Filmedy: založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Georgi Dimitrov | celé_jméno = Georgi Dimitrov Michajlov | obrázek = | datum_narození = 18. června 1882 | místo_narození = Kovačevci, Bulharsko | datum_úmrtí = 2. července 1949 | místo_úmrtí = Barvicha, Moskevská oblast, Ruská SFSR, Sovětský svaz | státní_příslušnost = {{Vlajka|Bulharsko}}, {{Vla…“

2026-06-13T13:34:06Z

založena nová stránka s textem „{{Infobox Osobnost | jméno = Georgi Dimitrov | celé_jméno = Georgi Dimitrov Michajlov | obrázek = | datum_narození = 18. června 1882 | místo_narození = Kovačevci, Bulharsko | datum_úmrtí = 2. července 1949 | místo_úmrtí = Barvicha, Moskevská oblast, Ruská SFSR, Sovětský svaz | státní_příslušnost = {{Vlajka|Bulharsko}}, {{Vla…“

Nová stránka

{{Infobox Osobnost
| jméno = Georgi Dimitrov
| celé_jméno = Georgi Dimitrov Michajlov
| obrázek =
| datum_narození = 18. června 1882
| místo_narození = [[Kovačevci]], [[Knížectví bulharské|Bulharsko]]
| datum_úmrtí = 2. července 1949
| místo_úmrtí = [[Barvicha]], [[Moskevská oblast]], [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruská SFSR]], [[Sovětský svaz]]
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Bulharsko}}, {{Vlajka|Sovětský svaz}} (od roku 1934)
| povolání = revolucionář, komunistický politik, odborář, státník
| politická_strana = [[Bulharská komunistická strana]] (od 1919), [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]]
| funkce = předseda rady ministrů Bulharské lidové republiky, generální tajemník Kominterny
| aktivní_od = 1902
| aktivní_do = 1949
| choť = Ljubica Ivošević (1906–1933)<br>Roza Julijevna Flejšman (1934–1949)
}}

'''Georgi Dimitrov''' (celým jménem Georgi Dimitrov Michajlov, bulharsky: Георги Димитров Михайлов, v tehdejší československé literatuře často uváděn jako Jiří Dimitrov) byl prominentní bulharský a mezinárodní komunistický politik, státník a teoretik, který zásadním způsobem formoval dějiny evropského komunistického hnutí v první polovině dvacátého století. V letech 1935 až 1943 působil z pověření [[Josif Vissarionovič Stalin|Josifa Vissarionoviče Stalina]] jako generální tajemník Výkonného výboru [[Kominterna|Komunistické internacionály]] a na sklonku svého života, mezi lety 1946 a 1949, zastával funkci vůbec prvního předsedy rady ministrů (premiéra) totalitní [[Bulharská lidová republika|Bulharské lidové republiky]].

Na mezinárodní politickou scénu vtrhl v roce 1933, kdy byl v [[Německo|Německu]] zatčen a obviněn ze spoluúčasti na [[Požár Říšského sněmu|požáru Říšského sněmu]]. Během následného vysoce sledovaného soudního přelíčení v [[Lipsko|Lipsku]] (takzvaný Lipský proces) odmítl přidělené obhájce, obhajoval se sám a prostřednictvím brilantní argumentace a křížových výslechů dokázal veřejně znemožnit a ponížit vůdčí představitele nacistického režimu, především tehdejšího ministra [[Hermann Göring|Hermanna Göringa]]. Pro nedostatek jakýchkoli důkazů byl osvobozen a po své deportaci do [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] získal v levicových kruzích po celém světě pověst neohroženého hrdiny a bojovníka proti fašismu.

