Příbrami]] konstatoval, že veškeré dokumenty v případě generála Píky byly [[Obranné zpravodajství|Obranným zpravodajstvím]] prokazatelně zfalšovány, obvinění vykonstruována z politických důvodů a rozsudek smrti byl zjevně nezákonný. K formálnímu právnímu aktu rehabilitace došlo v květnu 1968.

K plné morální, vojenské a politické rehabilitaci došlo však až po pádu komunistického režimu v roce 1989. Již v červenci 1989 (ještě před koncem režimu) byla na soukromém pozemku jeho bratra ve [[Štítina|Štítině]] odhalena první pamětní deska s jeho jménem, která byla v roce 1993 transformována do podoby plnohodnotného pomníku. Následně došlo k pojmenování ulic a vojenských útvarů (např. 53. pluk průzkumu a elektronického boje) jeho jménem. Syn [[Milan Píka]], dřívější důstojník britského [[Royal Air Force|královského letectva]], bojoval celý život za očištění jména svého otce; v roce 2014 byl za své zásluhy povýšen do hodnosti brigádního generála českých i slovenských ozbrojených sil (zemřel v roce 2019).

Prokurátor [[Karel Vaš]] čelil za své činy trestnímu stíhání až po roce 2000 v tehdejší [[Česko|České republice]]. V roce 2001 jej soud uznal vinným z účasti na justiční vraždě a odsoudil jej k sedmi letům odnětí svobody. O rok později nicméně odvolací orgán rozhodl, že čin je formálně promlčen podle zákonů platných z padesátých let a výkon trestu zrušil. Vaš tak dožil v absolutní beztrestnosti a zemřel v roce 2012. Strůjce zatčení [[Bedřich Reicin]] skončil na komunistickém popravišti již 3. prosince 1952 po procesu se skupinou [[Rudolf Slánský|Rudolfa Slánského]].

== 📈 Vojenská kariéra a chronologický přehled ==
Tato tabulka mapuje chronologický sled vojenské kariéry a služebního zařazení Heliodora Píky v časovém rozmezí 1915–1949 beze zbytku a jakéhokoliv filtrování období.

{| class="wikitable"
|-
! Rok !! Dosažená hodnost !! Služební zařazení, působiště a klíčové činnosti
|-
| 1915 || Vojín || Odvod na základě branné povinnosti, zařazení k 15. zeměbraneckému pluku v [[Opava|Opavě]].
|-
| 1916 || Desátník / Vojín || Nasazení na haličské frontě, zajetí u obce [[Berestečko]], následný vstup do legií v [[Rusko|Rusku]].
|-
| 1917 || Vojín || Převelení a transport k formujícím se jednotkám legií na území státu [[Francie]].
|-
| 1918 || Četař || Funkce lékárníka a zdravotníka u 21. čs. střeleckého pluku ve [[Francie|Francii]], boje v oblasti [[Alsasko|Alsaska]].
|-
| 1919 || Poručík || Návrat do vlasti v lednu, bezprostřední účast v bojích o hranice na území [[Těšínsko|Těšínska]].
|-
| 1920 || Nadporučík || Absolvování prestižní vojenské akademie v [[Saint-Cyr-l'École|Saint-Cyr]], nástup na Vojenskou akademii do města [[Hranice (okres Přerov)|Hranice]].
|-
| 1921 || Nadporučík || Pokračování pedagogické dráhy ve funkci instruktora a vyučujícího nauky o plynech v akademii.
|-
| 1922 || Kapitán || Jmenování do pozice pobočníka francouzského velitele Forota, povýšení z rozhodnutí velení.
|-
| 1923 || Kapitán || Konec pedagogické činnosti, přidělení k 5. oddělení hlavního štábu branné moci v [[Praha|Praze]].
|-
| 1924 || Kapitán || Plnění analytických a operativních úkolů na hlavním štábu v rámci obranného plánování (pokračování).
|-
| 1925 || Kapitán || Plnění analytických a operativních úkolů na hlavním štábu (pokračování).
|-
| 1926 || Kapitán || Odeslání ministerstvem ke specializovanému studiu na Vysokou školu válečnou v [[Paříž|Paříži]].
|-
| 1927 || Kapitán || Průběh druhého ročníku vojenských taktických a strategických studií v [[Paříž|Paříži]].
|-
| 1928 || Major generálního štábu || Vynikající absolutorium v Paříži, nástup na Zemské vojenské velitelství, povýšení pro splnění nároků gšt.
|-
| 1929 || Major generálního štábu || Funkce taktického pobočníka přímo u náčelníka hlavního vojenského štábu státu.
|-
| 1930 || Major generálního štábu || Analytická a plánovací služba u 1. organizačního oddělení hlavního štábu armády.
|-
| 1931 || Major generálního štábu || Analytická a plánovací služba u 1. organizačního oddělení hlavního štábu armády (pokračování).
|-
| 1932 || Major generálního štábu || Zásadní jmenování vojenským atašé pro spřátelené [[Rumunsko]] a strategické [[Turecko]], sídlo v [[Bukurešť|Bukurešti]].
|-
| 1933 || Podplukovník gšt. || Povýšení díky vynikajícím výsledkům diplomatické služby, výstavba rozsáhlé balkánské agenturní sítě.
|-
| 1934 || Podplukovník gšt. || Zpravodajská činnost zaměřená na transport surovin a vyzbrojování států osy (pokračování výkonu funkce).
|-
| 1935 || Podplukovník gšt. || Zpravodajská činnost zaměřená na zbrojní přesuny z území fašistické [[Itálie]] (pokračování výkonu funkce).
|-
| 1936 || Podplukovník gšt. || Zpravodajská činnost a upevňování svazků v rámci struktury [[Malá dohoda]] (pokračování výkonu funkce).
|-
| 1937 || Plukovník generálního štábu || Ukončení pětileté diplomatické mise, povýšení a návrat k odborné práci na ministerstvo do města [[Praha]].
|-
| 1938 || Plukovník generálního štábu || Účast na krizovém strategickém plánování před podepsáním dekretu zvaného [[Mnichovská dohoda]].
|-
| 1939 || Plukovník generálního štábu || Útěk do zahraničí přes [[Balkán]], zakládání evakuačních tras pro vojáky směrem do státu [[Spojené království|Velká Británie]].
|-
| 1940 || Plukovník generálního štábu || Centrální koordinace zpravodajských operací pro exilovou vládu se sídlem v bezpečném [[Istanbul|Istanbulu]].
|-
| 1941 || Brigádní generál || Jmenován náčelníkem čs. vojenské mise v [[Sovětský svaz|SSSR]], organizace výboru, jmenování do generálské hodnosti.
|-
| 1942 || Brigádní generál || Náročné diplomatické bitvy pro záchranu občanů z gulagů, stavba praporu ve městě [[Buzuluk]].
|-
| 1943 || Brigádní generál || Účast praporu v bitvě u [[Sokolovo]], analytická hlášení prezidentu [[Edvard Beneš|Benešovi]] ohledně hrozby komunistů.
|-
| 1944 || Brigádní generál || Vedení mise během přesunů východní fronty, karpatsko-dukelská operace, střety s agenturou [[Směrš]].
|-
| 1945 || Divizní generál || Návrat do vlasti, převzetí funkce zástupce náčelníka hlavního štábu poválečné armády v časech napětí.
|-
| 1946 || Divizní generál || Pověření zastupovat republiku jako hlavní armádní poradce na klíčové mezinárodní mírové konferenci v [[Paříž|Paříži]].
|-
| 1947 || Divizní generál || Administrativní výkon funkce zástupce na štábu, plně blokován a systematicky sledován příslušníky z [[Obranné zpravodajství|OBZ]].
|-
| 1948 || Divizní generál || Odvolán bezprostředně po únorovém puči, odeslán na nucenou dovolenou, zatčen 5. května přímo v nemocnici.
|-
| 1949 || (ztráta všech hodností) || Absolvování tajného inkvizičního procesu (leden), odsouzen, degradován a popraven ve věznici [[Bory (věznice)|Bory]] dne 21. června.
|}