Z pozice šéfa [[Kominterna|Kominterny]] se stal architektem takzvané strategie „Lidové fronty“, jež znamenala opuštění do té doby prosazované teze o sociálfašismu a umožnila dočasné spojenectví komunistů s umírněnými sociálními demokraty a liberály v boji proti nastupujícímu nacismu. V poválečném období po návratu do [[Bulharsko|Bulharska]] zavedl v zemi drakonický stalinistický režim, nechal popravit vůdce demokratické opozice a zlikvidoval zbytky politické plurality. Jeho pozdější ambiciózní snahy o vytvoření nezávislé a mohutné [[Balkánská federace|Balkánské federace]] ve spolupráci s jugoslávským vůdcem [[Josip Broz Tito|Josipem Brozem Titem]] však vyvolaly silnou nevoli v [[Moskva|Moskvě]] a vedly k jeho postupné politické izolaci těsně před jeho úmrtím.

== 🗓 Současnost a posmrtný odkaz ==
V letech 2025 a 2026 představuje odkaz Georgiho Dimitrova vysoce polarizující historické téma. V dnešním demokratickém [[Bulharsko|Bulharsku]] je jeho politické dědictví vnímáno drtivou většinou společnosti negativně, přičemž je identifikován jako hlavní strůjce státního teroru, podřízenosti Bulharska vůči [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] a likvidace národních elit. Naopak v mezinárodním akademickém kontextu (a paradoxně i v sousední [[Severní Makedonie|Severní Makedonii]], kde po něm zůstaly pojmenovány školy a bulváry díky jeho dřívější podpoře makedonské identity) je objektově zkoumán jako jedna z klíčových figur mezinárodního dělnického hnutí.

Otrávení jeho odkazu domácí totalitní minulostí se střetává s neutuchajícím mezinárodním zájmem. V červnu roku 2026 byla na mezinárodním knižním veletrhu Bookfest v [[Bukurešť|Bukurešti]] slavnostně prezentována historicky okomentovaná rumunská translace jeho proslulých osobních deníků (které si podrobně vedl od roku 1933 až do své smrti v roce 1949). Tato publikace představuje pro moderní historiky naprosto neocenitelný a autentický vhled do rozhodovacích procesů v nejužším kruhu kolem [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]] a do fungování aparátu [[Kominterna|Kominterny]] v době stalinistických čistek.

Současná bulharská společnost se se stíny jeho kultu osobnosti vyrovnává i skrze umění a veřejný prostor. Fyzickým epicentrem tohoto kultu bylo po celá desetiletí jeho obří mauzoleum v centru hlavního města [[Sofie]], které bylo v roce 1999 po mnoha problémech definitivně zdemolováno výbušninami. Prostor bývalého mauzolea na Náměstí knížete Alexandra Battenberga zůstal dlouho prázdný, avšak mezi lety 2024 a 2026 ožil rozsáhlou současnou uměleckou instalací předního bulharského konceptuálního umělce Krassimira Terzieva. Dílo s názvem „Mezi minulostí, která se teprve stane, a budoucností, která už byla“ (Between the Past Which Is About to Happen and the Future Which Has Already Been) záměrně využívá přesné lokace strženého mauzolea ke kritické reflexi historické paměti, vykořenění ideologií a komplikovaného vztahu Bulharů k vlastním monumentálním dějinám.

== 👤 Mládí a ideologické formování ==
Georgi Dimitrov Michajlov se narodil 18. června 1882 ve vesnici [[Kovačevci]] v tehdejším [[Knížectví bulharské|Bulharském knížectví]], nedaleko města [[Pernik]]. Jeho rodina pocházela z dělnického a řemeslného prostředí; otec byl drobný venkovský řemeslník původem z [[Makedonie]], matka, silně věřící protestantka, pocházela z chudých vrstev. Rodina se brzy přestěhovala do Radomiru a následně do rostoucího hlavního města [[Sofie]].

Dimitrov nezískal žádné formální vyšší vzdělání. Základní školu opustil ve dvanácti letech a nastoupil do učení jako typograf a sazeč (tiskař). Právě prostředí tiskáren, tradiční líheň radikálních myšlenek napříč tehdejší Evropou, ho přivedlo do přímého kontaktu s ilegálními brožurami, odborovým hnutím a marxistickou literaturou. V roce 1902 vstoupil do řad Bulharské sociálnědemokratické dělnické strany (BRSDP).

O rok později, v roce 1903, prošla bulharská sociální demokracie historickým ideologickým rozkolem, který v mnoha ohledech kopíroval paralelní štěpení ruských marxistů na bolševiky a menševiky. Strana se rozdělila na reformistické „Široké křídlo“ a revoluční, dogmatické „Úzké křídlo“ (Těsní socialisté), které vedl [[Dimitar Blagoev]]. Dimitrov se neochvějně postavil na stranu Blagoevových radikálů a začal rychle stoupat v hierarchii jejich přidružené odborové centrály (Všeobecný dělnický odborový svaz). Jako profesionální revolucionář a brilantní organizátor stávkového hnutí se v roce 1913 stal historicky prvním dělnickým poslancem zvoleným do bulharského [[Národní shromáždění (Bulharsko)|Národního shromáždění]]. Během [[První světová válka|první světové války]] ostře vystupoval proti zapojení Bulharska do bojů, za což byl úřady obviněn z pobuřování a následně na několik měsíců uvězněn.

== ⚔️ Zářijové povstání a léta v exilu ==
V roce 1919 se frakce Těsných socialistů transformovala a formálně přijala název [[Bulharská komunistická strana]] (BKS). Strana se okamžitě připojila k nově založené komunistické třetí internacionále ([[Kominterna|Kominterně]]) řízené z revolučního [[Rusko|Ruska]].

Na začátku dvacátých let zažívalo [[Bulharsko]] období extrémní politické nestability. V červnu 1923 provedla pravicová armádní frakce a konzervativní elity násilný státní převrat, při kterém svrhli a brutálně zavraždili legitimního agrárního premiéra Aleksandra Stambolijského. Vedení [[Bulharská komunistická strana|Bulharské komunistické strany]] zaujalo k převratu zprvu přísně neutrální postoj s odůvodněním, že se jedná o vnitřní boj mezi buržoazií a agrárníky. Tento pasivní přístup však vyvolal absolutní rozzuření v [[Moskva|Moskvě]]. Kominterna vydala kategorický rozkaz, aby bulharští komunisté okamžitě iniciovali ozbrojené povstání proti nové vládě Aleksandera Cankova.

Georgi Dimitrov, společně se svým celoživotním politickým souputníkem [[Vasil Kolarov|Vasilem Kolarovem]], se postavili do čela této operace, která vešla do dějin jako Zářijové povstání roku 1923. Povstání, zahájené bez dostatečné logistické a zbrojní přípravy a bez podpory rolnictva, skončilo drtivou a krvavou katastrofou. Vládní jednotky a pravicové milice komunisty zmasakrovaly (odhaduje se smrt zhruba 5 000 osob). Dimitrov a Kolarov se vyhnuli zatčení jen díky dramatickému útěku přes hranice do [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|Jugoslávie]] a následně do [[Rakousko|Rakouska]]. Bulharský státní soud je následně v nepřítomnosti odsoudil k absolutnímu trestu smrti.

Během následujících deseti let žil Dimitrov v nuceném exilu jako profesionální agent Kominterny s falešnými pasy. Působil pod nejrůznějšími pseudonymy jako styčný důstojník a organizátor ilegálních komunistických buněk ve [[Vídeň|Vídni]], [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]] a nakonec v [[Berlín|Berlíně]], kde ho zastihl mocenský vzestup [[Nacismus|nacistického hnutí]].

== 🔥 Požár Říšského sněmu a triumf v Lipsku ==
Zlomový okamžik nejen Dimitrovova života, ale celých dějin komunistického hnutí, nastal v [[Berlín|Berlíně]] na počátku roku 1933. Večer 27. února byla mohutným zničujícím požárem zachvácena budova německého parlamentu. Nastupující říšský kancléř [[Adolf Hitler]] okamžitě využil požár jako záminku pro vydání výjimečných dekretů a rozbití politické opozice. Ačkoliv byl na místě požáru zatčen zmatený nizozemský levičák [[Marinus van der Lubbe]], nacistická tajná policie obvinila z iniciace útoku bolševiky a v restauraci Bayernhof v Berlíně zatkla i tehdy ilegálně pobývajícího Georgiho Dimitrova a dva další bulharské agenty Kominterny (Blagoje Popova a Vasila Taneva).