== 🏅 Přehled udělených vyznamenání ==
Během své bohaté vojenské služby obdržel Heliodor Píka celou řadu ocenění a státních řádů. Tabulka shromažďuje historicky zdokumentovaná vyznamenání, včetně těch propůjčených in memoriam v moderní éře. U vyznamenání, kde přesný ročník udělení nebyl z historických knih dohledán, je respektováno pravidlo explicitního přiznání nedostupnosti dat.

{| class="wikitable"
|-
! Udělující stát !! Název vyznamenání a řádu !! Rok udělení / Propůjčení
|-
| [[Československo]] || Československý válečný kříž 1914–1918 || 1919
|-
| [[Československo]] || Československá revoluční medaile || 1919
|-
| [[Československo]] || Československá medaile Vítězství || 1919
|-
| [[Francie]] || Válečný kříž 1914–1918 (Croix de guerre) s palmou || 1918
|-
| [[Francie]] || Řád čestné legie (Légion d'honneur) ve stupni rytíř || data nejsou dostupná
|-
| [[Československo]] || Československý válečný kříž 1939 || 1943
|-
| [[Sovětský svaz]] || Řád vlastenecké války I. stupně || 1943
|-
| [[Československo]] || Pamětní medaile československé armády v zahraničí || data nejsou dostupná
|-
| [[Rumunsko]] || Komandérský kříž Řádu rumunské koruny || data nejsou dostupná
|-
| [[Jugoslávie|Království Jugoslávie]] || Řád jugoslávské koruny II. třídy || data nejsou dostupná
|-
| [[Česká a Slovenská Federativní Republika|ČSFR]] || Řád Milana Rastislava Štefánika III. třídy (in memoriam) || 1991
|-
| [[Česko]] || Řád bílého lva I. třídy vojenské skupiny (in memoriam) || 2021
|}

== Zdroje ==
* [https://vhu.cz Vojenský historický ústav]
* [https://ustrcr.cz Ústav pro studium totalitních režimů]
* [https://pametnaroda.cz Paměť národa]
* [https://ct24.ceskatelevize.cz ČT24]
* [https://csol.cz Československá obec legionářská]

{{DEFAULTSORT:Píka, Heliodor}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Češi]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 3. července]]
[[Kategorie:Narození 1897]]
[[Kategorie:Narození ve Štítině]]
[[Kategorie:Úmrtí 21. června]]
[[Kategorie:Úmrtí 1949]]
[[Kategorie:Úmrtí v Plzni]]
[[Kategorie:Zesnulí lidé]]
[[Kategorie:Čeští generálové]]
[[Kategorie:Českoslovenští legionáři]]
[[Kategorie:Účastníci první světové války]]
[[Kategorie:Účastníci druhé světové války]]
[[Kategorie:Československý protinacistický odboj]]
[[Kategorie:Oběti komunistického režimu v Československu]]
[[Kategorie:Popravení v Československu]]
[[Kategorie:Justiční vraždy]]
[[Kategorie:Osobnosti československé vojenské diplomacie]]
[[Kategorie:Držitelé Řádu bílého lva]]
[[Kategorie:Držitelé Řádu Milana Rastislava Štefánika]]
[[Kategorie:Rakousko-uherští vojáci]]
[[Kategorie:Absolventi vojenských akademií ve Francii]]
[[Kategorie:Vytvořeno FilmedyBot 3.2]]

Heliodor Píka - Historie editací