Od 21. září 1933 do 23. prosince 1933 se před říšským soudem v [[Lipsko|Lipsku]] (takzvaný Reichstagsbrandprozess) konal monstrproces mezinárodních rozměrů. Nacisté si od něj slibovali propagandistické prokázání komunistického celosvětového spiknutí. Události se však vyvinuly v naprostou katastrofu pro režim. Dimitrov, v té době jednapadesátiletý, prokázal neuvěřitelnou psychickou odolnost. Odmítl nacisty přidělené obhájce a po celou dobu vyšetřovací vazby se intenzivně zdokonaloval v němčině i v detailní znalosti německého práva, aby se mohl obhajovat zcela sám.

Během soudních stání přijal aktivní, nikoli obrannou strategii. Pokládal nepříjemné otázky svědkům z řad policie a [[Sturmabteilung|SA]], logicky a neprůstřelně dokazoval, že v době požáru prokazatelně cestoval nočním lůžkovým vlakem do [[Mnichov|Mnichova]], a otevřeně odhaloval slabiny obžaloby. Vrcholem jeho brilantní obhajoby byl jeho křížový výslech předvolaného svědka, tehdejšího pruského premiéra a zakladatele Gestapa [[Hermann Göring|Hermanna Göringa]]. Dimitrov kladl klidné a analytické otázky, čímž Göringa postupně rozzuřil k naprosté nepříčetnosti. Přímý rozhlasový přenos zachytil Göringův afektivní výlev, kdy zrudlý vzteky na Dimitrova křičel: „Počkej, až se mi dostaneš ven z tohoto soudu, ty komunistický gaunere!“

Německý nejvyšší soud (který v roce 1933 ještě disponoval posledními zbytky staré, relativně apolitické soudcovské nezávislosti) neměl tváří v tvář naprostému nedostatku důkazů jinou možnost, než Dimitrova i jeho dva bulharské kolegy zprostit obžaloby. Tento verdikt Hitlera natolik rozzuřil, že pro politické kauzy obratem zřídil neslavný Lidový soud (Volksgerichtshof) plně kontrolovaný nacisty. Dimitrov byl nicméně deportován do [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], kde byl přivítán jako mezinárodní celebrita a ihned obdržel čestné sovětské občanství.

== 🌍 V čele Kominterny a strategie Lidové fronty ==
Po příjezdu do [[Moskva|Moskvy]] nabyla Dimitrovova kariéra raketového vzestupu. Jeho intelektuální převaha nad nacisty z něj učinila nejpopulárnějšího zahraničního komunistu na planetě. [[Josif Vissarionovič Stalin]] z jeho globální slávy pragmaticky těžil a v červenci roku 1935 jej na 7. kongresu nechal zvolit generálním tajemníkem Výkonného výboru [[Kominterna|Komunistické internacionály]].

Z této pozice se Dimitrov stal hlavním architektem nového globálního ideologického kurzu. Přinutil mezinárodní ústředí opustit takzvanou tezi o "sociálfašismu" (radikální strategii, která od konce 20. let nařizovala komunistům útočit na sociální demokraty jako na hlavní nepřátele revoluce, což fakticky umožnilo nástup Hitlera v Německu). Místo toho Dimitrov formuloval strategii takzvané "Lidové fronty" (Popular Front). Tato nová, flexibilní strategie nařizovala všem komunistickým stranám na světě, aby uzavřely široké taktické koalice se sociálními demokraty, liberály, odbory a dokonce i demokratickou buržoazií s jediným společným cílem: porazit fašismus a nacismus. Tato politika byla kritická pro mobilizaci sil během [[Španělská občanská válka|španělské občanské války]] a pro pozdější protinacistický odboj.

Dimitrovova éra v čele [[Kominterna|Kominterny]] ovšem narazila na hrůzy stalinistických čistek ve druhé polovině 30. let (Velký teror). [[Josif Vissarionovič Stalin]] nechal popravit drtivou většinu zahraničních komunistů žijících v sovětském exilu. Zatčeno a popraveno bylo i obrovské množství Dimitrovových osobních přátel a prominentních vůdců [[Bulharská komunistická strana|Bulharské komunistické strany]] (jako například Blagoj Popov, který byl v Německu osvobozen společně s ním, skončil na 15 let v [[Gulag|Gulagu]]). Z osobních deníků Georgiho Dimitrova dnes historikové vyčítají obrovskou vnitřní paralýzu a strach. Sám se nikdy proti Stalinovým popravám nepostavil a poslušně podepisoval souhlasy k eliminaci svých vlastních podřízených, čímž si vykoupil vlastní fyzické přežití; Stalin Dimitrova respektoval jako cennou loutku.

V květnu 1943 byl [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]] pověřen formálně rozpustit Kominternu (jakožto gesto dobré vůle vůči západním spojencům ve [[Druhá světová válka|druhé světové válce]], aby rozptýlil jejich obavy ze sovětského vývozu revoluce). Dimitrov následně působil jako vedoucí oddělení mezinárodní politiky Ústředního výboru KSSS, dokud nenastal čas jeho návratu do vlasti.

== 🇧🇬 Budování stalinistického Bulharska ==
Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] řídil Dimitrov z [[Moskva|Moskvy]] odbojové aktivity proti tehdejšímu profašistickému bulharskému carskému režimu. Nechal zformovat Vlasteneckou frontu (Otečestven front), ilegální koalici komunistů, levicových agrárníků a nespokojených intelektuálů. Když v září 1944 na území [[Bulharsko|Bulharska]] vstoupila sovětská [[Rudá armáda]], Vlastenecká fronta provedla státní převrat a chopila se moci.

Po 22 letech v exilu se Georgi Dimitrov vrátil do Sofie v listopadu 1945 v aureole nedotknutelného vůdce. V listopadu 1946 (poté, co bylo zfalšovaným referendem zrušeno carství) byl oficiálně jmenován předsedou rady ministrů (premiérem) nově vzniklé [[Bulharská lidová republika|Bulharské lidové republiky]]. Navzdory svému původnímu narativu o "bulharské specifické cestě k socialismu" zavedl v zemi drakonický, nemilosrdný model čistého stalinismu.

Mezi lety 1946 a 1947 byla demokratická opozice v Bulharsku zcela rozdrcena. Na přímý Dimitrovův rozkaz byl vůdce demokratických agrárníků a hrdina protifašistického odboje Nikola Petkov zatčen, obviněn ve vykonstruovaném procesu z velezrady a v září 1947 přes obrovské protesty západních demokracií popraven oběšením. V prosinci 1947 prosadil novou takzvanou „Dimitrovovu ústavu“, která byla přímou kopií sovětské ústavy z roku 1936. Bylo zlikvidováno soukromé vlastnictví velkých podniků, banky byly znárodněny a byla zahájena brutální kolektivizace venkova, doprovázená výstavbou sítě koncentračních táborů pro politické oponenty (jako byl neslavně proslulý tábor Belene).

== 🤝 Projekt Balkánské federace a spor se Stalinem ==
Nejvýznamnějším zahraničněpolitickým počinem Dimitrova z pozice premiéra, a zároveň jeho fatální chybou ve vztahu k [[Moskva|Moskvě]], se stala idea vytvoření [[Balkánská federace|Balkánské federace]]. Dimitrov snil o obrovském a mocném státním celku, který by spojil [[Bulharsko]], [[Jugoslávie|Jugoslávii]], [[Albánie|Albánii]] a výhledově i [[Řecko|Řecko]] (v případě vítězství komunistů v řecké občanské válce) do jedné nezávislé geopolitické entity.

Na realizaci tohoto projektu intenzivně pracoval s jugoslávským maršálem [[Josip Broz Tito|Titou]]. V srpnu 1947 podepsali oba vůdci historickou Bledskou dohodu, která zrušila víza a celní bariéry mezi oběma státy a de facto představovala předstupeň federálního sloučení. Tento samostatný integrační postup však narazil na tvrdou zeď v Kremlu. [[Josif Vissarionovič Stalin]] zpočátku ideu balkánské unie nevylučoval, avšak s rostoucí snahou Tita o nezávislou politiku si uvědomil, že takto silný superstát by se vymanil ze sovětské kontroly a mohl by mu na Balkáně vytvořit konkurenta.

V únoru 1948 si rozzuřený [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] povolal Dimitrova a jugoslávské emisary (Kardelje a Djilase) na kobereček do Moskvy. Zde je podrobil ostré, až brutální verbální kritice a ultimativně zakázal jakékoli další integrační kroky bez výslovného svolení sovětského politbyra. Zatímco jugoslávský vůdce [[Josip Broz Tito|Tito]] se tomuto diktátu krátce poté definitivně vzepřel (čímž vypukla Roztržka Tito-Stalin), zestárlý a těžce nemocný Dimitrov, poučený z lekcí moskevských čistek, se [[Moskva|Moskvě]] absolutně podrobil, odvolal veškeré plány a zařadil se do linie loajální sovětské propagandy odsuzující Jugoslávii jako „fašistickou kliku“.

== ⚰️ Úmrtí, mauzoleum a spekulace ==
Již od doby svého uvěznění v [[Německo|Německu]] ve třicátých letech trpěl Georgi Dimitrov podlomeným zdravím. Na sklonku čtyřicátých let bojoval s těžkou formou [[Ciroza|cirhózy jater]], srdeční nedostatečností a těžkými záchvaty stresu. Na jaře roku 1949, v atmosféře vrcholící paranoie stalinistických procesů s takzvanými titoisty napříč východním blokem, odcestoval na "léčení" do vládního sanatoria [[Barvicha]] nedaleko Moskvy.

Dne 2. července 1949 bylo ze sanatoria Barvicha do Sofie odesláno úřední komuniké, že vůdce mezinárodního proletariátu zemřel. Rychlost úmrtí, absence jeho osobního lékaře v posledních dnech a napjaté vztahy se Stalinem po jugoslávské krizi vyvolaly nezastavitelné spekulace historiků i současníků o tom, že byl na přímý pokyn Moskvy úmyslně otráven nebo byla zanedbána jeho léčba z obav z jeho "titoistických" tendencí. Tyto domněnky však nikdy nebyly relevantními pitevními a archivními dokumenty přesvědčivě potvrzeny.

Bulharská stalinistická elita nenechala nic náhodě a po vzoru Leninova kultu se rozhodla zvěčnit tělo vůdce. Speciální tým sovětských balzamovačů (kteří pracovali již na Leninově těle) dorazil obratem z Moskvy. Mezitím bylo v centru Sofie v naprosto neuvěřitelném čase – za pouhých 6 dní a nocí – vybudováno gigantické železobetonové a obložené Dimitrovovo mauzoleum, které dokázalo podle specifikací přečkat i blízký jaderný výbuch.

Nabalsamované tělo Georgiho Dimitrova bylo pro veřejnost vystaveno uvnitř mauzolea po více než 40 let, až do pádu komunistického režimu. V červenci roku 1990, po nátlaku prodemokratické veřejnosti, byly jeho ostatky z mauzolea urychleně a v tichosti odstraněny a pohřbeny do standardního hrobu v protestantské sekci Ústředního hřbitova v Sofii. Definitivní a dramatická tečka za jeho fyzickým pomníkem proběhla v srpnu 1999, kdy se pravicová bulharská vláda [[Ivan Kostov|Ivana Kostova]] rozhodla monstrózní budovu mauzolea kompletně zdemolovat. Kvůli mimořádné odolnosti komunistického betonu vyžadovala demolice čtyři masivní zátahy trhavin během jednoho týdne, což vyvolalo obrovskou pozornost světových médií a posměšky opozice vůči technické připravenosti vlády.

== 📊 Chronologie politických funkcí a života ==

Následující tabulka představuje kompletní a chronologický výčet nejdůležitějších životních, profesních a politických funkcí Georgiho Dimitrova od jeho počátků v radomírské tiskárně až po smrt v moskevském sanatoriu.

{| class="wikitable"
|-
! Období !! Vykonávaná funkce / Milník !! Organizace nebo subjekt
|-
| 1902–1903 || Řadový člen || Bulharská sociálnědemokratická dělnická strana (BRSDP)
|-
| 1903–1919 || Přední funkcionář frakce a odborový lídr || Těsní socialisté (Úzké křídlo sociální demokracie)
|-
| 1913–1923 || Dělnický poslanec || [[Národní shromáždění (Bulharsko)|Bulharské národní shromáždění]]
|-
| 1919–1923 || Člen Ústředního výboru || [[Bulharská komunistická strana|Bulharská komunistická strana (BKS)]]
|-
| Září 1923 || Spoluorganizátor a velitel povstání || Hlavní vojenský revoluční výbor
|-
| 1923–1933 || Ilegální agent a funkcionář Balkánské komunistické federace || Ilegální exilová struktura v Rakousku a Německu
|-
| Září–Prosinec 1933 || Hlavní obžalovaný s vlastní obhajobou || Proces před Říšským soudem (Lipský proces)
|-
| 25. července 1935 – 15. května 1943 || Generální tajemník Výkonného výboru || [[Kominterna|Komunistická internacionála (Kominterna)]]
|-
| 27. prosince 1943 – 29. prosince 1945 || Vedoucí oddělení mezinárodní politiky || Ústřední výbor KSSS (Aparát v Moskvě)
|-
| 1945–1949 || Předseda Ústředního výboru || [[Bulharská komunistická strana|Bulharská komunistická strana]] (po návratu z exilu)
|-
| 23. listopadu 1946 – 2. července 1949 || Předseda rady ministrů (premiér) || [[Bulharská lidová republika|Vláda Bulharské lidové republiky]]
|-
| Červenec 1949 || Přenášen do mauzolea || Zesnulý a nabalsamovaný vůdce (až do pohřbu v r. 1990)
|}

== Zdroje ==
* [https://marxists.org Marxists Internet Archive - Georgi Dimitrov Archive]
* [https://britannica.com Encyclopedia Britannica]
* [https://archives.bg State Agency Archives of Bulgaria]
* [https://bta.bg Bulgarian News Agency (BTA)]
* [https://bloomsbury.com Bloomsbury Academic Publishing - Historical Biographies]
* [https://ushmm.org United States Holocaust Memorial Museum - International Archives]

{{DEFAULTSORT:Dimitrov, Georgi}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Bulhaři]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 18. června]]
[[Kategorie:Narození 1882]]
[[Kategorie:Narození v Bulharsku]]
[[Kategorie:Úmrtí 2. července]]
[[Kategorie:Úmrtí 1949]]
[[Kategorie:Úmrtí v Sovětském svazu]]
[[Kategorie:Zesnulí lidé]]
[[Kategorie:Bulharští politici]]
[[Kategorie:Premiéři Bulharska]]
[[Kategorie:Představitelé Kominterny]]
[[Kategorie:Dějiny Bulharska]]
[[Kategorie:Politici během studené války]]
[[Kategorie:Stalinismus]]
[[Kategorie:Účastníci Lipského procesu]]
[[Kategorie:Exulanti]]
[[Kategorie:Držitelé sovětského občanství]]
[[Kategorie:Blíženci]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 1.5 Pro]]

Georgi Dimitrov - Historie editací